Odnepaměti lidé pohlíží na noční oblohu se směsí úžasu a bázně. A od chvíle, kdy jsme poznali, jak velký vesmír skutečně je, i s myšlenkami na to, zda jsme v něm sami. Zda u jedné z té nekonečné záplavy hvězd neexistuje také někdo, kdo kouká na nás. Jenže co když je ten někdo blíž, než si myslíme? Desková hra SETI: Pátrání po mimozemské inteligenci, kterou na naše stoly přineslo vydavatelství MindOK, nám ukáže, že život, a to dokonce ten inteligentní, se může nacházet tak blízko, že jeho stopy nalezneme přímo ve Sluneční soustavě.
Skrz naskrz česká
SETI: Pátrání po mimozemské inteligenci je deskovou hrou z dílny Tomáše Holka. Že vám jeho jméno nic neříká? Pak vězte, že jde o vycházející hvězdu české deskoherní scény, který ji vzal doslova útokem. V loňském roce mu vyšla ne jedna, ani dvě, ale hned tři komplexní eurohry! Recenzi na Čajovou zahradu si již u nás můžete přečíst, o SETI si čtete právě teď a Galileo Galiei se zatím dočkal jen vydání v angličtině, ačkoliv již brzy bude díky REXhrám i ve svém rodném jazyce. Každý z těchto titulů přitom vyšel pod křídly jiného českého studia: Čajová zahrada u Albi, Galileo Galilei u Pink Troubadour a SETI si vzalo na starost samotné studio Czech Games Edition (SETI: Search for Extraterrestrial Intelligence).
Hra je určena pro 1–4 hráče od 14 let, kteří budou podle údajů autora hrát 40–160 minut. SETI chválí svorně všichni, kteří s ní měli tu čest, a tak se není co divit, že v době psaní této recenze již drží krásné 277. místo žebříčku na serveru Board Game Geek. A jak se líbila mně?
Okolo žhnoucího Slunce
Hned na úvod řeknu, že se nijak neodchýlím od chvály, které se SETI: Pátrání po mimozemské inteligenci dostává. Ta hra si ji jednoznačně zaslouží. Bude se ale líbit každému? Rozhodně ne! Nemusí se dokonce líbit ani milovníkům komplexních euroher, je totiž značně svá.
Co se ale bude na SETI líbit asi každému, je jeho vizuální stránka. Jde o jeden z mála titulů, jejichž obálka vypadá hůř než hra na stole. Nechápejte mě špatně, ta obálka je pěkná, ale kolem stolu, na němž SETI: Pátrání po mimozemské inteligenci budete mít rozloženou, jen tak někdo bez povšimnutí neprojde. Velká herní deska zobrazuje Sluneční soustavu, rozdělenou na tři disky vždy s několika planetami, asteroidy a kometami. Okolo Sluneční soustavy jsou rozmístěny desky blízkých hvězd, které můžete propátrávat. Dominantou je jednoznačně žhnoucí Slunce, okolo kterého všechna ta vesmírná tělesa obíhají. A ačkoliv se celá hra točí kolem velkého a ne-až-tak prázdného vesmíru, jedenácti ilustrátorům se podařilo vykouzlit vizuál, který není jen plný černé s občasným zábleskem studených bílých hvězd, ale hraje barvami.
Kromě kartonu a papíru budete mít k dispozici i nějaké plastové figurky. Ty nejsou tak detailní, jak jsme zvyklí třeba od studií Awaken Realms nebo CMON. Jsou ale překvapivě dost propracované na to, že jejich výroba probíhala kompletně v Česku, a ještě z recyklovaných materiálů. Ona vlastně produkce celé hry byla na našem území, ve vlastní továrně Czech Games Edition.
Pochválit musím i ikonografii. Je jí sice hodně a chvíli vám zabere si na ni zvyknout, jakmile se vám to však podaří, dostane se vám pod kůži a během dalších herních partií si nebudete muset moc dohledávat. A kdyby přece jen ano, každý hráč má v SETI svoji čtyřstránkovou lama mini-knížku, v níž vše přehledně najdete.
Pátrám si, pátrám
Asi vás to s takovým názvem nepřekvapí, ale v SETI: Pátrání po mimozemské inteligenci budete pátrat po… mimozemské inteligenci. Ta zanechala stopy všude možně, na vás je tyto stopy sbírat a přispět tak k povědomí lidstva o životě tam venku. Během partie přitom můžete najít, a pravděpodobně i najdete, dva různé mimozemské národy, přičemž byste si rozhodně neměli nechat ujít příležitost přispět k jejich odhalení. Byla by to totiž velká strategická chyba.
Celá hra je svými mechanismy velmi provázaná s tématem, díky čemuž je hraní SETI skvěle atmosférickým zážitkem. Během pěti kol se postupně budete střídat po akcích, dokud už nikdo nebude mít co dělat (i když chuť by byla) a všichni nepasují. Když jste na tahu, zvolíte si jednu z hlavních akcí. Ze Země můžete vyslat novou sondu, přičemž plout vesmírem má dovoleno vždy jen jedna, i když v zásobě jich máte hned několik. Když se vám podaří sondu dopravit na nějakou planetu, lze na ní přistát (a dostat bonusy) nebo z ní udělat družici na oběžné dráze (a dostat jiné bonusy). Z blízkých hvězdných soustav pak přijímáte mimozemské signály, což vám pomůže odhalit život tam venku. Nalezená data také můžete analyzovat ve svém počítači, což se hodí k odhalení stop mimozemského života. Skvělou volbou často je zahrát některou z karet v ruce, abyste získali odměnu nebo vyložili kartu misí, umožňujících získat ještě lepší odměnu. A co by to bylo za hru o vesmíru a jeho objevování, kdybyste si nemohli pořídit nějakou tu novou technologii?
Hele, nemůžeš to propátrávat někde jinde?
SETI: Pátrání po mimozemské inteligenci je v souladu s euro trendy hrou, v níž si budete spíše hrát na svém písečku a ostatní vás nebudou příliš zajímat. Tedy pokud něco nezvládnou udělat rychleji než vy, to trochu zamrzí. Je v ní ale jedna velká oblast, ve které přítomnost protihráčů sakra pocítíte. Tou je příjem signálů.
Každá blízká hvězdná soustava má u sebe výřez, do nějž se pohodlně vejde několik žetonů dat nebo žetonů vaší barvy. Když přijímáte signály z této soustavy, data dáte do svého počítače (místa na vaší hráčské desce) a namísto něj do výřezu umístíte svůj žeton. Jakmile se celý výřez zaplní, ten, který k jeho prozkoumání přispěl nejvíc, dostane šťavnatou odměnu, čímž typicky je odhalení stopy mimozemského života, případně zisk několika bodů. Ostatní se s nepořízenou vrací domů. Jelikož v SETI potřebujete stopy mimozemského života opravdu prozkoumávat, tento „souboj“ o územní převahu může pro vás být dosti kritický.
Otočíme kolečky
Asi už jste pochopili, že v SETI je cest k vítězství mnoho, a každou chvíli budete za něco dostávat odměny. Tu větší, tu menší, ale vždy cenné. Během partie tak nasbíráte desítky a desítky bodů, a je jen na vás, a taky trochu na štěstí v kartách, jakou cestou se vydáte. Žádné dvě partie přitom nebudou stejné. Rozložení planet a hvězdných soustav je pokaždé jiné. Mimozemských životů je k propátrání pět a v každé partii budou náhodně vylosované dva. Ale hlavně, ona se vám bude neustále přeskupovat herní deska.
Říkala jsem, že okolo Slunce jsou umístěny tři disky Sluneční soustavy. Jsou tvořeny vždy několika poli s planetami, kometami nebo asteroidy, a na některých pozicích není nic, takže vidíte disk pod tím. Pokaždé když někdo vyzkoumá novou technologii, nebo první hráč v kole pasuje, se disky pootočí. První pootočení otočí tím nejmenším, druhé dvěma nejmenšími, třetí všemi třemi. Velmi oceňuji, že ve hře je ukazatel toho, který disk máte příště točit, a nemusíte si tak nic pamatovat.
Otočení Sluneční soustavy dost zamíchá kartami. Někdy to vaši sondu posune blíž zamýšlenému cíli, sem tam dál od něj, a vy tak své plány budete muset přehodnotit. A občas se zničehožnic ocitnete uprostřed pole asteroidů, ze kterých se kvůli ztížené navigaci obtížně odlétá. Ač jde o velmi zajímavý mechanismus, trochu narušuje vysokou tematičnost hry. Protože planety se v té naší skutečnosti otáčejí kolem Slunce předvídatelně a rozhodně se nenechají ovlivnit činy nás pozemských červů. Kdežto v SETI: Pátrání po mimozemské inteligenci máte dokonale vypočítaný plán, perfektně promyšlené pořadí tahů a využití surovin… a pak se tamhle Karel rozhodne vzít si technologii, a celý plán vám tím zboří jako domeček z karet.
Dej mi chvilku!
Což mě přivádí k vlastnosti, kterou SETI některé hráče rozhodně odradí. Ono je totiž hodně náchylné na analytickou paralýzu. Zdroje jsou velmi těsné, a musíte jejich užití dobře rozmyslet. Karty mají hned několik možných užití, což taky zvyšuje prostor pro plánování, a k tomu všemu se vám rozložení planet ve Sluneční soustavě bude měnit pod rukama. To vše vede k tomu, že ne vždy máte možnost svoje tahy promyslet během tahů ostatních, a tak se, obzvláště v plném počtu, můžete setkat s nepříjemnými prostoji.
Kvůli tomu celá partie může trvat až příliš dlouho na to, jak uspokojivý zážitek z ní máte. Těch 40 minut na hráče, které uvádí krabice, je velmi optimistický předpoklad, vycházející z toho, když hru hrajete se samými zkušenými hráči. První partie bude i ve dvou nebo třech i s vysvětlením blízká spíš čtyřem hodinám. Pro učení bych navíc rozhodně doporučovala se u stolu setkat s někým, kdo už SETI: Pátrání po mimozemské inteligenci hrál a umí jej bezbolestně vysvětlit. Mně osobně se z psaných pravidel učilo obtížně, ale možná je to jen tím, že mi dlouhodobě nevyhovuje styl, jakým jsou psána pravidla her od Czech Games Edition.
Odměna za odměnou
SETI: Pátrání po mimozemské inteligenci, je velmi uspokojivým zážitkem pro všechny hráče, kteří mají rádi, když je hra hodně odměňuje. A to i přesto, že zdrojů nebudete mít kdovíjak mnoho. Každý bonus, který dostanete, opravdu oceníte. Obzvlášť, když vy jste tím, komu se něco povedlo splnit jako prvnímu. Jakmile například protnete 25 nebo 50 bodů, můžete si vybrat jednu z destiček bodujících na konci hry. Nejenom, že čím dříve se vám to podaří, tím větší výběr máte, dostanete ale i více bodů. Také ostatní části hry jsou nastaveny tak, že čím více se vám daří, tím více se vám bude dařit i nadále. Absence vyrovnávacího mechanismu může pro některé hráče být záporem, když se ale podaří tomu hráči, který o parník uteče ostatním, být vám, je to skvělý pocit.
Co je o poznání méně skvělé, je náhoda daná kartami. Na to, jak velký balíček karet je, vám jich rukama během jedné partie neprojde až tak mnoho. To přispívá k náhodě, která vám i přes sebelepší strategii může občas zkazit celou partii. Super ale je, že když už se vám efekt nové karty nelíbí, můžete ji vždy využít alespoň pro její volnou akci.
SETI: Pátrání po mimozemské inteligenci je nádherně vypadající desková hra, která uspokojí spoustu milovníků komplexních euroher. Nabízí řadu cest k vítězství, trochu engine buildingu, area control, multifunkčních karet a správy zdrojů. K tomu i úchvatně vypadá a žádné dvě partie nebudou probíhat stejně. Vytknout se jí dá dlouhá herní doba a velký sklon k prostojům mezi tahy, obzvlášť v plném počtu hráčů. Stejně jako to, že jakmile se vám začne hodně dařit, hra vás bude víc a víc odměňovat a vy ostatním můžete pěkně (nebo nepěkně, podle toho, na jaké straně stojíte) utéct. Moc se mi ale líbí, jak atmosférickým zážitkem hraní SETI: Pátrání po mimozemské inteligenci je a jak uspokojivý pocit mám z toho, co jsem před sebou během partie vybudovala.
