Už tři roky uplynuly od vydání čtvrtého dílu milestonské motocyklové série RIDE, která sází na realistický jízdní model, mnoho tratí a rovněž velký počet motorek od renomovaných značek. Předchozí RIDE 4 mě v mnoha ohledech dokázal mile a i nad očekávání překvapit, což pro mě samotného bylo překvapující, protože mám k této závodní sérii dlouhodobě spíše vlažnější vztah. Mnohem raději si totiž z motorkářských her zahraji spíše MotoGP, které je co do jízdního modelu a celkové hratelnosti o něco vyváženější. RIDE naproti tomu cílí na skutečné motorkářské fanatiky a ty hráče, co se neštítí opravdu ničeho a chtějí zažít opravdu realistický simulační zážitek. Proto bylo zajímavé sledovat, jak RIDE 5 dokáže na svého předchůdce navázat a zdali bude stejně zajímavý a dobrý jako předchozí RIDE 4. Jak se tedy tři dlouhé roky na sérii podepsaly a jak moc se RIDE 5 oproti svému předchůdci posunul, vám ukáže naše dnešní recenze.
Nekompromisní jízdní model byl vyladěn. Není ovšem jednodušší
Pokud jste si naivně mysleli, že se Milestone vydá stejnou cestou, jako se vydala například série TT Isle of Man: Ride on the Edge, v níž vývojáři u třetího dílu díky pár ústupkům tak nějak optimalizovali jízdu a zpřístupnili fyzikální a jízdní model většímu publiku, jste na omylu. RIDE 5 zůstal věrný své nevyzpytatelnosti, nekompromisnímu a náročnému řízení, které navíc studio ještě více přiblížilo realitě. Asi se nedá úplně říct, že by bylo řízení náročnější než v minulosti, ale spíše jej Milestone vyšperkoval k dokonalosti a zbavil některých menších či větších přešlapů. Hodně mi ve čtvrtém díle vadily nevyzpytatelné pády jezdce, a to i v takových situacích, které by normální závodník bez problému zvládl. Ano, jízda s motorkou není úplně jednoduchá, to je všeobecně známo, ale v RIDE 4 jsem ze svého stroje v zatáčkách dokázal vyletět i v opravdu malých rychlostech. Mnohem horší ovšem bylo, že takové situace byly zcela náhodné. Zatímco v jednom kole jsem totožnou zatáčku přejel s podobnou rychlostí bez problémů, v dalším, za téměř totožných podmínek, byla situace odlišná. Tento problém je v RIDE 5 zčásti eliminován, a i když se tyto situace občas objevují, nepřišlo mi, že by byly přítomny v tak velké intenzitě jako u předchozích dílů.
Co se týče samotného jízdního modelu, ten je, jak už bylo řečeno, podobně nekompromisní a náročný, jak je tomu u série RIDE zvykem. Opět budete muset každé zatočení či předjetí opravdu promýšlet, abyste stihli zabrzdit a neskončili mimo trať. Zadní brzdy totiž nejsou v RIDE 5 tolik účinné, jak byste asi čekali, a hojně budete využívat i ruční neboli přední brzdu. V mnoha zatáčkách budete navíc muset volit jejich kombinaci, přičemž se musíte soustředit, abyste nezabrzdili příliš brzy a soupeři vás nepředběhli, nebo abyste naopak brždění nepodcenili. Najít přesný balanc je však těžké a i po deseti nebo patnácti hodinách vám zdejší fyzika nepadne úplně do ruky. S velkou trpělivostí se však budete krůček po krůčku pomalu zlepšovat a později se nebudete bát ani toho nějakého tvrdšího manévru. Potrvá to však hodně dlouho, než se tzv. vyjezdíte. Pokud si tedy chcete vyloženě zazávodit a neřešit tolik úkonů najednou, odkážu vás spíše na v úvodu zmíněné MotoGP nebo TT Isle of Man: Ride on the Edge 3, kterému však budete muset odpustit řadu jiných chyb. O třetím díle si můžete více informací přečíst v naší recenzi. Obě dvě alternativy jsou i k hráči více přívětivější a ne tolik frustrující jako fyzikální a jízdní model u RIDE 5.
Umělá inteligence je kapitola sama o sobě
Další kapitola dnešní recenze se ponese v duchu hodnocení umělé inteligence, u níž jsem čekal po třech letech nějaký výraznější posun. Jak se ovšem zdá, tento aspekt nezaznamenal příliš mnoho změn a v mnohém je prostě podobný jako u RIDE 4. Soupeři, tedy ti virtuální, jsou v některých ohledech totiž dosti nevyzpytatelní. Toto téma asi rozdělím do více vláken, jelikož s umělou inteligencí je to trošku složitější. Začneme u jízdy na rovinkách a samotného startu závodů. V nich se připravte na velkou agresivitu soupeřů, což by rozhodně nebyl problém, kdyby zmíněná agresivita nebyla tak nějak přehnaná. Mnohdy s vámi soupeři dokáží bojovat takovým stylem, že jsou ochotni v krajním případě zapříčinit i kolizi. To platí především při jízdě na rovinkách a návratu ze zatáček, kde se mi stávalo téměř každý závod, že umělá inteligence nebyla příliš předvídatelná a jednoduše vjela do mé závodní stopy, i když bylo zcela jasné, že tento krok nepovede k ničemu jinému než ke kolizi.Druhým problémem bylo naopak jejich zatáčení, které bylo o něco pomalejší než to vaše, a nebyl po mě žádný problém získat v zatáčce i několik pozic k dobru. Hlavním nedostatkem bylo to, že soupeři do zatáček brzdí příliš brzy, díky čemuž dokážete získat několik pozic najednou či se alespoň při jejich větším náskoku přiblížit. Bohužel příliš nepomohla ani změna obtížnosti, což vlastně dělá z RIDE 5 ten paradox, že na rovinkách jsou vaši soupeři agresivní a mnohdy i rychlejší než vy, ale v zatáčkách naopak značně ztrácí. Pokud tedy hledáte nejideálnější prostor k předjetí či přiblížení, bude to právě při onom zatáčení.
Čeho jsem si také všiml, byla až přílišná bezchybnost ostatních závodníků. Čekal jsem, že kromě kolize s vámi kolidují soupeři i mezi sebou. Musím nicméně konstatovat, že za přibližně dvacet hodin hraní jsem žádnou takovou událost nezaznamenal. Možná jen pitomá náhoda, avšak akce během závodu i v podání ostatních závodníků mi jednoduše chyběla. Taktéž se mi příliš nestávalo, že by se závodní pole nějak více v průběhu závodů roztahovalo. Většinou, vyjma občas u vytrvalostních závodů, byly soupeři namačkaní na sebe jako vláček a rozestupy se většinou pohybovaly jen v rozmezí několik desetin až maximálně dvou vteřin. Na druhou stranu malé rozestupy vyžadovaly neustálé soustředění, poněvadž i když jste v zatáčkách dokázali získat několik pozic k dobru, při každém, byť sebemenším přešlapu jste zase naopak velmi jednoduše mohli o závodní příčky přijít. Celkově tak jsem nucen označit umělou inteligenci za průměrnou, která by nějakou tu péči ještě trošku potřebovala. Je možné, že od vydání se situace malinko změní, jelikož my jsme dostali možnost zahrát si RIDE 5 v předstihu. No, uvidíme a budeme doufat v pozitivní změny.
Škála tratí i motorek je i u RIDE 5 bohatá, ale…
Naopak v čem RIDE 5 exceluje, je výběr tratí a hlavně motorek. K dispozici je vám kolem 40 reálných okruhů a, teď se podržte, přes 200 licencovaných motorek. Ano, série je známá svým až nesmyslným počtem motorek, a nynější RIDE 5 na tuto dlouholetou tradici navazuje. Považuji to sice za skvělý detail, ale opravdu potřebujeme tolik strojů v rámci jedné hry? Nebylo by mnohem lepší přesunout tyto finance spíše do ostatních, slabších aspektů hry? Na jaké strany barikády stojíte, je samozřejmě zcela na vás. Já osobně bych se spokojil klidně i s padesáti stroji a raději přesunul zbylé finanční prostředky do vylepšení jiných částí hry – například výše zmíněné umělé inteligence či vizuální stránky, o níž si více informací povíme později. Více jak dvě stě strojů navíc nepovažuji ani za odpovídající v rámci počtu tratí, potažmo herních režimů, o nichž se rovněž ještě zmíníme. Nehledě navíc na fakt, že v RIDE 5 chybí některé srdcové klasiky, jako je belgické Circuit de Spa-Francorchamps či anglický Silverstone. Je to škoda, protože zmíněné okruhy jsou dle mého názoru jedny z nejkrásnějších tratí vůbec, a upřímně by mě docela zajímalo, jak by zdejší nekompromisní jízdní model reagoval například v zatáčce Eau Rouge/Raidillon. Navíc se dá asi i říci, že většina hráčů ani nebude mít chuť si všechny stroje vyzkoušet. Otázka je, zda to vůbec je v lidských silách.
Zpracování samotných motorek je na obstojné úrovni, a to co se vizuální i zvukové stránky týče. Modely vypadají a zní asi tak, jak bychom od podobné hry očekávali, a nezklame vás ani realistická kamera z pohledu jezdce, která nabízí jedinečný zážitek. K čemu mám malinké výtky, je zpracování efektu pneumatik při jízdě. Ten je takový mdlý, rozostřený a i zde by mohl vypadat o trochu lépe. Jde ale vyloženě jenom o detail, kterého si ani moc všímat nebudete a rozhodně vás nebude nijak limitovat ve vaší jízdě.
Vizuální stránka hry je v některých chvílích opravdu slabá
Co už ovšem takový drobný detail není, je vizuální zpracování jednotlivých tratí. Grafická stránka nového RIDE 5 není úplně silnou částí hry. Je pravdou, že oproti RIDE 4 se jedná o posun, jak by taky ne, ale na dnešní dobu to není vyloženě nic extra, a i nejnovější ročník virtuálních F1 23, u kterých jsem některé detaily kritizoval, vypadá ve výsledku mnohem lépe. Zde ale musím říci, že bude záležet i na tom, na jaké konkrétní trati se zrovna budete nacházet. Zatímco třeba takový zastavěný Interlagos v Brazílii nebo Monza v Itálii nevypadají zase až tak katastrofálně, jakékoliv jiné tratě, zvláště ty s přírodními prvky, už v plné kráse ukážou slabé stránky celé hry. Asi nejvíce jsem to zaznamenal u těch typů tratí, u nichž byla po celé délce rozeseta tráva či jakýkoliv jiný porost. Jde vidět, že i když jsou jich ve hře spousty, nedal si Milestone nijak zvláště na tomto zásadním prvku záležet. U některých okruhů si tak bude říkat, jestli opravdu hrajete hru z roku 2023. Já byl z vizuální stránky v některých chvílích až tak negativně překvapený, že jsem dokonce zkoumal, zda nehraju RIDE 5 na nejnižší detaily, protože přesně tak na mě titul v některých chvílích působil.
Naopak pozitivní novinkou v RIDE 5 je implementace dynamicky měnícího se počasí, které pocítíte hlavně ve vytrvalostních závodech. V podstatě to znamená, že během závodu se může slunečné a jasné počasí změnit v deštivé peklo, což vás donutí změnit dosavadní strategii a taktéž jízdu, jelikož změna povětrnostních podmínek se celkem razantně podepíše i na jízdním a fyzikálním modelu. Za tento krok tak dávám vývojářům ze studia Milestone palec nahoru.
S ohledem na to musíme totiž zmínit ještě jeden detail, který jsem si v prvních chvílích neuvědomil. RIDE 5 je totiž vůbec prvním titulem od Milestone, jenž má nastavenou cenovku 59,99 euro. Předchozí hry studia, včetně nedávného MotoGP 23, měly cenovku ještě za 49,99 euro. Rozhodně nechci toto rozhodnutí studia nějak kritizovat, ale za vyšší cenovku byste asi měli nabídnout odpovídající kvalitu, což se o vizuální stránce bohužel moc říci nedá. Alespoň ten RIDE 5 funguje po technické stránce, u níž jsem, krom pár drobných bugů, neměl žádné velké problémy.
Kariéra, vytrvalostní závody či split screen
Krátkou cestou se zastavíme i u herních režimů, které nový RIDE 5 nabízí. Hlavním režimem je bezpochyby kariéra, jež se rozděluje do několika tříd, na které navazuje určitý počet eventů a závodů potřebných pro postoupení do další třídy. Velmi vítám možnost, že pro dokončení dané třídy nebo eventu není třeba vyhrát všechny závody a stačí vám nasbírat pouze určitý počet bodů, abyste se ve hře posunuli dál. Za dokončené závody si kromě finančních prostředků přijdete občas i na nějaký ten nový stroj, který si u svého dealera můžete zakoupit. Zmíněné finanční prostředky pak používáte na nákup těchto strojů a jejich následné výkonnostní vylepšování. Kromě kariérního režimu nabízí hra i tzv. Quick Race, tedy libovolný závod, Multiplayer, který musím říci, že při mé recenzi nefungoval moc dobře, tudíž jsem neměl možnost hru pro více hráčů dostatečně vyzkoušet, a také možnost Split Screenu. Závody s kamarádem na jednom počítači tak nebudou žádný problém. V rámci multiplayeru je k dispozici i funkce crossplaye mezi konzolemi Playstation 5, Xbox Series a PC, což rozhodně vyzkouším až bude RIDE 5 v multiplayeru aktivnější.
Na závěr recenze jsem si nechal krátký popis jednotlivých závodních režimů, které se od minulého ročníku příliš neliší, ale je třeba si je alespoň v krátkosti popsat. RIDE 5 se může pochlubit klasickými okruhovými závody, které v kariéře mají největší zastoupení. V jednotlivých eventech se pak tyto okruhové závody dělí na tzv. Single Race, tedy jeden jediný závod, za který obdržíte patřičné hodnocení v rámci vašeho umístění, a Championship, tedy několik závodů, v nichž sbíráte mistrovské body, jež na konci šampionátu rozhodnou o vašem konečném pořadí. Kromě klasických okruhovek jsou k dispozici i časovky, včetně časových kvalifikací, kde musíte projet trať v co nejrychlejším čase, a Endurance, tedy vytrvalostní závody. Tento typ závodu byl pro mě asi i ten nejzábavnější, protože kromě jízdy na trati si musíte naplánovat i zastávku v boxech pro výměnu pneumatik a natankování paliva. Vícero režimů bych ale ve hře rozhodně uvítal a vůbec bych se nebránil ani takovým tratím a závodům, v nichž musíte dojet z bodu A do bodu B nebo kde na konci každého kola vypadne jeden jezdec, tedy tzv. eliminačních závodů. Současný výčet závodních režimů je bohužel slabší, čehož si zvláště v kariéře všimnete. Jednotlivé herní režimy se totiž budou velmi často opakovat, a jak už bylo řečeno, největší zastoupení mají ve hře okruhové závody, což může po čase působit trochu stereotypně. Tím jsme se dostali na závěr naší recenze nové závodní hry RIDE 5 a nyní nezbývá už nic jiného, než titul zhodnotit a udělit mu výslednou známku. Tak pojďme na to!
Nový RIDE 5 dobře navazuje na svého předchůdce z roku 2020 a nabízí několik zásadních vylepšení, jako je návrat split screenu či implementace dynamicky měnícího se počasí. Došlo i na drobné změny v rámci jízdního a fyzikálního modelu a samozřejmě také vizuální stránky, která však i přes svůj pokrok bohužel v některých ohledech zaostává. Na RIDE 5 mi navíc vadí také podivná umělá inteligence či příliš málo závodních režimů, jejichž časté opakování může být v rámci kariéry trošku stereotypní. I tak ale můžeme RIDE 5 s klidným svědomím doporučit všem fanouškům závodních simulací. Za nás, za Gaming Professors, si titul odnáší sedm bodů z deseti.
