Existují deskové hry skvělé, průměrné, podprůměrné a špatné. A pak existují hry, které se staly legendami, založily nebo zpopularizovaly nějaký žánr, a ještě u toho dokázaly k deskohraní přivést mnoho a mnoho nových lidí. Právě takovou legendou je Pandemic. Ten má v mém srdci nezastupitelné místo, jde totiž o jeden z hrstky titulů, které ve mně probudily lásku k moderním deskovým hrám. A Pandemic Legacy: Rok 1 je pro mě stále nejlepším legacy zážitkem (i když mu na paty šlapou Jízdenky, prosím! Legacy: Legendy západu od stejných autorů). Možná proto, že byl první, možná proto, že jsme jej jako jediný zvládli odehrát během pouhých dvou týdnů. Nejsem sice fanatický fanoušek, který by doma měl všechny možné tematické předělávky a výroční edice, mám ale všechna rozšíření k tomu původnímu, karetní Pandemic: Contagion a odehranou celou legacy trilogii. K videoherní adaptaci s názvem Pandemic: The Board Game jsem tedy přistupovala s opatrným nadšením.
Tak jde čas se sérií Pandemic
Pandemic vyšel poprvé v roce 2008 pod křídly amerického studia Z-Man Games. Jeho autor Matt Leacock jej vytvořil údajně proto, že se se ženou často hádali u kompetitivních deskovek. Následovala trojice rozšíření z let 2009 (Nové hrozby, v originále On the Brink), 2013 (Laboratoř, v originále In the Lab) a 2015 (Stav ohrožení, v originále State of Emergency), stejně jako několik volně dostupných scénářů ozvláštňujících hru. Těsně před vydáním rozšíření Laboratoř navíc Pandemic získal nové ilustrace v rámci druhé edice a k příležitosti oslav desetiletí na trhu vyšla i krásná výroční edice ve stylové plechové krabičce připomínající lékárničku. V češtině vyšel Pandemic hned třikrát, v původní grafice jej přineslo vydavatelství Albi, druhou edici vydalo vydavatelství MindOK a od doby, kdy studio Z-Man Games odkoupil konglomerát Asmodee, u nás Pandemic můžeme najít s logem vydavatelství Blackfire.
Série se však nezastavila jen u základní hry a hrstky rozšíření. V roce 2014 vyšla zjednodušená kostková verze s názvem Pandemic: The Cure, stejně jako karetní Pandemic: Contagion, v němž se obrátily role a vy jste hráli za mutující virus. V roce 2015 vyšel Pandemic Legacy: Rok 1, který se dlouho držel na první příčce žebříčku nejlepších her dle serveru BoardGameGeek.com, než jej sesadil Gloomhaven a později Brass: Birmingham.
V roce 2016 vyšel Pandemic: Reign of Cthulhu, který vzal herní mechanismy Pandemicu a zasadil jej do světa mýtu Cthulhu H. P. Lovecrafta. Následující tři tituly série také vzaly herní mechanismy Pandemicu a zasadily je do různých prostředí z bližších či vzdálenějších dějin lidstva. V Pandemic: Iberia můžete bojovat s nemocemi 19. století na Pyrenejském poloostrově. Pandemic: Rising Tide již s nemocemi nemá společného nic, namísto toho v Holandsku stavíte slavné hráze. A v Pandemic: Fall of Rome bráníte Řím před okolními národy. Tyto tři tituly se v nové edici již nejmenují Pandemic, je na nich jen uvedeno, že využívají herního systému Pandemicu. Stejně tak jej využívají i World of Warcraft: Wrath of the Lich King a Star Wars: Klonové války.
Do série spadá také Pandemic: Rychlé nasazení (v originále Pandemic: Rapid Response, 2019) odehrávající se v reálném čase, který vytvořil Kane Klenko, autor FUSE. Posledním příspěvkem je řada Pandemic: Epicentrum (v originále Pandemic: Hot Zone), která je zaměřena vždy na nějaký menší region světa, na nějž útočí pouhé tři nemoci namísto čtyř. Zatím jsme se dočkali titulu North America a Evropa.
Deskoherní Pandemic
Pandemic je zkrátka titulem velmi oblíbeným a ve své jednoduchosti vpravdě geniálním. Jde o kooperativní hru, v níž se stanete jedním z lehce asymetrických specialistů, kteří se snaží svět ubránit před pandemií hned čtveřice onemocnění. Nemoci jsou vysoce infekční a rychle se šíří po nejrůznějších spojnicích mezi velkými světovými městy. Rozšíří-li se moc nebo bude-li vám boj s nimi trvat příliš dlouho, prohrajete. Vyhrajete jen tehdy, pokud se vám pro každé z onemocnění podaří vyvinout lék.
Základní postup kola od dob Pandemicu využila řada přiznaných i nepřiznaných následovníků. Hráč má několik akcí na to, aby se pokusil zlepšit situaci na herním plánu, poté hra udělá něco špatného. Další hráč má několik akcí ve svém tahu, poté hra udělá něco špatného. Toto střídání se dobrých a špatných událostí do hry vnáší velmi zajímavý prvek napětí, díky němuž ve skoro každé herní partii zoufale nestíháte a vyhrajete jen tak tak, těsně před bodem, ze kterého již není návratu.
Před sebou máte společný herní plán s mapou celého světa, barevně rozděleného do čtyř regionů, ve kterých řádí jednotlivá onemocnění. Akce, které máte ve svém tahu dostupné, jsou poměrně jednoduché. Můžete se pohnout po spojnici mezi sousedícími městy, případně do jiného města, pokud z ruky zahrajete jeho kartu, případně do jakéhokoliv města, pokud z ruky zahrajete kartu města, ve kterém se právě nacházíte. Tu můžete použít i na stavbu výzkumné stanice, v níž jde později zahodit pět karet stejné barvy a tím vyvinout lék proti danému onemocnění. Karty můžete sdílet i se spoluhráči, má to však jistá omezení. A akce, kterou budete dělat zřejmě nejčastěji, je léčení nemocných. V každém městě totiž mohou být maximálně tři kostičky reprezentující nemocné. Pokud by měla přibýt čtvrtá, dojde místo toho k pandemii, při které se rozšíří onemocnění i do jiných okolních regionů.
Každý hráč má přitom lehce jinou schopnost a testování jejich kombinací je jedním z prvků, které dělají Pandemic tak návykovým. Zdravotník umí naráz léčit více kostiček onemocnění, dispečer může jiného hráče přemístit, hlavní hygienik brání šíření onemocnění ve svém městě a vědec potřebuje méně karet pro vyvinutí léku. Jsou to drobné změny, ale i přesto je s každou kombinací specialistů jiná i vaše strategie pro tu danou herní partii.
Velice věrná adaptace
Pandemic: The Board Game je velice věrnou videoherní adaptací deskoherní předlohy. Pokud Pandemic znáte, nepřekvapí vás zřejmě ničím. Mapa na PC vypadá stejně jako ta na stole, jen si můžete zvolit přiblížení, s jakým na ni koukáte. Případně si ji posunout tak, že na západě je Austrálie. Ale proč by to někdo dělal?
Specialisté, onemocnění a celý systém hraní akcí a karet fungují také stejně jako na stole. Oceňuji však, že přehledně vidíte, které karty máte vy a „spoluhráči“, a to jen pomocí barvy a názvu města. Jen při některých akcích, jako je například předání karet jiné postavě nebo hraní události, se vám zobrazí i ilustrace na kartách a text událostí.
Pandemický hlavolam
Pandemic: The Board Game je ve své podstatě takovým hlavolamem s přídavkem náhody. Na boj s onemocněními máte omezený čas, reprezentovaný balíčkem karet měst, z nichž si na konci každého tahu vždy dvě povinně dolíznete. Jakmile karty v balíčku dojdou, herní partie nemilosrdně skončí vaší prohrou. Čas tlačí neúprosně a vy tak musíte neustále přemýšlet, jak akce provést co nejúsporněji a nejefektivněji.
Aby to nebylo tak jednoduché, v balíčku se nachází hrstka karet epidemií, při jejichž odhalení se vezmou všechny karty již jednou infikovaných měst a zamíchají se na vršek balíčku infekcí. Snadno se tak může stát, že malé nehlídané epicentrum se zničehonic rozšíří do celosvětové pandemie. Tato náhoda v podobě tažených karet infekcí často dělá rozdíl mezi vaší výhrou a prohrou. Ano, zamrzí, když se z 15 možných karet vytáhne ta jediná, která vám prohraje hru. Naštěstí jsou partie Pandemic: The Board Game velmi rychlé a nevadí vám mu věnovat dalších 20 minut.
Ačkoliv je Pandemic: The Board Game hrou pravidlově nepříliš náročnou, rozhodně bych ji neoznačila za oddechovou. Tep i tlak vám při ní nejednou vyletí nahoru a mozkové závity se občas řádně procvičí, když budete vymýšlet, jak z té šlamastyky ven. O to sladší je pak následná výhra, rozhodně o ni totiž musíte bojovat.
Jak těžký si to uděláš, takový to máš
Stejně jako deskoherní Pandemic, i videoherní Pandemic: The Board Game nabízí hned několik úrovní obtížnosti. Rozdíl mezi nimi tvoří počet karet epidemií v balíčku. Na té nejlehčí úrovni jsou v balíčku tři karty epidemií, s každou další úrovní jejich počet vzrůstá. Člověk by si řekl, že jde jen o minimální změnu, její vliv na hru je však obrovský.
Hrajete-li nejjednodušší verzi, máte alespoň nějakou jistotu, že město, ve kterém se nachází tři kostičky onemocnění, nebude znovu infikováno. Každou kartu totiž v balíčku infekcí najdete jen jednou. Jakmile máte více epidemií, použité karty se vám častěji recyklují a to může spouštět další a další pandemie. Pokud dojdou kostičky některého onemocnění nebo pandemický ukazatel doputuje na konec stupnice, prohráli jste. Méně zkušeným hráčům bych tak zvyšování úrovně obtížnosti příliš nedoporučila, nemuseli byste si Pandemic: The Board Game užít ani z poloviny tak, jak si zaslouží.
Možná za to můžu jen já, ale soustředění mi silně nabourával hudební podkres. Ten chce být napínavý a akční. Jenže Pandemic: The Board Game je sice hrou, v níž často o napětí není nouze, zároveň je však hrou, kterou si potřebujete v klidu promyslet. A ten hudební podkres mě rušil. Měla jsem pocit, že se musím rozhodovat rychleji a víc pod tlakem, než by mi bylo milé. Naštěstí šel v nastavení jednoduše vypnout.
Aha, ty chceš udělat něco jiného?
Pandemic: The Board Game se během hry snaží předvídat, co asi chcete udělat. Například když předáváte kartu spoluhráči, nabídne vám to primárně takovou, o které si myslí, že mu ji chcete dát. To je opravdu skvělé, nefunguje to ale úplně dobře. Často se mi stalo, že mi hra vnucovala něco, co dělat nechci. Chápu, když bych neposlechla a prohrála. Jenže ona ta moje zamýšlená strategie vedla k vítězství, tak to zřejmě tak špatné rozhodnutí nebylo.
Nejhorší ale bylo předvídání toho, s jakým přiblížením chcete vidět mapu světa. Dvojklikem můžete mapu jednoduše oddálit a vidět ji celou. Problém je, že při každé akci se pohled automaticky přiblíží na danou lokalitu. Toto přiblížení je velmi vytrvalé, můžete se s ním prát klidně celou herní partii, a stejně vám Pandemic: The Board Game bude pohled stále a stále přibližovat. A neuvěřitelně mě rozčilovalo. Nepřišla jsem přitom na žádný způsob, jak ji jednoduše zafixovat tam, kde ji chci mít. Je to sice poměrně malý detail, ale takový, který pro mě osobně má velký vliv na finální hodnocení, a hlavní důvod, proč Pandemic: The Board Game hodnotím hůře než deskoherní předlohu.
Na hraní s přáteli zapomeňte
Největší nevýhodou deskoherního Pandemicu je velký prostor pro řízení hry jedním hráčem, obzvlášť pokud hraje zkušený se skupinou nováčků. Pandemic: The Board Game to vyřešil tak, že vlastně s žádnými spoluhráči hrát nebudete. Ve hře totiž není způsob, jak se online spojit s dalšími hráči a zahrát partii spolu. Ano, můžete hrát za více postav a střídat se u jednoho zařízení. Proč by to ale někdo dělal, když místo toho může zahrát deskovku, se kterou si užije i ten hmatový vjem?
Pro hraní v jednom však Pandemic: The Board Game funguje skvěle. Můžete si zvolit, za kolik postav chcete hrát, a plně si tak užít všechny možné kombinace jejich schopností. Máte klid na rozmyšlení a vyřešení pandemického hlavolamu (tedy pokud si vypnete hudbu). A nemusíte kvůli tomu rozkládat desku, míchat karty ani sbírat utečené kostičky pod stolem.
Nikdy jste Pandemic nehráli? Nevadí!
Je možné, že jste deskoherní Pandemic nikdy nehráli. Pokud je tomu tak, videoherní Pandemic: The Board Game je výborným vstupem do série. Nemusíte totiž hlídat žádné míchání, posunování žetonů a vyhodnocování epidemií. Jen si luštíte ten předložený hlavolam a hra hlídá vše za vás. A navíc má moc příjemný tutoriál, který vás provede všemi jejími koncepty, abyste si pak samotné herní partie pořádně užili. Jen si ze začátku moc nezvyšujte obtížnost.
Pandemic: The Board Game je velmi věrnou adaptací svojí deskoherní předlohy. Nabízí skvělý prostor pro strategické uvažování, při němž si řádně potrápíte své mozkové závity. Díky asymetrickým schopnostem postav, rychlým herním partiím a podílu náhody jde o vysoce návykový titul, který budete chtít pokořit znovu a znovu. Nebo se o to alespoň pokusit. Škoda jen otravného a nesprávného předvídání vašich akcí, kamery, která odmítá zůstat ve zvolené pozici, a nemožnosti hrát se spoluhráči online.
