Šílenství, šílenství, šílenství… tak by se dala charakterizovat série Postal od Running With Scissors. Legendární druhý díl přišel s základní kostrou, jíž se drží i nejnovější pokračování, zatím v režimu předběžného přístupu na Steamu. Hrajete za chlápka se jménem „Postal Dude“ (v překladu něco jako „chlápek, který zešílel“). Příběh navazuje na druhý díl a přepisuje díl třetí: hrdina odchází z města Paradise se svým věrným psím společníkem Champem, ale je okraden na benzínové stanici. Naštěstí spatří v dohledu město Edensin. Další dobrodružství v Postal 4: No Regerts začíná...
Stejně jako vzor, z nějž POSTAL 4: No Regerts hodně čerpá, je hra rozdělena do jednotlivých dní v týdnu, počínaje pondělkem. Každý den máte seznam úkolů, které musíte splnit, abyste se dostali dále. Začínáte prakticky na nule a sháníte práci, obyvatelé Edensinu nejsou zrovna nápomocní, ale nakonec vám místní agentura nějakou tu práci najde… ovšem nemusíte se bát toho, že by výkon povolání byl všední.
Hra nabízí volné procházení herního prostředí, tedy města Edensin. Zde máte možnost dělat vše, co si zamanete, a vzhledem k tomu, že na každém rohu se válí nějaká zbraň, nejspíš budete chtít svůj arzenál vyzkoušet na některém nebohém kolemjdoucím. V tomto je hra stejně brutální, jako klasický Postal 2, takže proč neurazit někomu hlavu lopatou? Další klasickou možností je pak močení, když někomu močíte přímo do obličeje, zpravidla se mu udělá nevolno (a vám možná taky).
Hra čerpá ze svého předchůdce v dobrém i zlém. Město neoplývá živostí a variabilitou. NPC se náhodně procházejí, když po nich třeba vystřelíte, většina se jich dá na útěk, ovšem zkuste si to uvnitř budovy a zpravidla se zaseknou někde v rohu. Policie po vás jde pouze pokud se něčeho dopustíte před zraky některého ze strážníků. Ačkoliv se ve hře nacházejí (zaparkované) automobily, neuvidíte je nikoho řídit a sami také tuto možnost nemáte, s výjimkou skútrů. Bohužel zde zůstaly i loadingy mezi úseky města, které dnes působí jako přežitek.
Co se týče jednotlivých misí, které jsou zatím ve hře přítomné, musím říct, že většina mě celkem bavila a narazíte tu na dobré nápady a typický „politicky nekorektní“ humor. Je libo pomáhat imigrantům překročit hranice s Mexikem? Jistě, a jak jinak, než ve stylu Postalu! A co se stane, když nesete balíček do obchodu se zvířaty?
POSTAL 4: No Regerts není špatná hra na to, že na ní pracuje poměrně malý tým a většinu zdrojů dostává od fanoušků, kteří si hru koupí v Early Accessu. Silný humor, možnost vybít se násilím na téměř komkoli, stylová grafika s pozlátkem Unreal Enginu, skvělý dabing hlavní postavy, to vše může být důvodem, proč si hru zahrát. Nicméně zážitek kazí jak nevalná umělá inteligence nehratelných postav, tak i fakt, že proti Postalu 2 tu není v zásadě žádný nový převratný nápad, který by gameplay posunul na novou rovinu. Možná to ale fanoušci ani nechtějí.
