Občas si člověk potřebuje dát pauzu od zběsilého sekání mečem a explozí na každém kroku. Když si chci odpočinout, ne však na úkor honění adrenalinu, je skvělou volbou žánr s obrovským potenciálem, tahová strategie. Jen vy a vaše schopnost přemýšlet pár tahů dopředu rozhoduje o otázce života a smrti. Ať už sáhnete po klasice Slay the Spire, temném Black Book, nebo působivém vyprávění v Inscryption, máte zaručené desítky hodin příjemného odreagování s kapkou frustrace. Stejnou vizi si stanovil tým z Ankama Studio a titulem One More Gate: A Wakfu Legend dokazuje, že i tak široce zaměřená francouzská společnost má na herní scéně své právoplatné místo.
Příběh? Jen pro zasvěcené
Hned na úvod musím napsat, abyste od One More Gate: A Wakfu Legend nečekali nic extra inovátorského. Titul jednoduše spoléhá na strukturu moc dobře známou každému, kdo má v tomto žánru zkušenosti. Nic víc, nic míň. Procházíte procedurálně generované úrovně, vybíráte si tu nejchytřejší cestu, bojujete s nestvůrami a umíráte, abyste získali zkušenosti, za ně vylepšili dosavadní dovednosti a zkusili to znovu. Smyčka pokusů a omylů vás bude vracet zpět na začátek, dokud úspěšně nedorazíte do cíle.
Tato rogue-lite deck-buildingová záležitost má pár zajímavých mechanik, s nimiž je třeba počítat. Hlavní hrdina Oropo se vydává portály do zákoutí světa World of Twelve, aby napravil svou předešlou chybu a možná něco víc. Příběh na pozadí dává hráči základní motivaci vrhat se vstříc nebezpečí, ovšem více od něj nečekejte. Obyvatelé vesnice Kardia primárně fungují jako zadavatelé úkolů, sekundárně jako často němí společníci, abyste se necítili osaměle. Tajemný hlas mluvící v hádankách, nic neříkající dialogy a jediná intenzivní dějová chvilka těsně před koncem hry jasně poukazují, že gró titulu spočívá spíše v soubojích.
Ostatně, příběh zde ani hrát hlavní roli nemůže, když se autoři rozhodli pro lehce nešikovný tah – postavit One More Gate na základech seriálové předlohy a hádejte, kdo že onen seriál vytvořil… BINGO. Pamatujete si, jak jsem na začátku psala o společnosti Ankama jako o široce zaměřené? Kromě videoher jejich portfolio čítá deskové hry, animaci a knižní publikace. Jen pro zajímavost, Ankama vydává například sérii francouzského autora Tony Valente s názvem Radiant, kterou do češtiny překládá Zanir. Ale to jsem odbočila od tématu. Důležité slovo z předpředposlední věty je animace. Příběh One More Gate: A Wakfu Legend vyplývá ze seriálu Wakfu, kde Oropo figuruje jako antagonista. Hra se zaměřuje na hlubší rozpracování jeho vývoje a motivací, ale problém nastává v opomenutí vývojářů, že ne každý má seriál nakoukaný. Absence řádného uvedení do děje či vysvětlení základního kontextu je onen zdroj zmatení tolika hráčů, včetně mě.
Tahle magie vás donutí přemýšlet
Karetní soubojový systém je jednoduchý a k pochopení jeho tempa nebude potřeba mnoho. Oropo nesází na sečné zbraně, nýbrž na kouzla ve formě karet. S jakou výbavou se do bitvy pustíte, je přitom pouze a jen na vás. Už jen sestavit balíček ku obrazu svému hráče vybízí k prvnímu strategizování, protože s rostoucí silou se možnosti přímo úměrně zvyšují, stejně tak odpor ze strany nepřátel. Jako vy, mají i vaši protivníci k dispozici útok a obranu včetně různých buffů, debuffů, vyvolávání, léčení a je toho mnohem víc.
Bitvy probíhají v rámci tahů. Dopředu znáte následující soupeřův krok, abyste se na něj mohli připravit. Zajímavý je systém energie, která se ze základních tří slotů každé kolo zvyšuje až na maximální úroveň šesti. V takovém případě můžete provést speciální silný útok, který funguje jako dvousečná zbraň. Udělíte sice vysoké poškození, ale energie se vrací zpět na tři sloty. Je tedy nutné dobře zvolit chvíli, kdy si takto vysokou cenu můžete dovolit zaplatit. Počet kouzel, která lze během jednoho tahu využít, totiž závisí na množství energie. Není tedy vůbec výhodné se do všeho vrhat po hlavě. Zatímco Oropo je osamělý vlk, na nepřátelské straně se mohou objevit najednou až tři protivníci. Zachovat chladnou hlavu, mít kontrolu nad bojištěm a pružně reagovat na akce druhé strany je klíč k úspěchu.
Chceš zesílit? Musíš umřít!
Portál ukrývá čtyři dungeony, přičemž každý z nich je unikátní nejen co se týče prostředí, ale také nepřátel. Na začátku hry jste slabý jako moucha, proto i první pokusy zdolat úvodní lokaci vám mohou přijít poměrně rozvláčné. Než nastřádáte dostatek prostředků k nákupu relikvií, nových karet či jejich vylepšení, bude to chtít dostatek trpělivosti a trochu toho grindování. Od třetího dungeonu na scénu nastupují karty, jejichž úkolem je váš balíček zaplnit sebedestruktivními efekty. To je pak panečku prekérka, když nemáte čím jiným táhnout. One More Gate: A Wakfu Legend se příliš nezabývá vysvětlováním. Často tak narazíte na karty s určitým efektem, ovšem popis, jak funguje a co konkrétně dělá, jaksi chybí. Možná mě budete mít za zpomalenou, ale ta ikonka u karty s krumpáčem mi vážně nestačila.
Podobně jako ve hrách stejného žánru, také ve One More Gate: A Wakfu Legend je velký rozdíl mezi permanentním a dočasným upgradem. Zatímco runy z truhel a karty získané porážkou nepřátel se společně se smrtí anulují, relikvie a vylepšení za krystaly či zlaté mince s vámi zůstávají na trvalo. Jakmile se dostanete na vyšší úrovně a možnosti skladby balíčku se rozšíří, hra konečně začne plynule odsýpat. Drobnou vadou na celkové kráse je pár nedotažených mechanismů znepříjemňujících spíše uživatelskou stránku – po speciálním útoku se často zasekne hudební podkres; nelze přeskočit výběr karty, abyste si zbytečně nezatěžovali balíček kousky, které nepotřebujete, nebo si nelze sestavit více rozdílných balíčků. Přestože vyčerpáte veškerou energii, musíte ještě odkliknout konec svého tahu. Po provedení speciálního útoku se tak stane automaticky, což je daleko pohodlnější.
Ještě jednu bránu!
Co mě na One More Gate: A Wakfu Legend mrzí nejvíce, je jeho délka a skladba obsahu. Základní příběh dokážete dohrát za cca 5+ hodin. Až poté smíte vstoupit do riftu, počínaje omezeným výběrem z i takových karet, které jste si ještě nestihli pořídit. Rift se s každým dalším průchodem stává obtížnější ke zdolání kvůli četnějším negativním perkům. Kromě velké recyklace již známých dungeonů i nepřátel nabízí Rift tři zcela nové lokace s unikátními bossy. Pokud hráč nadobro vypne hru po závěrečných titulcích, do riftu se nikdy nepodívá a přijde tak o jednou tolik zábavy. Opět si lámu hlavu nad takovým rozhodnutím, ale budiž.
Protože je tato recenze už dost dlouhá, je na čase One More Gate: A Wakfu Legend finálně vyhlásit za ucházející titul, v němž lze utopit od řádově pár až do několika hodin života. Ankama Studio si s vizuální stránkou pohrálo s velkou péčí, jakpak by ne. Už jen animovaný trailer níže dost jasně ukazuje kvality a zkušenost tohoto týmu. Naopak z hudby na pozadí mám smíšené pocity. Některé skladby by dokázaly vzbudit i mrtvolu. Skvěle povzbudí chuť zvítězit. Jiné sotva postřehnete, ale možná jsem byla do víru boje vztažena až moc intenzivně. Ve hře neuslyšíte jediné vyřčené slovo, zato zvukové efekty se rozhodně nemají za co stydět.
Abych své myšlenky na závěr trochu utřídila, titul jsem si užila. Název One More Gate je naprosto výstižný, protože velmi snadno spadnete do určitého druhu závislosti, kdy si řeknete „ještě jednu bránu“ a najednou je krátce po půlnoci. Hupsík, když je večerka v osm. Sice se neshoduji s pár rozhodnutími vývojářského týmu, ale Oropo na tom ve výsledku moc netratí.
One More Gate: A Wakfu Legend je solidní rogue-lite karetní strategie, která sází na osvědčené mechaniky, proto nečekejte žádnou převratnou revoluci. Plusové body získává za návykovou smyčku, stylovou grafiku i souboje s dostatkem prostoru na taktické plánování. Avšak slabší příběhové pozadí a několik nedotažených prvků jí brání překročit hranice průměrnosti, aby opravdu zazářila.
