Jako vysoký člověk, který se bojí výšek, jsem byl zdolán svým blízkým okolím – byl jsem přesvědčen jít „dobrovolně“ lézt na lezeckou stěnu. Zpočátku to moc nešlo, ale po pár minutách jsem vypiloval techniku a zvládal tah po tahu až k samotnému vrcholku. Jelikož jsem si nesmyslně začal věřit, řekl jsem si, že to chce těžší úroveň, a tak jsem seskočil z výšky dvou metrů z dětské sekce a vydal se k té dospělácké. Jak to dopadlo, si radši nechám pro sebe, rozebírat to v naší recenzi by velký smysl nemělo. Každopádně vám teď s takhle velkou kvalifikací lezce jdu recenzovat sportovní hru New Heights, která, jak jste už poznali, se zabývá lezením. Jestli nizozemský vývojář a vydavatel v jednom Wikkl Works ve spolupráci s WhisperGames vytvořil hru doopravdy tak adrenalinovou a jedinečnou, tak na to se, milí čtenáři, mrkneme v naší recenzi.
Připoutejte se prosím, nebo radši ne
Před zapnutím hry na mě vyběhlo varovné upozornění poukazující na veškerˇá nebezpečí lezení a pilátsky si smylo ruce před jakýmikoliv úrazy, které by na amerických soudech dokázali poškození od hry vysoudit. Není náhoda, že začínám právě v tomhle kontextu. New Heights totiž do toho jde zostra, a i přesto, že se pyšní titulem simulátor, nemyslí na bezpečí své herní protagonistky. Ta totiž celou dobu nebude nijak jištěna a její pády vás postupně přesvědčí o tom, že lezení není až taková legrace. Začal jsem tedy negativy této lezecké hry a v nich budu ještě chvilku pokračovat. Mezi další nedostatky jednoznačně patří úsměvná mechanika lezení. Nejde o lezení ve vertikální poloze, to funguje překvapivě dobře. Kamenem úrazu je poloha horizontální, kdy se vám objeví vaše nejtajnější vzpomínky na alkoholové radovánky. Musíte postupovat po čtyřech krok po kroku, zvedáte pravou ruku a musíte se soustředit, abyste nezvedli zároveň i pravou nohu a například neupadli na bok. Celá situace tak vypadá lehce komicky a silně připomíná alkoholové opojení.
Zdroj: Wikkl Works
Lezeme ke kočce?
Když už jsem začal prudce negativně, nechci, abyste si mysleli o New Heights jen to špatné. Právě naopak, i přes jeho chyby, kterých je víc, dokáže zabavit. Přinutí vás soustředit se na to nejdůležitější v lezení, na rovnováhu všech čtyř končetin, které dodávají zároveň rovnováhu mysli. Tak jsem tedy shrnul celou podstatu lezení, které se vám hra snaží převést z fiktivního světa do světa před vaší počítačovou obrazovkou. Mechanika pohybu je prostá. Levé tlačítko myši pohybuje levou rukou, pravé pravou rukou, a když do toho zmáčknete shift, místo rukou hýbete nohama. Navíc je přidaná mechanika skákání, která není vůbec jednoduchá a člověk ji musí dostatečně vypilovat. Lezení začínáte na lezeckých stěnách a postupně si otevíráte různé lokality. Příkladem jsou skály Arden a zříceniny klášterů nebo hradů. Každá lokalita obsahuje trasy různých náročností, a abyste mohli na všechny, musíte získat zkušenosti. Milým přídavkem hry jsou domácí mazlíčci, kteří jsou na lezeckých trasách schovaní. Když se k nim dostanete, budete mít pocit zadostiučinění z jejich pohlazení. Komu to nestačí, získá i nějaký ten achievement navíc.
Zdroj: Wikkl Works
Lezení nás baví (optimalizace tolik ne)
To byla pravděpodobně věta, kterou si řekli vývojáři této hry, a proto se ho snaží trochu víc zpropagovat. Lezení totiž nepatří mezi top sporty ani v našich zemích, a i když ho hodně přiblížil skromný lezec Adam Ondra, pořád s ním málo lidí má zkušenosti. Proto jakýkoliv projekt k propagaci i méně známých sportů vítám kladně. Z herního hlediska ovšem nejde o žádný zázrak a hra dlouhodobě určitě nebude hráče bavit. Dalším smutným potvrzujícím příkladem je optimalizace. Titul založený na tak jednoduchých mechanikách se nemůže načítat několik minut. Dokonce jeho oficiální doporučená velikost RAMky je 16 GB. To je více než směšné.
Abych to shrnul: hráč s výkonným počítačem si hru zapne, otestuje a po chvilce přejde k něčemu kvalitnějšímu. Hráč se slabším strojem se bude rozčilovat nad zasekáváním a různými bugy a výsledek bude stejný. I přesto, že se hra snaží vytvořit co nejvíc graficky reálné prostředí, dochází v ní ke spoustě glitchů, které škodí i přímému hraní. Proto nevěřím, že si dokáže někoho dlouhodobě udržet. Jelikož recenze byla napsána v době předběžného přístupu, New Heights neměla žádné další variace hraní. Nečekají vás tu tedy žádné závody s kamarády ani s počítačem, a jak na tom ve virtuálním lezení jste, si můžete ověřit jenom v tabulce, ve které uvidíte výsledky veškerých lezců. Poslední možností navíc je customizace hlavní postavy, ale ta je, jak by řekl klasik, v Lidl verzi. Větší perspektivu hry bych viděl v jejím zpracování do VR verze, to bych si rozhodně zahrál.
New Heights je lezecký simulátor, který má jednoduchou mechaniku ovládání a vezme vás do příjemného přírodního prostředí. Bohužel to představuje velkou zátěž pro počítač, a i přesto, že není graficky okouzlující, sežere vám velké procento RAMky. Nepříjemné jsou také glitche, které mohou v lezení omezovat. Výhodou je velká originalita hry a příjemná propagace tohoto nádherného sportu. Lezeckého fanouška asi moc nenadchne, spíše ji proto doporučuji někomu, kdo by chtěl lézt a z jakéhokoliv důvodu nemůže. Po zhlédnutí ceny na Steamu (v době psaní recenze 21,99 €) dávám dodatek, že vývojáři mají i smysl pro humor.
