Slyšeli jste už jméno Kryštof Franciško? Někteří vyvolení už se s tímto komiksovým autorem mohli potkat letos na brněnském Comic-Conu Junior. Pro ostatní se určitě tvůrce počinu Rudý děs občas objeví i v ústecké Komixárně. Upřímně, když jsem získal možnost recenzovat jeho tvorbu, byl jsem lehce nervózní. Přece jen jsem z naší domácí komiksové tvorby naposledy recenzoval Super Spellsword Ságu: Legendu o nekonečnu, u níž jsem se neskutečně nasmál, a poté dokonalé Nanits Chronicles. Rudý děs se vydává úplně jiným směrem než oba zmíněné, ale to hlavní je, že jsem na něm mohl oči nechat
Autor:
Kresba:
Autor obálky:
Vydavatel:
Svět:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
Vydání:
Kryštof Franciško
Kryštof Franciško
Kryštof Franciško
Kryštof Franciško
Země
48
barevný
měkká
2023
první
Alternativní historie ve světě zvířat
Pro začátek si dáme menší historické okénko ohledně slovního spojení „studená válka“. Jedná se o období mezi lety 1947–1991, kdy svět stál uprostřed vojenského a politického napětí mezi komunistickými zeměmi, především Sovětského svazu (jehož satelitním státem bylo i Československo) a západními státy, především Spojených států amerických. A přesně v tomto období se odehrává příběh. Jen ještě s jedním bonusem, hlavní aktéři nejsou lidé, ale humanoidní zvířata, stejně jako v případě Jima Hawkinse.
V prvním svazku sledujeme příběh a osud „kobráka“ Dmytra Pakchyuka, otce budoucí hlavní hrdinky, již v tomto spíše prologu do nového univerza poznáte jen okrajově. Na tomto počátku série se podíváme, jak to vypadá, když žije revoluce a významní vědci se ocitají uprostřed křížové palby komunismu a kapitalismu. Když emigrace a útěk může znamenat naději, ale zároveň trest. Když hrozí Rudý děs, o němž vlastně nic nevíme, a když buldoci na vojenském výcviku křičí na prsatou kobřici. Příběhová linka má parádní rozjezd, ale narativ trpí.
Pokud bych měl první díl nějak shrnout, rozhodně řeknu, že ve vyprávění očekávám víc. Ačkoliv námět je velice solidní, celý tento prequel k hlavním částem působí jako ne úplně domyšlené dílko, a to jen kvůli nesourodosti obsahového textu. „Vyprávěcí“ bubliny se vyloženě bijí s přímou řečí a není možné se přenášet s nadstandardními, ačkoliv místy pseudofilosofickými myšlenkami o důležitosti svobody a nemožnosti utéct životním problémům, k hlášce Cyka blyaaaat!!
Zdroj: Kryštof Franciško
Rudý děs děsí letteringem
Než se pustím dál, cítím povinnost zhodnotit ještě postavy, na něž v první části narazíte. Alfou a omegou je samozřejmě mistr Dmytro Palchyuk. Génius, emigrant, kobrák sympaťák. Je také jedinou postavou, s níž máte vlastně možnost utvořit si nějaký vztah. Komiks má necelých padesát stran, a tak děj postupuje velmi rychlým tempem. Dmytra jsem ale byl schopný pochopit a nějak se vcítit do jeho situace. Nicméně jak jsem zmínil na začátku recenze, o něm tento příběh vlastně vůbec v budoucnu nebude. Takže stejně rychle, jako jste si o něm něco zjistili, na něj i budete moci zapomenout.
Jsem si na 100 % jistý, že autorovi vadí nastavená sazba písma. Je skutečně velmi špatná. Možná jsem i já trošku rozmazlený, ale v tomto komiksu nevypadá ani trošku dobře. Ne že by se kvůli tomu dílo nedalo přečíst, ale rozhodně se tím sám titul zbytečně podráží, což je ohromná škoda, protože je zde jedna obrovitánská dominanta, nad níž mi oči jen přecházely.
Kryštof Franciško si očividně velmi dobře rozumí s akvarelovými barvami. Komiks je ozdobený naprosto fantastickými akvarelovými obrázky. Já s vodovkami (tímto se omlouvám všem akvarelistům) nenamaluji ani čárku, aniž by to neudělalo ošklivý flek, nerozpilo se a v mém případě i neshořelo. Autorův neuvěřitelný cit pro detail či nádherné stínování nesou titul na svých ramenou nezastavitelně vpřed. Krása střídá nádheru. Skutečně, všechen respekt.
Zdroj: Kryštof Franciško
Rudý děs mi rezonuje v hlavě a potřebuji ihned druhý díl, jinak budu ztracený jako štěňátko v poušti. Ačkoliv autorova prvotina trpí určitou textovou nesourodostí a hrozným letteringem, musím říct, že mě komiks bavil. Svou roli prequelu plní jako naši drazí soudruzi na více než 120 %, otevřel nám univerzum, jež si zde zaslouží své místo, a nezapomíná ani na edukativní prvek, který si období studené války zaslouží. Neuvěřitelně budu kvitovat autorovo úžasné grafické nadání, díky němuž akvarelové dílo přede mnou místy snad i ožívalo. Tomu se ale není proč divit – stejně jako v Proti přírodě, kde měla Leslie namalovaná prsa, je autor nezapomněl přimalovat ani naší hlavní kobřici, a ačkoliv to může vypadat a znít trošku zoofilně, já na to v této alternativní realitě prostě syčím.
