Co se ukrývá za hranicí námi dosud probádaného vesmíru? Jsme v něm sami? Navštíví nás někdy mimozemské formy života, a pokud ano, budou mírumilovné, nebo se pokusí si nás podrobit? Invaze návštěvníků z cizích planet ve většině děl pro lidstvo nedopadá příliš dobře, ale příběh nové videohry Planet of Lana není o válce. Je o živé krásné planetě a o cestě, jak ji takovou udržet.
Unesená naděje
Planet of Lana vypráví příběh mladé dívky žijící v malé rybářské vesnici společně se svou starší sestrou. Lidé zde přebývají v harmonii s přírodou, využívají její dary, a přitom k ní nezapomínají chovat náležitou úctu a respekt. Zdálo by se, že jejich idylický život nemůže nikdo a nic narušit, do chvíle, než se na průzračně modré obloze objeví průzkumné drony návštěvníků z vesmíru. V mžiku se vesnice ocitne v plamenech, její obyvatelé jsou uneseni nepřátelskými roboty a Laně se jako jediné podaří uniknout z jejich spárů. Otázka proč a hlavně kam odvlekli nejen její sestru, ale i všechny ostatní, se stane hnacím motorem, jenž Laně dodá odvahu vydat se od domova dál, než kdy byla. Naštěstí brzy najde společníka v drobném roztomilém stvoření, které jí pomůže všechny zachránit.
Ačkoliv se mi příběh v prvních minutách zdál být klišé, ocenila jsem jej hlavně ke konci celé hry. Vaše očka s velkou pravděpodobností nezůstanou suchá… to ovšem předbíhám. Planet of Lana se řadí mezi lineární příběhové adventury. Je to logická plošinovka, která sází na svou jednoduchost a známá jména, od nichž čerpá inspiraci. Milovníci hry Inside zde rozhodně spatří určité podobnosti a stejně tak na tom budou fanoušci proslulého studia Ghibli, protože vizuální stránka titulu jako by mu z oka vypadla. Planet of Lana si i přes to všechno dokáže získat nejedno srdce tím, jakým způsobem vypráví svůj příběh, ale k tomu se v této recenzi dostaneme až o chvíli později.
Spojené síly
Planet of Lana je plná logických hádanek, překonávání překážek, odtajňování střípků zápletky sahající až několik staletí do minulosti a o spolupráci. Lana jakožto dospívající dívka nedokáže plno problémů, s nimiž se setká takřka na každém kroku, vyřešit sama. Na pomoc jí přispěchá zvířátko neurčitého původu, protože na první pohled připomíná kočku, ale dokáže poslouchat na slovo jako pes a jeho obratnost by se dala srovnávat s opicí. Mui, jak se druhý člen záchranného týmu jmenuje, není ovladatelnou postavou. To znamená, že jej můžete kontrolovat pouze skrze různé povely, které mu sama Lana dá. Logický aspekt hry tkví v tom, že budete muset vhodně využít různých schopností obou z nich a tím úspěšně překonávat veškeré nástrahy.
Zatímco Mui je o dost hbitější, dokáže přeskočit nebo vyskočit na vzdálenější místa, naklonit si ostatní zvířata na svou stranu, protáhnout se norami či menšími průrvami a mačkat spínače nebo překousnout kabely, bojí se vody a neumí plavat. Lana naopak zvládne přesouvat různé předměty, voda jí není proti srsti a ona je prakticky tím hlavním mozkem celé operace. Skrze sérii jednoduchých povelů dokáže Muimu přikazovat, aby ji následoval či posečkal na místě, nebo mu ukáže, na jakou pozici v jejím těsném dosahu má jít. Za odměnu ho také může kdykoliv pohladit. Veškeré tyto informace musíte vstřebat a naučit se je správně používat k tomu, abyste obě postavy přemístili na druhou stranu lokace. Spolupráce je klíčová pro přežití, protože záchrannou misi nebudou komplikovat pouze všudypřítomné překážky, ale i několik stealth pasáží a pár quick time eventů, které se v menu dají zcela vypnout.
Strážci ticha
Abyste zvládli bezpečně obejít hlídkovací roboty různých typů, bude nutné využít potenciál obou postav naplno. Budete se plížit ve vysoké trávě, unikat před pohledy průzkumných dronů a brát nohy na ramena, pokud vás spatří. Mimozemští roboti společně komunikují skrze sérii barevně odlišených tónů, které jsou zakomponovány i do soundtracku a provázejí vás prakticky po celý čas hry. Nenajdete zde totiž žádný psaný text. Vyprávění příběhu, komunikace postav mezi sebou i učení se novým dovednostem je hráči prezentováno formou obrázků, gesty a jakýmsi smyšleným jazykem, kterým zdejší obyvatelé mluví. Pro nás je sice nesrozumitelný, ale přitom lehce dekódovatelný, protože těch několik málo slov se vám častým opakováním vryje do paměti. Díky tomu si je dokážete spojit s činností, při níž jsou vyslovována, a tak jednoduše pochytíte místní mluvu… a to je tuze krásný detail společně s tím, že Lana začne šeptat, jakmile je poblíž nepřítel.
Když už jsem nakousla téma hudby, Planet of Lana potěší všechny posluchače skladatele jménem Takeshi Furukawa, který není mezi herní komunitou úplným nováčkem. Před pár lety například složil hudbu ke hře The Last Guardian a své nadání prezentuje i zde. Příjemně relaxační orchestrální melodie hře propůjčuje úžasnou atmosféru a dokresluje scénu, ať už utíkáte zelenavou krajinou, nebo prcháte před naštvanými nepřáteli. Vývojáři nám navíc sem tam dají tu příležitost užít si silné scény a hudbu bez jakéhokoliv dalšího ruchu.
Pestrá paleta dobrodružství
Celý svět, který během cca pěti hodin hratelné doby navštívíte, se ze zelených luk a bujné vegetace postupně stáčí do podzemí, smrtících močálů, na vesmírnou loď, tropické ostrovy až do pusté pouště. V rámci změny herního prostředí na hráče čeká i plynule rostoucí křivka obtížnosti a učení. Nejenže se v průběhu hry setkáte s novými dovednostmi, ale s tím se pochopitelně znásobí zapeklitost hádanek. Ty vyžadují kombinaci racionálního smýšlení, plížení, přesných skoků a dobře organizované spolupráce. I přesto nemohu říct, že by logické hlavolamy byly nějak zvlášť náročné. Naopak jsou velice intuitivní a při prvním pohledu na scénu víte, co se po vás vyžaduje nebo kam se máte dostat. To je teorie, praxe je něco trošičku jinačího.
Až do teď by se mohlo zdát, že je Planet of Lana bezchybná oddechovka s velkým množstvím detailů a propracovaným designem. Ono to vlastně tak je, ale hra rozhodně není dokonalá. Možná proto tolik zamrzí přítomnost několika drobných chybek, protože bez nich bych zde v podstatě neměla titulu co vytknout. Pomineme-li drobnosti, jako jsou například místy nepřesné animace, kdy se Lana zachytí ve vzduchu o kousek vedle, než bylo původně zamýšleno, nebo že se při běhu kolikrát jen tak zastaví, přestože jste nesundali prst z klávesy, hru dle mého názoru sužuje jeden zásadní problém. Pokud bych ho měla pojmenovat, byla by to neřest létajících dronů a něco na způsob hitboxů. Můj jinak ničím nerušený relaxační zážitek výrazně kazily pasáže, při nichž Mui naskočí na malého létajícího robota, jehož Lana musí ovládat. Protože jsem titul hrála na klávesnici, asi dokážete odtušit vzniklý problém, se kterým se u ovladače nesetkáte v takové míře. Řídit drona bylo jedním slovem peklo a už takto bolestivému faktu přilily benzín do ohně místy nepřesné hitboxy. Jednou Mui sotva lajzne stěnu s elektrickým napětím a zemře, podruhé do ní doslova napálí a nic se mu nestane. Také správně trefit vhodnou pozici pro skok občas představuje problém. Zatímco Mui za normálních okolností s přehledem přeskočí obrovskou propast, jindy není schopen překonat menší vzdálenost, protože je poblíž voda… asi jen tak z principu, což je maximálně úsměvné a hře to žádné body neubírá.
Malířská kouzla
Někteří hráči možná budou bědovat nad pomalejším pohybem postav, ale Planet of Lana nikam nespěchá. Kdyby ano, nemohli byste si do takové míry užít vizuální zpracování, které určitě stojí za to, když do něj bylo vloženo tolik úsilí a času. Občas jsem se prostě zastavila a chvilku sledovala přírodní scenérie kolem sebe. Množství detailů a vizuální stránka hře sedí naprosto dokonale. Každá z oblastí má své kouzlo, staví před hráče nové kreativní překážky a celé to působí jako právě rozdělaná malba vodovkami. Vítr ohýbá koruny stromů, mraky si bezstarostně plují po modrém nebi, občas vás sleduje několik párů očí místní fauny, paprsky světla pronikají skrze trosky po předešlé civilizaci a věřte mi, že je toho k obdivování ještě daleko více.
Majitelé Xbox Game Passu si titul mohou zahrát v rámci svého předplatného a určitě by byla škoda, kdybyste této skvělé příležitosti nevyužili. Planet of Lana je totiž velice příjemným překvapením s vybroušenými mechanikami, pozvolnou křivkou učení a narůstající obtížností, s nádherným vizuálem, úžasným soundtrackem, s dechberoucí atmosférou, vybroušeným technickým stavem bez výrazných chyb a s příběhem odtajňujícím křivdy dávno minulé. Titul dohrajete přibližně za pět hodin, což je na indie hříčku slušný výkon, ale stejně bych si přála, abych ve hře mohla strávit ještě nějaký ten čas navíc.
Příběh Planet of Lana se ubírá překvapivou cestou od idylického života v harmonii s přírodou k nečekanému útoku nevítaných návštěvníků z vesmíru. Lana je jedinou, které se podaří uniknout nepřátelským robotům a s pomocí roztomilého stvoření jménem Mui se vydává na dobrodružství plné logických hádanek a zapeklitých překážek. Jejich vzájemná spolupráce a schopnosti jsou klíčové pro překonání všech nástrah a záchranu vesničanů. Hra nabízí nejen emotivní děj a poutavé dobrodružství, ale také nádhernou vizuální stránku s úžasnou hudbou, která dotváří celou atmosféru. Přestože se titul nevyhnul drobným chybkám a některé pasáže může být frustrující překonat, představuje toto dobrodružství zcela unikátní zážitek plný emocí a krásy.
