Nemá smysl dlouze rozepisovat, jak moc je Kingdom Come: Deliverance II očekávanou hrou, zejména mezi českými hráči. Výmluvně to ilustruje skutečnost, kolik influencerů, novinářů i celých médií se svému publiku nadšeně chlubilo, že dostali recenzní klíče. Společnost Warhorse Studios, respektive její vlastník Plaion, je rozeslala už měsíc před plánovaným vydáním, což svědčí o důvěře ve hru samotnou i v novináře. Nestandardně dlouhý čas poskytnutý na napsání recenze nicméně má praktické opodstatnění, neboť Kingdom Come: Deliverance II je, podobně jako první díl, titulem nesmírně rozsáhlým.
V plné šíři jej zhodnotíme až v recenzi, na kterou si ještě budete muset počkat. V tomto textu vám nabízíme preview vycházející zhruba z prvních deseti hodin hraní. Jsme samozřejmě limitováni mimo jiné smluvními podmínkami, které stanovují, co můžeme a nemůžeme v tuto chvíli prozradit. Zároveň sami nechceme, aby tento článek byl jakousi uspěchanou betaverzí recenze, do níž se pokusíme napěchovat co nejvíc našich postřehů. Mějte tedy na paměti, že skutečně čtete první dojmy. Jistě ve hře objevím ještě mnoho nových věcí a náš pohled na její různé aspekty se může změnit.
Tento text nezmiňuje žádné podrobnosti o ději a postavách, takže můžete číst bez obav, že se to negativně podepíše na vašem zážitku z hraní.
Pozor, zajíc!
Už původní Kingdom Come: Deliverance odráželo filosofii, kterou dlouhodobě razí kreativní ředitel Warhorse Studios Daniel Vávra. Ten je stoupencem videoher, které jsou na jednu stranu „filmové“ svými produkčními kvalitami, důrazem na promyšlený příběh, postavy a fikční svět, ale zároveň naplno těží z unikátních možností svého média a poskytují hráči volnost a rozličné možnosti, jak řešit konkrétní situace. Kingdom Come: Deliverance II tento přístup demonstruje hned zkraje rozsáhlého prologu, který hráče ještě nepustí do otevřeného světa. Kvalitně zrežírované cutscény se střídají s nenásilně zakomponovanou výukou základních herních mechanismů a připomínáním klíčových událostí předchozí hry. Zároveň hned hráči dostávají možnost začít si modelovat vlastnosti a charakter hlavního hrdiny Jindřicha podle svých představ a preferencí.
Vedoucí designér hry Viktor Bocan už v několika mediálních rozhovorech uklidňoval hráče, že Jindra v souladu s nejlacinějším klišé neutrpí úraz hlavy, po němž by se u něj rozvinula amnézie, a všechny své schopnosti nabyté na konci prvního dílu neztratí. Jenže Kingdom Come: Deliverance II je pořád RPG, což je žánr stojící mimo jiné na budování vlastního hrdiny. Scenáristé proto stejně vymysleli způsob, jak zdůvodnit, že se Jindřich od začátku neprohání krajem jako udatný bojovník v blyštivé plátové zbroji. Sice už ho v prvních hodinách hraní neohrožují na životě pomalu i zajíci, jako tomu bylo v prvním díle, nicméně třeba tváří tvář dvojici ozbrojených lapků ho spasí spíše útěk než boj.
Ústy a mečem
Vávrovský přístup k hernímu designu se projevuje i v důrazu na realističnost a střídmost. Kingdom Come: Deliverance II se nesnaží být za každou cenu co nejspektakulárnější a předpokládá, že zábava se může skrývat i v činnostech, které nejsou zrovna bombastické. Proto každé střetnutí s nepřátelsky naladěnou postavou nemusí skončit krvavým soubojem. Většina problémů má více řešení, a to včetně těch zcela nenásilných. Příjemné napětí však pocítíte i tehdy, když se budete z problémů víc vykecávat než vysekávat.
KCD II svými mechanikami přirozeně navazuje na první díl, jehož základní koncept se nesnaží revolučně měnit, ale zároveň jej prakticky ve všech ohledech významně vylepšuje a rozšiřuje. Například systém zločinu a trestu se stal komplexnějším a postavy lépe a věrohodněji reagují na krádeže či pohyb hráče v soukromých prostorách, kde nemá co dělat. Došlo také k úpravě mechanik souboje, které v původní podobě mnoha hráčům nevyhovovaly.
Na podrobnější a podloženější zhodnocení nového soubojového systému si počkejte do recenze, až jej budu mít více nacvičený. Nyní zmíním jen ty nejdůležitější změny. Ta základní spočívá ve zjednodušení růžice, pomocí níž se určuje směr útoků. Byť stále platí, že máchání mečem budete mít lépe pod kontrolou na gamepadu než na myši, je nyní snazší se správně trefit a nesázet tolik zásahů čistě náhodně. K dobrému ovládání meče či jiné zbraně přispívají také komba, která se Jindra může postupně učit.
Jako neohrabané zatím hodnotím souboje s více protivníky naráz. I při takové hospodské rvačce jsem měl problém spravedlivě rozdělovat rány mezi všechny štamgasty.
Za nový hardware (nejspíš) utrácet nemusíte
Docela bych hádal, že mnoho čtenářů otevřelo tento text jen proto, aby si přečetli odpověď na jednu zásadní otázku: Jak je na tom Kingdom Come: Deliverance II po technické stránce? Původní hra dělala čest kategorii eurojank a unikátní mechaniky či neotřelá tvůrčí rozhodnutí nakombinovala s technickou nevybroušeností a velkým množstvím zábavných i otravných bugů. V tomto ohledu mám dobré zprávy. Kingdom Come: Deliverance II je už měsíc před launchem mnohem vyladěnější.
Hned v úvodu mě v dobrém překvapilo, jak svižně hra běží. Kvůli pohodlnému hraní na vysoké detaily podle mých zkušeností nemusíte rozklepávat prasátko a běžet si pro nový počítač s high-endovými parametry. Mně na víceméně pohodlné hraní v rozlišení 1440p stačila již starší sestava, která se svou výbavou pohybuje někde mezi minimálními a doporučenými požadavky, které Warhorse uvádí v profilu hry na Steamu. V těsné blízkosti domů nebo v interiérech ovšem snímková frekvence dokáže občas spadnout až na polovinu hodnot, jichž dosahuje v poloprázdné krajině, takže jsem zvědavý, jak si hra poradí s masivnějšími bitvami.
Řád a chaos
Pokud jde o vážnější bugy, narazil jsem na své dosavadní cestě středověkou českou krajinou na dva. Jednou mi hra spadla při načítání a jednou jsem zůstal zaseknutý u stolu, kde jsem právě vyhrál v kostkách, neboť mi hra nenabídla možnost od něj vstát. Jinak jsem zaznamenal jen grafické glitche, a to zejména v cutscénách. V nich jsou občas obličeje postav postiženy něčím, co vypadá jako uspcalovací artefakty, navzdory tomu, že při běžném hraní je obraz dokonale čistý a ostrý. V jednom případě se nehratelná postava během filmového předělu podivně rozvibrovala a začala problikávat, jako by právě procházela procesem teleportace na vesmírnou loď Enterprise.
A samozřejmě občas dochází ke groteskním kolizím mezi přísně naskriptovanými pasážemi a volností otevřeného světa. Takže vám třeba kolega sděluje, jak je rád, že vás stráže neodhalily, zatímco ty stojí s tasenými meči asi dva centimetry od něj. Nebo vám obchodník poděkuje za skvělé pořízení a pikosekundu poté vás nazlobeně vyhazuje ven, protože se v průběhu dialogu posunul herní čas a on vás tak najednou začal chápat jako vetřelce, co mu vlezl do zavřeného krámu. Absurdní mi přišla i situace z prologu, kde vás vyděšená vesničanka požádá, abyste z jejího dvora odtáhli mrtvolu. Poděkuje vám a už neřeší, když se na totožném místě střetnete s lapkou a zanecháte tak po sobě mrtvolu číslo dvě.
Středověký ráj to napohled
Kingdom Come: Deliverance II není ve srovnání s launchovým stavem svého staršího brášky jen technicky vyladěnější, ale zároveň vypadá ve všech ohledech znatelně lépe. Je barevnější, detailnější, má lepší animace, výrazně působivější světelné efekty a netrpí na otravné doskakování textur a podrobnějších modelů kousek od vaší postavy. Zejména přírodní scenérie, jako jsou louky a lesy, vypadají při správné pozici slunce vyloženě nádherně. Zároveň si zachovávají mimořádně realistické vzezření a jejich fotogeničnost není podpořená množstvím různých umělých grafických efektů.
Samozřejmě je třeba nezapomínat, že se KCD II odehrává v rozlehlém otevřeném světě, v němž mají všechna NPC své rutiny, a všechen tenhle mumraj si ukousne svůj díl ze systémových prostředků. Novinka od Warhorse se tedy nemůže poměřovat s lineárnějšími a sešněrovanějšími tituly, které sahají po každém dostupném triku, aby hráče neustále vizuálně ohromovaly. Hra je také stále postavená na výrazně modifikovaném CryEnginu, po němž Warhorse sáhli již během příprav prvního dílu. Pochopitelně tak zaostává za aktuálními možnostmi modernějšího Unreal Enginu 5 a nepředstavuje technologický vrchol současné herní grafiky. Důležité ovšem je, že použité technologie dobře slouží potřebám hry.
Votevři vokno, Jindro!
Tuzemští hráči také ocení, že je Kingdom Come: Deliverance II od počátku vybaveno profesionálním českým dabingem. Ten je zvukově i herecky kvalitní, byť se ne vždy vyhýbá určité prkennosti. Což je škoda, protože třeba užitý slovník svědčí o tom, že autorům šlo hlavně o přirozenost. Mluva postav v KCD II čerpá hlavně z obecné češtiny okořeněné občasnými archaickými prvky, takže protetického v- si tady užijete do sytosti. Ve hře lze zaslechnout také němčinu, maďarštinu, romštinu, a dokonce trochu hebrejštiny. Přízvuky příslušných postav mi zněly autenticky, nicméně tyto jazyky neovládám, takže se za nic nezaručuji. Pokud mi sem tam projev postav zněl strojeně, na vině možná byla nepřesná či absentující synchronizace pohybu rtů s mluveným slovem. Mimika postav je lepší než v původní hře, ale stále nikoli ideální.
Už pod videoukázkami gameplaye, které Warhorse Studios zatím vypustili do světa, se objevují skeptici, podle kterých se od prvního dílu mnoho nezměnilo a na naše počítače a konzole tak znovu míří vlastně ta samá hra, kterou už jsme hráli před sedmi lety. V tuto chvíli je ještě brzo, abychom proti podobným rýpancům zasvěceně argumentovali. Již nyní ale můžeme říct, že první hodiny strávené v Kingdom Come: Deliverance II nám přinesly mnoho nadšení a žádné skutečné zklamání.
