Jak už název nové knihy talentované české autorky napovídá, pojem „prázdnota“ může mít mnoho podob i forem, s nimiž se každý z nás vypořádává po svém. Ať už o tomto slově přemýšlíme v rámci fyzické, či psychické sféry, nikde není přesně definováno to, jak jí čelit. Své vlastní démony, své vlastní pocity a své vlastní myšlenky utváříme pouze my sami a nikdo další do nich nemůže zasahovat… nebo snad ano? Vítejte ve světě, v němž i pocity mají tvar a existují v něm lidé, co s nimi dokáží nakládat na mnoho způsobů. Nakladatelství Epocha dalo Michaele Merglové prostor pro žánrový restart a my se podíváme na to, jak se povedl.
Autor:
Autor obálky:
Vydavatel:
Jazyk:
Žánr:
Zařazení:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rozměry:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
E-kniha
Michaela Merglová
Nela Dobiášová
Epocha
český
Budoucnost, sci-fi
Edice Pevnost
392
černobílý
brožovaná
115 x 180 mm
duben 2023
978-80-278-0114-5
9788027801145
první
ano
Zdroj: Epocha
Její jméno patřilo jen jí
Zápletka, tentokrát laděná spíše do sci-fi tematiky, čtenáře vhazuje do vod nepříliš vzdálené budoucnosti, do neonové metropole, v níž jde zločin ruku v ruce se zkorumpovaným zákonem. Metropole Evropa je pomyslný evropský sen pod rouškou kriminality, chudoby a tvrdé diskriminace. Zatímco jeho Okraj hnije špínou a lidé si zvykli na to, každý den překračovat mrtvoly na ulicích, Střed se místo toho skutečnému snu alespoň zčásti přibližuje. Hlavní hrdinkou je Alex… Judita… pardon, vlastně Rebeka, která se snaží drsným životem proplouvat, co jen to jde. Zhrzena v lásce a oddána dodržovat vysoké kvóty svého zaměstnavatele věnuje veškeré úsilí na to, pomáhat lidem skrze terapie, zatímco zanedbává své potřeby.
Rebeka je jako jedna z mála lidí empatkou. Dokáže nahlédnout pod pokličku lidské mysli – přečíst, pochopit, odhadnout a odfiltrovat pocity jiných. Následky takovýchto sezení pro ni však nemají příjemnou dohru. Holt brouzdání v cizí hlavě má své neblahé následky. Rebeka se tak musí neustále ujišťovat, kým je, aby neztratila svou vlastní osobnost. Pocity druhých se jí totiž velmi snadno začnou plést do osobního života. Ačkoliv se Rebeka společně se svou praštěnou spolubydlící protloukají bez větších obtíží, problémy přicházejí se zoufalým mužem. Jeho prosba o pomoc při hledání ztracené snoubenky zažehne plamen knotu směřujícího k naprostému chaosu. Najednou uvědomění si sebe sama nestačí, protože v Metropoli Evropa se nemůžete spolehnout na nic jiného kromě přítomnosti.
„Och, Maroko! Výborně, Afrika je teď hip!“ Frey zatleskala do dlaní jako dítě. „Spousta z těch jídel je tak, jak je to slovo… prostá! Prostá je to slovo! Pár surovin a je hotovo. A lidé v Africe to považují za pochoutky! Je to fascinující. Chudí lidé si vystačí s málem a jsou tak šťastní, kdežto my, co máme přemíru, kolikrát nedovedeme svou radost ani prožívat. Možná bychom se mohli od chudých naučit být šťastnější z maličkostí,“ prohlásila dramaticky, jako by hovořila na kameru. „Lidé, kterým už nezbylo nic jiného, se musejí radovat z maličkostí. Jinak by zešíleli,“ ozvala se Rebeka z kuchyně.
Zkušenosti ji naučily
Ačkoliv se příběh zaměřuje především na Rebeku, dává prostor i dalším vedlejším postavám, které jsou neméně důležité pro směřování událostí. Kromě empatky některým stránkám jasně dominuje její spolubydlící, streamerka Cilka, jejíž pozitivní energie a zase o kousek jiný přístup k životu do díla vnáší příjemný protiklad hlavní hrdinky. Díky rozverné Cilce se v knize můžete začíst do velmi diskutovaného tématu kyberšikany a do nebezpečí médií všeobecně. Kromě něj se kniha Prázdnota věnuje také dalším problémům trápícím nejen moderní společnost, jako je rasismus, zneužívání, diskriminace či obchodování s bílým masem. Musím říct, že pokud by nás za pár let měla skutečně čekat takováto budoucnost, lidstvo je už nyní předurčeno k záhubě. Další výraznou postavou je bývalý policista Richter snažící se odčinit roky braní úplatků a smetávání důkazů ze stolu. V naději, že se dočká jakéhosi odpuštění, se snaží své nekalé činy vykoupit dobrými skutky ve jménu vyššího dobra.
Prázdnota má velice pozvolný rozjezd. Pomaloučku a polehoučku se vás snaží seznámit s tím, jak to tady chodí. Než se věci dají pořádně do pohybu, budete zhruba ve druhé třetině knihy. Od té chvíle se vše začne zamotávat a po ulicích poteče krev… skutečně mnoho krve. Celý příběh plynule odsýpá bez hluchých míst a čte se velice příjemně, na čemž je vidět, že autorka spisovatelské řemeslo ovládá na výbornou. Nikde na cca čtyři sta stránkách jsem neměla pocit, že bych narazila na textovou vatu vyplňující hluchá místa, protože všechny méně či více důležité události hrály podstatnou roli při skládání jednotlivých střípků děje dohromady. Trošičku mě však mrzí, že se po většinu část textu setkáte s neměnnou dynamikou. Kromě pár výraznějších okamžiků si vyprávění drží jakési monotónní napětí a energii. V příběhovém vývoji se najde několik skutečností, které se dají poměrně dobře odhadnout. Netvrdím, že po prvních stránkách budete tušit, jak to celé skončí, ale řekněme, že budete překvapení tak padesát na padesát. Při dočtení knihy tak nenastal kýžený efekt otevřených úst, protože jsem měla nějaké teorie a hodně z nich se vyplnilo. Tím určitě nenaznačuji, že by Prázdnota i velké finále byly špatné. Autorka naopak v některých pasážích dokázala překvapit.
Zdroj: Epocha
Prázdnota, kterou se snažíme zaplnit
Když jsem četla Prázdnotu, měla jsem tak trochu pocit, jako bych se vrátila do Kotletovského Praha City, protože na mě Metropole Evropa působila přesně tím samým dojmem. Nemohu s jistotou tvrdit, co nebo kdo byl zdrojem inspirace autorky, která až doteď stavěla svá díla na žánru fantasy, ale tato změna nedopadla vůbec zle. Občasné vulgarity jsou sice dávkovány ve větší porci v rámci asi tří scén, ale s mírou pasují přesně tam, kde skutečně mají smysl, takže by neměly dělat vrásky na čele těm čtenářům, kterým se jen při jejich vyslovení dělá zle.
Mezi stránkami se vám sem tam naskytne pohled na novinové útržky či výňatky z různých policejních zpráv jako prostor pro krátkou pauzu unaveným očím i obohacení o zajímavé poznatky. Co mě na Prázdnotě zaujalo ještě před vydáním, je informace, že zde jako vůbec v první knize nakladatelství Epochy bylo použito výtvarných dovedností umělé inteligence Midjourney, aby vygenerovala podobu pohřešované Asiatky s modrým pruhem ve vlasech. Sice se k využívání AI v oblasti ilustrací nestavím moc dobře, ale Epocha tuto skutečnost vykompenzovala krásnou titulní obálkou, o jejíž podobu se nepostarala umělá, nýbrž lidská inteligence… ilustrátorka Nela Dobiášová.
Hledáte-li příjemně čtivou zápletku s trochou toho psychologického podtextu, kniha Prázdnota se vám jistě trefí do vkusu. Michaela Merglová se protentokrát pustila do odlišnějšího žánru a střihla si svůj první do sci-fi laděný thriller, který sice vzbuzuje dost napětí, ale to je po většinu času bohužel jednotvárné. I tak titul nedopadl vůbec zle. Zasazení příběhu, svérázné postavy i zakomponování několika sociálních témat do krví nasáklé záhady ztracené Asiatky působí velice přístupně a předznamenává lidstvu varovný prstíček, že takhle za pár let rozhodně nechceme skončit.
