Před třiceti lety, přesně 22. listopadu 1994, byl v Japonsku uveden do prodeje Sega Saturn, ambiciózní konzole 5. generace. Společnost Sega měla dobrou pozici jakožto výrobce špičkových arkádových automatů a zdálo se, že se jí začíná dařit i v oblasti domácího hraní. S konzolí Mega Drive (v USA nazvanou Genesis) se na americkém trhu dokázala vyrovnat do té doby hegemonnímu Nintendu a v Evropě, kde se stále hrálo převážně na počítačích, jej dalece předběhla. Saturn ovšem nakonec skončil zásadním neúspěchem. S asi deseti miliony prodaných kusů jej zahanbily jak Nintendo 64, tak především PlayStation od videoherního nováčka Sony.
Kde se stala chyba?
Při zpětném pohledu je zjevné, že ještě před vydáním Saturnu společnost Sega trpěla na špatný management, tendenci ke zbrklým rozhodnutím, neschopnost držet se jednotné firemní politiky a vnitřní rozbroje, zejména mezi svou americkou divizí a japonským vedením.
Popularizátoři videoherní historie z anglojazyčného prostředí obvykle příběh Segy prezentují z amerického pohledu, který má tendenci největší problémy svádět právě na japonskou část společnosti. Nelze ale přehlédnout, že v Japonsku měl Saturn výrazně větší úspěch než v západních regionech a vyšlo tam na něj několikanásobně více her. Zároveň existuje shoda na tom, že americká Sega udělala chybu, když místní vydání Saturnu v obavách z konkurence PlayStationu uspěchala. Dřívější launch byl tvrdě vykoupený nepřipraveností prodejců i vývojářů.
Dva procesory nejsou víc než jeden
Sega Saturn byl nominálně velmi výkonný systém, ale v praxi jej srážela příliš komplikovaná architektura, krkolomné řešení 3D grafiky a nedostatečná technická podpora. Konzole byla poháněna dvojicí procesorů Hitachi SH-2 a dvěma hlavními výpočetními jednotkami pro grafické operace, z nichž každá se starala o jiný druh efektů. Pro vývojáře třetích stran bylo obtížné s takto složitým hardwarem pracovat, takže jej v mnoha případech nevyužívali naplno.
Saturn jednoznačně překonával PlayStation v práci s 2D grafikou, takže na něj vycházely nejlepší domácí porty arkádových 2D her, jako byly bojovky nebo shmupy. Seze se zároveň podařilo dostat na novou konzoli i působivé porty svých automatových hitů ve 3D, mezi nimiž lze jmenovat kupříkladu závodní hry Sega Rally a Daytona USA, první dva díly bojovky Virtua Fighter nebo kolejnicové střílečky House of the Dead a Virtua Cop. Další first-party tituly jako Panzer Dragoon nebo Burning Rangers dokázaly, že v některých ohledech mohou být 3D hry na Saturnu působivější než na PlayStationu.
Vývojáři třetích stran však se Saturnem nepracovali rádi. Velké hity pro PlayStation na něj vycházely se zpožděním a obvykle se vyznačovaly slabší grafikou a především výrazně horším výkonem. Konzoli nepomáhala ani skutečnost, že se preference západních a japonských hráčů výrazně rozcházely. Nebo si to alespoň myslely osoby zodpovědné za herní distribuci. Zatímco v Japonsku byl Saturn podporován až do roku 2000 a vyšlo na něj asi 1200 her, v USA jich bylo jen něco přes 200 a v Evropě dokonce ještě méně. V západních regionech navíc podpora skončila o dva roky dříve a Sega se naplno soustředila na novou konzoli Dreamcast.
Konzole jako dělaná pro weeby
Dnešní obliba Saturnu mezi některými milovníky retro her je přitom do velké míry navázaná právě na tituly, které byly vydány pouze v Japonsku. Patří mezi ně třeba excelentní shmupy Radiant Silvergun a Cotton Boomerang, domácí port skvělé bojovky X-Men vs. Street Fighter nebo dvě závěrečné epizody strategie Shining Force III. Hry jako Assault Suit Leynos 2, Purikura Daisakusen či Šinrei Džusasši Tarómaru (Shinrei Jusatsushi Taromaru) svou charakteristicky japonskou estetikou a (převážně) 2D pojetím sice opravdu neodpovídaly tomu, po čem západní hráči v polovině 90. let prahli, ale zpětně působí unikátně a atraktivně.
Relativně živá komunita kolem Saturnu naštěstí japonské exkluzivky postupně překládá do angličtiny, byť u některých to z technických důvodů není snadné. Další pozitivní zprávou je, že emulace Saturnu, dříve velmi zapeklitá, v posledních letech hodně pokročila. Nejlepší kompatibilitu má dnes multiplatformní emulátor Mednafen, respektive jádro Beetle Saturn, které je součástí platformy RetroArch.
Nedočkaví Češi
Do České republiky Sega Saturn dorazil již v dubnu 1995, když se nedočkavá společnost Popron (zaměřená především na hudební průmysl) rozhodla dovézt zde ještě před oficiálním evropským launchem japonské verze konzole. Ty se původně prodávaly za infarktových 25 tisíc korun, přičemž startovací cena PlayStationu i tehdejší průměrná měsíční mzda nedosahovaly ani hranice 10 tisíc korun.
Byť si autor těchto řádků živě pamatuje, jak se o Saturnu lákavým způsobem psalo nejen v herních časopisech, ale také třeba v magazínu Elektronika, není úplně divu, že si v tuzemsku mnoho příznivců nezískal.
