Zlodějství je považováno za jedno z nejstarších řemesel, tedy samozřejmě po prostituci. Člověk musí mít určitý talent, kuráž a samozřejmě i možnost nakradené věci poté dát dále. Být zlodějem v postapokalyptickém cyberpunkovém světě, kde jsou i démoni, to už chce opravdu fištrón. Ve hře Seven: The Days Long Gone si právě takovou výzvu můžete vyzkoušet na vlastní kůži.
Původně Seven: The Days Long Gone, dnes Seven: Enhanced Edition se všemi vylepšeními a rozšířením
Za titulem, který vás zavede do postapokalyptického cyberpunkového světa plného démonů, hi-tech čipů, násilí a zrady, stojí ostřílení vývojáři z Fool’s Theory. Většinu tohoto studia totiž tvoří bývalí členové celosvětově známého studia CD Projekt Red, o kterém není zcela jistě potřeba se více rozepisovat.
Titul Seven: The Days Long Gone vyšel původně v roce 2017 s tím, že nyní je ve finální verzi po mnoha aktualizacích a zároveň s rozšířením označen jako Seven: Enhanced Edition. Jedná se také o jedinou verzi, která je nyní k dostání.
Svět, v němž se titul odehrává, je zpustošený válkou, kterou vedlo lidstvo proti démonickým silám. Dlouhotrvající válka, kterou proti sobě zúčastněné strany vedly, dostala všechny na pokraj sil. Lidé však pod vedením tajemného proroka znovu povstali a získali část své původní moci. Díky tomu se dokázali rychle vzpamatovat a začít budovat, co dříve bylo zničeno – s novými znalostmi a odhodláním se však také vynořily tolik přirozené lidské vlastnosti, jako jsou chamtivost a zášť.
Ze zlodějského mistra prostým trestancem
Děj se točí kolem nadaného zloděje Teriela, který se při jedné prácičce pokusí ukrást vzácný artefakt. Při kontaktu s artefaktem se do Teriela vtělí entita, démon Arthanak, který má vlastní tajný úkol a k jeho dokončení potřebuje pomoc. V rámci této události je však Teriel v bezvědomí přepraven na vězeňský ostrov Peh.
Teriel nemá z Arthanaka příliš opravdu radost, jejich vzájemné rozhovory a špičkování vám nejednou vytvoří úsměv na tváři a dost vás pobaví. Terielovy průpovídky a komentování situací z něj dělají opravdu sympatickou postavu, kterou si mnoho hráčů oblíbí.
Příběh je poměrně chytlavý a nepouští se do unáhlených experimentů, ale postupně servíruje příjemný zážitek ve svižném tempu. Ten doprovází poměrně velké množství vedlejších úkolů, které sice neovlivňují okolní život, ale můžete se díky nim v mnohých situacích dozvědět něco více o tamějším světě. V tomto aspektu se jedná opravdu o hutné a poctivé RPG ze staré školy, kde máte hlavní příběh s dvěma rozdílnými konci a velkou škálou pestrých vedlejších úkolů. Tyto úkoly zahrnují infiltraci, sabotáž, plížení, rozhovory, vraždy, převlékání kabátů (a to doslova) a mnoho dalšího.
Celý příběh se pak odehrává na zmíněném ostrově Peh, který je poměrně rozsáhlý a skládá se ze sedmi lokací, do nichž se při větší míře šikovnosti můžete podívat ihned po vašem příjezdu – pokud se tedy dokážete dobře plížit, efektivně zabíjet a hackovat. Po Pehu se pohybujete ze začátku výhradně po vlastních, na rychlé cestování musíte nejdříve hacknout „Dozorce“ (doslovný překlad), tedy terminály od rychlého cestování, pro každou cestovní větev – kombinace lokací. Hackování samotné probíhá formou minihry, v níž se musíte z levé strany dostat na pravou na terminálu 1 a 0. Peh je velice pestré místo, nacházejí se zde továrny, luxusní sídla, bojiště, bažiny, lesy, hory a vše s vlastní faunou a flórou. Nechybí ani střídání den/noc a počasí.
Plížení je základem úspěchu
Mapy a lokace včetně budov, které jsou opravdu pečlivě zpracované, vyloženě svádí k plížení. Můžete se samozřejmě pokusit hrát stylem Rambo, což se v některých případech může i vyplatit, nicméně ve finále na sebe upoutáte velkou pozornost. Půjde pak po vás nejen tolik stráží na ostrově, ale i gangů, že to bude velmi problematické. Některé úkoly však vyloženě vyžadují plížení a hra celkově je tomuto postupu více nakloněna.
Před zraky nepřátel a bezpečnostních systémů se budete ukrývat za pomoci převleků a pokročilých technologií, ale samozřejmě i za pomoci různých beden a rohů. Převleky, tedy různé uniformy a vybavení, mají taktéž podstatnou roli. Kromě toho, že vám kompletní set brnění určitých typů nepřátel umožní projít skrze bezpečnostní systém nepozorován, vám výbava také ovlivňuje vaši postavu. Ve hře je totiž naprostá absence XP a LVL postavy.
Vaši postavu, tedy Teriela, můžete ovlivnit pouze přes výbavu (vylepšitelnou), kterou si vyrobíte nebo ukradnete od padlých nepřátel. Není tedy nutné zabíjet všechno, co potkáte. Další možností, jak ovlivnit vaši postavu, jsou speciální čipy, které si můžete nechat implantovat (stačí na ně kliknout) a poté osázet aktivními nebo pasivními dovednostmi.
Zde je bohužel výčet poměrně strohý. Máte pouze šest aktivních útoků, které můžete kombinovat a trochu vylepšovat, nicméně z vlastní zkušenosti stačí pouze neviditelnost a teleport. Tím spíše, že umělá inteligence protivníků toho do vínku moc nedostala.
AI je jednoznačně otázkou do pranice. Někdy na vás naběhnou drsní agresivní nepřátelé, kteří se snaží využívat prostředí a naoko trochu taktizovat. Jindy budete čelit skupinám, kde zabijete jednoho nepřítele a ostatní jen tupě čekají, než si dojde smrt i pro ně. Jindy vám zase nepřátelský kněz naběhne přímo do rány a jeho kumpáni naopak soustředí palbu do vašich zad.
Mečem energetický štít neprorazíš!
Jak jsem zmínil, hra je směsicí různých světů, v nichž se kombinují primitivní barbaři a jejich meče se strážemi vybavenými hi-tech energetickými štíty a prvotřídní zbrojí. Najdete zde energetické pušky, klasické pušky na nám známé střelivo z dnešní doby a polymerové kuše, ale také obouruční sekery, kopí a výbušniny. Zároveň mají zbraně své rozdílné základní vlastnosti, v nichž se liší použitím, statistikami i spektrem možných útoků. I když to na první pohled zní zvláštně, určitým způsobem se to do tohoto postapokalyptického cyberpunkového světa hodí.
Co vás však může v prvních hodinách odradit, je určitá chaotičnost, na kterou je potřeba si prostě zvyknout. Ovládání, rozhraní, grafický pohled po mapě, celková interakce i soubojový systém na první pohled působí chaoticky. Kromě toho často dochází k nepřehlednému proskenovávání textur skrze budovy a jiné překážky (mosty, stromy, atd.).
Nejedná se však o bugy, nýbrž o herní koncept. Při pohledu seshora střecha baráku a patra nad vámi zmizí a je skrze ně vidět na vaši postavu. Tohle vám značně znepříjemní život, protože velmi často neodhadnete výšku patra a budete chtít seskočit, ale pádem z velké výšky se zabijete (za celý průchod hrou mě nezabili protivníci, ale pouze tyto seskoky).
Graficky se jedná o příjemně kreslené zpracování, které nějak neoslní, ale rozhodně neurazí. Největším problémem, jak jsem již zmínil, je kamera. Ve městech, opevněních nebo tunelech funguje značně nepřehledně a chaoticky – mizení pater nad vámi je fajn, nicméně vám to kolikrát může dost zamotat hlavu, když je někde poblíž bod, kam se musíte dostat, a nevíte přesně kde.
To se mi stávalo hlavně v budovách, kde jsem byl v nejnižším patře, nade mnou bylo patro s nepřáteli a někde mezi bylo místo, kam jsem se musel dostat. Musel jsem pak obíhat celou budovu a používat smyslové oko (Terielovu schopnost), abych zjistil, jak se mezi tato patra dostat. Postupem hraní si však na tento fakt zvyknete a naučíte se s ním pracovat.
Zvuková stránka hry je parádní, soundtrack příjemný a rozhovory zní také velice příjemně a působivě.
Celkově je svět hry dobře propracovaný, nabízí velké množství zbraní jak na blízko, tak na dálku, mnoho craftovacích předmětů i lootování. Zde se jedná opravdu o poctivé RPG ze staré školy s velkým množstvím vedlejších úkolů a zajímavým hlavním příběhem s dvěma různými konci. Za zmínku stojí i pestrá paleta nepřátel, z nichž každý má své specifické útoky a pohyby. Seven: Enhanced Edition je i v dnešní přes určité nedostatky v AI a nedodělanou technickou stránkou povedeným stealth titulem, který rozhodně stojí za pozornost.
