Kam nás Game Freak vezme tentokrát? Posledně jsme navštívili britský region Galar a před ním region Alola s havajskou tematikou. Nyní se však neposouváme kupředu, naopak se vracíme zpátky v čase do doby, ještě kdy neexistovali nějací trenéři pokémonů, a tím pádem ani žádná liga. Vracíme se do doby, kdy ještě nebyli objeveni všichni pokémoni a lidstvo se je snaží teprve pochopit a podmanit si je. Pokémon Legends: Arceus!
Zdroj: IGDB.com
Originální nápad
To takhle jednou vývojáři z Game Freaku po oslavování úspěchu Pokémon Sword & Shield v kanceláři přemýšleli nad tím, jak bude jejich další pokémoní hra vypadat. Po únavném projíždění atlasu světa se rozhodli, že jejich další titul bude stylizován do kultury jejich domoviny – Japonska. Upřímně jsem dost dlouho čekal, než je to napadne. Pak jednoho chytráka z hlavního týmu napadlo: „Hele, co kdyby to bylo RPG s otevřeným světem a nemuselo by se tam pořád bojovat proti těm otravným trenérům, co jsou snad na každém rohu?“ Následně uběhlo pár týdnů a Game Freak ukázal trailer na Pokémon Legends: Arceus, který ve mně zanechal radost a vztek najednou. Byl jsem šťastný, že je to konečně napadlo, a naštvaný spíše sám na sebe, protože jsem vývojářům mohl tenhle nápad před pěti lety prodat.
Co zůstalo a co se změnilo?
Co zůstalo, jsou samozřejmě samotní pokémoni. Můžeme zde najít snad všechny komunitou nejoblíbenější pokémony. Pokud se však nechcete nechat překvapit, můžete si prohlédnout celý pokédex. Jelikož se příběh odehrává v minulosti (dá se říct, že je takový pravěk), nenajdeme zde žádné trenéry, pokémoní ligu, nové pokémony ani pokémoní profesory. Neobohacení světového pokédexu nahrazují dva implementy, jeden starý a druhý nový. Regionální variace jsme už viděli a v Pokémon Legends: Arceus nesou, jak jsme zvyklí, název podle regionu, ve kterém se hra odehrává – Hisui. Novinkou však jsou nové evoluce pro pokémony, které již známe. V příběhu a v porovnání s ostatními pokémony se dají považovat za něco jako nižší legendárky.
Nejlépe propracovaný otevřený svět
Pokud jste milovník pokémonských zápasů, co si teďka říká, že mu trenéři na každém rohu budou chybět (podivíne), tak se nebojte, nyní na vás na každém rohu bude místo trenéra číhat pokémon. Tito divocí pokémoni před vámi budou utíkat, útočit na vás, nebo vás někteří budou dokonce chtít zabít, ale jakmile na ně vytáhnete svého Charizarda, strachy utečou. Novinkou je, že vaše postava může umřít. Jakmile se tak stane, ztratíte většinu předmětů z inventáře. Většinu času ale budete umírat ve vodě, protože vaše postava neumí plavat. Jediné, co si Game Freak nemohl odpustit, je klasické omezování světa na regiony, které se vám odemykají při postupu příběhem. Tentokrát to v Legends: Arceus není taková osina v zadku, protože regiony toho mají spoustu co nabídnout a dodává to skoro až neomezenou volnost.
Můžete zde plnit hlavní či vedlejší úkoly, sbírat materiály, chytat pokémony a vyplňovat si pokédex, účastnit se lovu neobvyklých pokémonů při časoprostorových bouřkách nebo se jen tak procházet krajinou. Tak či tak, budete chtít dělat všechno a hra vám to dovolí. Nebude vás omezovat něčím jako „tohle udělat nemůžeš, protože právě děláš úkol“. Kupříkladu děláte třeba nějaký úkol, najednou uvidíte pokémona, kterého jste jako malí měli na kartičce, a vy ho prostě chcete. Co se však nestane, zaútočí na vás už pomilionté Zubat. Nemusíte se ale bát, protože jak quest, který jste na chvilku pozastavili, tak i milovaný pokémon na vás počkají, než toho otravného netopýra rozdrtíte. Dokonce tady byl Game Freak milý i na lovce shiny pokémonů tím, že i kdyby se vám hra náhodou vypnula, pokémon na vás počká tam, kde jste ho nechali.
Když tu není pokémoní liga, tak co je mým posláním?
Jak bylo zvykem, v každé předchozí hře série se opakovalo to stejné dokola: „Vyber si svého prvního pokémona, projdi celou mapu, zatímco sbíráš odznáčky od největších frajerů lokální „posilovny“ a porážíš členy týmu záporáků, překaz jim plány ovládnout svět nebo cokoliv zlounského si vymysleli tentokrát, chytni si legendárního pokémona, poraz elitní čtyřku a staň se šampionem regionu.“ – moje vlastní citace. Nic z toho, až na „vyber si svého prvního pokémona“, v Pokémon Legends: Arceus nenajdete. Naše postava je členem průzkumných jednotek a za úkol máme pomoci naší vesnici co nejvíce porozumět pokémonům – zjistit jejich chování, jak na co reagují a co jim třeba chutná. Je to prosté, chytíte pokémona, zapíše se vám do pokédexu a otevřou se vám úlohy, jež je potřeba s daným pokémonem udělat. Kupříkladu „nakrm tuhle potvůrku třikrát“ nebo „doraz ho nějakým balvanovým útokem“ apod. Následně zaběhnete zpět za profesorem, ukážete mu, že jste všechny jeho požadavky splnili, on vám spočítá, kolik jste chytili pokémonů, a dá vám body podle toho, jak moc dobře jste si vedli. Pokud jste dosáhli určitého počtu bodů, můžete utíkat v klidu zpátky na základnu, kde vám kapitánka zvýší vaši hodnost v podobě hvězdiček. Tyto hvězdičky nahrazují odznáčky z předchozích titulů. Jednoduše vám otevírají nové recepty do craftingu a zvyšují možnost ovládání pokémonů vyššího levelu.
Ani to chytání pokémonů nezůstalo nedotčeno
Najdi, přizabij, pochytej. Takto to fungovalo doposud. Vývojáři však přišli s nápadem, že Ashův prvotní způsob chytání v seriálu nebyl až tak špatný. V Pokémon Legends: Arceus můžete chytat potvory pacifističtější cestou, a to že po nich prostě hodíte pokéball. Samozřejmě, že můžete chytat násilnou cestou, ale budete se muset tak i tak naučit obě dvě. Někteří pokémoni mají strašpytlovskou náturu a utečou vám hned, co je vyzvete na souboj. Více si však oblíbíte ten nový způsob, protože léčících lektvarů je vždy nedostatek. Chytání pokémonů přímo do pokéballů vám ušetří váš inventář a čas, ale zároveň vyzkouší vaše schopnosti stealthu. Dříve se pokémoni před vámi schovávali ve vysoké trávě, nyní je to naopak a většinu času v křoví strávíte vy. Abyste předešli souboji s pokémonem, musíte zůstat v utajení. Jakmile by vás totiž spatřil, začaly by odrážet všechny pokébally, co po něm hodíte. Pak vám už jen zbývá s ním začít bojovat nebo utéct.
„Pikaču, použij rychlý rychlý útok!“
Soubojový systém v sérii Pokémon je jednoduchá tahová strategie s pravidlem kámen, nůžky, papír v závislosti na rychlosti bojujících pokémonů. Každým dílem Game Freak přidává nová vylepšení, jež ze souboje vytváří klasickou japonskou záležitost ve smyslu obrovských výbuchů a oslnivých efektů. V posledním díle to byl zrovna Gigantamax, což je schopnost zvětšit vašeho pokémona na velikost stadionu na pár kol v boji. Toto už bylo trochu moc a vývojáři si to sami asi uvědomili, protože soubojový systém v PL:A obohacují opravdu čistě ze strategické stránky. Nyní se váš pokémon během zvyšování úrovně naučí nové styly u jednotlivých útoků. Jedná se o strong a agile style. Jak už název napovídá, strong je silnější a agile je rychlejší. Oba dva mají jedno společné, a to že berou místo jednoho PP (Power Point) rovnou dva. Díky této nové funkci se může stát, pokud je pokémon dostatečně rychlý, že může útočit dvakrát za sebou. Aby pořadí útočení bylo přehlednější a vy jste měli přehled o vlivu vybraného stylu na průběh boje, vývojáři konečně přidávají možnost tyto informace zjistit v podobě jakéhosi seznamu. Další zajímavou novinkou je možnost volného pohybu při probíhajícím souboji. Díky tomu můžete pozorovat souboj snad z kilometrové vzdálenosti.
Zdroj: pokemon.com
Pober, co se dá
Poprvé ve hře s pokémony dostáváme systém vyrábění. Při neustálém pobíhání po světě nasbíráte tolik surovin, že většinu času budete mít plný inventář a stejně nebudete vědět, k čemu většina věcí je. Naštěstí je v každém táboře truhla, do které si můžete odložit přebytky. Následně tyto suroviny můžete proměnit na pokébally, léčící potřeby a spoustu dalšího. Pokud to však nejde na nic proměnit, je to většinou jídlo pro pokémony nebo evolvující předmět. Všechno se samozřejmě dá i zakoupit, ale to by bylo nepříjemné pro vaši peněženku.
A jak je to s příběhem?
Po zhlédnutí traileru jsem se opravdu těšil na všechny novinky a změny. Vnitřně jsem si taky přál, aby vývojáři udělali něco s tím repetitivním stylem scénáře. A ono nic. Stále je to samé, jako vždycky bývalo. Běž někam, vyslechni si problém lidí v dané oblasti, vyřeš ho, poraz bosse a přejdi do další lokace. Chápu, že je to stále hra určená pro mladší věkovou kategorii, ale tentokrát si tenhle jednoduchý formát mohli odpustit, když je PL:A svým způsobem speciální. Příběh je jinak z obsahové stránky opravdu skvělý, akorát začátek byl trochu nezajímavý a nechal jsem se spíše unést volností, kterou mi hra nabídla. První část příběhu jsem si tak prodloužil o několik hodin, protože jsem byl unešený jak dítě v hračkářství, než jsem se k němu vůbec dostal
Spekulativní grafika a repetitivní hudba
Když jsem viděl in-game záběry, zarazil jsem se. A nebyl jsem jediný. Vývojáři od fanoušků dostali opravdu sodu, a někteří dokonce odmítli si hru předobjednat, dokud ji Game Freak nevylepší. Měl jsem lehké tušení, proč je grafika horší než v předchozím díle, a po první hodině mi bylo jasné, že jsem měl pravdu. Nintendo Switch by takovýto svět na plné rozlišení nedokázalo utáhnout. Proto doporučuji všem odpůrcům, aby se uklidnili a zkusili si hru užít i tak. Po zvukové stránce jsou to klasičtí pokémoni, i jejich skřeky zůstaly původní. Repetitivnost byla a vždycky bude hlavním aspektem hudby u her od Nintenda a nemám jim to za zlé, protože japonští hudebníci dokáží vždy i tak krásně vystihnout atmosféru, počasí nebo místo.
Pokémon Legends: Arceus mi splnilo to, co jsem si jako dítě vždycky přál, když jsem poprvé okusil žánr RPG. Bál jsem se, jak hra dopadne, protože minulý rok pro mě ze stránky gamingu bylo zklamání za zklamáním, ale naštěstí tomu tak není. Hra je přesně taková, jak jsem si ji představoval z traileru – kouzelná, nostalgická, zábavná a napínavá. Upřímně doufám, že se vývojáři budou držet tohoto formátu a neudělají otočku o 180 stupňů zpátky k tomu původnímu. Neříkám, že ten starý byl špatný, ale tohle je něco, co bych osobně definoval jako splněný dětský sen.
Článek pro Gaming Professors napsal Daniel Červinka.
