K MGS jsem se dostal už jako malý kluk, když mi bylo asi deset jedenáct let a několik měsíců jsem vlastnil svoji dokonalou konzoli PS1. Časopisy jsem četl jednou ob několik měsíců, protože cena byla vysoká a jiná možnost než magazín nebyla. Tehdy nebyly recenze na internetu, neexistoval Youtube ani Twitch, takže si člověk nemohl udělat před koupí důkladnou rešerši. Náhodou jsem čekal v obchodním komplexu před kinem, než mi začne (levné béčko). Hladina adrenalinu, nudou se kopal a nevěděl, co dělat. Film měl začít až za skoro čtyřicet minut (jezdil jsem dřív kvůli trailerům, které ještě tehdy nebyly běžně dostupné na internetu). Můj otec, který se tam nudil taky, se mě zeptal, jestli něco menšího nechci koupit. Ucítil jsem příležitost a využil ji. Vzal jsem ho tedy do herního obchodu, který byl tak dvacet metrů od nás, a dělal, že vlastně nic nechci, jen se dívám. Metal Gear Solid byl známý, protože byl na obálce jednoho čísla z OPSM1 – preview na dvojku. Ve vitríně jsem zahlédl první díl a řekl si, že to musím mít doma a ještě dnes si to zahrát. Obal totiž vypadal dokonale, a navíc ten nápis – Tactical Espionage Action. Znělo to dokonale, vypadalo ještě lépe. Otec se vzpouzel, protože tisíc korun a jeho charakter byla vražedná kombinace. Nakonec jsem ho hodinu doslova dusil, aby to konečně koupil. Koupil. Po nákupu byl bílý jako stěna (musel pustit litra) a já naprosto spokojený.
Film v kině utekl svižně a já odjel domů, abych si Metal Gear Solid konečně zahrál. Dokončil jsem ho v průběhu následujícího roku a něco asi osmkrát, na všechny možné i nemožné obtížnosti, a pro mě se stal inspirací vstoupit do CIA (nevstoupil jsem). Vedle Syphon Filter 2 se jednalo o jednu z nejlepších videoher, co kdy vznikla, a ve svém žánru neměla absolutně žádnou konkurenci. Pokračování mě, jako všechny, zklamalo, trojka reputaci napravila, čtyřku jsem vynechal, protože jsem neměl PS3, ale XBOX 360 a Hideo Kojima (zakladatel a tvůrce série MGS) se na nějaký čas odmlčel. Poté vydal V, kompletně se rozhádal s KONAMI, odešel (byl vyhozen), založil vlastní studio a vydal Death Stranding. Mezi čtyřkou a Death Stranding byl však V – Metal Gear Solid V (nikoliv však 5, jak si všichni tehdy bláhově mysleli). Přemýšlel jsem, jestli si nemám vzhledem k její ikoničnosti vzít recenzi na jedničku, ale V je natolik kontroverzní a provázená problémy při vývoji (až moc dlouhý, utnutý), že se pozornost zaměřovala spíše na vztahy KONAMI–Kojima než na samotný titul. Všichni čekali další výborný díl, já čekal vlivem otevřeného světa ztrátu oné jiskry, napětí a nutné lineárnosti, aby hra nepřestala nudit ve větším prostoru. Dostali jsme něco, co jsme opravdu nečekali – nedodělaný titul, na kterém by ještě bylo potřeba strávit další dva až tři roky, avšak V byla na druhou stranu dechberoucí. Roky jsem ji nedokázal řádně ohodnotit, protože na jednu stranu byla nedodělaná a na druhou byla návyková a bavila mě.
Vzhledem k tomu, že za pár měsíců bude vycházet remake trojky a už vyšla odfláknutá kolekce prvních třech dílů (i dvou původních, starých ve 2D grafice), mě napadlo si připomenout právě V kvůli ambivalenci v její kvalitě. Na hře jsem osobně strávil přes 500 hodin, dokončil ji kompletně (všechny povinné i nepovinné úkoly) více než 7krát. Při každém průchodu jsem měl dva postřehy – není to dokončené a je to úžasné. Úžasné, co se stihlo dodělat. Tolik věcí chybělo a bylo vidět, co všechno ve V chybí, až jsem měl často i depresi z toho, proč se to nemohlo dodělat a vydat jako další díl nebo DLC. Možností v dnešní době je kupa. Každopádně tento díl potřeboval, jak již bylo zmíněno, alespoň další dva roky vývoje, což vydavatel KONAMI vehementně odmítl – nechtěl riskovat další financování něčeho, co se nemusí prodat a hlavně zaplatit. Po dopsání recenze si titul znovu zahraji a počítám, že to bude velmi brzy, protože se odvedla velká práce, ale ne celá.
Podraz, na který přijdete až ke konci
Příběh navazuje na události „demo prequelu“ MGS Ground Zeroes v 60. letech za studené války. Snake (AKA Big Boss, hlavní postava hry) letí helikoptérou zpět na základnu s dvojitým agentem, když zjistíte, že má v těle dvě bomby – jednu v břiše a jednu v genitáliích. Tu v břiše Snake najde, druhou však ne a bomba exploduje. A vy s ní. Dozvídáte se, že jste byli dlouhé roky v kómatu, jsou už sedmdesátá léta, začala sovětská invaze do Afghánistánu, nemáte pravou ruku a jdou vás dodělat. Prostě pokómatová idylka. Musíte utéct, ale nemáte rozhýbané svaly. Scéna, kdy Snakea přišla Quiet zlikvidovat, je dechberoucí. Kompletně celá hodina z nemocnice je excelentní. Dokud nenaberete síly, pomůže mu neznámý pacient, ležící vedle něj. V tom byl právě ten podraz. Nechci ale nic dále prozrazovat, protože mohou být i lidé, kteří V nehráli (i když silně pochybuji) a chtěli by si ji zkusit, a nerad bych jim kazil zážitek z konce hry.
Po útěku z nemocnice Snakeovi pomůže Revolver Ocelot, teď mladý a sympatický (v jedničce je starý kretén, protože se jednička odehrává o desítky let později), dovede ho na nově zrekonstruovanou základnu Mother Base a zasvětí ho do následující operace na záchranu jeho blízkého přítele. Po několika hodinách Metal Gear Solid V zjistíte, proti komu stojíte, a nejsou to jen Rusové. To bude tvořit zbytek celé hry a počítejte s tím, že si dáte do těla, protože dokončit povinné i nepovinné mise mně a ostatním hráčům zabralo cca 80 hodin čisté herní doby. Je to extrémně dlouhý titul. Jako špion, pracující na vlastní pěst (takový špion-podnikatel) řídíte svou vlastní armádu a musíte přežít na území, kde po vás jdou jak zmínění Rusové, tak i tajná organizace Cypher. Její vůdce má pro to své důvody, a jakmile jsem je vyslechl, začal mi být i sympatický a pochopil jsem pak, proč to všechno dělá. Skull Face má logické motivy a nechci o tom psát, abych nezkazil zážitek z finále. Jenže – není tu jedno finále, nýbrž dvě. V tom je ta bouda a podraz KONAMI.
Zdroj: Konami
Dělat si z nás dobrý den není OK
Dva konce. Podraz za podrazem. Důvodem byl skrytý výsměch Kojimy hráčům (kdybych ho prozradil, zkazím pak všem, co V nehráli, zážitek z hraní), protože musel vědět, jaké reakce budou mít úplně všichni, až onen podraz zjistí. Druhý důvod byla neochota KONAMI dále prodlužovat vývoj hry a jasně řekli, že V vyjde, jak je, a zbytek se dodělá v další části nebo v DLC. Kojima toto neunesl, věděl, že titul nebude dodělaný podle jeho představ, a tím pádem ani kvalitní. Dopadlo to přesně tak, jak tušil – dva konce. První vyřeší Skull Facea, druhý se pak zabývá dětskými vojáky, virem a dalšími vedlejšími postavami. Opět nechci prozrazovat. V je tak rozdělen na dvě části – standardní hru, která zabere tak 50–60 hodin, a další, speciální část tvořenou dodatečným (avšak velmi důležitým) příběhem a misemi, které jsou naprostou recyklací těch ze standardní části, ale pozměněných. Například nemůžete mít u sebe zbraně, musíte zvolit jinak průchod či obtížnost je daleko těžší. Jedna z nejvíc nastavovaných kaší ve videoherním průmyslu, podobnou jsem zažil jen u Syphon Filter 3. Podraz na hráče od KONAMI.
Původně, kdyby se vývoj dokončil, by ty „nové mise“ byly jen takové DLC, postavené mimo hlavní kostru V. Druhá část měla být také standardní a až ta třetí měla obsahovat recyklované mise. Pokud byste tedy chtěli dohrát a dokončit kompletně celý příběh, nemuseli byste plnit ty otravné mise v rámci nastavované kaše a věřte mi – jsou extrémně otravné. Nesmírně. Slovy se to popsat nedá. Pokud jsem chtěl znát příběh, musel jsem dokončit i tu druhou část, obsahující recyklaci. Bez toho to prostě nešlo. Kvůli tomu i Kojima skončil a kvůli tomu jsem Metal Gear Solid V dohrál „jen“ sedmkrát. Kdyby to bylo podle původního plánu, tak jak mělo, V bych dokončil minimálně 20x. Až tak dobrá je, a až tak moc ji vydavatel zk… (slova Kojimy i moje).
Zdroj: Konami
Otevřený svět – dělej si, co chceš
Revoluční novinkou je otevřený svět – v něm si můžete dělat co chcete, plnit úkoly, jaké chcete, flákat se v něm dle libosti. Inu, cokoliv vás napadne. V je špionážní thriller, takže se můžete chovat, jak chcete. Milujete akci a střelbu? Můžete. Pardon, musíte. Milujete plížení, schovávání se a pomalý postup? Můžete. Pardon, musíte. V byl vytvořen tak, aby nikoho netrestal za to, jak hraje. Naopak odměňuje. Nehrozí tedy, jako u jiných her, že byste měli přesně do puntíku plnit průchod dle zadání vývojářů. Zde vám sdělí jen základní cíl mise, a jak ho dosáhnete, je jen a jen čistě na vás. Kreativní způsoby jsou vítány, a pokud vás nějaké zajímají, je toho plný Youtube. Rád zde uvedu jeden příklad, který jsem sice nevymyslel já, ale zkopíroval jsem ho a funguje. V jedné z misí musíte unést velitele základny, který jede v džípu a má s sebou ostrahu. Klasicky každého napadne vzít pušku, zabít ochranku a uspávací pistolí nebo granátem uspat a následně unést daného velitele. Trefit se ale na jedoucí auto dá zabrat. Pak se na Youtube objevilo video. Snake, který může jezdit na koni, nechá koně se vykálet na silnici, pneumatika auta velitele po něm uklouzne a vůz při té rychlosti narazí do skály. Oba jsou omráčení z tvrdého nárazu a nemusíte vystřelit ani jednu kulku nebo použít uspávací prostředek. Geniální. Kreativita je základem level designu a hráč si tak může každý nový a nový průchod udělat podle svého zcela unikátně.
Jak již bylo řečeno, můžete cestovat po svých, na koni nebo na speciálním bojovém stroji. Do jednotlivých misí jdete buď sólo, nebo s parťákem, kterého si však musíte otevřít nebo najít v terénu. Když ho minete, máte smůlu. Respektive ne úplně, dá se zpětně najít znovu, ale musíte být všímaví. Metal Gear Solid V vám neřekne, kde kdo přesně je. Na výběr tak máte buď Quiet, či vlka. Čím více je berete do akce, tím větší s vámi mají pouto a tím více je můžete levelovat a kupovat jim speciální vybavení – zbraně, výzbroj, vestu. Postupně si tak otevíráte i nové a nové příkazy, co mají dělat. Zůstat na místě, zaútočit, prozkoumat okolí, krýt vás. Jsou perfektní a nejsou v žádném případě na překážku. Stejný princip – co najdeš, je tvoje – platí i pro zbraně. Co najdete, to máte. Co si koupíte, vylepšíte, je na vás. Vylepšení jsou ve hře skrz tzv. Blueprinty. Dokud je nenajdete, nemůžete zbraň dále vylepšovat, a není tak pro souboje s bossy dostatečně silná. Na to dávejte pozor. Najděte opravdu všechny. Ty nejlépe schované jsou zpravidla ty nejsilnější a původně nemožné, těžký střet se stává po nalezení Blueprintu a následném vylepšení zbraně (např. raketometu) otázkou několika vteřin snadné práce.
Do akce si můžete vzít primární zbraň, což je pistole (s tlumičem) nebo uspávací pistole (také s tlumičem), jako sekundární pak pušku, brokovnici, odstřelovačku, kulomet, raketomet a jiné. Terciární jsou granáty útočné, uspávací či omračující, miny, výbušniny a jiné. V neposlední řadě máte k dispozici vychytávky jako silnější umělou ruku, možnost použít panáka, který vypadá jako vy, na odlákání pozornosti nebo se klasicky schovat v krabici. Záleží, jaký styl průchodu ve hře vám vyhovuje. Nechcete nikoho zabít, ale do akce byste rádi vzali Quiet? Časem je možno jí dát do odstřelovací pušky uspávací náboje. Můžete ji tedy poslat do terénu s tím, že vám zmapuje okolí, uspí všechny nepřátele v základně, vy si ji v klidu následně projdete a objevíte všechno podstatné. Bez stresu ze smrti či odhalení.
Jak již bylo napsáno v textu, mise jsou rozděleny na tzv. hlavní a vedlejší. Hlavní jsou tedy příběhové, které musíte splnit, pokud chcete vidět závěr V. Vedlejší jsou nepovinné, ale přinášejí velkou porci zábavy, vybavení a vylepšení. Určitě je doporučuji plnit všechny. Bohužel i zde KONAMI zařídila nastavovanou kaši, takže se připravte, že originálních vedlejších úkolů máte ze 157 jen asi dvacet. Maximálně! Následně je opakujete až do zblbnutí. Znovu a znovu. Jedná se o: zabij zombie, zlikviduj generála či tanky, vyčisti základnu, unes kontejner nebo dostaň zpět své v hlavě ztracené vojáky. Je toho hodně, ale originálních misí je cca těch dvacet, což hráče opravdu zamrzí. Právě zde je vidět uspěchaný vývoj. Zaklínač 3 tímto absolutně netrpí. Když to šlo u něj, proč ne u Metal Gear Solid V?
Zdroj: Konami
Chudý, depresivní svět
Audiovizuální zpracování je dokonalé. Už na konzolích minulé generace PS4 a XBOX One X běželo V na 60 fps s drobnými propady snímků (a jedním velkým v džungli před vilou) při příletu helikoptéry. Jinak nic. Krásně plynulé. Na PS5 se jedná o naprosto stabilních šedesát snímků za vteřinu při jakékoliv akci či situaci. Grafika je nádherná i na dnešní dobu – filmečky jsou excelentní a dechberoucí, mimika postav perfektní, všechno dokonalé. Horší už je samotné prostředí. Budete se pohybovat ve dvou částech světa – v Angole a v Afghánistánu. Když se to vyvíjelo, musely se dělat kompromisy, aby V mohlo běžet plynule. Daň za to je v podobě prázdné, chudé krajiny, kde se vlastně nic neděje. Chybí zde život, civilisté, ruch města. Máte prázdnou krajinu, pár základen, divoká zvířata a to je už konec. Při prvním hraní jsem byl zklamán, protože proč dělat tak velké dvě oblasti, kde je mrtvo, když stačí udělat jednu menší, kde to žije. Mohli jste fungovat s civilisty, kupovat od nich informace, posílat je sbírat informace jako vaše agenty, nakupovat u nich zbraně, schovat se v jejich chýši třeba pod postel, pokud by vás honili Rusové či Cypher. Tohle bohužel tento titul nenabízí. Je to další velké zklamání a další důkaz, že Metal Gear Solid V nutně potřeboval alespoň dva až tři roky dodatečného vývoje, aby to tam bylo přidáno. I kdyby jen v omezené míře, aby to tehdy konzole staré generace zvládly utáhnout. Zvuk je vynikající – od dabingu postav, střelby, akční scény, hudbu, výbuchy až ke spuštění alarmu, pokud se prozradíte. Zde není vůbec co vytknout.
Zdroj: Konami
Ambivalentní dojem
Závěrem lze o Metal Gear Solid V říci toto – je to dokonalá hra, která je zároveň enormně nedodělaná. Až dokonce ve fázi pokročilého vývoje. Jedná se o jeden z nejlepších akčních špionážních thrillerů v herní historii, nemající sobě rovnou konkurenci, zároveň mu však chybí až tři roky k úplnému dokončení. Dechberoucí příběh, zajímavé postavy, skvělé audiovizuální zpracování, parádní hratelnost, umožňující hru projít i několikrát po sobě bez nastoupení repetitivnosti – opakování se. Kojima se neuměl ke svému šéfovi chovat, odmítal udělat jakékoliv ústupky a kompromisy, KONAMI hru vydala ve fázi pokročilého vývoje, což byla extrémní chyba. Každopádně pro ně naprosto nutná, protože nevěděla, jestli se titul zaplatí. Arogance Kojimy a tvrdý byznysový přístup vydavatele ze hry udělaly na jedné straně videoherní pecku, na té druhé takového kripla, co nemůže vedle svých konkurentů fungovat tak, jak sliboval a jak by ostatně i měl. Od jejího vydání v roce 2015 jsem neustále přemýšlel, jak ji ohodnotit, co si o ní myslet. První polovina V je perfektní, druhá část nastavovaná kaše a na třetí ani nedošlo. Všichni čekali, že se vztahy mezi vývojářem a vydavatelem uklidní, Kojima se svým (oprávněně) nabubřelým egem se zase vrátí na zem a vydavatel přestane být tak chladnokrevný obchodník. Když děláte umění, musí v tom být prvně srdce a pak až peníze. Zde byly peníze a zhrzené ego na prvním místě a V tím utrpělo nepopsatelnou újmu. Je to na něm znát i po těch devíti letech.
Článek pro Gaming Professors napsal Michal Synek.
