Červené kecky, bodliny, sebevědomý úsměv a rychlost. To vše je synonymem pro rychlíka Sonica, modrého ježka, který z hnízdečka společnosti Sega vylétl již před více než třiceti lety. Za tak dlouhou dobu své existence okouzlil tisíce, ne-li miliony fanoušků, a tak se není čemu divit, že z digitální sféry prorazil nejen na filmové plátno, ale také na herní stoly vášnivých deskovkářů. Právě Sonic a parťáci si bere Green Hill, tedy ten nejvíce ikonický level z videoher Sonic the Hedgehog, jako závodní dráhu, na níž svedou boj o vítězství čtyři dvoučlenné týmy. Jste připraveni změřit síly v dotisku od vydavatelství Blackfire?
Týmy snů, ale bez svobody
Když jsem deskovou hru Sonic a parťáci poprvé spatřila na prodejních pultech, ihned mou pozornost upoutalo balení. Víko má totiž hned osm malých průhledných okének, skrze která lze spatřit ty nejroztomilejší plastové figurky na světě. Právě s nimi se hráči vydají na závodní dráhu, aby jako první protnuli cílovou čáru a vysloužili si nehynoucí slávu. Osm postav (Sonic, Miles Prower alias Tails, Knuckles, Rouge, Shadow, Silver, Amy Rose a Metal Sonic) tvoří již předem definované dvojice, jak udávají nejen barevně odlišené podstavce. Je škoda, že si nemůžete vytvořit vlastní tým. Figurky jsou od sebe dobře rozpoznatelné. Dopředu je rozřazovat dle mého nebylo nutné. Autor tak mohl hráčům dát větší svobodu volby, ale co už. Nebudeme brečet na rozlitým mlékem.
Balení skrývá nemalý skládací herní plán závodní dráhy na motivy známé Green Hill Zone. Bodce a lopingy na něm samozřejmě nechybí. Týmy vybíhají ze startovní čáry, která zároveň slouží také jako označení cíle. Závodníkům v cestě budou stát nástrahy v podobě již zmiňovaných bodců, které, jak je známo, sníží hodnotu nasbíraných zlatých kroužků na minimum. Ty na dráze rovněž nechybí, ale místo toho, abyste je sbírali, vám udělují určité výhody, vstoupí-li na takové políčko některá z vašich hracích figurek. No a konečně, obsah krabice doplňují karty. Dvacet z nich pro bonusy, čtyři pro týmy a takřka padesát pro pohyb.
Kdo jinému jámu kopá…
Podle toho, kolik závodníků se sejde u stolu, se rozdělí týmy. Vždy budete na dráze obsluhovat minimálně dvě figurky, tedy jeden tým. Jakmile jsou závodníci připraveni na startu a veškeré karty jsou dle pokynů v pravidlech rozdány, může být pomyslně odpočítán start. Hráči se postupně střídají v tazích a snaží se kolem proběhnout co nejrychleji tou co nejbezpečnější trasou. Jenže osud vašich figurek nemáte v rukou pouze vy sami, ale také vaši protihráči.
Desková hra Sonic a parťáci skrývá hromadu zákeřností. Pohyb figurek po hracím plánu neudávají kostky, které zde ani nejsou, nýbrž karty pohybu. Těch každý hráč pevně svírá v rukou po šesti, ale háček je v tom, že mohou mít jakoukoliv ze čtyř barev. Stejně jako jsou barevně odlišené podstavce figurek, jsou také jednotlivé karty očíslované od jedné do šesti. Hráč tedy pravděpodobně dostane do rukou i karty v barvě protivníkova týmu, čímž může posunout jeho figurku o příslušný počet polí. Tímto způsobem máte prostor pro záškodnictví, ale pozor, aby se vám ta škodolibost nevymstila. I když si myslíte, že vás nic nemůže ohrozit, nikdy nebudete mít klid, protože náhoda určuje, jaké karty dostanete do rukou, ale poté už je jen na vás, jakým způsobem je použijete.
To je celý herní princip. Pomocí karet udáváte pohyb na hracím plánu svých nebo soupeřových figurek, sbíráte bonusy, které vás například mohou ochránit před bodci nebo rychle dostat přes loping, a přitom si se soupeři tropíte naschvály. Kdo svůj tým jako první dovede do cíle, stává se vítězem. Větší háček v tom nehledejte.
Když pohyb ztrácí dynamiku
Ať už vizuálním zpracováním, nebo jednoduchými pravidly, Sonic a parťáci je deskovka jasně určená pro nižší věkovou kategorii. Doporučení od sedmi let by možná mohlo být kousek nižší, protože na těchto závodech skutečně není nic těžkého. Figurky jsou svým drobným vzhledem doslova k zulíbání a jejich barevné provedení nutné ocenit. Co naopak naše nadšení nezíská, je herní náplň. Závodní dráha je stále stejná a po pár kolech se soutěživý duch zkrátka vytratí. Kdyby deska nebyla pevně spojená v jeden celek, ale skládala se z několika volně sestavitelných kusů, hráči by si dráhu mohli pokaždé poskládat jinak, čímž by se do hry dostala ona potřebná variabilita.
Ani vykládání karet, přestože s krásnou grafikou, nemá moc šťávy. Místo toho, abychom si každých několik kol rozdělovali po šesti kartách, jsme si průběžně dobírali z balíčku. Tím jsme eliminovali otravnou situaci, kdy vám v ruce přistanou pouze karty k pohybu soupeřových figurek a vy tak musíte čekat, než dostanete novou várku, abyste vy sami mohli pohnout s vlastními figurkami.
Sonic a parťáci rozhodně není špatná hra a já sama jakožto milovník tohoto univerza bych hru chtěla hodnotit výše, ale musím si zachovat chladnou hlavu a být spravedlivá. Deskovka je cílena na mladší hráče, přesto se nemohu zbavit pocitu, že zcela zapomíná na ostatní věkové kategorie. Kdyby zde nebylo vše tak striktně nalajnováno bez možnosti úpravy, partie by hned dostaly větší šmrnc. Vydat se tu samou dráhu po desáté nebo po dvacáté je jako zaseknout se v čase. Karty sice dostanete na ruku jiné, ale výsledek je stále stejný.
Desková hra Sonic a parťáci nabízí atraktivní vizuální zpracování a jednoduchou hratelnost, která osloví zejména mladší hráče. Na druhou stranu, absence variability a opakující se herní zážitek mohou rychle unavit. Hra by mohla přidat větší volnost a komplexitu, aby se zábava tak rychle nevyčerpala.
