Položili jste si už někdy otázku, proč vlastně trávíme tolik času hraním videoher? Hledáme v nich snad možnost stát se našimi vysněnými hrdiny, upustit trochu té páry či se kreativně vyřádit? Obdivuji projekty, které se skrze hry snaží jejich hráčům předat jakési poselství či znalosti, a rozšířit tak povědomí například o kulturní menšině, jako to dělá nedávno vydaný titul Skábma – Snowfall. Tvůrci z Red Stage Entertainment využili videohru jako sdělovací médium k tomu, aby kreativně a zároveň lehce učebnicovým způsobem seznámili hráče s kulturou nejsevernějších původních obyvatel Evropy, domorodých Sámů.
Zima se blíží
Skábma – Snowfall vám přiblíží staré severské pověsti a příběhy, které se kdysi tamějšími obyvateli vyprávěly u táboráku, v napínavém dobrodružství mladého pastevce jménem Áilu. Každodenní poklidný život sámské vesnice naruší podivná nemoc, která postihne doslova vše, co jí stojí v cestě. Tato rychle se šířící nákaza v podobě černého pulzujícího slizu napadá nejen půdu a rostliny, ale také zvířata, lidi nevyjímaje. Když Áilu jednoho dne pátrá po zaběhlém sobovi, najde starý očarovaný buben Goavddis, jenž v sobě ukrývá dávno ztracené vědění sámských léčitelů Noaidis.
Áilu se tak vydává na záchrannou misi své domoviny, kdy v jedné ruce třímá kouzelný buben a ve druhé zlomený sobí paroh, aby se stal bájným léčitelem Noaidis a zastavil nemoc předtím, než postihne také jeho nejbližší. Původ hlavní postavy přitom není zcela jasný, protože jakožto sirotek žije u cizí rodiny. Zejména jeho adoptivnímu otci zřejmě leží hluboko v žaludku a v jeho očích je pouhou přítěží. Áilu tak chce nejen ochránit své jediné blízké, ale dokázat hlavě rodiny svou nemalou hodnotu, než sníh zahalí přírodu pod mrazivou peřinu.
Bez motivace objevovat
Skábma – Snowfall je explorativní plošinovka, u které se autoři zaměřili na výstavbu atmosféry. Jakmile se totiž rozeběhnete po krásném světě, kolikrát se možná pozastavíte nad fascinujícím výhledem a budete se chvíli kochat přírodou. Z toho důvodu zde nečekejte skoro žádné nepřátele, se kterými byste se museli na každém druhém kroku vypořádat. Z klidu vás tedy jen tak něco nevytrhne… musím uznat, že jsem právě napsala obrovskou lež. Přestože se titul na první pohled jeví jako odpočinková záležitost, došlo kolikrát na chvíle, kdy jsem vzteky do něčeho potřebovala praštit, ale vezměme to pěkně popořadě.
Explorativní podstata hry vám dovolí volně se pohybovat po celkem rozlehlé mapě, ale jakmile minete vysoký strom, jezero, tu skálu a tu táborák, ejhle, asi jste se ztratili. Nevadí! V takovém případě rychle mrknete na mapu a rázem budete vědět, kde se zrovna nacházíte. Druhé ejhle. Mapa je tak titěrná a nicneříkající, že na ní sotva rozeznáte dělení na oblasti. Ani žádné přiblížení zde nečekejte, a tak je mapa ve finále leda na dvě věci (víte, co myslím). Navigace je zde řešena skrze linie připomínající vítr, ale ty se vám zobrazí až v momentě, kdy zahrajete na svůj kouzelný buben. Tato mechanika do hry však byla přidána až teprve nedávno díky zpětné vazbě bloudících hráčů a funguje na principu toho, že se musíte nacházet poblíž trasy, po které byste se měli vydat. V případě, že se rozhodnete blíže prozkoumat některou z vedlejších cest, vyznačené linie se vám nikde poblíž neukážou, a vy tak budete muset běhat kolem a horlivě bez přestání bubnovat, abyste se opět napojili na správnou vytyčenou trasu.
Svět titulu Skábma – Snowfall je na první pohled krásný a pohyb v lidmi netknuté přírodě potěší nejednoho hráče. Zpestřením výpravy jsou sběratelské předměty různě roztroušené po krajině, k nimž mnohdy nevede zrovna ta nejjednodušší cesta. Ať už jde o zatoulané králíky, zápisky, části deníku či například spadlé komety, jedinou motivací vám může být pouze odemčení achievementu za to, že je naleznete úplně všechny. Jiný význam ovšem nehledejte, protože ani z truhlic neobdržíte žádnou odměnu, takže motivace hledat jich víc zmizí tak rychle, jak se objevila s prvním nálezem. Kromě toho je svět poměrně prázdný. Sem tam narazíte na táborák či starý přístřešek, jinak se budete prodírat hustými lesy a šplhat po skalách.
Buď silný jako medvěd, bodej jako vosa a neustále padej k zemi
Ne všechna místa vám však budou přístupná hned ze začátku. Áilu si pomocí kouzelného bubnu postupně získá na svou stranu čtyři duchy živlů, kteří mu propůjčí různé schopnosti, a tím mu dovolí dostat se na dříve nepřístupná místa. Prvním je sova Skuolfi, jež vám umožní ovládat vítr a hlavně zpřístupní funkci dash. Druhým je zástupce země, medvěd Guovža, jehož síla dokáže probořit tvrdé zdi a odolá i v tom nejsilnějším větru. Třetí schopnost obrany vám propůjčí živel vody, pstruh Čámsa, a až ke konci hry teprve obdržíte dvojitý skok společně s lapením ohnivé lišky Rieban.
Upřímně řečeno, obranný štít a další schopnosti vodního živlu jsem použila snad jednou jedinkrát, stejně tak nevyužitou mechanikou je duch medvěda. Jedinou užitečnou schopností, kterou skutečně budete používat, je dash a posléze dvojitý skok. Skábma – Snowfall má také jiné mechaniky, které se do hry tvůrci rozhodli implementovat, ale k ničemu vám v podstatě nejsou. Dobrým příkladem může být světlo, jež bude buben vyzařovat tehdy, budete-li na něj bubnovat, ale k čemu je, když i v tmavých jeskyních bez problémů vidíte na cestu.
Velký problém však vnímám ve skákacích a dalších řetězujících se pasážích, kdy je od vás vyžadováno načasovat skoky a úkony v několika po sobě jdoucích sekvencích a byť jen jedna chyba vás pošle zpět na začátek. I jednoduché skoky z jednoho místa na druhé jsou kolikrát frustrující, protože se Áilu sotva dotkne okraje a už úřaduje gravitace. Zkuste tak deset dalších pokusů a možná se to po tom jedenáctém podaří. Horší situace nastává v případě, kdy se budete muset odrazit od levitujících černých koulí, přitom mačkat několik tlačítek v tom správném pořadí, to následně opakovat a nakonec je Áilu vystřelen bůh ví kam nebo se řítí k zemi. Připravte si nervy z oceli, protože tato plošinovka ironicky trpí právě skákacími částmi, a to jsem ještě nezmínila otravný filtr, který se objeví přes celou obrazovku ve chvíli, kdy vaše životy klesnou pod polovinu. Kvůli těmto neduhům bude finální část skutečným testem vaší pevné vůle, trpělivosti, nervů a chuti k životu.
Studnice vědění
Příběhově mě hra upřímně moc neoslovila, ale to samé nemohu říct také o jeho stylu podání. Protože se Skábma – Snowfall hráči snaží přiblížit tradice a příběhy dnes již kulturní menšiny, volba dabingu v sámském jazyce je trefou do černého. Tento jazyk vám bude v prvních minutách možná znít trochu divně, ale nakonec se ke hře a její náplni skvěle hodí. I vyobrazení domorodého života tvoří jasný obrázek o stylu oblékání, způsobu obživy i rodinných poutech, což vyčtete z dobře napsaných dialogů.
Co mě však lehce mrzí, je fakt, že se zde objevuje hned několik sámských výrazů, ale vy vlastně nevíte, co přesně znamenají. Určitě by neškodilo přidat nějaké vysvětlivky, jako tomu například bylo v titulu Black Book, nebo formou jakéhosi slovníku přímo ve hře blíže vysvětlovat různé pojmy. To by zase o kousek víc obohatilo poselství a vědomosti, které se hra snaží předat.
Intuice v hlavní roli
Malý dodatek také k audiovizuální stránce titulu. Jak už jsem několikrát zmiňovala, svět působí klidným dojmem, sluneční paprsky prosakující skrze koruny stromů často rozehrají neskutečné divadlo a celkově vás až do druhé třetiny hry neotravují žádní nepřátelé. Přesto se musím utvrdit v tom, že je prostředí dost jednolité (kromě finální oblasti), snadno se v něm ztratíte a nepředstavuje dostatečnou motivaci k tomu, objevovat každý jeho kout, spíše naopak. Spolehnout se tak budete muset na své vlastní instinkty a intuici. Na trhu je nepřeberné množství titulů s podobnou „volností“ a já sama jich mám nahráno hned několik, ale z této hry je dezorientace obzvláště znatelná a ne každému hráči to holt bude vyhovovat.
Kromě mladého hrdiny potkáte také pár vedlejších postav, ale ruku na srdce, lovec Askovis si bravurně dokáže ukrást srdce diváků. Mimika postav je lehce prkenná, ale to malému studiu nemohu a ani nechci vytýkat. Z hlediska hudebního doprovodu taktéž nemám co vyčíst. Hudba skvěle ladí s tématem hry a všudypřítomné hvízdání ptáků, šumění listů, šplouchání tekoucí vody a další zvukové efekty krásně přibarvují obraz poklidné přírody. Jen ta kamera si ve stísněných prostorech nevde zrovna nejlépe. Držím autorům palce v tom, aby se jim nakonec povedlo všechny problémy zdárně vyřešit. Útěchou nám tak může být, že si studio Red Stage Entertainment bere kritiku a zpětnou vazbu hráčů k srdci a bombarduje hru jednou opravnou aktualizací za druhou. Skábma – Snowfall má své mouchy, ale ne takové, které by se nedaly vyřešit.
Skábma – Snowfall je explorativní adventura, která se mezi hráče snaží dostat povědomí o kulturní menšině domorodých Sámů. Kvůli tomu titul disponuje příznačným dabingem a hromadou odkazů na jejich tradice, způsob života i příběhy. Rozlehlý svět vám nabídne příjemné, leč lehce jednolité prostředí ideální k tomu se v něm ztratit, čemuž dopomáhá také absence řádně zpracované mapy. Velkým problémem jsou i skákací pasáže, která vás donutí utrousit nejednu nadávku. Titul v sobě nese zajímavé poselství, na kterém je však potřeba ještě zapracovat, aby ve výsledku byl tou příjemně naučnou plošinovkou.
