Tuto hru jsem si chtěla zahrát hlavně kvůli jejímu podmanivému příběhu o matce Sofii, která se vydává na strastiplnou cestu, aby našla milovaného manžela a syna. Titul sám o sobě sliboval navíc poutavou herní mechaniku. Bohužel, Sofie: The Echoes od Working Game Studio se zdá být příkladem hry, která měla sice silný potenciál, ale výrazně pokulhává v jeho provedení. Ponořila jsem se do světa Sofie s nadšením, které nedlouho po odehrání několika hodin, dvou přeinstalováních a pěti nových započatých hrách vystřídala frustrace, smích a nakonec zbylo jen zklamání. Hra totiž působí hůř než dort, který vytvářel pejsek s kočičkou.
Pátrání po manželovi a synovi
Sofie: The Echoes ve své podstatě zve hráče na akční dobrodružnou výpravu z pohledu třetí osoby, která sleduje protagonistku Sofii. Ta se vydává na děsivou cestu, aby pátrala po ztraceném manželovi a synovi. Premisa tohoto příběhu rozhodně vzbudí váš zájem. Vyprávění působí jako začátek poutavého příběhu, který bude nasáklý emocemi. Počáteční úvodní sekvence ukazují možnosti a naznačují zajímavý příběh, který by mohl hráče vtáhnout do světa lidských konfliktů.
Nicméně, i když koncept příběhu vypadá přesvědčivě, jeho provedení zanechává mnoho nesplněných očekávání. Mezi ně patří například absence jasně definovaných cílů. U hry s nejistým koncem by to možná nevadilo, ale v případě titulu, který se spoléhá na silný příběh, je to docela důležité. Místo toho se bezcílně potulujete, uvězněni v místnostech plných neustále se obnovujících zombíků, vyzbrojeni nedostatečnou municí a bez jasného náznaku, kam vlastně dál.
Hratelnost – jedna velká frustrace
Chůze a lezení působí ještě trošku uspokojivě, i když připomíná hry, jako je třeba Only Up. Nicméně ve chvíli, kdy po vás hra vyžaduje jakoukoli rychlost (například sprint), její ovládání se změní v kakofonii frustrace. Mechanika pohybu je naprosto šílená, a to bez přehánění. Místo plynulé navigace prostředím se každý váš sprint setkává s kolizí, když neustále narážíte na všechny a na všechno, co je v cestě. Celá akce útěku Sofie pak působí jako jeden velký chaos.
Mechanika střelby je taktéž tragická, i když by se zprvu mohlo zdát, že je aspoň trošku funkční. Kulky vašich nepřátel procházejí skrze stěny, klidně i čtyři. Pokud Sophie na někoho střílí, vidíte pod zaměřovačem, kolik kulek vám zbývá. Podle osobní zkušenosti mohu říci, že občas nevidíte nic, protože ukazatel nábojů najednou zmizí klidně po prvním výstřelu ze zbraně. Další vtipnou věcí, která funguje, jak chce, je umělá inteligence nepřátel. Zombie, vojáci a další groteskní bytosti občas vykazují bizarní závady. Můžete například zažít, jak zcela ignorují vaše kulky, nebo ještě hůř, vy trefíte zeď či nestřílíte vůbec a oni padají sami k zemi jako zralé hrušky. Někteří z nich pro změnu leží na zemi, aby nečekaně vyskočili, jako by byli vedeni neviditelnou silou. To vede k momentům skutečného zmatku, kdy rozhodně pochybujete o logice designu této hry.
Všichni tito nepřátelé měli být vytvořeni zřejmě tak, aby vyvolali paniku. Bohužel jejich animace a nefunkční umělá inteligence z nich dělá spíše komediální představení. Tato komedie však nekončí pouze u nepřátel, ale zahrnuje do sebe i hlavní postavu Sofii. Přiznávám, že mi chvilkami přišlo zábavné sledovat, jak se Sofiino tělo nemotorně kroutí v reakci na střetnutí s nepřítelem nebo na interakce s prostředím. Všechny tyto opravdu groteskní situace úplně zastínily zamýšlenou hrůzu celého vyprávění.
Umělecké ambice a velké technické nedostatky
Sofie: The Echoes nabízí vizuální prostředí s atmosférou, které by mohlo být využito s úspěchem v hrách s hororovou tematikou. Okolní prostředí jsou vytvořena s uměleckým dotekem a v hráčích vytvářejí pocit očekávání a izolace. Umělecké ambice jsou však zastíněny častými závadami hry. Je škoda, že to, co mohlo být vizuálně podmanivé, je naprosto nesledovatelné kvůli velkým technickým nedostatkům.
Modely postav vypadají celkem obstojně, problémy ovšem přicházejí s jejich animací. Sledovat pohyby postav je velmi nepříjemné, hlavně pokud jste nuceni koukat, jak se mrtvé postavy skácejí a létají kolem jako hadrové panenky. Nejúžasnější ukázka toho je během sekvencí smrti Sofie, kde si kamera vynucuje pohled, který zvýrazňuje její spodní prádlo. Takové designové volby se nejen zdají hluché (vzhledem k vážnému tématu hry), ale také odvracejí jakoukoli emocionální váhu, kterou se příběh pokouší vybudovat.
Sluchový paradox
Zvukový doprovod hry má potenciál, ale provedení je neuspořádané. I když se určitým okolním zvukům daří vytvářet atmosféru, často se střetávají se špatným vyvážením zvuku. Zvuky se pohybují od přehnaně hlasitých, jako jsou Sofiino klapání podpatků, až po neslyšnou střelbu. Rozhodně mohu říci, že je to dosti bizarní kombinace, která vás možná trochu dezorientuje.
Dialog a hlasové hraní ještě více ničí dojem ze hry. Není jasné, zda hlasové výkony pocházejí od amatérských talentů nebo jsou vytvořené umělou inteligencí, v každém případě jsou ploché. Výsledkem je, že emocionální scény postrádají rezonanci nezbytnou k tomu, aby vtáhly hráče do tohoto vyprávění o Sofiině trápení.
Smích nad touto glitch show
Moje zkušenost s hrou Sofie: The Echoes byla plná zábavy, i když pravděpodobně ne takové, jakou si herní studio Working Game představovalo. Několikrát jsem se přistihla, že se víc směji absurditám a závadám, než abych se zabývala samotným vyprávěním. Pozorování postavy, jak se potácí v prostředí nebo se snaží projít kolem neústupných zombií, se stalo zajímavějším divadlem než jakýkoliv jiný prvek, který by vám hra mohla předat.
Od klapání podpatků, které znějí jako kov tříštící se o beton, až po postavy, které uvízly v libovolných předmětech, hra často připomíná spíše pořádnou glitch show než vybroušený herní zážitek. Nejvíce mě však pobavila cena tohoto titulu, která byla při vydání skoro čtyřicet euro (momentálně se pohybuje kolem deseti). Navzdory mé snaze ponořit se do zoufalství Sofiiny cesty mě často více bavilo chaotické veselí kolem.
Sofie: The Echoes není bez záblesků naděje. Koncept příběhu a design atmosférické úrovně naznačují, že tento titul nějaký ten potenciál má, bohužel však nevyužitý. Ochromující technické problémy a pochybné designové volby však vážně podkopávají jakoukoli šanci, aby tento titul nějaké hráče vůbec zaujmul. Stručně řečeno, nemohu doporučit nákup Sofie: The Echoes za plnou cenu (původních čtyřicet euro), ale ani za zvýhodněnou sazbu. Nesčetné množství závad, frustrujících mechanik a bizarních animací smrti ponechává jen malý prostor pro to, abyste si mohli tuto hru vůbec užít. Jak to tak vypadá, zdá se, že hra byla vytvořena ve spěchu nebo bez řádného dohledu. Nakonec bez výrazného vylepšení a jasnější vize Sofie: The Echoes bude jen dalším důkazem promarněné příležitosti.
