Exponát v muzeu byl odcizen a je potřeba vystopovat zloděje. Jste lepšími detektivy než ostatní? Muzeum podezřelých, za jehož českou lokalizací stojí vydavatelství Blackfire, je deduktivní hra, již bychom mohli označit za mix her Hádej kdo a Cluedo. Její nevinné zpracování vykouzlí úsměv na tváři především dětem. To však neznamená, že by šly strategické prvky stranou – i zvířátka dokáží být pořádně zákeřná. Muzeum podezřelých je určeno především do užších rodinných kruhů, ale užijete si jej i s kamarády. Ať už hrajete dva nebo čtyři, budete se bavit. Hra je totiž správně vybalancovaná.
Úkolem všech přítomných detektivů bude odhalit zloděje muzejního exponátu z výběru šestnácti podezřelých. Na rozdíl od Clueda však nevyhrává ten nejrychlejší. Všichni hráči v průběhu šesti kol odhalují stopy, přikládají na ně své žetony s různou číselnou hodnotou a také pomocí nich tipují pachatele. Tím vzniká poměrně dost prostoru pro blafování a machinaci se soupeřem.
Pojďme šetřit plastem
Krabice je příjemně těžká a nabídne hezký, barevný inspirační náhled do světa zvířátek a kradených exponátů. Disponuje laminovanými prvky, pročež mám z jejího zpracování velmi dobrý pocit.
Obsah krabice je přihrádkou rozdělený na dvě části. V jedné polovině jsou k dispozici zápisníky, sada tužek, pytlík s žetony a karty stop. Druhá polovina nabídne dvacet čtyři pevných kartonových karet podezřelých, rozdělených do dvou balíčků.
Celý koncept zpracování je pojat „ekologicky“, a proto nenajdete v krabici téměř jediný plast. Žetony i tužky jsou v papírových pytlících a karty jsou svázány papírovými páskami. Životní styl a postoj ovšem nahradil do jisté míry praktičnost. Papírová páska se mi hned při prvním použití roztrhla a já musel sáhnout po izolepě. Ve své podstatě vám dokonce papírové pytlíky znemožňují vidět, co je uvnitř, a to vás může stát drahocenný čas.
Výtvarné zpracování je stejně jako krabice velmi příjemné a barevné. Zvířátka jsou různorodá a nepostrádají styl. Taková hravost mě na Muzeu podezřelých opravdu bavila.
Detektive A, vám to moc nejde!
Coby detektiv A, B, C nebo D obdržíte žeton detektiva a deset sázecích žetonů, které mají na své zadní straně obrázek lupy. Každý z detektivů má svoji barvu a rozdělují se abecedně podle počtu hráčů. Ve hře pro dva jsou tedy součástí detektiv A a B. Žetony ze své druhé strany mají různá čísla od jedné do šesti. Je třeba podotknout, že detektiv A má k dispozici každé číslo dvakrát. Ostatní detektivové mají pro změnu žeton s číslem jedna pouze jednou a namísto toho mají třikrát žeton s jiným číslem. Toto řešení jsem nepochopil a nedokážu říct, zdali šlo o záměr, či chybu. Z hratelnostního hlediska to nedává příliš velký smysl a detektiva A to značně znevýhodňuje, protože má více žetonů s nejnižší hodnotou – a tedy mnohem větší šanci, že nebude mít čím přeplatit jiným hráčem odhalenou stopu.
Správný postup k dopadení zloděje
Z dvaceti čtyř karet odeberete náhodně šestnáct, z nichž utvoříte 4 x 4 hrací plochu podezřelých, již protentokrát byli přítomni v muzeu. Dále vezmete balík stop, který dohromady nabídne až osm způsobů, jak pachatele vystopovat. Karty stop vždycky říkají, kteří z účastníků jsou jistě nevinní! Hráče informují, co jsou nevinní za zvířecí druh, v jaké se nacházejí expozici, co mají na hlavě, co mají oblečené, jaké doplňky nosí, co mají v jakém řádku nebo sloupci či v jaké herní čtvrtině jsou.
Každý druh stopy zamícháte a vytvoříte balíček osmi různých, jež vyskládáte kolem podezřelých. Příprava jedné hry zabere poměrně dost času. Hra sice trvá do třiceti minut, ale s přípravou je to dalších pět či deset. Za předpokladu, že si ji chcete zahrát i dvakrát, už vám to něco zabere. Nedílnou součástí hrací plochy je i samostatná karta únikového východu, která je přítomna v každé hře. To mě přivádí k široké variabilitě a silné znovuhratelnosti, kterou hra disponuje. Zloděj může být jeden, ale může jich být i více. Může se ale také stát, že pachatel není na hrací ploše a stihl utéct. V takovém případě hráči mohou dát žetony právě na únikový východ. Nejenže je každá hra trochu jiná, ale také je tím dána větší svoboda strategickým postupům.
Blafujte a sledujte hru
Jakmile je všechno rozdáno, detektiv A může zahájit svou první akci. Podívá se na jednu z dostupných stop ležících rubem nahoru. Zaznačí si své poznatky do bločku, stopu vrátí zpět na své místo a přiloží na ni jeden z číselných žetonů. Pokud by se někdo ze soupeřů chtěl podívat na tutéž stopu, musel by přiložit žeton s alespoň stejnou číselnou hodnotou. V druhé řadě umístí další číselný žeton na jednoho z podezřelých, tentokrát obrázkem lupy nahoru. V tomto momentě se začíná točit pořádná taktika a naznačování. Člověk si nemůže být nikdy jistý, jestli soupeř záměrně odvádí pozornost, nebo si staví silnou bodovou základnu pro své vítězství. Výherce je totiž ten, kdo má na pachatelích nejvíce bodů.
Co se týče zapisovacího bločku, ten je velmi hezky zpracovaný, ale nelze mu nevytknout jednu věc. Stopy, jež hráč průběžně škrtá, aby měl nad situací přehled, jsou utopeny v černém pozadí, které s tužkou splývá. Tím se stává pomocný prvek zbytečně matoucím. Přitom stačilo tak málo…
Muzeum podezřelých je originální
Ačkoliv je díky ilustracím jasné, na koho bude Muzeum podezřelých převážně směřovat, ocenil jsem ho i já. Hra nabídne jedinečný deduktivní zážitek s příměsí lehkého blafování, aniž by striktně kopírovala konkurenční žánrovky.
Muzeum podezřelých je rodinná deduktivní hra s příměsí lehkého blafování, která potěší i partu kamarádů. Navzdory hravému výtvarnému stylu, který je mimochodem velice povedený, zaujme většinu věkových kategorií. Negativa by se dala najít především u praktičnosti herních pomůcek, hratelnost je však naprosto ideální – jednoduchá a zároveň zábavná.
