Moje knihovnička vytvořená studiem Cranio Creations s originálním názvem My Shelfie si získá snad každého knihomola i ve své české podobě. Titul vytvořený Philem Walkerem-Hardingem a Matthewem Dunstanem na český trh přivedl Blackfire a tvůrci očividně mají stejně jako já jeden velký problém. Absolutně netuší, jak uspořádat svoji knihovničku tak, aby se jim tam vešlo úplně vše.
Já stavím knihovnu
Na první dotek vás překvapí váha celé krabičky, v níž se Moje knihovnička nachází, není se ale čemu divit. Kromě základního herního plánu neboli obývacího pokojíčku v něm naleznete: součástky na čtyři knihovničky, čtyři stojánky na karty, žeton konce hry, osm bodovacích žetonů, malé křesílko prvního hráče, dvanáct karet společného cíle, dvanáct karet osobního cíle, pytlík na předměty a celkem 132 dílků s předměty do knihovny, tedy 22 kousků ke každému z šesti typů, jež budete umisťovat.
Příprava je následně velice svižná a jednoduchá. Každý hráč si postaví vlastní knihovničku. Následně si každý lízne kartičku osobního cíle, jejž zná jen on, a zasadí ji do stojánku. Poté položíme ideálně přímo mezi hráče obývací pokojíček, na nějž položíme předměty náhodně vylosované z pytlíku. Při dvou hráčích se zaplní všechna prázdná políčka, ve třech či čtyřech (což je i maximální počet hráčů) dle pravidel i políčka se třemi, případně čtyřmi puntíky. Nakonec vedle plánu položíme dva společné úkoly, na něž umístíme bodovací žetony.
Bodovací žetony jsou v sudých hodnotách od dvou do osmi bodů, nutno ale upozornit, že jejich počet se opět odvíjí od počtu hráčů, jenž se chystá připravovat knihovnu. Na plánek na závěr položíme ještě žetonek konce hry a hráč, který bude začínat, získá malé roztomilé křesílko prvního hráče. U něj jde ale skutečně jen o designový bonus.
Moje knihovnička vás naučí úsporně skládat knihy
Když si do hlavy připravíte myšlenku, že vás deskovka může naučit skládat knihy, začne dávat ještě větší smysl. Princip hry je totiž jednoduchý. Moje knihovnička se hraje na tahy, a jakmile jeden hráč udělá svůj, je na řadě další. Z obýváku, kde jsou položeny předměty, si pak může každý sbírat jeden až tři kusy, podle několika podmínek. Za prvé, dílky spolu musí sousedit, alespoň jednou volnou stranou. A za druhé, nesmíte sbírat ze středu obýváku.
V pravidlech je přehledně namalovaný plánek, jenž řekne více než tisíc slov, a prakticky od prvního pohledu je vám vše jasné. Jakmile máte v ruce předměty, umístíte je do své knihovny v libovolném pořadí, přesto ale jen do jednoho ze sloupců, které na vás v knihovně koukají. Zde musím pochválit naprosto perfektní detail, jak jsou jednotlivé kousky naměřené a jak na sebe krásně a přehledně dílky zapadají, jako ve skutečné knihovně. Velmi mi tato mechanika imponuje, ale je to nejspíše také tím, že mám podobnou skříň jako v deskovce. Hra končí ve chvíli, kdy první z hráčů zaplní svou knihovnu, načež získá žeton konce hry. Zbytek dohraje kolo a partie následně končí. Nutno ještě podotknout, že jakmile dojdou předměty uprostřed obývacího pokoje, respektive zbývají pouze čtyři, zamíchají se zpět do pytlíku a opět se naplní celý herní plán.
Určitě si nyní říkáte, kdo ale vyhrál? Odpověď je velmi jednoduchá. Cílem hry je sbírat body a to lze hned třemi způsoby. Za prvé, můžete splnit kartičku osobního cíle, což je podstatná část bodů k vítězství. Druhou cestou je splnit kartičku společného cíle, navíc čím dříve ji splníte, tím rychleji můžete protihráčům vyfouknout body, které se za ně získávají. Nakonec jsou tu podmínky za propojení skupin dílků stejného typu tak, aby v knihovně sousedily. Po sčítání vyhraje ten, kdo má nejvíce bodů.
Jednoduché, rychlé a „knihovnické“
Neuvěřitelně mě překvapila rychlost hry. Ve dvou hráčích jsme měli do patnácti minut hotovo a mohli jsme plnit znovu. Ve třech a více hráčích se vše samozřejmě lehce komplikuje, i tak ale do půl hodinky máte odehráno. Ve více hráčích je však větší pravděpodobnost, že se vše pořádně zamíchá, a do hry přichází více taktizování a přemýšlení. V Mojí knihovničce skutečně platí, že čím více hráčů, tím více zábavy.
Nemohu si pomoci, ale musím ještě vyzdvihnout, jak jsou napsaná pravidla. Jsou velmi dobře připravená a přehledná. Jasně, první hraní vás čekají takové ty menší rozpaky co a jak, především neustálé studování významu karet společných cílů, nicméně se nestane, že byste nad něčím museli nějak skutečně přemýšlet a řešit nějakou záludnost či složitost. Na plánku je uveden i minimální věk osmi let pro jednoho hráče. S tím se dá také souhlasit, ale věřím, že skládání obrázků a jejich propojování zvládne každý. Sice musíte počítat s tím, že čím mladší protihráči vás čekají, tím delší bude hraní, ale nic to nebrání tomu, jak příjemně se u této jednoduché hry tráví čas.
Pokud bych měl hledat negativa, tak řeknu, že mi hrozně vadí plast, z nějž jsou některé komponenty vyrobené. Vypadají jako z 3D tiskárny, a ačkoliv působí pevně a bytelně, realita je trošku jinačí. Nehledě také na to, že se musí stále skládat, protože se s ostatními díly nevejdou do krabičky. Hrozí tak nechtěné ulomení určitého kousku či jiný druh poškození. Na stranu druhou je vizuálně hra krásně barevná.
Moje knihovnička je skvělá, zábavná a jednoduchá hra, nad kterou nestrávíte mnoho času, ale o to více si ji užijete. Rozhodně velkou nevýhodou však bude cena, protože se ve stejné cenové relaci pohybují herně záživnější kousky. Závěrem tak dodám, že je to velmi příjemná hra, ale chybí jí takový ten deskovkářský drajv a určitá komplexnost, jinak bych neváhal a klidně jí nasolil plný počet bodů.
