V Museum Pictura se stanete kurátory svých muzeí, která budete zaplňovat kartami obrazů, vyměňovat je s dalšími muzei a tvořit z nich cenné sbírky a výstavy. Hra obsahuje 180 karet nejrůznějších světových obrazů od třiceti různých malířů spadajících do šesti témat a pěti uměleckých období. Celá hra je ilustrovaná ve stylu art deco a o každém díle se dozvíte i více informací. Tvůrci jsou Éric Dubus a Olivier Melison, které můžete znát už z naší předchozí recenze deskové hry Encyklopedie. Mechanismus je tu pak podobný, a to tím, že výhercem se stává ten, kdo vytvoří největší sbírky určitých témat. Za českým vydáním stojí vydavatelství Blackfire, kterému patří speciální poděkování, že se jim vůbec podařilo Museum Pictura do našich končin dostat. Původní vydavatelství Holy Grail, s kterým jste se možná už setkali u Rallyman GT, totiž v průběhu zkrachovalo, neplnilo své závazky a hra byla zadržována na celnici. Každopádně, vše se nakonec podařilo a my vám můžeme hru představit.
Vystavit můžete až 25 děl
Museum Pictura je určeno pro dva až čtyři hráče, kteří si na začátku hry vyberou své muzeum, jež budou spravovat. Vybrat si jej lze buď na základě pouhé barvy, nebo sympatií ke konkrétnímu městu, které muzeum zastupuje dle předlohy těch reálných. Muzeum pak představuje jakousi hráčskou desku nebo možná, lépe řečeno, herní plán, který je rozdělen na 5 x 5 polí pro umisťování karet, s tím, že centrální svislá a horizontální linie je barevně odlišena. Kromě toho se na plánu nachází místo pro kartičku trendu, která vám bude udávat, jaké karty budete chtít nejvíce sbírat. Dále tu jsou místečka pro žetony dočasných výstav, které vám přinesou okamžité nebo dlouhodobé výhody a bonusy, a v poslední řadě je tu i nápověda ohledně bodování. A proč hovořím spíše o plánech než herních deskách? O desce se totiž hovořit nedá, za mě bohužel jsou hráčské „desky“ pouze papírové, a ještě přeložené v krabici napůl, což pak vytváří nepěkný záhyb a prohýbání. Zároveň jsou grafiky na první pohled docela nepřehledné a skutečně připomínají architektonický výkres základu budovy neboli plán. Zbylé herní součásti jsou naopak velmi kvalitní.
Středem hry je skutečná herní deska čtyř světových muzeí, která jsou přístupná všem hráčům a s kterými budete své karty směňovat. Každému muzeu se náhodně vylosují čtyři karty obrazů a jedna karta trendů. Uprostřed je pak ještě místo na kartu aktuálního trendu a na karty přízně. Celá deska je olemována stupnicí bodů přízně, které představují body vítězné. V Museum Pictura získáváte přízeň jak během hry, tak v konečném vyhodnocení, které vše rozhodne. Hra se hraje na kola a hraje se tak dlouho, dokud některý z hráčů nedosáhne 50 bodů přízně, ostatní pak odehrají ještě poslední kolo a dochází k finálnímu vyhodnocování. Body lze získat za spoustu věcí, nejprve si ale pojďme představit jednotlivé karty.
K dispozici je velké množství karet
Jak jsem již zmínila, hra obsahuje 180 karet obrazů, které jsou skvěle ilustrovány. Střed je téměř vždy tvořen konkrétním dílem v rámu visícím na stěně, pod obrazem je jeho název a doplňkové informace o datu, typu malby, rozměrech a umístění, přesně jako v reálném muzeu. Pokud tedy máte rádi umění a zároveň se něčemu i chcete přiučit, je to skvěle tematická desková hra pro vás. Nad obrazem pak máte už důležité herní součásti, a to jméno – číslo malíře, období – barvu díla a téma – symbol obrazu. Rozlišujeme tedy třicet různých malířů, šest tematických symbolů a pět tematických barev. Všechny tyto údaje jsou důležité pro sbírky a karty trendů.
Kartu trendů má každé muzeum, tedy všichni hráči, jejichž karta trendů je soukromá, a pak veřejná muzea, která ji mají viditelnou. Každé kolo se také otáčí nová karta trendu pro dané kolo. Svou soukromou kartu trendů si hráči vybírají na začátku hry ze tří náhodně losovaných, ostatní jsou náhodně přiřazeny. Na kartách trendů můžete vidět číslo umělce za tři body, symbol konkrétního tématu za dva body a také jednu barvu konkrétního období za jeden bod. Tyto body u soukromých karet trendů vám udávají, kolik bodů na konci hry dostanete za jakoukoliv kartu, kterou budete mít ve svém muzeu s alespoň některým z požadavků vystavenou.
Na začátku hry tedy vidíte, jaké první karty jste si vylosovali a jaké karty se nacházejí ve veřejných muzeích, a můžete tak trochu odhadnout, která se vám bude hodit nejvíce a jaké symboly pak budete sbírat. Vše ale záleží i dost na štěstí, karet je 180 a já jsem například při své první hře za celou dobu neviděla ani jednu kartu s mým malířem. Veřejné karty trendu vám pak říkají, kolik prestiže získáte/ztratíte, když budete chtít nějakou kartu s daným muzeem vyměnit. Toto reflektuje i reálné trendy ve světě, kde jsou v určitých obdobích chtění jiní malíři a přichází do módy jiné období či zaměření. Pokud tedy budete například chtít získat kartu z muzea od malíře, kterou má ve trendech, a budete mu chtít dát na oplátku kartu, kterou vlastně nechce, budete muset tři prestiže zaplatit. Funguje to samozřejmě i naopak. Poslední kartou trendu je karta kola, ta se mění a dává vám body prestiže, pokud si ve svém vlastním muzeu vystavíte nějaký trendy obraz.
Karty přízně vám pak umožňují si líznout dvě karty obrazů do ruky navíc nebo možnost získat nějakou schopnost anebo zahrát jedinečnou akci navíc. Posledním typem karet jsou karty mecenášů, kteří se vykládají na samostatnou destičku vedle hlavní desky a mají roli jakýchsi úkolů. Pokud splníte mecenášovy podmínky, tedy máte ve svém muzeu určitá díla, můžete si kartu vzít a vybrat si odměnu v podobě bodů prestiže nebo dalších karet do ruky. Pozor ale, v ruce můžete standardně mít pouze osm karet a zbytek musíte odložit do odhazovacího balíčku. Na konci hry za karty v odhazovacím balíčku utržíte minusové body. Jediná škoda při takto velkém počtu karet je docela nepraktický inzert, ve kterém vám budou všechny karty jen lítat.
A jak se to tedy hraje?
Hráč na tahu si na začátku lízne dvě karty obrazů do ruky, následně musí jakýkoliv jeden obraz vyměnit s veřejným muzeem a poté má na výběr jednu ze tří možností, kterou musí zvolit. Buď můžete vystavit obraz ve svém muzeu, kde za každý vystavený obraz musíte jinou kartu odhodit. Druhou možností je otevřít výstavu a obodovat jednu ze svých zatím utvořených sbírek, za což získáte prestiž a zmíněný žeton výstavy, který vám přinese významný bonus. Poslední možností je provést inventuru, v rámci níž si můžete celý svůj odhazovací balíček vzít zpět do ruky. Následně už můžete libovolně zahrávat karty přízně nebo získávat mecenáše.
Závěrečné bodování
Kromě sbírání karet dle vaší karty trendů je celým smyslem Museum Pictura tvořit sbírky, tedy mít co nejvíce karet stejného tématu, stejného autora nebo ze stejného období. Čím více karet v dané sbírce budete mít, tím více bodů dostanete. Nicméně musíte tyto karty i vhodně do svého muzea vyskládat, a to tak, aby se navzájem v řádku nebo sloupci dotýkaly. Během celé partie můžete vyložené karty ve svém muzeu volně přeuspořádávat. Dále dostanete body dle počtu svých dočasných výstav, pokud zaplníte úplně celé muzeum nebo pokud zaplníte barevnou část muzea kartami jedné sbírky. Za karty v odhazovacím balíčku pak body ztrácíte. Ten, kdo má nejvíce bodů, vyhrál.
V Museum Pictura tedy musíte neustále kalkulovat, který krok vám půjde provést nejlépe, nicméně hlavní strategie mi přijde zcela jasná. Snažíte se sbírat karty dle svých soukromých trendů a rovnou z nich dělat i ty největší sbírky, které zaplní minimálně onu barevnou část muzea. Do toho vyhodnocujete, jestli se vám vyplatí měnit a vykládat karty pro zisk prestiže v rámci ostatních trendů. Cílová čára v podobě 50 bodů podle mě totiž není příliš vzdálená. Pokud byste chtěli, dosáhnete ji poměrně rychle. Osobně jsem preferovala spíše vyčkávat a rozvíjet své sbírky co nejvíce. To samozřejmě záleží i na vašich soupeřích, nesmíte je nechat utéct moc daleko, abyste je ještě dohnali. Výhoda při hře více hráčů spočívá v tom, že se častěji obměňují karty ve veřejných muzeích a vy se spíše dostanete ke svým chtěným kartám. Na druhou stranu se zas může někdo rozhodnout sbírat to samé, co vy, a už je to zase o něco horší.
V Museum Pictura se seznámíte se 180 různými malířskými díly, která se budete snažit uspořádávat do co největších sbírek, a také budete chtít, aby odrážely současné trendy. Přestože možností je spousta, není nikterak složité se je naučit a něco nového se i dozvědět. S velkým počtem karet děl a kombinací s kartami trendů nebude vaše hra nikdy úplně stejná. Ilustrace a celkové zpracování jsou skvostné. Z výtvarného hlediska je pak jen trochu škoda, že při vystavování obrazů se díla navzájem překrývají a vlastně je pak nevidíte. Z herního hlediska to samozřejmě praktičtější být už nemůže.
