Prokletý hvozd – recenze gamebooku

Co se týče dostupnosti gamebooků, momentálně je to u nás jen lepší. Zejména fanoušci Lone Wolfa se už mohou těšit z toho, že více než polovina série se díky nakladatelství Mytago vrátila na pulty obchodů, ale ani fanoušci Fighting Fantasy nepřijdou úplně zkrátka. Dost už bylo hledání po antikvariátech nebo videoherních náhražek v angličtině, Prokletý hvozd je nyní k mání česky již ve třetí verzi a s řadou vylepšení.

Jak jsme se sem dostali?

Ve zlaté éře gamebooků, tedy v polovině devadesátých let, u nás dominovaly dvě hlavní série. Britská Fighting Fantasy, vydávaná plzeňským nakladatelstvím Perseus, konkurovala Lone Wolfovi od pražského AFSF. Nyní, po necelých pětadvaceti letech, se situace poněkud zjednodušila a reedice obou řad probíhají pod Mytagem.
Zatímco Lone Wolfa je celkem logické vydávat v chronologickém pořadí, s FF je to o něco složitější. Nyní máme k dispozici první dvě knihy, Čaroděje z Ohňové hory a Citadelu chaosu, za nimiž následuje páté Město zlodějů a desátý Pekelný dům. V současné době se připravuje také Návrat do Ohňové hory, jubilejní padesátý svazek Fighting Fantasy, který si v češtině budeme moci přečíst poprvé. Dočkat bychom se ho měli již brzy.
K tomu přichází Prokletý hvozd Iana Livingstonea, jenž sice vyšel už v roce 2016, ale nyní se dočkal druhého vydání s pevnou vazbou a novou obálkou. Podržme v hlavě zejména informaci, že se jedná o teprve třetí knihu z původní Fighting Fantasy – tento fakt je místy docela znát.

Vzhůru na výpravu!

Coby bezejmenný hrdina se zrovna potulujete kdesi u severních hranic království a hledáte dobrodružství, když vás v noci zaskočí nečekaný host. Smrtelně zraněný trpaslík Bigleg už blouzní z otravy, ale stihne vám sdělit, že jeho výprava hledala v Černolese kladivo trpasličího vládce, které by mu umožnilo sjednotit národ proti trollům. Kladivo skončilo rozdělené na dvě poloviny, výprava je rozprášena a vládce Gillibran se bohatě odmění komukoliv, kdo by její úkol dokončil. Váš nový společník se sice rána nedožije, ale zanechá vám mapu lesa, úkol a radu, odkud začít.
Máte tedy cíl, máte i cestu, na co ještě čekáte?

Nezapomeňme, že série se tehdy ještě hledala a celý svět Titanu nebyl ani zdaleka tak propracovaný, takže jistá minimalističnost příběhu se dá omluvit. I co do náplně vašeho poslání jde o klasické hledání MacGuffinu, neboť ani jeho původ (trpasličí), ani jeho povaha (kladivo) nemají vliv absolutně na nic. Pozdější gamebooky sice také občas rozdělily nějaký cenný předmět a roztrousily jeho části napříč textem, avšak měly tu slušnost, aby jejich sestavení zabralo samostatný odstavec a poskytlo vám nějaký bonus. Zde je kladivo čistě formální symbol úřadu a v boji vám nijak nepomůže.
Ještě nevyhraněnému pojetí odpovídají také pravidla. Na počátku si standardně naházíte kostkou základní hodnoty Umění boje, Kondice a Štěstí, které využíváte v soubojovém systému založeném na porovnávání hodů. Žádná nadstavba k těmto základním herním mechanismům není, jen dostanete do začátku měšec třiceti zlaťáků a obchod čaroděje Yaztroma s takřka telefonním seznamem předmětů, které vám mohou, ale nemusí na vaší cestě pomoct. Po něm dorazíte na své první rozcestí.

Prokletý hvozd dělá čest svému jménu

Černoles už od pohledu není příliš pohostinné místo, i na vyšlapaných stezkách se najde řada nebezpečí a jakékoliv odbočky jsou krajně podezřelé. Lepší je dopředu nevěřit nikomu a tato kniha vás (poměrně nezvykle) také nechá skoro vždy zaútočit první, pokud opravdu chcete. Z klasičtějších hrozeb vás čekají goblini, bandité, různá agresivní zvěř či vlkodlaci, jinde vás však zaskočí i třeba měňavec nebo kvůli-copyrightu-dostatečně-odlišná-verze-Balroga.
Stejného vzoru se drží také nabídka předmětů – v lese budete nacházet poměrně generickou výbavu typu Magická helma, Prokletý prsten pomalosti či Rukavice bojové zdatnosti. Jako protiváhu máte zmíněný čarodějův obchod s originálnějšími, ale také mnohem situačnějšími pomůckami.

Po stránce herní se však přece jenom jedná o takový rozvětvenější dungeon, ačkoliv o něco méně okatý. Tomu odpovídá potřeba kreslit si mapu (což by samozřejmě bylo moudré i v normálním lese). Zatímco však Pekelný dům, rozdělený do místností, měl docela logický a dobře uchopitelný půdorys, takový Černoles se mapuje podstatně hůře – pokud si to neusnadníte nápovědou na konci knihy. Pro bonusovou zábavu Biglegův plánek, který dostanete v podobě ilustrace, odpovídá popisovanému okolí jen velice zhruba (teoreticky však můžete být barbaři, vzít si fixku a chybějící pláň i kopce si do obrázku zanést sami).
Kniha vám také na začátku vesele sdělí, že zde opravdu je jen jedna správná cesta, takže více pokusů a průběžné mapování bude pro váš úspěch nezbytné. Má to pouze drobný háček…

Problém nejzřejmější

Na poměry pozdějších gamebooků Fighting Fantasy (zvlášť těch od Iana Livingstonea) je Prokletý hvozd překvapivě milosrdný. Třebaže se na cestě lesem nemůžete vracet, odstavců s okamžitou smrtí vám hrozí minimum a doražení do cíle bez kladiva ani neznamená konec hry. Pokud se dostanete do Stonebridge a kýžený předmět nemáte, můžete se (nebo spíše musíte) s malým postihem vrátit zpět na odstavec 1 a začít znovu.
Tady se najednou celá příběhová iluze rozpadá. Znamená to třeba, že všichni poražení nepřátelé nějakým zázrakem ožili? Nebo podobné neopakovatelné odstavce budete přeskakovat? A vynuluje se vám veškeré vybavení, nebo naopak veškeré získané předměty a bonusy můžete použít již od začátku na nic netušící knihu? Cynicky vzato, lze to považovat za New Game+, jak ji známe z videoher (tak si to alespoň většinou vykládají fanoušci).
Prokletý hvozd každopádně tento detail nijak nerozvádí, zřejmě se spoléhá na čtenářův „suspension of disbelief“ (česky překládáno jako „odložení nedůvěry“), tedy ochotu předstírat, že se nic zvláštního neděje. Jedná se sice o nesporný přešlap, avšak ke cti autorům je, že pozdější gamebooky již s podobnými případy dopředu počítaly.

Druhé, lepší vydání

Mytago si úspěšně drží nastavenou laťku, gamebook opět vychází v pevné vazbě se záložkou a Cyril Gaja si může připsat na konto další bod za povedenou obálku. S vnitřními ilustracemi už je to o něco horší, Malcolm Barter tak zvláštně mísí jasné rovné linie pozadí s jemnějšími rozpitými detaily postav, aniž by příliš pracoval se světlem či kontrastem. Výsledný dojem se proto liší stránku od stránky. Berme však na vědomí, že tady jde o nedostatek převzatý z původní knihy, a alespoň potěší textové přiřazení ilustrací k jednotlivým obrazům.
Čtenáři toužící po loru naleznou na konci knihy pojednání o Černolese a trpaslících spolu s kratším bestiářem. Přítomna je i tabulka hodů, pokud zrovna nemáte po ruce kostky. O nový překlad se postarala Petra Tomková, a pokud pomineme přetrvávající záměnu Staminy za Kondici, jedná se zejména o odstranění drobnějších nedostatků či neobratných formulací, které se v původní verzi z roku 1994 vyskytovaly.

Prokletým hvozdem nás Mytago vrací zpátky k počátkům Fighting Fantasy, se vším tím jejich jednoduchým a přímočarým kouzlem. Třebaže příběh nenabídne žádné velké zvraty a způsob případného opakování knihy si musíte rozhodnout sami, čeká na vás dostatečná dávka fantasy zábavy.