Je tomu už osmdesát čtyři let minus šedesát plus nějaké drobné, kdy slavný Princ z Persie zachraňoval svět. Ubisoft se ale tenkrát rozhodl dát přednost značce Assassin´s Creed, takže jsme mohli jen doufat, že se tento slavný rek v jakékoliv podobě vrátí na herní monitory. A dočkali jsme se. Prince of Persia: The Lost Crown z pobočky Ubisoft Montpellier přišel jako zjevení do žánru 2D či 2.5D her a vyrovnal se tak počinům jako Afterimage nebo Blasphemous 2.
V hlavní roli Sargon, nikoliv Dastan
Jasně, trošku zklamání pro všechny, kdo čekali, že se vrátíme do boje s tváří Dastana. V titulu je hlavní tváří Sargon, jeden z bojovníků The Immortals (Nesmrtelných). V příběhu uvidíme, jak byl unesen princ Ghassan a tato skupina v čele se Sargonem se jej vydala zachránit. A to na místo, které by zamotalo hlavu každému, na horu Qáf.
Začíná nádherná 2.5D metroidvania, kde se s hlavním hrdinou vydáte přes spoustu nepřátel, příšer, hádanek, skákaček, saltíček a sekaček kupředu. Nečekejte přímočarý běh vpřed. Mapa, odhalování tajných cest a skrýší, sbírání pokladů, hledání teleportačních míst, kování zbraní a poznávání dalších obyvatel Qáfu je jen vrcholkem pyramidy.
Svět, v němž se budete pohybovat, je naprosto skvěle udělaný a postupné vylepšování hlavního hrdiny v něm dává smysl. Například hned na začátku hry je nutné získat luk, s jehož pomocí je nutné rozlousknout přesně mířenou střelou postupové hádanky. Jak jej najdete? Pročesáváte Qáf, kam vás schopnosti pustí. Některé překážky jsou přece jen ze začátku pro slabšího Sargona nepřekonatelné a tím přichází velmi příjemný pokrok hrou vpřed. Titul vám krásně ubíhá před očima. Hratelnost je svěží a trefuje určitou notu, jež vám říká: „Přelez, přeskoč, neuteč, bojuj a buď v klidu.“
Prince of Persia: The Lost Crown má snadný a funkční bojový systém
Ovládání je totiž velmi primitivní. Skluz, skok, tlačítko pro útok a obranu, na uhýbání a parírování. Zbytek je přidaná hodnota v podobě komb a speciálních schopností. Bojový systém není povrchní, ale detailní a propracovaný. Obohacují ho i amulety s bonusy pro hrdinu. Trošku mi ale vadí, že na toto vylepšování je potřeba stát u stromu Wak-Wak, kde se obnoví zdraví, šípy, léčivé lektvary a uloží se hra.
Proč mi to vadí? Protože Wak-Waky nejsou místa pro rychlé cestování. Těch po Qáfu sice pár je a dají se aktivovat, ale mapa je vcelku rozlehlá a některé oblasti se musí proběhnout klidně natřikrát. Sargon si sice umí vytvořit různé zkratky a otevírat si brány, aby nemusel určitá místa probíhat celá znovu, ale kdyby byl u každého Wak-Waku portál, byl bych maličko šťastnější.
Ona síla detailu při hledání zkratek tkví také ve vedlejších postavách. Za herní měnu, kterou získáváte z padlých nepřátel, si můžete koupit kromě vylepšení i informace pro odhalení nějaké té herní části. To se vám může, ale také nemusí líbit. Proč?
Improvise, adapt, overcome
Překonat překážky v podobě nepřátel není nijak extrémně složité. Jakmile pochopíte jejich mechanismy a odhalíte jejich slabiny, pobíhání po mapě, na níž se s každým wak-wakováním obnoví i oni, není špatné. Neustálé souboje baví, jen občas umí lézt na nervy. Od válečníků a lučištníků přes harpyje a nemrtvé po bossy, všem nepřátelům je důležité se přizpůsobit a orientovat se v nich. Rozmanitost Qáfu je v Prince of Persia: The Lost Crown působivá, ale ztráta části tvrdě nastřádané herní měny po každé smrt a objevení se u vzdáleného stromu mi občas lezlo na nervy, protože jsem umíral s určitou pravidelností.
Jestli ale něco mohu vyzdvihnout, jsou to boss fighty. Nejenže jsou úhlavní nepřátelé naprosto úžasně designování, ale představují výzvu a ozkouší vaše herní schopnosti. S každým „pocucháním“ jejich života jim přichází další dovednosti, pomocí nichž se vás budou pokoušet zabít. Vrcholem je pak zkusit je porážet na tu nejtěžší obtížnost. Naprosto parádní.
Jak už to u plošinovek bývá, kamenem úrazu mohou být hádanky. Hry by měly představovat určitou výzvu a otestovat i více než vaše bojové dovednosti. Sargon si ale projde skutečně peklem. A vy s ním. Některé puzzly jsou snadné. Stačí vám jen zapojit představivost a řešení se před vámi objeví skoro samo. Bohužel jsou tu i takové, které nemáte šanci rozlousknout bez dostatečného pokroku ve hře. Nemluvě o tom, že občas je nutné skutečně rychle klikat a hru korigovat, což mě přivádí k mému snad už i pravidelnému kameni úrazu.
K dokonalosti kousek, chyby se ale hromadí
Začnu tím, že na klávesnici je to s titulem složitější. Jakmile držíte joystick, máte vše lidově řečeno po ruce. Klávesnice má klávesy hodně blízko u sebe, takže kombinovat šipky či WSAD s IOPJKLNM je dle mého naprostá šílenost a ubírá hernímu dojmu. Počin sám navíc i nenápadně doporučuje ten ovladač mít.
Dalším problémem jsou určité chybky, které budete odhalovat. Jednou z těch nejhorších je zablokování postupu ve hře. Během asi šesté hodiny jsem se zasekl u nepřítele a nedokázal jsem jej obejít, vyhodit, přelstít, navnadit nebo cokoliv. Samozřejmě jsem projel fóra a návody a ve výsledku byla chyba v titulu. Mě to stálo dvě hodiny života a balíček papírových kapesníků, jak jsem brečel lítostí. Stejně tak se můžete pomocí herních bugů dostat do jinak nepřístupných oblastí. Problém? Nedostanete se z nich ven.
Pozitivní na tom všem ale je, že Prince of Persia: The Lost Crown vypadá prostě luxusně. Celý ten design a grafika jsou promyšlené do těch nejtitěrnějších detailů i s tím správným nádechem. Rozmanitost světa i nepřátel je na absolutním vrcholu, a jak vypadají speciální útoky nebo cutscény? Kromě toho, že přejdou velmi plynule do 3D, doslova vyráží dech.
Hudební podkres ve hře je za mě osobně trošku rozporuplný. Mix tradičních nástrojů spojených s elektrickou kytarou funguje, jen je to dnes útok na klasiku. U tohoto počinu, když je tolik promyšlený, jsem čekal malinko větší nadhled. Nicméně kvalitu dohání precizní dabing, ať už anglický, či perský, díky němuž Sargona a jeho souputníky Nesmrtelné máte prostě rádi.
Prince of Persia: The Lost Crown je skvělý. Ubisoft lehce napravuje svou pošramocenou reputaci, a budeme-li mít štěstí, dočkáme se snad kromě remaku Sands of Time také dalšího příběhu z tohoto světa. Je možná i jedno, jestli s tváří Sargona, nebo Dastana. Najdete tu velmi snadnou hratelnost, skvělý dabing, hezký příběh, nádherně udělané nepřátele a kvalitní bojový systém. Titul se může pyšnit tolika kvalitními věcmi, že praktická nehratelnost na klávesnici a bohužel místy postupové bugy by se daly i zapomenout.
