A je to tady. Zhruba rok a půl od uvedení VR headsetu PlayStation VR2 na trh jej společnost Sony umožnila využívat i na PC. Speciální adaptér, který je k tomu potřeba, lze u nás koupit od 9. srpna. Pokud nákup adaptéru, či dokonce celého headsetu, pro hraní na počítači zvažujete, snad vám v rozhodování pomohou poznatky, které jsem během jeho testování učinil. PS VR2 na následujících řádcích budu srovnávat především s headsety řady Meta Quest, které jsou podle statistik Steamu zdaleka nejpoužívanější pro PCVR hraní.
Problémy s drátem i bezdrátem
Kromě samotného adaptéru, který se prodává za zhruba 1500 Kč, budete potřebovat ještě kabel DisplayPort 1.4 a podporu Bluetooth ve verzi minimálně 4.0. Ani současní majitelé headsetu od Sony tedy podporu PC nezískají zadarmo. Zvlášť když si možná budou muset koupit také nový adaptér pro Bluetooth, jelikož ten stávající jim s PS VR2 ovladači nemusí spolupracovat. Já si rovnou pořídil TP-Link UB500, který Sony uvádí jako jeden ze čtyř kompatibilních, byť jedním dechem dodává, že plnou funkčnost negarantuje. Během testování ovladače fungovaly celkem dobře, nicméně problémy s trackováním se objevily ve chvíli, kdy hodnota nabití jejich akumulátorů poklesla zhruba pod 40 %. (Zpětně doplněná poznámka: Nakonec se v mém případě jako spolehlivější Bluetooth adaptér ukázal ASUS USB-BT500.)
Je škoda, že spolehlivé bezdrátové připojení ovladačů není přímo součástí PC adaptéru. Zapojení PlayStation VR2 však paradoxně komplikují i dráty, tedy tři další kabely k vaší sestavě, s nimiž si musíte nějak poradit. Sám mám už tak docela docela složitý počítačový setup s několika různými přepínači a rozbočovači, takže jsem narazil třeba na to, že mi na desce nezbývá žádná volná USB 3.0 zásuvka typu A. Vlastně jsem postrádal i volnou elektrickou zásuvku pro připojení napájení adaptéru.
Zásadní výhodu proto máte, pokud vlastníte starší grafickou kartu řady RTX 20 od Nvidie nebo řady RX 6000 od AMD. Některé modely jsou totiž vybavené rozhraním VirtualLink se zdířkou USB-C. Pokud tomu tak je, stačí do ní headset připojit a nemusíte pořizovat ani adaptér, ani jakýkoli dodatečný kabel.
Zapojení je ta nejtěžší část
Po úspěšném fyzickém zapojení a spárování ovladačů už máte vlastně vyhráno, protože dále vše funguje bez problémů. Po softwarové stránce se PS VR2 instaluje a nastavuje pomocí servisní aplikace PlayStation VR2 App, která je zdarma ke stažení na Steamu. Proces prvotního nastavení je podobný jako na PS5, včetně toho, že je možné přepínat na černobílé passtrough, které je dost kvalitní na to, abyste si nemuseli headset sundávat vždy, když se potřebujete zorientovat ve svém reálném okolí.
A jak se s PlayStation VR2 hraje? Opět velmi podobně jako na PS5. Přímé připojení do grafické karty zajišťuje krásně čistý obraz bez jakýchkoli kompresních artefaktů a OLED displeje umožňují výborný kontrast i reprodukci dokonale sytých barev. V tomto ohledu je rozdíl proti Questu 3 a jiným headsetům s LED displeji opravdu markantní. Na druhou stranu se budete muset vypořádat s lehce překážejícím kabelem, ale hlavně s problematickými čočkami.
Zatracený Fresnel!
Nepatřím mezi ty, kterým na PS VR2 vadí efekt tzv. mury, což je jakási okem postřehnutelná textura na zobrazeném obraze. S čím se ale vyrovnávám hůře, je velmi malý sweet spot, tedy místo na použitých Fresnelových čočkách, skrze něž vidíte ostře.
Prakticky vždycky máte obraz aspoň na jednom oku mírně rozmazaný, přičemž okraje obrazu jsou neostré víceméně pořád. K nekomfortu dále přispívají vnitřní odlesky v čočkách. Ve srovnání s Questem 3, vybaveným čočkami typu pancake, je tedy obraz v PS VR2 sice kvalitnější co do barevného podání, ale podstatně méně ostrý a výrazně více namáhající zrak.
Kde Quest 3 nestačí, tam PlayStation VR2 zaskočí
PS VR2 rozhodně může být vhodnější volbou u her, které jsou buď hodně tmavé, nebo mají potíže se streamováním do Questu. To nakonec samo využívá nezanedbatelné systémové prostředky a snižuje výkon zbývající pro hraní. Na druhou stranu umožňuje PS VR2 nastavit frekvenci displeje pouze na 90 či 120 Hz, zatímco Quest nabízí kromě toho hardwarově méně náročné varianty 72 a 80 Hz. Při používání zařízení od Sony se tak budete muset smířit buď s nižším renderovacím rozlišením, nebo s využitím asynchronní reprojekce.
Reálné testování ovšem ukázalo, že hry, které mi na Questu dělaly potíže, běžely na PS VR2 skutečně lépe. Třeba aktuální survivalová akce Into the Radius 2 byla naprosto plynulá (bez reprojekce). Technicky neotesaná střílečka Crossfire: Sierra Squad na headsetu od Sony lépe běžela i vypadala.
Ovladačem svým řádně zatřásti
Byť pokročilá haptická odezva známá z PS5 na PC podporovaná není, silné motorky v ovladačích se stále dokáží postarat o to, aby kupříkladu virtuální střelba byla na PS VR2 působivější. Bohužel se tato výhoda vykrátí s jednou zásadní designovou chybou: Ovladače PS VR2 jsou vybaveny nepochopitelně tuhými tlačítky R1 a L1, navíc s nízkou hloubkou stisku. Příslušná tlačítka se přitom používají zpravidla tehdy, když chcete ve virtuálním prostředí uchopit nějaký předmět. Na Questu se tato činnost provádí zcela přirozeně, zatímco na PS VR2 je člověk nucen mít ruku buď křečovitě stisknutou, nebo mu nesené věci pořád padají na zem.
Další nevýhodou ovladačů je skutečnost, že neumožňují vícebodové připojení. Pokud tedy střídavě hrajete na PS5 a na PC, bude si muset ovladače pokaždé znovu napárovat. Na PS5 se to dělá připojením přes USB kabel, což je samo o sobě trochu otravné. Pokud jste si ale pořídili oficiální nabíječku ovladačů, budete navíc muset z USB zdířky vytáhnout adaptéry pro ni určené.
Koupit PlayStation VR2 k počítači, nebo ne?
Pokud doma máte jak PS VR2, tak dostatečně výkonné PC, lze dokoupení adaptéru jednoznačně doporučit. Pokud nemáte jiný headset pro PCVR, vlastně ani není nad čím přemýšlet. Dává ale smysl, aby si někdo, kdo chce hrát jen na počítači, headset od Sony běžel koupit? Na to se neodpovídá snadno.
Segmentu PCVR headsetů nyní dominují hlavně drahá high-end zařízení pro náročnější uživatele, jaká produkují společnosti typu Pimax, Varjo nebo Bigscreen. PS VR2 je rozhodně kompetitivní vůči levným headsetům, jako je DPVR E4, a zcela jistě představuje dobrou náhradu za již nepodporované, ale stále poměrně užívané kousky typu Oculus Rift S nebo HP Reverb G2 (zejména ten je oblíbený mezi hráči simulátorů, ale přitom nad ním visí Damoklův meč v podobě konce rozhraní Windows Mixed Reality).
Každý, kdo si chce nyní koupit levný headset k PC, by ovšem měl zvážit, jestli se mu spíše nevyplatí Meta Quest 3. Streamované hraní přes PC je sice spojeno s kompromisy, ale zařízení samotné je ve srovnání s klasickými PCVR headsety univerzálnější a uživatelsky přívětivější. Nemluvě o tom, že právě na Quest v současné době vychází nejvíc zajímavých her.
