O sérii Mirror World jsem toho slyšel spoustu, ale nikdy jsem jí upřímně nedal šanci. Ačkoliv se nyní dostala na seznam „jednou to vážně všechno přečtu“ velmi vysoko. Proč? Nová série spisovatele Alexeje Osadčuka si mě získala totiž hned prvním dílem jménem Poslední život – Parchant. Na necelých tři sta stranách se totiž odehrál příběh, který je nádhernou fantasy, o jednom hrdinovi, který si ale pamatuje věci ze svého minulého života. Hromada mystéria, magie, nadávek, bojů, ale především neskutečně sympatického hlavního hrdiny, kterého byste potřebovali snad v každé knize. Nakladatelství Fantom Print tak zahájilo sérii, po níž nejspíš jednou hrábne každý čtenář. Dámy a pánové, posaďte se, začíná příběh Šejdíře Maxe.
Autor:
Vydavatel:
Svět:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Alexes Osadčuk
Fantom Print
Poslední život
Kateřina Niklová
304
černobílý
brožovaná
září 2024
978-80-7594-154-1
první
Někde by se mu říkalo „antihrdina“
Je si takhle zabiják přezdívaný Šejdíř v jednom světě, který vypadá na přelom devatenáctého a dvacátého století, zavřen do vězení, otrávený a čekající na smrt, když se tu náhle objeví entita, jež mu dá tři dary. Jeden je, že se objeví v novém světě, v novém těle a zůstanou mu vzpomínky na tenhle život, a zbylé dva vám v rámci příběhu neřeknu, protože překvapení začínají hned v úvodu. Hlavní hrdina se tak objeví v novém světě v těle Maxe Renarda, bastardího potomka jednoho z nejslavnějších, nejvýznamnějších a nejdůležitějších starých rodů v království.
Jako Max má ale vcelku krušný start. Jeho nová reinkarnace byl nejen pořádný trouba, ale zároveň i zhýralec, jenž pouze užíval privilegia svého jména. Nic více, nic méně. Nakrknul ale pár velice vlivných lidí, a tak, když málem zemřel v souboji, měl Šejdíř tu smůlu, že ona neznámá entita mu dala tělo právě Maxe. Jenomže, nyní má vzpomínky, a i když tělo možná nezná, jeho bystrá a impozantní mysl mu dovolí v novém světě dělat skutečně zázraky.
Upřímně, hlavní postava je naprosto dokonalá. Popravdě ani nevím, k čemu ho mám pořádně přirovnat, je to takový zvláštní mix kladného hrdiny, vyčůraného lupiče a velkého mága. Tenhle Parchant přesně ví, co má dělat, jak má napravit reputaci svého jména, jak začít znovu žít, a to důležité, je nadaný, je mágem, a i když v novém světě platí jiná pravidla než v jeho starém, není přece problém se je naučit. On byl vychován čarodějnicí i mistry šermu, nějaké tělo Maxe Renarda a jeho hloupé pověsti ho přece nezastaví k cestě ke slávě. Přece jen sedět pouze na zadku a umřít je zatracená nuda.
Zdroj: Fantom Print
Poslední život – Parchant je příběhem o vykoupení
Osobně si nemohu pomoci, ale neskutečně se mi líbilo, jak nový Max svou aurou naprosto uchvátil své okolí i další postavy. Novou povahou hodného, nevinného šlechtice okouzlil svého otroka/sluhu, služebnictvo v jeho novém domově, starého vojenského veterána. Všichni věřili, že je to ten slabý jouda, ale po reinkarnaci nevěděli, že tohle je predátor. Sakra dobrý, klamný, geniální a neuvěřitelně mocný predátor. Po celou dobu čtení vidíte, že Šejdíř nemá prakticky konkurenci, sám trénuje a vylepšuje své nové tělo, dospívá. Zlepšuje se, učí se. Vzdělává se o světě. A přesto není sám, všichni kolem, kteří mu jsou blízcí, baští jeho novou náturu a je krásné sledovat, jak autor uchopil linku za vykoupením, odpuštěním od ostatních až k bláznovství jednoho už nyní mrtvého muže.
Děj je totiž neuvěřitelně svižný. Na těch tři sta stranách uteče jako nic, a přesto se neustále něco děje. Ani na jedné stránce se mi snad nestalo, že bych měl pocit, že vidím nějakou výstelku. Chvíli jsem měl obavy u momentů, které vykreslují širší politiku světa a vlastně činy Maxových příbuzných, ale stejně to do sebe nakonec zase tak krásně zapadalo, až jsem z toho byl v šoku. Gradace je perfektní, logická a hlavně do celého konceptu knihy neuvěřitelně zapadá.
Já osobně dlouho přemýšlel, kam knihu zařadit. Je to fantasy okořeněná magii? Ano. Je zde ale i určité mystérium, kolem něhož věřím, že se budou točit pokračování, a už nyní jsem na ně hrozně nedočkavý. Nakonec jsem ale i to zařazení našel: žánr anime, kterému se volně říká isekai. Základní premisou těchto příběhů je právě přenesení do nového světa, a často se v tomto případě jedná literárně o LitRPG. Ostatně Osadčukova série Mirror World je jedno z nejslavnějších „litek“. Tady však autor vzal koncept přenesení a vypnul všechno ono počítačové RPG. Tedy žádné levelování, ale fantasy, prolnuté lehce sci-fi, přičemž věřím, že právě sci-fi nabere vyšší obrátky. Trošku věřím po prvním díle v úpravu, podobně jako v případě Pána ledové zahrady.
Hledej chybu, kde není
Hrozně dlouho jsem chtěl dát knize Poslední život – Parchant plný počet bodů, říct, že je to jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četl, a jít dál. Postupem času od přečtení, kdy jsem si dílo nechával rozležet v hlavě, mi ale došlo, co mi vadí. Mně tam sakra chybí mapa! Ten nový svět je očividně daleko větší, než jsem si dokázal představit. Pojmy, co neznám, jednou poznám. Je zde ale pár geografických údajů a já nutně potřebuji vědět, co kde jak je. Je to nesmysl, vím to. Bohužel mi to trošku pokazilo zážitek. Podobně jako u anime desátá epizoda, kde se vlastně nic nestane.
Poslední život – Parchant je dokonalost. Ta kniha nemá chybu. Nádherné fantasy, kde mix žánrů dává smysl. Svižně napsán, dějově bezchybný, se skvělými postavami. Mám jedinou výtku, již ale věřím, že zachrání druhý díl. Není tam mapa. Jedna malá hloupost. Bohužel, nedá se svítit. Pokud ale chcete něco neotřelého, s nádechem Žambochova Bakly, Bardugových Šesti vran a Prohnilého města v kombinaci se Solo Levelingem, tohle je pro vás, a jak řekl jeden velmi moudrý zrzavý čaroděj, jehož si dovolím parafrázovat: „Budeš trpět během čekání na další díl, ale neuvěřitelně si to užiješ.“