Tom Cruise je synonymem poctivého filmu. Je jednou z mála osobností současné kinematografie, které stále lpí na praktických efektech, což jeho počiny odděluje od žánrové konkurence. Jeho nejdelší a bezesporu nejznámější sérií je Mission: Impossible, která čítá už sedm dílů, a minimálně osmý stoprocentně přibude. První část velkého finále s podtitulem Odplata se od svých předchůdců v několika ohledech liší, bohužel ne vždy k jejímu prospěchu.
Umělá inteligence útočí
Mission: Impossible nikdy nespoléhala na složitý příběh. Jednoduchá zápletka s pár zvraty vždy sloužila spíše jako pozadí pro různorodé akční scény plné odvážných kaskadérských kousků. Jenže nejnovější díl až překvapivě moc času stráví zdlouhavými dialogy, které asi mají budovat napětí. Moc jim to ale nevychází.
Světovou hrozbou, které musí agent Ethan Hunt (Cruise) čelit, je tentokrát umělá inteligence nazývaná jednoduše Entita. Ta se dokáže dostat do jakéhokoliv systému a může přinést naprostou zkázu. Lze ji však zkrotit pomocí speciálního klíče, po kterém kromě Ethana začnou pátrat i jiní významní aktéři z různých koutů světa.
Tematizace umělé inteligence a hrozeb, které jsou s ní spojené, je jistě velmi aktuální. Mission: Impossible Odplata ovšem nezvládá samotnou Entitu představit tak, aby ji divák chápal jako dostatečně hmatatelné nebezpečí. Navzdory desetiminutové vysvětlující pasáži v úvodu filmu zůstává nejasné, co všechno vlastně dokáže nebo na jakých principech funguje. Jistá informační nenasycenost je bohužel příznačná pro všechny dialogy napříč filmem. Dlouho se mluví naprosto o ničem a banální zápletka tak působí zbytečně překombinovaně, protože ji tvůrci neumí srozumitelně odvyprávět. Výsledkem je kolísavé tempo, protože klidnější pasáže jsou spíše úmorné, zatímco akční sekvence intenzivní.
Zdroj: Skydance
Žít jako kaskadér
Akce vůbec celý film zachraňuje. Úvod na letišti výborně pracuje s prostředím a skvěle graduje. Automobilová honička v Římě je občas chaotická, ale zvládá udržet pozornost, částečně díky obsaženému humoru. Pomyslným vrcholem je závěrečná sekvence odehrávající se v luxusním vlaku projíždějícím horskou krajinou Rakouska. Takže ano, v chytlavosti a důmyslnosti akčních scén Mission: Impossible Odplata - První část nadále exceluje, byť ze stínu předchůdců plně vystoupit nedokáže.
Je nicméně škoda, že té akce tentokrát skutečně není mnoho a stopáž protažená na nadstandardních 164 minut se projeví hlavně v dialozích. Předváděné kaskadérské kousky totiž vypadají skvěle a jejich působivost umocňuje skutečnost, že v nich doopravdy vystupuje Tom Cruise. Film je natočený tak, abychom nebyli na pochybách, že vidíme skutečně slavného herce, a nikoli dubléra.
Příliš mnoho postav
Novější díly Mission: Impossible jsou pojaty jako teamovka a je dobře, že i další postavy jsou zpracovány funkčně. Huntovi nejbližší spolupracovníci Luther a Benji se starají o humorné rozptýlení. Ženská posila Grace v podání Hayley Atwell má s hlavním hrdinou od první scény parádní chemii a právě jejich vzájemná interakce vylepšuje už zmíněnou pasáž v Římě či třeba úplný závěr.
Zbytek osazenstva však výrazně zaostává. Okolo lidského záporáka spolupracujícího s Entitou sice panuje určité tajemno, ale zároveň nedokáže vyvolat dojem skutečné hrozby. Další vedlejší postavy jsou naprosto nezapamatovatelné, a navíc je jich zbytečně moc, takže se v nich divák snadno ztratí. Třeba dvojice agentů, jež se několikrát objeví pravděpodobně s cílem Hunta zajmout, ale kdykoliv k tomu mají příležitost, neudělají to.
Zdroj: Skydance
Humor drhne, podobně jako hudba
Aby toho nebylo málo, náladu snímku pravidelně narušuje situační humor, který je sice povedený, ale hodně kontrastuje s vážným a osudovým tónem zbytku filmu. I kvůli němu dramatičtější scény často nemají takový dopad. Zčásti je to také tím, že nejsou zajímavěji vystavěné. Například ta možná nejdůležitější, na mostě, ani nestihne dostatečně vyznít a vyprávění se žene dál.
Na závěr si neodpustím poznámku k hudbě. Už v teaseru působil soundtrack podivně, jako by ani nekorespondoval s děním na plátně. A v kině tenhle pocit nezmizel. Kromě známého motivu totiž jako kdyby skladatel používal několik opakujících se tónů, takže všechny skladby zní velmi podobně a nedokáží přesně reflektovat danou scénu. Někdy dokonce působí rušivě.
Nová Mission: Impossible sice povětšinou exceluje v akci, ale ve všem ostatním dost pokulhává. Kvůli nevyváženému tempu nezvládá bavit po celou stopáž. Nebýt častého a zdlouhavého vysvětlování, zřejmě by šlo o daleko plynulejší zážitek, který by se mnohem více blížil kvalitám předchůdců.
