Představte si, že jste v galerii a zrovna jste vstoupili do sekce se starými křesťanskými malbami. Teď samozřejmě nebudu generalizovat a říkat, že to není pěkná podívaná, protože každý má vkus bezpochyby jiný. Nebojím se však říct, že asi každého z nás by nadchlo, kdyby se tyto obrazy rozpohybovaly a byl skrze ně vyprávěn zajímavý detektivní příběh. Přesně to napadlo tvůrce z Obsidian Entertainment, a tak vytvořili přesně takovéto RPG s názvem Pentiment, kde se ujímáte role Andrease Malera, umělce z Norimberku, který momentálně nabírá zkušenosti v klášteře uprostřed Bavorska.
Interaktivní Jméno růže
Pokud vám Jméno růže nic neříká, tak vám prozradím, že se jedná o detektivní román z klášterního prostředí od Umberta Eca, který byl adaptován i ve filmové podobě s Seanem Connerym. Právě k tomuto slavnému dílu má Pentiment asi nejblíže. Hlavní hrdina sice není mnichem, nýbrž umělcem na vzestupu, ale i ten si potřebuje vydělat, a tak ilustruje v klášteře Kirsteau manuskripty. S mnichy tedy interaguje na denním pořádku, s některými se přátelí, jinými zas poněkud opovrhuje. Jinak to nemá ani s obyvateli nedalekého městečka Tassing, kde přebývá u rodiny Gertnerových. Jeho denním chlebem je, mimo lelkování, práce na zakázkách a zároveň zhotovování svých osobních projektů. Život v podhůří hor je celkem pohodový, než jednoho dne dojde k velice nešťastné události a Andreas je postaven do role vyšetřovatele s velkým nedostatkem času.
Úvodem řeknu, že hlavní příběhová linka mě velice bavila. Je pravda, že finální rozuzlení bych si dokázal představit i uspokojivější, ale jinak jsem si rozkrývání mystéria napříč třemi akty a několika herními léty náramně užil. Musím podotknout, že místy je hra až nezdravě ukecaná. Konverzace s obyvateli, jak města, tak kláštera, jsou většinou zajímavé a nabízejí přístupný pohled do doby, kdy se hra odehrává, tedy do 16. století. Probírání vědy, náboženství a kultury bylo i vlastně dost obohacující. Navíc postavy až na výjimky nejsou mdlé a nebyl problém si je zapamatovat, potažmo přímo oblíbit, přestože se občas rozpovídaly až příliš. Nejednou se hra na desítky minut proměnila na simulátor mačkání tlačítka „dál“ a já si pokládal otázku, jestli jsem si radši neměl otevřít knížku, protože v ní by se mi četlo o dost lépe. Hra totiž nemá dabing, takže si během hraní pěkně počtete – pokud nejsou tituly s dlouhými texty váš šálek kávy, tak se bojím, že Pentiment pro vás bude dost náročné sousto.
Point-and-click adventura s RPG prvky a… to je jedno, takhle dlouhý být nadpis nemůže
Jak jste si na obrázcích určitě všimli, hra je stylizovaná náramně, nebo alespoň velice originálně. Jak se ale hraje, říkáte si? No, v základu je to vskutku point-and-click adventura, ale to je jen taková pomyslná kostra, na kterou jsou nabaleny další mechanismy. Obsidian je studio proslavené RPGčky a tohle DNA se tu nezapřelo. Hra skutečně RPG prvky má, Andrease si do značné míry vytvoříte. Rozhodnete, jaká je jeho minulost, co všechno umí a kdo vlastně je, jestli řečník, nebo knihomol.
Stejně tak nechybí ve hře volby, které ovlivňují děj a to, jak je Andreas vnímán. Dalším prvkem je jakýsi socializační simulátor, díky němuž vaše vlastnosti i schopnosti, stejně tak věci, co jste udělali, mají vliv na vztahy s obyvateli. Čím lepší vztah, tím větší šance, že vám pomohou, a leckdy to skutečně potřebujete. Být na někoho protivný se někdy nevyplatí, ale stejně to funguje i naopak. Posledním výrazným mechanismem je souboj s časem, který ve hře kontinuálně plyne a vy s ním neustále soupeříte. Nikdy ho není dost, a tak jste často nuceni činit nepříjemné volby, co vlastně vynecháte, protože nikdy nemůžete stihnout vše.
Po herní stránce se nedá nic vytknout, nepotkal jsem jediný bug, vše šlapalo parádně. Mechanika času je velmi vtahující, takže nechybí pocit, že ve hře postavy skutečně žijí. Příjemně jde ruku v ruce se zjišťováním všeho potřebného, když buď jdete někoho přímo vyslechnout, nebo sbíráte informace, zatímco se sytíte. Občas se z klábosení dozvíte víc než z přímé konfrontace, jindy se ale nedozvíte vůbec nic. Líbilo se mi, že hra za mě nedělala žádné velké závěry, a tak jsem si je mohl vytvářet vcelku svobodně. S tím se ovšem pojí nepříjemnost, že hra úplně dobře nevede vaše záznamy, a pokud si od ní budete nuceni dát pár dní pauzu, je možné, že naskočit zpět do děje bude poněkud bolestivé.
Není to Bavorsko krásné?
Ano, je! Minimálně tohle herní, přesto mám ke hře několik výtek. O tom, že se příliš často mění na knihu, jsem se už zmiňoval. Dále se postěžuji na prostředí. To totiž během hraní zůstává stejné. Hra má tři akty napříč několika lety a složení populace se tedy částečně změní, přesto neustále běháte po těch samých cestičkách a uklikáváte se na stejných rozcestích, kde jsou body zájmu příliš blízko u sebe. Vězte, že i přes krásnou grafiku se to po pár hodinách omrzí, protože se často jedná o přesuny z jednoho konce mapy na druhý. Nejvíc mě ovšem zamrzelo, že vaše volby ve finále nemají zas tak velký dopad. Neustále sice o něčem rozhodujete a hra vám dává pocit, že nad vším máte plnou kontrolu, bohužel reálně je to celé velice lineární. V podstatě si volíte, jestli díru obejdete zleva, nebo zprava. Některé dílčí věci sice můžete ovlivnit docela výrazně, ale konec má hra jen jeden – přesto si myslím, že i objevit alternativní cestu vedoucí k již známému konci může stát za to.
Pentiment je hrou rozhodně povedenou, a třebaže se jí chyby nevyhnuly, rád jsem je přehlížel. Kluci a holky z Obsidian Entertainment stvořili originální počin, který se nesplete už jenom kvůli grafickému zpracování. Pokud máte rádi detektivky, adventury nebo prostě jen originální stylizaci, tak tady nesáhnete vedle. Tuhle záhadu totiž chcete rozluštit a přitom se třeba i něco dozvědět o klášterní kultuře 16. století ve Svaté říši římské. Pokud jsem vás doteď nenalákal, jako třešničku na dortu dodám fakt, že mimo herní oblasti hraje v Pentiment asi největší roli naše stověžatá Praha.
Pentiment je povedená RPG adventura s lahůdkovým vizuálem, která sice chvílemi trpí svoji ukecaností a občas neví, kolik iniciativy hráčovi nechat. V jádru se ovšem jedná o poměrně výjimečný počin, který bezpochyby může oslovit mnoho hráčů, pokud jim nevadí si během hraní trošku počíst a zároveň jim není proti srsti trocha „mravenčí“ práce. Ve hře je spousta zajímavých postav, které vás dějem hezky provedou, a povedená mechanika času udrží napětí od začátku do konce.
