Octopath Traveler II je pokračování stejnojmenné hry z roku 2018 vydané pro Nintendo Switch. Tento klenot pochází z dílny japonského studia Square Enix. Přesně toho, o němž se poslední době diskutuje díky nedávno vydanému titulu Forspoken. Pokud nejste fanoušky JRPG, mohu vám rovnou říct, že tento titul nebude nic pro vás. Pokud však titulu dáte šanci, budete se skvěle bavit. Nebudu zabíhat do dalších podrobností a přejdu rovnou k recenzi. V dnešním článku se podíváme na Octopath Traveler II a řekneme si, zda stojí za vaše těžce vydělané peníze.
Koho si mám vybrat?
Jak už jsem zmínil v úvodu, jedná se o pokračování stejnojmenné hry z roku 2018. Abyste si Octopath Traveler II užili, nemusíte ovšem znát jejího předchůdce, což je velké plus. Původní Octopath vyprávěl příběhy osmi různých postav a obsahoval spletitý děj napříč poměrně velkým kontinentem. Octopath Traveler II není jiný. Dokonce bych řekl, že je zde mnohem lepší než v originále.
Kdybych měl definovat obecný děj Octopath Traveler II, bylo by to poměrně složité. To proto, že vám titul nabízí osm hlavních hrdinů, již mají své vlastní příběhy, co se různě propojují. Na výběr máte Osvalda, Castti, Throné, Ochette, Partitia, Agneu, Temenose a Hikariho. Tyto postavy nejenže vyprávějí svůj vlastní děj, ale také začínají na svém kontinentu.
Výběr postav je poměrně obtížný, poněvadž každá z nich má své specifické útoky, bojové schopnosti atd. Proto je velmi důležité, abyste si pečlivě přečetli, co vám každá postava nabízí. Můžete si tím totiž vybrat vlastní styl, který se pro vás na začátek hodí. Když se konečně rozhodnete pro postavu, začne tutoriál, při němž se seznámíte s herními mechanismy, které jsou celkem složité. Tento tutoriál je přitom mnohem důležitější, protože se zde dozvíte o příběhu hrdiny a jeho motivaci k postupu.
Každý si najde to své
Jakmile titul nabídne možnost vybrat si mezi několika postavami, většinou mě to pěkně rozhodí. Nevím, jak to děláte vy, ale jakmile si mám vybrat, věnuji pozornost především jejich vzhledu. Přiznám se, že to většinou dělám u ženských postav, protože jsou obvykle zajímavější a hezčí než ty mužské.
Octopath Traveler II mi to ovšem trochu ztížil. Každý hrdina je svým způsobem jedinečný a skutečnost, že nemají konzistentní příběh, výběr ještě více ztěžuje. Zkusil jsem tedy jinou techniku a použil říkanku „mámo, táto, v komoře je myš“… rozpočítávadlo ententýky používá každý. Každopádně po odrecitování celé básničky jsem našel hlavní postavu, Throné.
I když jsem si Throné vybral kvůli básničce, musím říct, že se vedle Osvalda stala v mžiku mou nejoblíbenější postavou. Throné patří k cechu, jenž se jmenuje Blacksnakes (Černí hadi). Jde o skupinu zlodějů a vrahů, jimž velí zločinci zvaní Otec a Matka.
Co se týče zápletky již zmíněného Osvalda, je stejně ponurá jako u Throné. To je možná jeden z důvodů, proč se mi obě dějové linie líbily. Jediný rozdíl je v tom, že Osvaldův příběh se více podobá detektivce, protože jde o bývalého učence, jemuž vyvraždili rodinu. Kolega, kterému musel důvěřovat, obviní Osvalda z jejich smrti a nechá ho zatknout. Po více než pěti letech plánuje útěk, aby se pomstil.
Nepřátelé jsou podvodníci
Nejedná se o pokračování v pravém slova smyslu, ale hráči, již měli tu čest se seznámit s prvním dílem, jsou ve výhodě. Potyčky, které se zde odehrávají, staví na základech původního modelu. Bitvy jsou tahové a probíhají v jednotlivých kolech. Co to pro vás znamená? Jakmile se svou postavou provedete akci útoku nebo obrany, automaticky začíná soupeřův tah. Existují ovšem výjimky, protože některé postavy umožňují dva tahy za kolo. To je hlavní důvod, proč jsem na začátku článku psal, že byste si měli pečlivě přečíst, co vaše postava nabízí, abyste měli optimální start. Tím chci pouze naznačit, že zde musíte být velmi často strategičtí. Ve hře Octopath Traveler 2 jsou dvě důležité bojové funkce: posilování a ničení.
Při zahájení boje se vám v pravém horním rohu zobrazí několik informací, které jsou pro vás velmi důležité. Pod zkratkou SP je číselné zobrazení many a nad tím zase vašich životů. Možná jste si také všimli, že vedle jména postavy je zkratka BP a u ní pět malých teček. Co jsou tyto tečky zač? Jsou to posilovací body, které získáváte prostřednictvím útokům na nepřítele. Můžete je použít ke zvýšení statistik svých útočných nebo obranných schopností. Například moje oblíbená Throné může pomocí těchto bodů BP zaútočit dvakrát za sebou v jednom kole. Zároveň je zde symbol terče.
Tento symbol označuje ultimátní schopnost, co se nabíjí opět bojem. Jakmile je symbol nabitý, v seznamu akcí se objeví možnost nazvaná Latentní síla. Ta vám umožní nejen způsobit větší poškození, ale také změnit vzhled vaší postavy. Při změně vzhledu neočekávejte drastické proměny, protože kolem postavy létají především blesky, a to buď elektrické, nebo temné.
Co se týče nepřátel, ti se neobjevují s ukazatelem zdraví ani schopností. Místo toho vidíte pouze ikonu štítu s různými čísly. Jak už jste asi pochopili, jedná se o ukazatel obrany protivníka. Čísla pak udávají, kolik zásahů musíte protivníkovi zasadit, než ho zcela zničíte. Vtipné je, že pokud jste štít zničili, po určitém počtu kol se regeneruje a vy jej můžete zničit znovu. Je to docela zajímavá mechanika, co vás navíc dokáže pěkně naštvat, protože při soubojích s některými bossy vám pěkně pocuchá nervy. Kolikrát jsem si myslel, že jsem konečně vyhrál, ale pak se tomu prevítovi štíty vygenerovaly zpět a já prohrál. Vedle symbolu štítu jsou malé čtverečky s otazníky. Všichni nepřátelé, na něž narazíte, mají určité slabiny. Jakmile je odhalíte, objeví se v tomto políčku místo otazníku. Nejlepší na tom je, že pokud se s určitým protivníkem setkáváte stále, máte je rovnou odkryté.
Díky tomu již nemusíte zjišťovat, co na ně platí a co ne. Pokud tedy narazíte na loveckého psa několikrát za sebou, automaticky víte, že se na něj vztahuje luk a dýka. Na útočící veverku naopak potřebujete magické poškození. Toto jsou jediné dva ukazatele, co zde naleznete. Někomu může vadit, když tu není žádný ukazatel životů vašeho nepřítele. Mně osobně se to líbí, protože se tak alespoň nemusím starat o to, kolik mu ještě zbývá. Místo toho se mohu soustředit na mnohem lepší strategii a hlídat si zdraví a štíty vlastních postav.
Průzkum světa je otrava
Dovedete si představit, jak například prozkoumáváte nákupní centrum, abyste zjistili, co je nového, a každou chvíli vás někdo zdržuje? Nepříjemná představa, nemyslíte? Přesně to je případ hry Octopath Traveler 2. Při prozkoumávání světa vás neustále obtěžují nepřátelé. Chápu, že by to trochu ztížilo začlenění a možná i zkazilo celkový zážitek ze hry. Jenže pohybovat se po mapě a neustále zakopávat o nepřátele je prostě otravné. Navíc po otevření truhly, co naleznete, se okamžitě vynoří hromada nepřátel, a ty musíte porazit. Jelikož je Octopath Traveler 2 především o strategii, jsou bitky patřičně dlouhé. Pokud se vám nechce bojovat, můžete samozřejmě utéct, jenže komu by se chtělo utíkat, když je vyzván k boji, ne? Právě souboje jsou důležité, protože jejich prostřednictvím získáváte zkušenosti a odemykáte nové schopnosti. V tomto smyslu jste tedy vlastně nuceni bojovat s každým nepřítelem, který vám zkříží cestu.
Jak je v žánru RPG obvyklé, jednotlivé postavy mají své vlastní zařazení, povolání a způsob boje. Nejlepší na tom však je, že jednotlivým postavám je možné přiřadit podtřídy. To skupině nabízí ještě větší rozmanitost a možnosti přizpůsobení. Co to přesně znamená? Vezměme si jako příklad mou oblíbenou postavu Throné. Throné je zlodějka/vražedkyně, což znamená, že má schopnosti, jako je krádež života nepřátel nebo braní určitých předmětů z jejich kapes. Prostřednictvím oltářů po celém světě může také získávat dovednosti jako tanečnice, bojovnice, a ty jí dávají další bonusy.
Velmi se mi líbila možnost přepínání mezi denním a nočním režimem. Možná si teď říkáte, co je na tom tak skvělého? No, skvělé na tom je, že vaše postavy mají večer různé možnosti. Například klerik Temenos může v noci objasňovat vraždy. Činí tak pomocí zpovědi určitých lidí. Naproti tomu Throné může okrádat nic netušící občany. Co se týče výměny, můžete ji provádět pomocí jednoho tlačítka nebo nechat čas volně plynout.
Spousty úkolů
Kromě příběhu je zde mnoho vedlejších misí. Opravdu musím říct, že se jedná o docela dobré úkoly, které se navíc nijak zvlášť neopakují. Díky tomu jsou originální a mnohem zajímavější. Abyste lépe identifikovali zadavatele doprovodných questů, měli byste mít na paměti dvě věci. Zadavatel se od ostatních NPC liší tím, že jeho hovorová bublina není bílá, nýbrž hnědá. Na mapě je navíc zvýrazněn hnědou hvězdičkou, takže ho nelze přehlédnout.
Tyto vedlejší mise jsou zábavné, nicméně mají drobný zádrhel. Po přijetí úkolu – nelze jej odmítnout – byste mohli očekávat zobrazení směru, podobně jako v jiných RPG titulech. Ve hře Octopath Traveler II tomu tak ale není a vy často nevíte, kudy se vydat. V lepším případě je vám oznámena lokace mise. Co tam máte ale dělat, vám hra už neřekne. Zda je tento problém důvodem, za který si zaslouží odečíst body, je dosti diskutabilní záležitostí.
Záleží rovněž na prioritách člověka, zda je hráčem, co si raději zjišťuje věci sám, nebo nikoliv. V čem je podle mého názoru největší problém, je to, že nevíte, na jaké úrovni byste měli mít svou postavu před zahájením úkolu. V jednom vedlejším úkolu jsem měl odvést porodní bábu do vzdálené vesnice. Když jsem ji chtěl požádat, aby se připojila k mé družině, dost jsem narazil. Teprve tady mi Octopath Traveler II řekl, že na tento úkol potřebuji mít postavu na desáté úrovni, jenže já ji měl jen na šesté. Na dalším questu jsem měl zase krást svíčky, což ovšem také nebylo možné, protože úspěch krádeže opět závisí na úrovni postavy.
Teď patříš ke mně
Jakmile si na začátku vyberete jednu hlavní postavu, nemusíte se obávat, že byste nepoznali ostatních sedm. Při putování poměrně rozsáhlým světem máte možnost je naverbovat do svého týmu. Líbilo se mi, že po nalezení dané osoby máte možnost ji odmítnout nebo si přehrát její příběh, abyste zjistili, kdo je a co je zač. Co mě však zklamalo, je fakt, s jakým počtem postav můžete být ve svém týmu – pouze čtyři, a to s hlavním hrdinou a třemi doprovodnými. Ti pak obdrží zkušenosti prostřednictvím soubojů, díky nimž získáváte nové schopnosti.
Pokud ovšem máte naverbované další postavy, zkušenosti nabydou pouze tehdy, když s nimi hrajete. Máte tedy dvě možnosti. Buď od začátku víte, které postavy chcete mít v týmu, protože se svými schopnostmi dobře doplňují. Druhou variantou je, pokud budete chtít mít všechny postavy na vysoké úrovni, že musíte každou postavu vylepšovat zvlášť. To znamená spoustu opakování. Pokud chcete vyměnit stávající členy týmu, musíte zajít do nejbližší hospody. Jiný způsob neexistuje.
Octopath Traveler II je rozhodně skvělým pokračováním, jehož kvality ocení veteráni i nováčci. Osm hratelných postav, spousty vedlejších úkolů a nepostradatelná strategie jsou zárukou, že si titul užijete na více než sto hodin. To vše doprovází 16bitová grafika, která vás rozhodně neurazí. Co se týče zvukového doprovodu, zde si není na co stěžovat. Osobně jsem Octopath Traveler II hrál v původní japonské verzi a musím říct, že jde o opravdu profesionální dabing. Na své si přijdou i milovníci hudby.
