Psaní recenzí vždy bylo, je a bude o subjektivním názoru. I když se na něco snažíte pohlížet objektivně, vždy se do toho promítnou osobní preference. Teď však moudra stranou. Můžete mi někdo vysvětlit, jak se mezi vůbec nejlépe hodnocené hry na Steamu dostal simulátor, ve kterém neděláte absolutně nic, jen sledujete, jak si v bazénu plují gumové kachničky? Toto není žert, Placid Plastic Duck Simulator má úctyhodných devadesát pět procent kladných ohlasů, což z něj činí dokonce lépe hodnocenou hru než Ori and the Will of the Wisps, Life is Strange, INSIDE, Don’t Starve nebo třetí Zaklínač. Buďto jde o kolektivní vymývání mozků, nebo se za tímto simulátorem skrývá skutečné veledílo. Pojďme to zjistit.
Ultimátní high-tech simulace gumové kachny
Asi první věc, o kterou se budete zajímat, je, zda lze gumovou kachničku vůbec ovládat. Na to je jednoduchá odpověď. Ne. Co potom v titulu děláte? Ještě jednodušší odpověď. Nic. Placid Plastic Duck Simulator je naprosto nečinná hra, u níž je vaší jedinou starostí se dívat na to, jak se bazénky na různých mapách postupně zaplňují gumovými kachničkami. Upřímně, toto je snad ten nejrealističtější simulátor všech dob a já vám hnedle povím proč. Na rozdíl od například I Am Bread nebo Goat Simulatoru si Placid Plastic Duck Simulator nehraje na něco, co ve skutečnosti není. Už jste někdy viděli, že by se plátek chleba jen tak procházel po domě a přitom na sebe sbíral všemožné nečistoty z podlahy? Ne. Už jste někdy viděli, že by si koza na boky přidělala rakety a vystřelila se do vzduchu, přičemž by při volném pádu předvedla triky tak drsné, že by jí záviděl i Tony Hawk? Ne! Už jste někdy viděli, že by si gumová kachnička plula na vodní hladině a při stisknutí vydala ladné KVÁK? Ano! Proto je Placid Plastic Duck Simulator ten nejrealističtější simulátor, jaký se vám kdy dostal a možná i dostane do rukou.
Doufám, že si po přečtení prvních odstavců ani nemyslíte, že by tato recenze mohla být seriózní. Je seriózní asi tak jako příběh vzniku Placid Plastic Duck Simulatoru. Vývojáři prý čerpali inspiraci z jiných meme her, v nichž nemusíte dělat vůbec nic. Možná právě to je fascinovalo natolik, že chtěli zanechat úžas, ale ne v estetickém slova smyslu, nýbrž v určité nedůvěře, že tato myšlenka vůbec existuje. Vše vzniklo v rámci interního jamu ve studiu, které se zabývalo vývojem survivalu Starsand. Ještě paradoxnější je, že gumové kachničky vizuálně tento titul předčí a za tak vysokou popularitu mohou streameři z Japonska a Jižní Koreje. Marketing ze stran italských vývojářů byl totiž nulový. Jaké si z toho lze vzít ponaučení? I ten sebedivnější nápad nakonec najde svou cílovku, protože lidé jsou zvláštní a zvrácená stvoření, u nichž nikdy dopředu nelze stoprocentně předpokládat, co se jim zalíbí a co ne.
Duck You!
Protože tento článek má být herní recenze a klikli jste na něj, abyste se dozvěděli něco o hře, pojďme se pověnovat alespoň na to málo, co Placid Plastic Duck Simulator nabízí. Abych věci ještě jednou uvedla na pravou míru, jediné, co zde můžete dělat, je přepínat mezi pohledy neobratné kamery a čekat, až se jednou za pár minut objeví nová kachnička, abyste celou tu napínavou akci mohli sledovat. Mnozí se jistě neubrání cynismu, protože proč by tento rádoby kachní spořič obrazovky měl mít takový úspěch? Zčásti za to jistě může velice přívětivá cenovka, protože Placid Plastic Duck Simulator zakoupíte za stejnou cenu jako cheeseburger v Mekáči. Kdo by nemiloval něco tak roztomile hloupého, když to stojí tak málo, ale za ten předražený cheeseburger tolik rozhodně nedám! I když bych na simulátoru gumové kachničky s nulovou hratelností neměla vidět moc pozitiv, nemohu se zbavit nevysvětlitelného vzrušení, které ve mně vyvolal každý pád nové kachničky do bazénku či jedna z mnoha akcí.
Placid Plastic Duck Simulator je neskutečně návyková záležitost a právě to, že si kachny poklidně plují na hladině, umožňuje nejrůznější náhodné interakce. Ani nedokážu popsat, jak se mi v žilách rozproudil adrenalin, když přilétlo UFO a odneslo si s sebou obětinu, nebo jak se jedna kachnička díky své čepici s vrtulkou vznesla do vzduchu a vydala se na širé moře vstříc novým zítřkům na vlastní pěst. Každá gumová kachnička má svou vlastní osobnost a liší se od druhé. Nepředstavujte si bůh ví co. V realitě je to tak, že každá vypadá jinak – od rozličných barev a vzorů po všemožné propriety – a pár vyvolených má určité vlastnosti, o kterých by si většina osazenstva bazénku mohla nechat pouze zdát. Zatímco jedna se dokáže potopit pod hladinu a vyčkávat na svou kořist jako hladový žralok, druhá se jako ninja postupně přemisťuje na různá místa herní mapy. Další dělá bubliny ze žvýkačky, vypouští silný plamen, září jako žárovka nebo v sobě má zabudovaný počítač s RGB větráčky. Je proto neskutečně vzrušující čekat na to, až se po pár minutách objeví nový přírůstek a zaplní svou přítomností další setinu bazénku.
Připočtěte navíc možnost každou kachničku pojmenovat a rázem máte nekonečné příležitosti k vymýšlení příběhů. Už se nedivím, že se průměrná herní doba pohybuje kolem sedmi hodin. Kdybyste se náhodou ptali – a že se budete ptát –, ne, nemůžete si vytvořit vlastní kachničku a poslat ji mezi ostatní. Titul nabízí i multiplayer, v němž se společně s dalšími hráči vydáte na úplně ty samé mapy. Jen se zde počet gumových kachniček v bazénku řídí podle toho, kolik kachnomilů se připojí. Kromě originální přezdívky si vyberete podobu z odemčené kolekce vámi objevených kachniček a už si to můžete drandit po hladině a u toho zběsile kvákat ve společnosti stejně trhlých hráčů, jako jste vy sami. Geniální!
Xxx aneb lenost vymýšlet vtipný nadpis
Ačkoliv by se tento projekt mohl zdát jako příliš neambiciózní myšlenka bez jistoty, jak ji komunita přijme, bylo do něj vloženo dost úsilí. Základní hra sice obsahuje pouze jednu mapu tropického miniostrova s bazénem a dvojicí živých palem, ale můžete toho mít ještě mnohem víc díky třem DLC. Ta přidávají nové kachničky a lokace sněhem pokryté krajiny horského letoviska či vesmírnou základnu připomínající zábavní park pro mimozemšťany zaseklé v devadesátkách. V prvních dvou světech probíhá cyklus střídání dne s nocí, přičemž romantický západ slunce umožňuje vyniknout podmanivému nočnímu osvětlení. Také bazény nejsou jen tak ledajaké. Jejich dvouúrovňové provedení kachničkám dává možnost sklouznout z jednoho do druhého, nazpět se projet lanovkou, zažít nulovou gravitaci nebo cestovat rourou jako z Futuramy.
Grafická stránka hry je na simulátor tohoto ražení překvapivě na vysoké úrovni. Občas se na horizontu objeví vyhlídková loď a zatroubí na pozdrav, v noci padají hvězdy, při troše štěstí zahlédnete v dáli delfíny nebo se dalekohledem podíváte, kde skončila ona kachnička s čepicí s vrtulkou, co onehdá vzala roha z bazénku a vydala se prozkoumávat svět. V případě, že byste své sebemrskačství chtěli povýšit na novou úroveň, než je pouhé hraní této hry, můžete po celých těch několik hodin nechat zapnutou tuze relaxační hudbu na pozadí… natolik relaxační, že z ní brzy začnete šílet, ale při přehrání první smyčky je vcelku příjemná, jen co je pravda. Tím jsem vyčerpala veškeré informace, které jsem vám chtěla předat, a nyní konečně mohu s klidem na duši spočinout někde v zapomnění internetu. Ještě předtím vám však dlužím odpověď na tu nejdůležitější otázku života, vesmíru a vůbec. Placid Plastic Duck Simulator je skutečně vymývárna mozků! Spas se, kdo můžeš!
Zde měl být závěr, ale autorka byla již natolik psychicky vyčerpaná touto recenzí, že místo jejího dokončení šla utopit dalších minimálně deset hodin do hry Placid Plastic Duck Simulator. Press F, protože už jí není pomoci.
Za svým hodnocením si skálopevně stojím. Simulátor gumových kachniček je masterpiece, jemuž vděčím za nalezení vnitřního klidu i směru, kterým se chci v životě ubírat.
