Shovel Knight nebude pro hráče, kteří se pohybují v oblasti indie her, žádnou novinkou. Tato pixelovaná 2D plošinovka z roku 2014 přenesla hráče o pár desítek let nazpět do doby konzolí třetí generace a za svou jasnou vizi i její provedení si vysloužila jak široký ohlas, tak nadšenou hráčskou základnu.
Adaptace tohoto hrdiny do oblíbeného žánru rogue-lite – dokonce nadvakrát – proto nebyla úplně překvapivou volbou. Výslednou hru, Shovel Knight Dig, mají na svědomí studia Yacht Club Games a Nitrome, která ji v roce 2022 vydala na platformě Steam.
Příběh jako z retro her
Pokud Shovel Knighta neznáte, jedná se o sympatického malého chlapíka v rytířském brnění vyzbrojeného lopatou (wow). Začátek hry jej zastihne po jeho posledním dobrodružství, když spokojeně odpočívá s pytlem plným získané kořisti. Naneštěstí se objeví Drill Knight (tedy rytíř vyzbrojený vrtákem – dá snad rozum, že váš úhlavní nepřítel je někdo, kdo vaši práci dokáže zastat rychleji a lépe), který mu celý poklad sebere a následně se svým vrtákem zmizí v podzemí. Vy proto skočíte do tunelu za ním, abyste ukradený úlovek získali zpět.
A ano, tohle představuje celý příběh. Na poměry dnešních rogue-lite je to velice úsporné, na poměry starých osmibitových her celkem odpovídající. Jinak se však jedná o prequel celé série, takže mnoho postav můžete znát už z předchozích dílů, a ten nejlepší konec vám k nim možná něco málo vyjasní.
Nic nového pod sluncem
Hlavní silou žánru rogue-lite je, že se dá s trochou snahy napasovat téměř na jakýkoliv styl hratelnosti – příkladem budiž například sci-fi simulátor vesmírných lodí FTL: Faster Than Light anebo hororová FPS Golden Light… a přesto se až příliš velká část současné tvorby omezuje na 2D střílečky/mlátičky se čtvercovou mřížkou a generickým vybavením i odemykáním bonusů. To naneštěstí platí také pro tohoto Shovel Knighta.
Žádné přílišné novoty tu nečekejte – předměty s pasivními bonusy, silnější zbraně s omezeným počtem použití, vylepšení lopaty a nové techniky útoku. Tajné boční místnosti zase skrývají obchody, hnízda k vylíhnutí familiárů či výzvy v porážení nepřátel. Na povrchu si můžete odemykat nová brnění pro úpravu vašich počátečních statistik či předměty, jež následně budete v podzemí nacházet.
Zajímavější je tak hledat, co Shovel Knight Dig dělá jinak, nebo dokonce lépe.
V první řadě je namístě uznat, že se drží původní série a nesnaží se o žádné velké změny. Velká část nepřátel, spolu s některými zbraněmi a postavami, je tak převzatá z předchozích her a zkušení hráči už budou vědět, co s nimi. Může to znít jako protimluv, ale co dokáže vyvést nepovedená snaha o originalitu, nám názorně předvedl Serious Sam: Tormental.
Vyzdvihnout je třeba také intuitivní herní design, který si vystačí s minimem nápověd. Ačkoliv přímých textových rad nenajdete mnoho, všechny mechaniky pochopíte lehce i bez listování na wiki. Také postup k odemknutí pravého konce je možné zjistit bez použití křišťálové koule, což u žánru rogue-lite není vůbec samozřejmostí.
Návodnost herního designu nejlépe poznáte při odemykání nových zbraní. Ty vám pro tento účel dají speciálně navržený dungeon, abyste si mohli všimnout jejich zvláštností a zvládli si jejich použití dostatečně osvojit.
Přesné ovládání je základ
Vaše základní nabídka akcí vesměs odpovídá původnímu Shovel Knightovi (který zase je adaptovaná druhá Zelda)… což se ne nutně bude dobře snášet s žánrem rogue-lite. Máte tedy možnost chodit do stran, skákat a jednoduše útočit/kopat vedle sebe nebo kopat skrz bloky dolů. Pokud na nepřítele nebo určité bloky dopadnete shora, poškodíte je a odskočíte směrem nahoru. Tím výčet vašich možností (s výjimkou dalších odemykaných zbraní nebo útoků) končí.
V původní hře je to fér – každá obrazovka je pečlivě navržená, pohybujete se především horizontálně a na vše máte povětšinou tolik času, kolik chcete. Promyslete si strategii, najděte si nejlepší cestu, propočítejte si skok.
Shovel Knight Dig má však úrovně poskládány z menších předvytvořených úseků, někteří nepřátelé se objevují z náhodných směrů a neúprosný časový limit vás spolu se scrollujícím pohledem nutí jít stále dolů. Připočtěte si k tomu neschopnost útočit směrem nahoru, všudypřítomné prvky/nepřátele, kteří vás vymrští do vzduchu, a neviděné věci skrývající se těsně nad horním okrajem obrazovky, abyste pochopili ten problém.
Zažijete tak mnoho opravdu laciných podpásových (v přeneseném slova smyslu) ran, které vám uberou život, aniž byste se jim mohli nějak vyhnout. Otázka férového vybalancování her je pochopitelně subjektivní a ne každému toto bude vadit; těm ostatním zase vývojáři připravili několik vylepšení přístupnosti (například vyšší životy, poškození či zisk diamantů), aby si mohli hru dle libosti usnadnit. Achievementy však s nimi nezískáte.
Neustále v pohybu
Pokud se budete příliš zdržovat, začnou se kolem vás brzy sypat kamínky a dožene vás shora jakési obří rypadlo (všimli jste si někdy toho dvojího metru, že mnoho her – nejen rogue-lite – aktivně jde na ruku speedrunnerům? Za rychlé průchody úrovní často dostanete lepší skóre nebo jiné bonusy, zatímco hraní s rozmyslem je přinejlepším neutrální volba. Mnohem častěji vám ho však vývojáři rovnou znemožní. Je lehké udělat obtížnou hru, když vás už přímo její design nutí jednat zbrkle). Někdy je rychlejší, jindy pomalejší, ale stále vám bude v patách.
Na konci každé úrovně také potkáte vrtací stroj, který předtím po mapě vytrousil tři ozubená kolečka. Za jedno/dvě dostanete menší/větší doplnění zdraví, všechna tři vám dají na výběr mezi plným vyléčením a bonusovým předmětem.
Tím máte zaděláno na nevyváženost – pokud hrajete dobře, ztrácíte méně životů, můžete proto ignorovat léčení a brát rovnou předměty, které vám do budoucna hru zase zlehčí… avšak pokud minete některé z ozubených kol nebo dostanete příliš mnoho zásahů, zůstanete se svou výbavou stát na místě, zatímco obtížnost se bude zvolna zvyšovat.
Kromě vrtáku máte po každé úrovni i možnost výběru ze dvou dalších větví tunelu, označených cedulí podle toho, co vás v nich čeká. Namátkou může jít o větší zisk bodů, přítomnost určitých nepřátel, garanci jednoho druhu obchodu či jinou změnu obtížnosti; cedulí je více než sto, takže v tomto ohledu je hra velice rozmanitá.
Jakmile zemřete – a že se to stane mnohokrát – objevíte se na povrchu v herním hubu. Zde si za nabírané drahokamy můžete zakoupit vylepšení, nové zbroje nebo další předměty k nalezení a zapnout si nepovinné výzvy. Po každém pokusu také najdete u ohniště jinou směsku NPC a můžete si poslechnout, jak se jim na jejich dobrodružství daří.
Znatelný vizuální posun
Původní Shovel Knight měl retro pixelovou grafiku – v tomto případě ovšem opravdu retro, s místy pochybnými sprity a odpornými barvami, až z toho bolí oči. Neestetické, leč autentické. Shovel Knight Dig sprity zúhlednil a posunul paletu do měkčích odstínů, což je na jednu stranu příjemnější, na druhou stranu to bere hře část jejího osobitého kouzla. Výtvarný styl základní série jinak zůstává, grafika popředí i pozadí je propracovaná a důležité herní prvky dobře vyvstávají oproti okolí.
Hudbu však, přestože je to spíše věc názoru, příliš pozitivně hodnotit nemohu. Po úvodních dvanácti hodinách (což je zhruba doba potřebná k úspěšnému dohrání) už ani jednu z melodií prvního světa nedokážu dostat z hlavy, což není míněno jako kompliment. Na druhou stranu, tento titul je natolik bezduchá zábava, že při něm klidně zvládnete i poslouchat audioknihu.
Shovel Knight Dig není špatná hra; maximálně je lehce nadbytečná. Vcelku vydařený přesun známé značky do nového formátu totiž brzdí v rozletu malá invence a několik přešlapů z hlediska herního designu. Pokud jste opravdu velcí fanoušci žánru rogue-lite a/nebo série Shovel Knight, zábavy si užijete dostatek… ale jinak si přinejmenším v této herní kategorii můžete vybrat i lépe.
