Na postapo seriál The Last of Us podle známé herní předlohy od studia Naughty Dog jsem se těšil jako malé dítě. Po zhlédnutí všech devíti dílů mohu s úlevou konstatovat, že jako hráč jsem od obrazovky odcházel spokojený, bez naštvání, ale po počátečním jásotu i se zklamáním. Ne nijak velkým, ale drobně jsem ho cítil.
Upozornění: Recenze je kromě konce pro nováčky určena hráčům, je ale bez konkrétních spoilerů ohledně toho, co je v seriálu proti hře nové.
O co jde?
Joel a Ellie, to je už i podle jmen tak legendární herní dvojice, že je otázka, zda-li vůbec musím představovat, o co v jejich příběhu v The Last of Us jde. Přesto stručně: civilizace se zhroutí, když houbovitý cizopasník začne napadat lidi a ovládat je. Stanou se bytostmi nápadně připomínající zombie. Ve zbytkách toho, co ze společnosti (i lidstva, jeho morálky a dosavadních pravidel) zůstalo, se snaží přežívat jak v minulosti silně raněný Joel, tak i jeho „zásilka“– malá holka Ellie, která nákazu přežila a neproměnila se v bezduché vraždící monstrum, což z ní činí naději na nalezení léku proti zákeřné zhoubě.
Ti dva se nejprve nesnáší, až se z nich nakonec stane na sobě závislá dvojka. Projdou společně velký kus cesty a my ji již deset let podnikáme s nimi. Zombie stříleček bylo dost, ale tato podle mě získala naši bezbřehou lásku kvůli tomu, jaká morální dilemata před nás postavila, jak skvěle napsané byly všechny zásadní postavy, jak se měnilo jejich chování, jak reálné byly dialogy a podobně. Všechno do sebe skvěle zapadlo a ze hry se rázem stal fenomén.
Zdroj: HBO
Dva tábory kritiků
Bylo jasné, že pokud se někdy někdo rozhodne převést hru do živého zpracování, bude projekt již dávno předem pod drobnohledem, a ať dopadne jakkoli, stane se terčem kritiky. A to se také stalo.Máme zde totiž dva zcela zfanatizované hlavní proudy. Jeden si myslí, že je povinností všech adaptací držet se původního díla v měřítku 1:1 a nesmí si dovolit ani sebemenší úkrok stranou. Druhý je zase přesvědčený, že „čím víc změn, tím víc Adidas“ a pokud je dílo příliš podobné originálu, čertí se. Spousta z nás není tak radikální, ale k jedné či druhé straně se více či méně přikláníme.
Za mě se devítidílný seriál The Last of Us moc povedl. I když sympatizuji spíše s druhým proudem a některé pasáže mi přišly až moc do puntíku překlopené z příběhu hry, nakonec si cením toho, že zdaleka nejde o pravidlo. Naopak, ze začátku jsem až zíral, jak moc věcí tvůrci buď úplně překopali, nebo aspoň částečně předělali. Někdy vážně zásadně (asi nebudu zastírat, že i mě překvapilo, když tvůrci vynechali masky a spóry, což může mít nějaký záměr, který mi zatím uniká), jindy vedou ke stejnému cíli. Z trailerů jsem získal pocit, že to bude spíše kaleidoskop pečlivě za sebou seřazených scén z videoherní předlohy, což se naštěstí nestalo.
Vrchol seriálu
Z prvních dvou epizod jsem byl unešený. Výprava je naprosto skvělá a vynaložené peníze jsou tu vidět na každém záběru. Ani jsem si nedokázal představit, jak skvěle budou vypadat některé ikonické scény ze hry, převedené na obrazovku. Působí vážně luxusně! Lidé stojící za všemi těmi efekty si dali skutečně hodně práce a dostali se mi tím takříkajíc „do srdíčka“. Není divu, vždyť za jednou z epizod stojí jako režisér klíčový tvůrce hry Neil Druckmann.
Jeden z počátečních dílů je pak naprostý filmařský, režisérský, herecký i emociální majstrštyk. Nebudu prozrazovat víc, ale jde o část, která vybočuje ze scénáře hry a představuje nám příběh jedné zásadní postavy ve světle toho, o čem se divoce spekulovalo, ale nikdy jsme to natvrdo neměli potvrzené (pokud ano, tak se omlouvám, ale nepatřím k těm, kteří zachytávají a hltají každý šproch ohledně hry). Tato epizoda mě naprosto emociálně odrovnala. V tu chvíli jsem se chtěl vykašlat na přísnost recenzenta a napálit seriálu rovných sto procent, což by nebylo asi úplně fér, s ohledem na mé další výtky. Část diváků epizodu zcela jistě a nesmyslně odsoudí, protože nebude schopna překročit svůj stín a kvůli tomu možná začne „hejtit“ celý seriál, i když k tomu nebude mít žádný reálný důvod. Pevně věřím, že umělecké a další kvality dílu nakonec převáží v rozhodování, zda je dobrý nebo ne.
Zdroj: HBO
Jak už jsem výše naznačoval, patřím spíše k těm, kteří chtějí aspoň částečné odklony od původních předloh, proto jsem si v prvních dílech chrochtal blahem. Většina změn byla k lepšímu, sem tam se mi nějaká úplně nelíbila, ale převažovala spokojenost. Zato u doslovně překlopených finálních epizod jsem se lehce trápil. Nechci být příliš kritický, i když mi připadalo, jako by už to tehdy scénáristy přestalo bavit a dojeli na volnoběh. To může být jen můj pocit a když budu fér, zase jedna z finálních scén na mě zapůsobila mnohem lépe než ve hře. Tvůrci se předlohy někde drží více a jinde méně, aby asi rozumně uspokojili obě dvě nesmiřitelné skupiny, z nichž každá má svou pravdu. Za mě bych ale přece jen udělal ještě více změn.
Bella jako Ellie zaslouží omluvu
Důležité je vyjádřit se k hereckému obsazení, které se také zuřivě rozebíralo. Mohu potvrdit, že Pedro Pascal je jednou téměř nepřátelský, poté starostlivý a v té pravé chvíli zuřivý Joel, zkrátka… povedlo se mu ho ztvárnit přímo skvěle. Přestože někteří zoufalejší lidé ponižovali v diskusích představitelku Ellie, Bellu Ramsey, kvůli jejímu vzhledu, já si ji v roli zamiloval a věřím, že si zaslouží od těchto lidí za jejich odsudky hlubokou omluvu.
Že nemá stejný půvab, který stvořily počítačové pixely? Pro mě je její vzhled dokonalý a drze si dovolím tvrdit, že kdyby se porovnávaly výkony obou hlavních hereckých hvězd, Bella zvítězí. Je v ní to rošťáctví, zranitelnost i vzpurnost Ellie ze hry, kterou před natáčením naschvál raději nehrála, aby neměla tendence napodobovat předlohu. Přesto se Bella do postavy dostala, jako by ji napsali přímo jí na tělo.
Seriál The Last of Us je podle mě nejlepší adaptací, kterou jsem kdy viděl. Rozšiřuje svět, který už známe, i když by to podle mě mohl dělat s ještě razantnějšími zásahy. Pokud máte rádi postapo seriály a očekáváte jinou verzi Walking Dead, The Last of Us se vyhněte. Je to spíše příběhovka, nakažených je tu pomálu, hlavní je děj a postavy. Pokud tohle přijmete, určitě nebudete zklamaní.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Martin Růžička.
