Legenda říká, že kdysi dávno vyšel titul My Time at Portia. Znáte jej? Tak pro vás mám velmi dobrou zprávu. Počin My Time at Sandrock od Pathea Games je jeho volným pokračováním, což znamená, že nemusíte vůbec řešit, jestli znáte předchozí díl. Pohodové sandboxové RPG, které může připomínat zamilovaný a pohodový Story of Seasons: A Wonderful Life, vás přivádí do světa, kde byly technologie zničeny, a vy se musíte postarat o obyvatele městečka Sandrock. V něm máte za úkol vystřídat pana Masona, který má takový krásný cíl – jít do důchodu.
Jak daleko?
Přibližně 330 let poté, co tzv. Day of Calamity (volně přeloženo jako Den pohromy) zničil většinu moderních technologií. Vy jako stavitel přijmete nabídku přesunu do Sandrocku, který se nachází v poušti. Je tam velmi těžký život, obyvatelé jsou nespokojení, komunita rozhádaná, na městečko útočí příšery, hrozí ekonomický krach, a tak buďte jejich nadějí. Někým, kdo dá vše dohromady. Tohle je simulátor života přežití ultimátní osobnosti, jakou jste vy, ale to nejhezčí? Je to vlastně pohoda.
Co uděláte jako první, když někam dorazíte? Samozřejmě se jdete ubytovat. Stejně jako v Potion Permit ale dostanete hroznou ruinu. Malý domeček na kraji světa, odkud můžete začít ne moc složitý, ale příjemně poutavý herní příběh, protože nejlepší je start na nule. Vyrazte tedy na procházku a sbírejte vše, co naleznete na zemi. Většinou je to šrot a podobně jako ve Welcome to Paradize z něj dokážete udělat základ na úplně všechno. Stačí jej tak vzít na šrotiště, nechat upravit, získat potřebné materiály a začít vytvářet to, co je třeba.
Jste totiž vážně stavitel, ten nejdůležitější človíček pod sluncem, a obyvatelé Sandrocku to ví. Doslova vás dokáží vyčichnout úplně všude, a tak vám zadávají jeden úkol za druhým. Stejně jako ve většině podobných her se jejich nároky zvyšují, ale odměny na druhou stranu poté bývají větší a vaše reputace jako profesionála roste. Prakticky se stáváte slavnějším a slavnějším, tedy schopnějším a důležitějším. Jak se říká: „S velkým kladívkem se zvyšuje touha chtít někoho zabít,“ tak zde to platí dvojnásobně. Zase na druhou stranu, stále je vše vaše volba, a jestli nebudete chtít něco udělat, prostě to nechte vyšumět. Sice utrpíte „hanbu“, ale proč dělat něco, na co se zrovna necítíte, když máte tendenci chtít dělat něco jiného?
Zdroj: Pathea Games
V My Time at Sandrock jsem dostal i dárek a sundal klokana s boxerkama!
Takovou unikátností je neustálá potřeba vody. Kdo by v poušti řekl, že je jí třeba? Jedná se prakticky o tu nejdůležitější surovinu a lze ji získávat například i z rostlin, což je příjemný detail. Suroviny se také dají těžit nebo získávat z dungeonů, což je velmi příjemné zpestření. Oproti budovatelským simulátorům je zde také boj. Ten je ale jednoduchý a orientuje se podle typů zrovna třímané zbraně, takže můžete mít klidně meč a štít a musíte porazit soupeře.
Máte body obrany, a čím více jich ztratíte, tím více života ztrácíte. To samé platí i pro protivníky. Na stranu druhou, ti jsou velmi sympaticky rozmanití a klokan s boxerskými rukavicemi si prostě získal mé srdíčko. A schválně i uhádněte, na jakou hru tím tvůrci naráželi? Kromě boje a stavby hrají prim i vztahy s vašimi sousedy.
My Time at Sandrock sází na to, že ne všechno dokážete sami, a tak i když jenom s někým mluvíte, vaše vzájemné sympatie rostou či klesají, záleží často na vás. Čím více se také sbližujete, tím víc toho po vás dotyčný chce. Příjemným obohacením je budování romance s vybranými postavami, u nějž právě simulátor života nabírá obrátek podobně jako výše zmíněný Story of Seasons: A Wonderful Life. Můžete se oženit, mít dvě děti (které lze, pozor, i adoptovat) a ty poté rostou. Máte tak prakticky i celou rodinu, kdyby náhodou vám ta vaše o místnost vedle chyběla.
Zdroj: Pathea Games
Jsem unavený z toho, že jsem unavený
Víte, na simulátorech života mám problém s jednou věcí: jsou vážně přesné k životu. Hrát si po práci na práci já prostě úplně nežeru, protože po únavě v reálném životě mám často tendenci chtít se cítit jako herní nezastavitelná Godzilla. Kdykoliv v My Time at Sandrock provedu nějakou činnost, nabíhá mi ukazatel únavy, moje postavička má kruhy pod očima (opět brutálně reálné) a je na čase si jít lehnout a vyspat se. Prostě doplnit energii. Jsou zde sice způsoby, jak relaxovat i jinak než mimo spánek, ale ze začátku se stává, že je čas oběda a vy jste zralí na šlofíka do druhého dne.
Jedním z ovlivňujících faktorů je samozřejmě vylepšování vlastní postavy. Velmi dobře připravený strom schopností má čtyři části – socializaci, boj, dílnu a sběr. Asi nemusím vysvětlovat, co k čemu přímo slouží, to jde vidět už dle názvu, nicméně doporučuji příliš nekombinovat. S obyvateli Sandrocku se dá obchodovat, a vzhledem k tomu, že budoucnost osady je na vás, není tak těžké ihned odškrtnout schopnost, která je třeba minimálně. Já osobně jsem vše sypal do dílny.
Craftění neboli výroba, jak chcete vy, je to nejnutnější, co ve hře děláte. Odemykáte neustále nějaké nové plány, a popravdě i chcete postavit vše, co hra nabízí. Jsou to většinou blbůstky jako deset druhů laviček, ale proč je nemít? Pokud si nejste něčím jistí, je tu navíc textový tutoriál, jenž je dostatečně otravný, aby vás občas donutil se do něj i podívat, což je jedna velká výhoda.
Zdroj: Pathea Games
A nyní k tomu, co mi vadilo
Popravdě mi nevadilo vůbec nic. My Time at Sandrock je tak obrovský a rozmanitý, že každá jednotlivá část denního života mi byla darována jako na talíři. Chtěl jsem jít rybařit? Jasně. Uvařit nějakou pořádnou mňaminu? Klidně. Farmařil jsem si, spotřeboval všechnu vodu, co jsem měl, naštval se na sebe, šel do umření do dungeonu. Proč ne. Neuvěřitelně jednoduché, poutavé, ale hlavně na všechny ty varianty, je to pohodové. Není na vás vyvíjen žádný nátlak, žádné udělej, nebo končíš. Vy jste v simulátoru života stavitele, který by mohl dělat na českém dopravním inspektorátu.
Jasně, jsou tam trošku otravné chvíle, když je třeba grindění zbytečně složité a kamera se s vámi nechce vteřinu kamarádit, ale to je detail, bez kterého se dá jednoduše obejít. Jestli bych měl něco vytknout, jsou to grafické glitche, které se neustále objevují. Nevím, z jakého je to důvodu. Občas se mi také nedařilo jít, kam jsem chtěl, a postavička prostě šla na místě třeba pět vteřin, než se něco stalo a posunula se dál. Beru to spíše jako herní bug, protože vše kolem mě dále žilo, ale neviditelná překážka byla na místě.
Což je škoda, protože graficky i hudebně je počin velmi zdařilý. Vizuál je roztomile barevný, dělaný vyloženě pro mladší, a má za cíl zaujmout a nepustit. Vše je pořádně viditelné, rozdíly u jednotlivých zařízení jsou jasné. Není na co si stěžovat a kromě výše zmíněných občasných glitchů nemá smysl ani problémy hledat. Na to je titul vážně až moc rozmanitý, navíc v něm můžu jezdit na koníkovi, a to já tuze rád.
Audio je do hry až neskutečně romanticky pohodové. Sázka na country mix ozdobený tóny až bych řekl skoro Vánoc, to já zbožňuji. Navíc, pokud máte v okolí někoho nespavého, doporučuji pustit před spaním tento přiložený mix. U tohoto soundtracku se mozek doslova vypíná a je to nádhera. Jen tedy varuji, může se vám zdát o yakmelech nebo podivných kohoutech, co vypouští rachejtle.
My Time at Sandrock mi zahrál na nostalgii všech simulátorů života. Byť brutálně připomíná sérii Story of Seasons, je to něco trošku jiného. Život v poušti je drsný a náročný, především ve zničeném světě. Tady je to ale vlastně pohoda s neomezenými možnostmi. Pokud jste fanoušci simulátorů, nekonečného craftění, ukecaných sousedů a chcete si zkusit svatbu nanečisto, tohle je příležitost právě pro vás. Navíc, kdo kdy nezkoušel něco dělat s pískovcem.
