Shame Legacy je survival hororová hra z pohledu první osoby odehrávající se v devatenáctém století ve vesnici kultistů. Pokud budete chtít přežít, musíte se naučit skrývat, plížit a také utíkat. Kromě vesničanů vás bude pronásledovat i ohnivý démon. Na této hře se podílely Fairyship Games (hry Shame Legacy a Testament: The Order of High Human) a Revenant Games, jež je dceřinou společností Fairyship Games.
Kdo je William?
Hlavní představitel této hry, William, se probudí v tajemné vesnici kultistů, což ještě úplně netušíte, protože William si nevzpomíná na svoji minulost. Kolem je slyšet křik jeho dcery Rossie a manželky Annie, všude vidí jen plameny a není schopen je najít. Do této situace vybíhá z plamenů jakýsi ohnivý démon, jenž pronásleduje Williama lesem. Vám tak nezbývá nic jiného než utíkat do neznámé krajiny. Na své cestě narazíte na podivného kněze a posedlé vesničany. U příběhu chvilku trvá, než se rozvine, ale ani potom na něm není nic extra. Chvílemi působí hra dosti zmateně. Například běžíte lesem a blik – záblesk jasného světla a jste na válečném bojišti, za pět minut další záblesk a jste na hřbitově. Pravděpodobně se přistihnete, stejně jako já, že vlastně nevíte, co se tam vůbec děje. Neustále se tu střídá běhání a plížení.
Já se tak rád plížím, plížím
Jak už jsem zmínila výše, hra je hodně založená na aspektu plížení. To by nebylo až tak špatné, kdyby se to nestalo brzy dost únavné a chvílemi naprosto nesmyslné. Hra k vašemu plížení přidává mechaniku hluku, což znamená, že chůze, běh či šlápnutí na past (pár klacků a listů na sobě) k vám přiláká vesničany. Pokud vás spatří, máte smůlu, nemáte nejmenší šanci, že byste jim uprchli, neboť všichni jsou zřejmě perfektně vycvičení sprinteři. Jakmile vás doženou, čeká vás povětšinou rychlá smrt a musíte začít znovu.
Ve hře naleznete i předmět, jakési žezlo, které vám poskytuje jednorázové bránění se za pomoci podivně implementovaných sekvencí rychlých událostí (klikání myší). Jakmile jednou provedete bránění, postava Williama automaticky přejde do režimu paniky a tím se stanete naprosto bezbranný. Musíte tak doufat, že stihnete nalézt lék na uklidnění dříve, než vás najde někdo další. V důsledku toho byla pro mě hra v určitých chvílích dost frustrující a ničilo to celkový zážitek. Navíc by jí neuškodilo, kdyby tu existovalo nakouknutí za roh, neboť je někdy těžké určit, kde stojí nepřátelé (když si stoupnete, jste okamžitě spatřeni a ubiti).
Frustrace na každém kroku
Umělá inteligence v podobě vesničanů je záhadná jak bermudský trojúhelník. Občas vás nevidí pod lampou, asi proto, že se říká „pod lampou je největší tma“. Někdy však stačí sebemenší chybička a jste umláceni během pár vteřin. Shame Legacy vám poskytne pár úkrytů, jsou to bedny a kůlny. Nějakým záhadným způsobem v nich nejste vidět, ani když máte otevřeno skoro dokořán. Hojně se tyto úkryty nachází v místech, kde je nepotřebujete pro nízký počet nepřátel okolo, čímž se stávají neúčinnými a naprosto zbytečnými.
Aby toho nebylo málo, ve hře chybí funkce ručního ukládání, což by se vám někdy hodilo. Stane se, že budete neustále umírat a procházet některé oblasti několikrát kvůli automatickému uložení, které proběhlo na ne zrovna vhodném místě. Veškerou tuto frustraci navíc umocňují ještě ukřižovaní nepřátelé, kteří vás během pár vteřin uvedou do panického stavu a vy umřete. K tomu všemu jako třešničku na dortu přidejte předvídatelné honičky s démonem. Jeho motivace k pronásledování Williama zůstává naprosto nejasná.
Řešení hádanek
Hádanky nejsou nijak zvlášť složité, všechno většinou najdete někde ve svém okolí. Nejdůležitějšími předměty jsou medaile, které se vkládají do žezla, jež s sebou nesete. Toto žezlo slouží k otvírání dveří za pomoci symbolů. Hra v tomto ohledu na mě působila jako kopie her Resident Evil od Capcom, ty však mají své hádanky promyšlené. Rozhodně vás řešení hádanek nebude nijak zdržovat v postupu hrou.
Co mi tu chybí
Již výše jsem zmiňovala, že by této hře neuškodilo mít při plížení rozhlížení se za rohy. To však není jediné, co v ní chybí. Není tu mapa ani žádný inventář. Nemám tedy naprosto tušení, kde jsem a kam mám jít, ani co mám za sebrané předměty s sebou. Jediné, co nám autoři této hry nechali, jsou dokumenty (Journal) a návody (Tutorial). Oboje mi přijde naprosto k ničemu a neužitečné, jelikož dokument stačí přečíst jednou a k ničemu už pak není.
Shame Legacy na mě působí jako levný hybrid her Resident Evil 4 a Outlast 2. Hned vám vysvětlím proč, vesničané vypadají jako napadení nějakým virem (stejně jako ve vesničce v RE), a dokonce ženské postavy silně připomínají postavu Mii z RE 7. Outlast 2 pak silně připomíná plížení skrze domy a poté i v kukuřičném poli, kde vás nahánějí vesničané.
Hra Shame Legacy má celkem ucházející prostředí, avšak dost frustrující mechanismy plížení a obsah, který připomíná jiné hororové tituly (a to nemálo). Je to podprůměrný výkon k jeho ceně. Dle mého skromného názoru potřebuje hra několik oprav a vylepšení. Prozatím pro mě zůstává špatným hororovým zážitkem, což je škoda.
