Psal se 24. prosinec 1994, když vyšel první díl dnes už legendární mangy One Piece. Tvorba Eiichira Ody vychází v japonském Weekly Shōnen Jump už dlouhé čtvrtstoletí, a ačkoliv sám tvůrce tvrdí, že by měla během příštích pár let skončit, stále to tak nevypadá. Samozřejmě úspěchu mangy pomáhá i anime, jež začalo vycházet o dva roky později. Nyní, po více než tisíci animovaných epizodách, skoro 1080 kapitolách mangy a patnácti filmech, přichází už padesátá šestá hra s pirátskou posádkou Slamáků, právě k výročí čtvrtstoletí tohoto díla. Piráti se ve One Piece Odyssey stejně jako ve svých předchozích výpravách ocitnou v dobrodružství, které je plné zábavy, přátelství a především šíleného křiku GOMU GOMU NO!
Slamáci na cestě za nostalgickým dobrodružstvím
Na začátku hry One Piece Odyssey se podíváme na loď Thousand Sunny a celou posádku. Vidíme kuchaře Sanjiho, doktora Choppera, střelce Usoppa, lodníka Frankyho, muzikanta Brooka, archeoložku/historičku Robin, kartografku a navigátorku Nami, šermíře Zora a slavného kapitána Luffyho. Pokud chcete narážet na to, že členem posádky je již oficiálně i rybák Jinbe, v této hře ještě není. Skupinka si pluje po moři, načež se po sérii neštěstí ocitne na tajemném ostrově Waford, kde jim jsou záhadným způsobem odebrány schopnosti.
Ano, díky tomu odhalujete základní premisu příběhu. Všichni se musí vydat na cestu, aby své ztracené síly našli. Není to ale tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Většina jejich sil je držena v magických kostkách, po jejichž sebrání vždy nějaký hrdina dostane bod k vylepšení schopností. Nikdy nevíte, pro koho je daná kostka určená, a hlavně nebudete mít k dispozici Slamáky všechny – to platí především ze začátku, kdy první část zahraje na tu největší nostalgii.
Na magickém ostrově Waford se odehrává jen část dobrodružství. Posádka se pomocí vzpomínek vydává na místa, jež dávno zná. Tím prvním je království Alabasta, v němž každý překonal své limity a Slamáci se dostali až na hranici přežití. Nemůžeme se divit, že právě k výročí hry se podíváme na místa, kde byla ta největší dobrodružství. Sice díky tomu víte, co se bude odehrávat, ale nemůžete se nabažit, protože nyní je to ve vašich rukou a na vašich schopnostech.
JRPG s iluzí otevřeného světa
JRPG neboli Japanese role-playing game je žánr sám o sobě, ale nestává se, že bychom se v něm dočkali otevřeného světa, a One Piece Odyssey není výjimkou. Ačkoliv se zdá, že jako hráči mezi dostupnými úkoly naleznete hromadu vedlejšího obsahu, ve skutečnosti budete v uzavřeném světě plnit úkoly v uzavřených oblastech. Volné cestování je pouze iluzí, nikoliv realitou.
Většinu času spíše trávíte náhodným sbíráním různých ingrediencí na možné výtvory. Kupříkladu kuchař Sanji umí uvařit polévky, které přidávají bonusy. Usopp je zase šikovným řemeslníkem, jenž dokáže vyrobit nějaká ta pomocná zařízení. Doktor Chopper vám asi přesně napoví, co dělá, už jen svou funkcí. Každý Slamák umí něco jiného a titul jejich talenty vyzdvihuje k nebesům. Navíc hrajete skutečně za celou posádku. Sami si vybíráte, kdo bude postavou, již ve třetím pohledu vidíte. Touto technikou se vývojáři pojistili, že si zkusíte zahrát za každého. Díky tomu, že je Luffy gumový, můžete překonávat větší vzdálenosti pomocí jeho natahování. Chopper je malinký a může probíhat užšími prostory a malými jeskyněmi. Usopp se svým prakem zase dokáže sestřelit skryté předměty.
Jeden za všechny a všichni za jednoho
Zatímco během pobíhání na mapě vidíte jednu postavu, v bojích a interakcích jsou vždy všichni. Vede to k menším nelogickým neduhům, například když Chopper proběhne úzkou jeskyní, přepadne ho nepřítel a vždy je tam kompletní posádka, jež se objeví v boji či scéně. Přijde mi to místy trošku hloupé, ale zároveň to krásně naplňuje přátelství Slamáků, kteří si vždy pomáhají.
Souboje jsou udělány perfektně a precizně. Fungují v tazích a vy vždy bojujete jen se čtyřmi Slamáky najednou. Můžete si vybrat, s jakými. Moje preferovaná čtveřice je Luffy, Sanji, Zoro a Robin. Jmenovaní jsou ale bojovníky na blízko, což mě občas znevýhodňovalo. Doporučuji nebát se využít i Usoppa nebo Nami, již útočí na dálku. Kromě základních útoků, u nichž si vybíráte, na jakého nepřítele zaútočíte, jsou tu i útoky speciální.
Ty posouvají souboje na jinou úroveň. Slavné triky z anime i mangy najednou ožívají v herní podobě. Je zde Luffyho Gomu Gomu no Bazooka, Gatling nebo Bullet, Zorovo Oni Giri nebo Lion Song, Robininy Treinta Fleurs nebo Dos Fleurs a hromada dalších. Každý Slamák ovládá své útoky z předlohy a je zábavné je v bojích využívat, především pro jejich výhody. Souboje jsou přesto elegantní a udržují logické tahové pořadí, včetně výhod či znevýhodnění na iniciativu. Skoro totožný systém využívá i Soul Hackers 2.
One Piece Odyssey vypadá více než fantasticky, ale ještě lépe zní
Grafické podobě nelze vytknout vůbec nic. V rámci klamně otevřeného světa je vizuál upravený i ve směru vzdálených pohledů. Titul se tím vyhýbá složitějšímu načítání. Menší bugy ve hře přesto jsou, především u šílenějších útoků a u složitějších scén, není to ale nic extrémně nesnesitelného. Velmi dobře jsou pak zvládnuty samotné postavy a příšery. Oslnily mě i nové bytosti, jež můžete potkat třeba právě na Wafordu. Bezchybné, detailní a především lehce komické, stejně jako předloha.
Vizuál překonává hudba a dabing. Veškeré melodie ve hře nabízí tu správnou atmosféru dle probádávané oblasti a míst, kde se zrovna s posádkou pohybujete. Neomrzí, nadchnou a baví. Dabing je z úplně jiného světa. Všechny známé postavy jsou dabovány herci známými z animované předlohy. Luffyho má na starosti fantastická Mayumi Tanaka, která svým ukřičeným hlasem byla tou nejlepší volbou, a opět ukazuje, že byla pro dabing Luffyho zrozena.
Není to ale hra pro každého, to je nutné si přiznat
Do této chvíle jsem titul jen chválil. Nyní je na čase zmínit nešvary, s nimiž se ne všichni hráči dokáží plně identifikovat. Tím první je, že se jedná o povedenou adaptaci předlohy. Pokud nejste fanouškem One Piece, hra vám rozhodně nedá to, co byste si od ní mohli přát. Je tvořena spíše pro fanoušky než pro nové publikum a jde to z ní velmi cítit, už jen návštěvami starých známých lokací.
To samé je tu s dabingem. V možnostech je prozatím jen japonský, přičemž to nevypadá, že by se diváci mohli dočkat jiného. Kombinace japonského dabingu a anglických titulků může být opět tvrdou ránou pro někoho, kdo není fanouškem série. Dva cizí jazyky mohou spíše než uvolnění způsobit stres z neporozumění, a to pak nejsme u relaxačního hraní. Jako inscenace One Piece je skvělá, v širším kontextu narazí u hráčů mimo japonskou popkulturu, což je sakra škoda.
Nekoná se ani žádná žánrová revoluce a kromě minimálních herních chyb, z nichž nejvíc skutečně vyčnívá občasné zaseknutí u speciálních útoků, narazíte ještě na jeden obrovský faktor, kterým je repetitivnost. Ačkoliv to vypadá, že hra plyne a vše je různorodé, souboje se velmi brzy stanou jednou velkou opakovačkou. Ano, sice si každý můžete okořenit jiným útokem, ale v závěru budete dělat pořád jen to samé.
One Piece Odyssey je i přes své malé nešvary fantastickou hrou. Má sice svou jasnou cílovou skupinu, nicméně právě tato skupina si ji koupí, bude ji hrát a bude ji adorovat. Nesnižuje to její kvality, ale naopak je zvyšuje. Nefanoušci série samozřejmě budou více ztracení a spousta věcí jim nebude dávat smysl, což je možná i odradí. Repetitivní boje tomu rozhodně nepřispívají. Zvládnutá grafika, hudba, dabing i ona jednoduchost soubojů jsou ale přívětivé, nehledě na skvělý příběh plný humoru, přátelství a parádních hlášek.
