Reign of Guilds je hardcore PvPvE MMORPG, které je zasazeno do světa nízkého fantasy a směřuje na hráče hledající pro své dobrodružství vyšší obtížnost. Hra vás totiž nebude vůbec šetřit, a to nejen v rámci hraní, ale i vašeho času. Tento titul, jehož vývoj trval sedm let, mají na svědomí ruští vývojáři Atlant Games a nyní je k dispozici v early accessu. Dnes budeme spolu počítat každé ALE, a že jich bude mnoho.
Hlavní konkurence Reign of Guilds
Budu k vám naprosto upřímný. Jestli tahle hra strávila sedm let ve vývoji, tak já jsem Král Šumavy. Titul cílí na publikum hledající vysokou obtížnost a požitek z raných dob MMO. Hlavní představitelé tohoto žánru jsou aktuálně Mortal Online 2 (dále pouze MO2) a Albion Online (dále AO), přičemž MO2 čítá několik tisíc aktivních hráčů denně a AO dokonce několik stovek tisíc. Trh s lidmi, kteří tento zážitek vyhledávají, tedy existuje. Bohužel Reign of Guilds dle Steam Charts za celou dobu maximálně dosáhlo pouhých 589 současně hrajících lidí a průměrně jich je jen 220. Zatímco konkurence má co dělat, aby udržela servery pod náporem, tady se to potácí v nižších stovkách. Čím je to kromě malého neznámého indie teamu bez marketingu způsobeno? To si dnes zkusíme zodpovědět.
Sám jsem náruživý PvP hráč, čítající přes dva tisíce hodin na Albion Online a další tisíce hodin na jiných MMORPG. Tento titul jsem si tak samozřejmě nechtěl nechat ujít. Jak to u podobných her bývá zvykem, mají těžké začátky, které jsou ale kompenzovány pocitem zadostiučinění, a každá nově nalezená věc vás posouvá kupředu. Krůček po krůčku bychom se tedy měli prosekávat k onomu kýženému vrcholu, kde nás čeká odměna.
Zdroj: Atlant Games
Já jsem ty aneb pojďme si založit postavu!
Pojďme se tedy společně vrhnout na demontáž této hry na atomy, protože je k ní mnoho co říct a záležitosti spojené s early accessem na sebe nenechají dlouho čekat. V hlavním menu vás uvítá opravdu povedená bardská hudba, která do prostředí temné, zapomenuté hospůdky u lesa krásně pasuje. Při zakládání postavy zjistíte, že samotný systém tvorby postavy není vlastně vůbec zlý a nabízí poměrně široké možnosti toho, jak váš hrdina/hrdinka bude vypadat.
Jedna z věcí, která mě osobně překvapila, je vliv výšky postavy na celkový herní průběh. Pokud si uděláte nízkého půlčíka, máte níže položenou kameru a nižší dosah vašich útoků, ale zato menší hitbox a hlad vám bude klesat pomaleji. Zato u vysokých postav máte výš položenou kameru, delší dosah útoků, ale musíte více jíst a je snadnější vás trefit.
Bohužel toto v případě, že si zakládáte svou postavu poprvé, vůbec nevíte. Takže se do toho pustíte a po dvaceti hodinách zjistíte, že jste udělali chybu, protože většina hráčů hraje za metr šedesát vysoké postavy, které je těžší trefit. Tahle mechanika nejde zpětně upravit, takže pokud chcete hrát metu, tedy ten nejefektivnější způsob hraní, musíte absolvovat vše nanovo. Jak důležité je mít delší dosah při útoku nebo jak je důležité mít menší hitbox? To se zkrátka nedozvíte a můžete pouze dedukovat. Co ale musím pochválit, jsou náhledy zbrojí, ve kterých si svého hrdinu můžete prohlédnout. Zbroje jsou krásně detailní a působí impozantně.
Po vstupu do hry vás čeká tutoriál, s kterým jsem neměl výrazné potíže. Je hodně založený na textu a hra vás nepustí z určitých oken, dokud neoznačíte, že jste si je přečetli. To mi přišlo velmi zvláštní a myslím, že jsem v žádném jiném MMORPG tohle neviděl. Ukáží se vám také základy toho, jak sekat mečem a jak kouzlit. V Reign of Guilds totiž můžete kombinovat boj chladnými zbraněmi a magii. Bohužel zde nemůžete mít v jedné ruce kouzlo a v druhé meč, jako tomu bylo třeba u The Elder Scrolls: Skyrim. Na boji zblízka v počátečních fázích není vůbec nic složitého, ale ani zajímavého. Levým tlačítkem seknete, pravým bodnete. Shiftem sprintujete a při sprintu máte útok z rozběhu. Co se týče magie, je zde na pravém tlačítku systém nabíjení, který jsem nepobral ani po splnění tutoriálu. A upřímně, jeho význam mi uniká i po dalších hodinách hraní.
Zdroj: Atlant Games
Hurá do světa!
Po dokončení tutoriálu jste vrženi na ostrov, na němž je hlavním úkolem dostat se z něj na hlavní kontinent. Hned po výlezu z hospody vás gamesa dalším odklikávacím oknem upozorní, že je před odchodem třeba zaplatit daně, že u sebe nesmíte mít určité materiály, a hromadu dalších věcí, o kterých v aktuálním momentě hraní nemáte žádné ponětí a vůbec nevíte, co to znamená. Postrádá to tak veškerý smysl, to teď ukazovat nebo na to upozorňovat. Zde začíná mé zmatení ve stylu Johna Travolty z Pulp Fiction.
Po přečtení jsem to prostě zavřel a v ten moment na to zapomněl. Dostáváte se k prvnímu NPC, které vám začne zadávat poměrně snadné počáteční úkoly. Například vyhledat NPC a zjistit, co se u něj prodává. Chvíli mi trvalo, než jsem přišel na to, že questy vždy končí u toho, kdo úkol zadal. Pokud jste tedy takoví, že si raději plníte jeden quest po druhém, tak se vážně naběháte tam a zase zpátky. Řetězové úkoly v Reign of Guilds bohužel nejsou, minimálně na začátku ne. Je to, jako když umyjete nádobí a pak přijde manžel/ka s tím, že má ještě dva talíře, které zapomněl/a donést.
Po tom, co jsem se rozhodl zbytek běhacích questů ignorovat, jsem se rozhodl, že se půjdu podívat do světa. Hra má totiž velmi dobrou, atmosférickou grafiku. A musím za sebe uznat, že svět působí docela uvěřitelně. Musel jsem připustit, že graficky působí jako DayZ Standalone v nynějších letech a fakt se na to dobře kouká.
Zdroj: Atlant Games
Díry tady, díra tam…
První rána pod pas přišla poměrně brzy. Určitě jste slyšeli příběhy o tom, jak rychlý je medvěd a jak rychle vás dokáže ukončit. Reign of Guilds je jedna z těch her, které se snaží aspoň částečně působit realisticky. Útoky vás mohou vyčerpat, držíte se zpět, protože každá rána stojí drahocenné životy. Nikdy by mě nenapadlo, že na zabití medvěda stačí okolo něj běhat s kuší v ruce. Škoda, že to nevěděly oběti jejich útoků. Po asi čtvrtém medvědovi už jsem si začínal připadat jako pouťový poník. Někdy se lesní potvory rozhodnou, že budou létat ze strany na stranu, někdy nezaregistrují váš úder. Je toho víc, ale ve většině případů bojový systém funguje. Jen v něm nehledejte vůbec žádnou hloubku.
Bohužel se to celkově nese v tomto duchu. Zdánlivě jednoduché úkony v jiných MMORPG jsou v Reign of Guilds vždy s nějakým ale. Zabijete medvěda kuší, ale běháte okolo něj, dokud nevypadá jako ježek. Máte spoustu úkolů, ale hodně se naběháte. Jsou zde různé atributy, ale nevíte, jak je zvyšovat.
U atributů se ještě pozastavím, jelikož zde byl pokus o to, vytvořit staty na základě toho, jakým způsobem hrajete. Tenhle systém je za mě jako hráče nefunkční a nedomyšlený. Musel jsem vlézt na fórum na Steamu a hledat v hlubinách komunitních příspěvků, jak staty, jako je například výdrž, zvyšovat. Dočetl jsem se o doporučeném způsobu zvyšování úrovně životů tím, že do sebe necháte bouchat nepřátelskou potvoru tak dlouho, dokud vám nedá další úroveň. Což v případě toho, že většinou umřete na dvě tři rány, je fakt děsivé. Můžete mezitím používat ozdravná kouzla, ale ta v počátcích vydrží tak na tři seslání, tedy vydržíte jen o dva údery více. Nápad vychází z původního způsobu zvyšování úrovní v The Elder Scrolls: Oblivion, bohužel ta realizace tady opět pokulhává a k většině těchto způsobů levelování přijdete jako slepý k houslím. A ještě bez not.
Problém MMORPG s old-school cítěním je ten, že používají zastaralé mechaniky. To může znít trochu jako oxymóron. Ve skutečnosti je to, co dělá old-school cítění, přístup k herní komunitě. Kdysi měla MMORPG obsah založený na bázi toho, že se plnil skupinově. Přidali jste se do guildy, našli jste si kamarády a s nimi následně hráli. Převážná většina starých mmočkářů vám poví, že hry jako World of Warcraft, Lineage nebo třeba Ultima Online nehráli pro jejich revoluční gameplay, ale kvůli lidem, co tvořili kulturu a komunitu okolo. To, že člověk běží přes mapu 40 minut s nejasným cílem, z ní nedělá old-school zážitek, ale spíše časovou studnu, do které vyléváte svůj nejcennější zdroj. A protože hra aktuálně nemá žádnou možnost jezdectví, třeba i na koni, je cestování po ostrově opravdu časově náročné. Naštěstí by jezdectví měli přidat po oficiálním spuštění hry mimo early access. I když osobně rád hraji obtížné hry a mám rád, když mě titul pořádně podusí, tak nemám rád, když mrhá mým časem. Bohužel jsem se tohohle dojmu u Reign of Guilds nemohl zbavit.
Hodně podobný přístup má i videohra s názvem Embers Adrift. Ta je sice taktéž těžkopádnou záležitostí, ve které vám ani mapa neukáže, kde se zrovna nacházíte, ale přesto je v ní cestování mnohem zábavnější. Možná to bude znít, že jsem si na Reign of Guilds trošku zasednul, ale není tomu tak. Jsou zde i věci, které musím za sebe vyzdvihnout.
Například, že obsahuje poměrně povedený anglický dabing. V počáteční vesnici poměrně rychle nasajete atmosféru a obyvatelé na vás budou často mluvit. Jedna taková specialitka, které jsem si všimnul, je, že tu jsou extrémně věrně nazvučené slepice. Když se k nim přiblížíte, připadáte si jako na vesnici. Od kdákání po zvuk pleskajících křídel. Modely zbraní a zbrojí jsou opravdu povedené, a i když jsou animace v boji dosti prkenné, po většinu času odvedou svou práci. Fanoušci imerzních videoher by si zde mohli přijít na své. Problém ale začíná již v momentě opuštění počáteční vesnice, v níž vás prakticky nečeká nic než jenom běhání a nekonečný les. Rozlehlá mapa je rozdělena na tři království, do kterých se ale absolutní většina hráčů nikdy nepodívá, protože nikdy nedokončí „útěk“ z počátečního ostrova.
Reign of Guilds je hra, která se skládá z mnohých, na první pohled dobrých nápadů. Ale těch věcí, které vám hned v počátku brání v plynulém hraní, je až příliš mnoho na vyjmenování. Velmi plochý bojový systém, velmi hloupí nepřátelé, pochybné herní mechaniky. Tady bohužel není moc co chválit. Je to velká škoda, protože například grafickým zpracováním se nejedná o špatně vypadající titul. Ale jak se říká: z hezkého talíře se člověk pořádně nenají. Osobně tuto hru nemohu doporučit
Recenzi pro Gaming Professors napsal Ivo Matyšek.
