Proutek je potřeba ohýbat, dokud je mladý. A tak se i své děti snažíme vést k nějakému hobby již odmala. Nejinak je tomu i v případě deskových her. Jsem tak moc ráda, že se na trh dostávají hry, které vezmou nějaký oblíbený herní mechanismus a zjednoduší jej ve hře, kterou mohou hrát větší či menší děti. Novinka Mycelium od vydavatelství Ravensburger si bere na paškál deckbuilding.
Není Mycelia jako Mycelia
Máte-li pocit, že deskovou hru s názvem Mycelia jsme již jednou recenzovali, nepletete se. V letošním roce totiž hry s tímto názvem vyšly dvě, alespoň v angličtině. Ta druhá se v české lokalizaci pod křídly vydavatelství TLAMA games dočkala názvu Podhoubí. Ravensburger svojí novince i v češtině ponechal původní název Mycelia. Kromě původního názvu a houbové tematiky spolu hry mají společného jen pramálo.
Mycelii vytvořil debutující autor Daniel Greiner. O ilustrace se postarali Justin Chan (Century: Golem Edition, Sorcerer City) a Matt Paquette & Co. (Městečka na dlani, Mystic Vale nebo Mariposas). Mycelia je určena pro 1–4 hráče od 9 let, kteří si na jednu partii budou muset vyhradit přibližně 45 minut. Studio Ravensburger nejen tvoří nové hry, ale také je lokalizuje do rodné němčiny. Nově své hry překládá i do češtiny, díky čemuž jsme se letos kromě Mycelii dočkali také titulů Hledání Eldoráda, Disney Villainous: Úvod do zla nebo Pán prstenů: Kniha dobrodružných her.
Vstupte do světa deckbuildingu
Když před lety poprvé vyšel Dominion, vtrhl na trh s deskovkami jako vlna tsunami. Šlo o první hru, během níž si hráči tvořili svůj balíček karet a… a to byla vlastně celá hra. Deckbuilding se stal velmi populárním a dnes existují desítky her, které jej obsahují. Od Ve stínu pyramid po Star Wars: The Deckbuilding Game, většinou jde o hry, které sice nejsou složité rozsahem pravidel, ale s dětmi nebo začátečníky si je moc úspěšně nezahrajete. Na to přece jen nabízí velký prostor pro kombení. V letošním roce však vyšel povedený vstupní deckbuilding pro menší děti Super Mňau, a teď i právě Mycelia. Ta tedy již není pro malé děti, s těmi odrostlými nebo kamarády-začátečníky si ji ale užijete.
Mycelia je ve svém jádru velmi jednoduchá. V každém tahu budete mít v ruce tři karty, a všechny tři zahrajete. Každá z karet má nějakou schopnost, a pokud si vyděláte dost lístečků, které zde slouží jako měna, můžete si koupit karty lepší ze společné nabídky. Novou kartu si dáte navrch dobíracího balíčku, a pokud už jste odehráli tři karty, vezmete si nové tři. Pakliže byste si někdy měli dobrat kartu a žádnou další neměli, jednoduše zamícháte svůj odhazovací balíček a uděláte z něj nový dobírací.
Kapka rosy do svatyně
Před sebou na stole budete mít herní desku tvořenou čtverečky různých typů terénu. Jedno pole na vaší desce pak bude odpovídat svatyni. Na začátku partie se vaše deska zaplní dvaceti kapkami rosy. Pro výhru se těchto kapek rosy potřebujete ze své desky zbavit. Jak? Tak, že je poposouváte až na pole svatyně. Tím se z vaší desky odstraní a položí na velký pařez uprostřed stolu, reprezentující právě onu svatyni.
Na to, abyste nějakou kapkou rosy mohli pohnout, musíte zahrát tu správnou kartu. Ty představují lesní bytosti, jakési oživlé houbové mužíčky. Ten vám umožní pohnout kapku rosy z vody, jiný z trávy, další vám dovolí ji rovnou odstranit bez nutnosti došupajdění ke svatyni, a ještě jiní vám zkrátka a dobře jen dají lístečky, tedy peníze, na nákup lepších karet. Jakmile se někomu podaří odstranit poslední kapku rosy ze svojí herní desky, dohraje se kolo a, pakliže je jediný bez kapek, vyhraje.
Vykročte pravou nohou
Na začátku partie všichni začínáte stejně: máte stejné rozestavění dvaceti kapek rosy i stejný balíček karet. Co se bude dít dál, je jen na vás. Tedy, na vás a na štěstí. Jde přece jen o deckbuildingovou hru, a u těch má vždy určitý podíl náhoda, která vám nalosuje karty v každém tahu. Mycelia s náhodou hezky bojuje tím, že nově koupená karta vám nejde do odhazovacího balíčku, ale na vrch dobíracího. Oceníte to zejména v pozdějších fázích hry, kdy už by se vám ta supr čupr nová karta jinak nikdy nemusela dostat na ruku, protože váš balíček je zkrátka příliš velký.
Všichni naráz budete společně dělat ještě jednu věc, a to je přidávání kapek rosy na svoji desku. Ano, čtete dobře. Těch dvacet kapek, které tam dostanete na začátku hry, totiž není vše. Pokaždé, když ze své desky odstraníte kapku rosy, dá se na středový pařez neboli svatyni. Jakmile počet kapek na pařezu přesáhne určitý počet, pařezové počitadlo se vyresetuje a vysype se z něj kostka, která určí, na jaké pole se přidají nové kapky.
Tento mechanismus zajišťuje, že si nikdy nemůžete svoje tahy dokonale spočítat, přidává do nich hezký prvek nejistoty. Vůbec to ale v této hře nevadí. Tedy, až na to, že když vám zbývá na desce již jen jedna kapka, přidání dalších trochu naštve. Může vás alespoň hřát myšlenka, že ty stejné kapky se přidaly i vašim soupeřům.
Jasný vítěz
Co se mi na Mycelii moc líbí, je jednoduše určitelný vítěz. Žádné počítání desítek (nebo i stovek) bodů, žádné úkoly ani žádné extra body na konci hry, které vše zvrátí. Zkrátka a dobře stačí se zbavit všech kapek rosy. Jednoduché, intuitivní a jasné. Obzvlášť u dětí (a to i těch odrostlých), které udrží pozornost jen pár minut, se okamžité určení vítěze dost hodí.
To, že pravidla jsou jednoduchá a vítěz jednoznačný, ale neznamená, že Mycelia je nějak primitivní. Musíte v ní takticky přemýšlet a na rozdíl od některých čistých deckbuildingů vám nestačí jen kupovat silné karty a točit balíček pořád dokola. Mám moc ráda hry, v nichž deckbuilding je jen jedním z mechanismů, a to Mycelia (ve zjednodušené míře) splňuje. Ultimátně vám jde o odstranění kapek rosy, karty slouží jen jako prostředek k dosažení cíle.
Kterou cestou se vydat?
Tvůrci do hry přidali několik prvků, díky kterým bude každá partie lehce jiná. Herní deska je sice možná jen jedna ze dvou, úvodní rozložení kapek rosy se však náhodně losuje z celkem osmi možností. Znovuhratelnost zvyšuje i kostka určující, kam se při zaplnění svatyně přidají další kapky rosy. V každé partii také uvidíte nové karty v jiném pořadí. Pokaždé se tak při stavění svého balíčku můžete vydat lehce jinou cestou. Budete se specializovat na nějaký konkrétní typ půdy, z nějž budete moct kapky rosy rovnou odstranit? Nebo si naopak budete kupovat karty umožňující vám pohnout více kapkami naráz? Nebo si snad napřed vybudujete „lístečkovou ekonomiku“ a pak si koupíte jen ty nejsilnější karty? To vše jsou možné cesty a nedá se tvrdit, že by některá z nich nebyla použitelná.
A kdyby to bylo málo, v krabici je rovnou i rozšíření. To přidává téměř stejně karet, jako je v základní hře. Nové karty mají nové schopnosti, které hru ještě dále vylepšují. Mojí nejoblíbenější je možnost čistit si balík od již neužitečných karet. Pro mě jde o jeden ze základních předpokladů dobrého deckbuildingu, a tak jsem moc ráda, že i v tomto jednoduchém rodinném titulu je. Některé rozšiřující karty také nabízejí silné jednorázové efekty, které se spustí při jejich nákupu. Nechybí ani žetony extra akcí, které jsou v základní hře jen dva a s rozšířením jich máte celkem pět.
Kdybyste náhodou zatoužili hrát sami, i na to tvůrci titulu Mycelia mysleli. V pravidlech najdete variantu pro jednoho hráče, v níž se postavíte houbovému duchovi Gwidyonovi. Toho vůbec není lehké porazit, zároveň ale jeho obsluha není nijak složitá. A přesně tak má podle mě sólo mód vypadat.
Ty ilustrace! Ten pařez!
Mycelia má úchvatné ilustrace, které vás již od obálky hry přenesou doprostřed magického světa houbových hrdinů. Ve stejném duchu se nesou i ilustrace na všech kartách a krásně vypadá i herní deska, kterou máte před sebou. Kapky rosy jsou k sežrání, vypadají jako malé poloprůsvitné kamínky a jsou tak akorát velké, aby se s nimi dobře manipulovalo.
Dominantou hry je bezesporu pařez, představující svatyni bohyně lesa. Ten je sice z kartonu, namísto žetonu jde ale o velkou 3D kartonovou „figurku“. Ta přitom není jen přeprodukovanou zbytečností sloužící pouze k zaujetí okolojdoucích. Slouží jako funkční počitadlo many, která se odstranila z herních desek jednotlivých hráčů. Navíc, jakmile se zaplní (to „zaplní“ je jiné podle počtu hráčů), horní část se protočí dokola a při tom z jednoho otvoru vypadne kostka, která určí, kam si hráči přidají nové kapky rosy. Ty nerozdané se zároveň přesypou na jednu hromádku a 3D pařez vám tak pomáhá i s úklidem hry.
Ta pravidla…
Mycelia je titulem zcela bez textu, díky čemuž si jej mohou užít i nečtoucí děti, jakmile zvládnou míru taktiky, která je pro hru potřeba. Ikonografie je ok, funkční, ale nic, z čeho byste se posadili na zadek. Co se ale nepovedlo, jsou pravidla. Obtížně se čtou. Jedna věc je, že se obtížně čtou fyzicky. Je to takový ten čtvercový formát, který vyplňuje celou velikou krabici, a ještě ke všemu je z velmi tenkého papíru.
Horší ale je, že se špatně čtou obsahově. Skrz naskrz pravidly je používaná prazvláštní terminologie, kterou ve hrách běžně nevidíte. Například, že si karty vybíráte z „výstavky“ namísto běžně používaného termínu „nabídka“. Celé to na mě působilo, jako by si lokalizaci vzalo na starosti AI nebo nějaký jiný online překladač. Což dost kazí přístupnost hry. V pravidlech je navíc hodně málo obrazových příkladů, což pochopení textu taky rozhodně nepřidává.
Mycelia je nádherně ilustrovaná rodinná hra, která vás přenese doprostřed magického světa houbových hrdinů. Vaším cílem bude odnést ze svojí desky kapky rosy do svatyně lesní bohyně. Tvůrci vzali velmi populární mechanismus deckbuildingu a zjednodušili jej tak, aby Mycelii mohli hrát i mladší nebo začínající hráči. S přístupností pomáhá i nádherné zpracování. Škoda špatně psaných pravidel se zvláštní terminologií a jen máMycelia je nádherně ilustrovaná rodinná hra, která vás přenese doprostřed magického světa houbových hrdinů. Vaším cílem bude odnést ze svojí desky kapky rosy do svatyně lesní bohyně. Tvůrci vzali velmi populární mechanismus deckbuildingu a zjednodušili jej tak, aby Mycelii mohli hrát i mladší nebo začínající hráči. S přístupností pomáhá i nádherné zpracování. Škoda špatně psaných pravidel se zvláštní terminologií a jen málo vysvětlujícími obrázky.lo vysvětlujícími obrázky.
