Nakladatelství Host nám jako jednu z posledních knih v první polovině letošního roku přineslo druhou knihu od světoznámého fantasy autora Johna Gwynnea. Tou první je Stín bohů, který vyšel loni. Nutno podotknout, že knihy na sebe nenavazují, protože jsou z jiných sérií. Kniha Moc je prvním dílem dnes už kultovní série Věrní a padlí, jež tohoto autora dostala do pozornosti světových čtenářů, a rozhodně zaslouženě. Jak často zde máme fantasy srovnatelnou s celosvětovými fenomény, jako jsou David Gemmell nebo Raymond Feist?
Autor:
Vydavatel:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
John Gwynne
Host
Pavel Černovský
650
černobílý
pevná vazba s přebalem
červen 2023
978-80-275-1576-9
první
John Gwynne je britský autor fantasy narozený v Singapuru, protože jeho otec sloužil u RAF (Royal Air Force), tedy u britského letectva. Sám si prošel hromadou prací, a to od baliče mýdel až po univerzitu. Kvůli péči o dcerku ale zůstal doma a začal psát knihy. Jeho první sérií byla známá čtyřdílná sága Věrní a padlí, na niž navázal další úspěšnou trilogií Of Blood and Bone (O krvi a kostech). Tu ještě v našich končinách nemáme, tak doufám, že si nakladatelství Host pospíší a začne tuto trilogii též vydávat. Nicméně jeho poslední rozepsanou trilogií jsou Krvopřísežní, jejichž první díl Stín bohů už u nás je k zakoupení.
Musíte vydržet!
Mladík Corban je šikanován staršími kluky a zároveň se těší, až vstoupí na Jeřabinová pole, aby se stal válečníkem a mohl držet meč a kopí. Stejně jako ti, co ho utlačují. Zároveň se v tomto sledu událostí rozhodl král Aquilus svolat ostatní vládce, aby vytvořil alianci, protože se má brzy vyplnit proroctví, které může zničit svět. Temnota i světlo totiž budou mít svého šampiona – Černé slunce a Jasnou hvězdu. Je nutné je oba najít, protože jestli se Černé slunce dostane na trůn, naděje lidstva budou zničeny a promění se v prach.
Sice jsem vám v jednom odstavci shrnul synopsi knihy, jenže už v ní je reálně tolik nabídnuto, že se autor musel zbláznit, aby vše uhlídal. Hromada událostí, jež se dějí na kontinentu Vyhnanců, je nejen těžko ukočírovatelná, ale zároveň je vám už předem jasné, že Corban bude nějakým způsobem důležitý. Žádné napětí, žádné čekání, žádné hloubání. V podstatě hned jakmile otevřete knihu, víte, na čem jste, a nemusíte se bát nějakých složitých rozuzlování.Hromada postav s jakými se potkáte, je šílená, především když je kniha vyprávěná z jejich pohledu.
Ty se střídají někdy natolik rychle, že absolutně nevíte, kde jste a co zhruba čtete. Nevíte, proč čtete pohledy prince, Corbanovy sestry nebo náhodného člověka, co je vlastně záporákem, jenž není záporákem. Je nutné se kousnout, číst dál a navyknout si, nenechte se odradit, jiné východisko zde asi není. Ostatně, na prvních sto stranách z šesti set je přes pět pohledů (celkově snad osm) a to je zatraceně moc. Autor má v hlavě neuvěřitelně bujný svět, chce ho prodat, pomalu rozvětvit, ukázat jeho minulost, budoucnost, mýty a legendy. Jen to dělá natolik rychle, že vás motá do obrovského uzlu, kde jste v základní smyčce.
Zdroj: Host
Moc mě dovádí k bezmoci, hlavně u postav
Představte si, že každá z oněch postav někde bydlí, něco pociťuje, má nějaké přátele nebo nepřátele. Je zkušeným bojovníkem nebo puberťákem jako Corban. Jedna kapitola má strany tři a druhá patnáct. Moc se čte sama, ale je to chaos, nejde udržet, a musím říct, že i přesto, že jsem velmi trpělivý, děsně mi tento styl lezl na nervy. Především když dvě třetiny knihy se svět teprve buduje a postavy se vyjma několika ani neznají. Když si na to navyknete, zjistíte, že si knihu užíváte. Jasně, trvalo mi to 400 stran, ale John Gwynne svůj svět a postavy teprve buduje.
Jakmile jsem se prokousal tou vatou a došel k prozření, jak lidské a reálné postavy mohou být, zajásal jsem radostí. Nikdo v knize není úplně plochý, každý se projevuje jako ve skutečném životě. Někoho nenávidíte, někoho naopak milujete. Nathair je někdo s ohromným potenciálem, Envis má zase klasické daddy issues. Cywen by mohla být prototypem ideální sestry a mohl bych pokračovat.
Alfou a omegou je přesto mladý Corban, z jehož strany poznáte polovinu knihy. Moc je jeho skoro až životopis. Dospíváte s ním, znáte jeho přátele, tyrany, rodinu i to, jak prožívá svůj výcvik ve válečníka. Tento mladík si mě získal. Vidíte před sebou puberťáka, který má své pocity, a když se vrátím v hlavě do tohoto svého jalového období, jeho nejistota ze všeho mi nenápadně odráží i mě. Jasně, nepotkal jsem se smrtícími vlky, nicméně skvěle napsaný strach a emoce především ve výše zmíněné pasáži mě k hlavnímu hrdinovi připoutaly a donutily mě stát se jeho velkým fanouškem.
Zdroj: Host
Žánr epická fantasy, splněno
Pro někoho možná klišé, pro mě stále příjemná klasika. Nemohu se nabažit hrdinů from zero to hero, především kvůli tomu, že chtějí něco dokázat a změnit. V této knize je jich více, ale právě to je na ní to přitažlivé. Nechci tím říct, že to co jste četli jinde, nebudete číst i tady – samozřejmě že budete. John Gwynne to však podává po svém, a to bych řekl, že je i neotřelé a reálně to každého čtenáře musí zabavit.
Těch 600 stran textu, co je před vámi, totiž plyne jako voda. Nevím jak je to možné, a i když si v první části recenze stále stěžuji, musím uznat jednu věc – kniha připoutá a nepustí. Louskáte stránku za stránkou a užíváte si děj, jenž vám plyne před očima. Místy vám sice nemusí dávat smysl, ale u takto obrovských knih není snad nic lepšího, než když vám prosviští pod rukama a na konci si řeknete „a kde mám teď jako druhý díl?“
Moc je skvělá kniha. Ano, vím, že jsem nebyl nejmilejší, ale to je nejspíš tím, že těch pohledů je skutečně hodně a občas vás vytrhnou z celého prožitku. Nicméně skvělé postavy, především velmi sympatický hlavní hrdina, a budování světa jsou udělány fantasticky. Navíc se příběh čte sám a to je u těchto velkých knih možná i to nejdůležitější. Druhého dílu se dočkáme snad brzy, tak jen vyčkejme, protože reálně mám nyní v hlavě otázku, jak to asi skončí.
