Z tržní logiky vyplývá, že remasterovaných verzí by se měly dočkat především retro hry kvalitní a úspěšné, které mají největší potenciál oslovit co nejširší pole hráčů. Najdou se ovšem i tituly, které si svůj kultovní statut nevysloužily skvělou grafiku a bezchybnou hratelností, nýbrž bizarností a pozoruhodnou mírou neumětelství. Mezi ně patří americký vizuální román Plumbers Don’t Wear Ties, jehož remaster v září tohoto roku dorazí na moderní platformy s podtitulem Definitive Edition.
Samotné vydání oznámila společnost Limited Run Games již před dvěma lety, ale příprava se nakonec pozdržela a prvního traileru jsme se dočkali až nyní. Zrestaurovaná verze se zjevně nepokouší hráčům namlouvat, že před nimi leží materiál se skutečnými kvalitami. Místo toho cílí hlavně na zájemce o herní kuriozity.
Plumbers Don’t Wear Ties byla původně zcela okrajovým titulem, ale pomohlo jí, že se roku 1994 objevila také na rané 32bitové konzoli 3DO, jejíž kompletní knihovna zahrnuje jen asi 250 her. Mezi nimi ji nalezl americký youtuber James Rolfe a roku 2011 jí věnoval jeden z dílů svého populárního komediálního pořadu Angry Video Game Nerd, čímž se dostala do povědomí široké hráčské obce.
Hra s minimální mírou interaktivity se točí kolem netradičního počátku romantického vztahu mezi atraktivní studentkou Jane (tu hraje dobově populární wrestlerka, herečka a kaskadérka Jeanne Basone) a neméně atraktivním instalatérem Johnem. Děj je vyprávěný takřka výhradně prostřednictvím série statických fotografií s audiokomentářem, přičemž hlavní atrakci představují snímky, na nichž oba protagonisté částečně odhalují svá těla. Zábavu na úkor díla navíc zpestřují očividné chyby v kontinuitě, amatérské technické zpracování, nemotivované užití šílených barevných filtrů nebo groteskní pasáže se soubojem dvou vypravěčů.
O Plumbers Don’t Wear Ties se často mluví jako o jedné z nejhorších her všech dob, což je samozřejmě nadsazená nálepka, která slouží k posměchu mimořádně nepovedeným, a přesto dostatečně známým titulům. Definitive Edition se na jednu stranu snaží tuto auru kuriózního braku vytěžit, což dokládá třeba záměrně primitivní grafický design nového uživatelského rozhraní. Na druhé straně chce ale hru uvést do kontextu a objasnit, co stojí za její podobou i novodobou popularitou.
Remaster tak neslibuje jen vyšší kvalitu užitých fotografií (za níž zřejmě stojí umělá inteligence), ale také bonusové materiály, mezi nimiž ční rozhovory s nejrůznějšími osobnostmi. Trailer láká třeba na zmíněného youtubera Jamese Rolfea, představitelku hlavní ženské role Jeanne Basone nebo také na novináře Johna Linnemana z technicky orientovaného videoherního kanálu Digital Foundry a sběratelku Kelsey Lewin, jejíž specializací jsou právě videoherní obskurnosti.
Remasterované vydání hry, která je známá hlavně svou mimořádnou špatností, je samo o sobě kuriózním počinem, nicméně minimálně jeden precedent existuje. Před několika lety společnost Screaming Villains vydala pro moderní platformy remaster interaktivního filmu Night Trap, který se proslavil zejména tím, že byl na amerických senátních slyšeních v roce 1993 víceméně omylem prezentován jako údajný příklad hry s nepřijatelně násilnickým a misogynním obsahem. S Plumber’s Don’t Wear Ties jej spojuje nejen společné členství v klubu údajně nejhorších videoher všech dob, ale také jeho gimmicková forma reagující na nástup multimediálních CD schopných přehrávat dlouhé audio a video sekvence. Spojnicí je taktéž vydavatelství Limited Run Games, které Night Trap vydalo v limitované edici na fyzických nosičích.
