Je to už tolik let, ani nespočítám kolik, kdy jsem se poprvé ocitl v mé milované a obdivované Alagaësii. Počin Christophera Paoliniho Eragon uhranul snad každého čtenáře fantasy. Odkaz dračích jezdců (jak se série nazývá) totiž měla všechno – elfy, trpaslíky, romantickou linku, magii, zlo, dobro a hlavně dračí jezdce! Nikdy nezapomenu ten pocit, kdy se poprvé Eragon proletěl na Safiře, když se rozplétala jeho rodová linie a především když se poprvé objevil Murtagh. Od Eldestu přes Brisingr až k Inheritance jsem nemiloval žádnou postavu jako jeho. Nebyl hlavní hrdina, ale on a jeho drak Trn byli někdo, koho chcete pomazlit, poňuchňat a stát se jejich kámošem. Když tak před pár lety vyšel Poutník, čarodějnice a červ, bylo to znamení, že se určitě jednou k dračím jezdcům vrátíme, a když to konečně přišlo, postaralo se o to nakladatelství Fragment.
Konečně je to tady! Přes Čtvrté křídlo a Century: Age of Ashes až k Lišce ryšavé je tu tak další dračí legenda, jež si zaslouží být vyprávěna.
Autor:
Vydavatel:
Svět:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Christopher Paolini
Fragment
Odkaz dračích jezdců
Zdík Dušek
632
černobílý
pevná vazba
duben 2024
978-80-253-6707-0
první
Ach, synku, synku, doma-li jsi?
Murtagh není nikde v bezpečí. Galbatorix byl poražen, eldunarí jsou konečně zachráněná, ale mír nikde. Ve stínech Alagaësie přichází nové zlo. Jediný dračí jezdec, který se dokáže vyrovnat samotnému Eragonovi, se svým rudým mečem Zar´rocem a drakem Trnem vyráží přelstít tajemnou čarodějnici, která je mocnější, než se zdá. Nový temnější hrdina tak vyráží do zemí známých i neznámých, aby zachránil svět, vykoupil své hříchy a možná poznal i sám sebe?
Nejdřív asi řeknu to, co vás zajímá nejvíce. Můžete si přečíst knihu, aniž byste znali předchozí díly? Dle mého skromného názoru to jde, ale je to k ničemu. V počinu se totiž objeví množství starých známých, na něž jsme už narazili během počáteční série, a ty jemné nuance, které jsou dávno dané, se opět objevují na světle světa a kdekdo by mohl tápat. Snažit se plně pochopit charakter jako je Murtagh bez jeho komplikované minulosti je totiž takřka nemožné.
Což je vlastně i jedním z nejústřednějších témat celé knihy. Máme zde šest set stran násilně vychovaného dračího jezdce, jeho draka a vztah, jenž je jako dávno ztracený známý. Souznění Murtagha a Trna je odlišné od toho Safiřina a Eragonova, a přesto podobné, jen vyspělo jinak. Jde vidět, že Galbatorix Murtagha ničil, zatímco Oromis Eragona cvičil s určitým pochopením. Bohužel, ale právě to je ta minulost bývalé série a Paolini na ni velmi nešetrně po celou dobu naráží. Přijde mi až šílené, že nemusíte číst předchozí knihy, ale bez nich je reálně skoro nečitelný.
Murtagh a Trn jsou dokonalá dvojka
Dvojice drak a jezdec se mi zde neskutečně líbila. Byla tak osobní, známá. Každý, kdo má svého nejbližšího přítele, s nímž sdílí všechno – své strachy, své touhy, svou budoucnost –, si může užít, jak se tito dva po celou dobu sbližují a jak jsou pro sebe souzeni. Velmi emotivní je pozorovat, jak byli oba dva zlomeni Galbatorixem a jak se snaží bojovat se vším, co provedli v minulosti, když ale vlastně neměli na výběr. Jak jsme si mysleli, že už o nich víme dost, ale neměli jsme možnost poznat, jak se sami cítili, jak je jejich činy trápí, jak jim bylo ubližováno a jak sami ubližovali. Prakticky zde máme velmi drsné emocionální trauma, které není za žádnou cenu ani trošku vtipné. Je temné, bolestivé, a přesto pro čtenáře pochopitelné.
Velmi mě ale trápí, že Paolini už předem počítá s dalším dílem. Doslova jde vidět, že tohle je jen otvírák dalšího cyklu. Stejně jako v případě předchozí série se tak objevují nové otázky, žádné odpovědi a nenápadně se dozvídáme, že jednou určitě vyjde další dílo, jež nám přinese další dobrodrůžo. Abych ale nespoileroval určité pointy příběhu, řeknu to takto – ve vztahu k minulým dílům funguje asi jako „Odvolávám, co jsem slíbil, a slibuji, co jsem odvolal.“
Zdroj: Fragment
Stále nadstandard
Autor Christopher Paolini už nejspíš nikdy nedokáže přerůst svůj vlastní stín. Ta kniha je dobrá, jako Young Adult fantasy bych dokonce řekl, že více než dobrá. Jenže je klišoidní. Pokud jste četli Odkaz dračích jezdců jako děti a otevřete nyní Murtagha, dojdete k tomu zvláštnímu prozření. Mezi díly sice uběhlo více než deset let, ale v příběhu jsme se posunuli sotva o rok. Zatímco čtenář zestárl o deset let, příběh jen o rok a nedospěl spolu s ním. Je to sice dospělejší, možná svým způsobem i zajímavější, ale rozhodně se to původní sérii nedokáže vyrovnat, a ani zdaleka přiblížit.
Možná jsem byl výše zbytečně přísný, ale je to asi tím, že jsem ušel nějaký kus životní cesty, který hrdinové Alagaësie ani neměli šanci započít. Je to tak hrozná škoda, protože kdyby se příběh odehrával dál a měli jsme tu dospělejší postavy, bylo by to i příjemnější ke zpracování. Ono totiž oznámit, že se jedná o sérii, kde není nutné znát něco předchozího, ale je to bez toho vlastně k ničemu, protože pak je Murtagh prakticky velký flashback… a jsme zase na začátku recenze s tím samým problémem. To však nic nemění na tom, že kniha má velkou přidanou hodnotu, alespoň ve svém žánru. Poctivá fantasy, která sice nepředvede nic nového, ale má vyšperkovanou klasiku k dokonalosti.
Jak to pojmout v závěru?
Text recenze vám určitě přijde rozpolcený, ale to jsem já též. Na jednu stranu si totiž užívám temnější linku, návrat do oblíbeného světa, ty taje magie, tu řekněme až hrdinskou romantiku, draka, jezdce, cestu za vykoupením, sebepoznáním, pochybováním i dospíváním. Odhalování tajů všeho, co jsem mohl kdy už z tohoto fantasy univerza poznat. Každá mince má ale dvě strany a bohužel ta druhá mi toho spoustu neguje. Sázka na oblíbeného antihrdinu? Tadá. Klišé. Kdo je nový nepřítel? Co se to sakra děje? A kdo to sakra plácnul? Já přeji si, aby ten policajt majáky zhasnul? Možná je to tím, že jsem dospěl, nebo tím, že počin působí jako otvírák dalších dílů série. Jedno je ale jisté, půdička je připravená, nyní jen čekat, než vyjde další dílo.
Co k tomu dodat. Murtagh je super zajímavý, ale bez znalosti předchozích částí si jej absolutně neužijete. Příběh je ohromná klasika, již jste už četli minimálně milionkrát. Tady je ale s drakem a jeho jezdcem, což je zase zajímavé. Naštěstí je protagonista předem zrozen k jakémukoliv literárnímu úspěchu a nyní přišel jeho čas. Doufám tak, že v pokračování bude skutečně hlavním hrdinou on a nepřeneseme se k Eragonovi, to bych byl vážně naštvaný. Ale zase, čím víc draků, tím více Inheritance. Dávám tak velmi přísné hodnocení, ale věřím, že pochopitelné.
