Populární emulátor Dolphin se měl stát v tomto roce jednou z aplikací nabízených přímo na Steamu, nicméně tyto plány momentálně zarazila společnost Nintendo. V tento okamžik má asi nejeden hráč chuť vyskočit ze židle, začít nadávat na nenasytnou japonskou korporaci a ohánět se klasickými soudními rozhodnutími, která minimálně na půdě USA de facto potvrdila legálnost emulace. Věc ale není tak jednoduchá a vývojáři Dolphinu sami dali Nintendu do rukou klacek, kterým nyní mohou být biti.
Emulátor Dolphin je open-source emulátor, na němž je možné hrát hry z GameCube a Wii, tedy konzolí 6. a 7. generace od Nintenda. Jeho první verze byla vydána již téměř před dvaceti lety a program si brzy získal vynikající reputaci díky vysoké kompatibilitě, dobrému výkonu a řadě funkcí, díky kterým na něm hry v mnoha případech vypadaly i běžely lépe než na originálním hardwaru. Plánované vydání na Steamu by jednak usnadnilo instalaci nezkušeným uživatelům a jednak by emulátor propojilo s tamním systémem achievementů. To by se ovšem nesmělo ozvat Nintendo, které společnosti Valve (provozovateli Steamu) zaslalo výzvu podle amerického zákona Digital Millennium Copyright Act a donutilo ji zrušit již připravenou produktovou stránku emulátoru.
Bohužel se ukázalo, že japonský herní gigant má zákon na své straně. Uživatel s twitterovým handlem LuigiBlood totiž upozornil, že ve zdrojovém kódu Dolphinu se přímo nachází kryptografické klíče od Nintenda, které slouží ke zpřístupnění ROM souborů s hrami. Takto přímé užití cizího kódu je samozřejmě protizákonné a případný soudní spor by Nintendo snadno vyhrálo. Zdá se tedy, že vývojáři budou muset užití těchto klíčů obejít, aby mohl projekt emulátor Dolphin vůbec pokračovat.
Emulace má komplikovaný právní statut, nicméně množství významných rozsudků amerických soudů dosud vedlo k závěru, že emulační programy jsou legální, pokud jsou zkonstruované na základě reverzního inženýrství a neobsahují vlastnickými právy chráněný kód. Některé emulátory, například Yuzu a Ryujinx, na nichž lze hrát hry ze Switche, nechávají na uživatelích, aby si sami stáhli firmware a kryptografické klíče ze svých konzolí. Spousta uživatelů však příslušné soubory pochopitelně hledá na pirátských stránkách a skutečný Switch ani nevlastní.
Právě skutečnost, že se na emulátorech z velké části hrají nelegálně šířené kopie her, vytváří u herních společností velmi negativní sentiment vůči nim. Přičemž Nintendo je od svého vstupu na americký trh známo nulovou tolerancí jak pirátství, tak jakýchkoli aktivit narušujících jeho duševní vlastnictví či ohrožujících jeho obchodní zájmy. Společnost tak například v minulosti neúspěšně bojovala třeba vůči byznysu s půjčováním herních cartridgí a naopak úspěšně zarazila fanouškovské porty svých her nebo webové stránky s herními ROM soubory.
Částečně lze Nintendo pochopit, protože zatímco v případě jiných společností se úspěšně emulují již letitá zařízení (ze 7. generace lze kromě Wii úspěšně emulovat jen PlayStation 3, emulace Xboxu 360 je dosud hardwarově náročná a nevyniká velkou kompatibilitou), Nintendo musí čelit nechtěné emulátorové konkurenci pro svou aktuální konzoli Switch. Dokonce muselo pozorovat, jak napjatě očekávané hry typu Metroid Dread nebo The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom ještě před oficiálním vydání unikly na internet a někteří troufalí hráči se okamžitě začali chlubit, jak je právě na emulátorech hrají.
Emulace však má i světlou stránku, neboť umožňuje hráčům seznamovat se s historickými tituly, které lze bez emulace hrát jen na starém a postupně dosluhujícím hardwaru. V mnoha případech se přitom staré hry legálním cestami shání jen obtížně a vlastníci práv ze sekundárního, bazarového trhu stejně žádný zisk nemají.
