Já a postřehové deskovky máme notně rozporuplný vztah. Nalijte do mě dvě nebo tři kávy a najdu všechno. Málo spánku, špatný den nebo přítomnost rušivých podnětů však obvykle vedou jen k velké frustraci a neschopnosti uvidět medvěda o velikosti poloviny herního plánu. I přesto je moc ráda zkouším a ještě raději v roli moderátora řídím hru pro ostatní. Matěj a Kačka: hledej & najdi vypadají na první pohled jako nenápadná milá rodinná hra. Ve skutečnosti jde však o hru plnou adrenalinu, stresu a bolavých zrakových nervů. Zkrátka takový trochu větší Dobble nebo Rychlý jako rys v krabičce, která se vejde do Kallaxu.
Milé a poklidné ilustrace
Matěj a Kačka: hledej & najdi je jednou z šestice deskových her, které v letošním roce lokalizovalo nakladatelství REBO International CZ, tedy Knihy Dobrovský. Ze stejné série vydali i hry Hrachouni, Chaos na farmě, Malá myška, Mňauštejnové a Velká pětka. Původně všechny vyšly pod křídly nizozemského studia MNKY Entertainment. Matěj a Kačka: hledej & najdi (v originále Cas & Cato: Het grote zoek & vind familiespel) jsou určeni pro 2–4 hráče od 4 let a na jednu herní partii budete dle údajů potřebovat 30–45 minut. Autora hry pravidla zcela zamlčují, za ilustracemi stojí Eefje Kuijl. Ta sice není známá v deskoherním průmyslu, jde však o ilustrátorku série pátracích knih pro děti Kačka a Matěj, ze které právě desková hra čerpá inspiraci. Jména aktérů jsou zřejmě v názvu prohozena kvůli odlišení od knižní série.
U postřehových her je velmi důležité, aby jednotlivé obrázky byly snadno odlišitelné. Díky tomu, že jde původně o sérii knih pro dětské čtenáře, jsou ilustrace velmi stylizované, dětsky hravé a opravdu se nestane, že byste si spletli králíka s morčetem. To ale neznamená, že nalézt něco na obrovském herním plánu je hračka. Na stole totiž během herní partie bude ležet kruh o průměru více než 80 cm složený z deseti velkoformátových výsečí, které do sebe zapadají jako puzzle. Herní plán je oboustranný. Ta jednodušší strana vám bude připomínat právě hry Dobble nebo Rychlý jako rys. Ta složitější je… něco úplně jiného. Zatím jsme si na ni troufli jen jednou a musím říct, že hraní na ní vyvolalo opravdu hodně emocí a rozhodně ne pozitivních. Vztek, frustrace, i nějaká ta slza ukápla. Jsou na ní sice všechny stejné obrázky jako na té jednodušší straně, často ale mají postavy jiné oblečení nebo jsou obrázky částečně skryty za stromy nebo vozidly. Věci nejsou tam, kde byste je čekali, a je to zkrátka vizuální svinčík. Ačkoliv objektivně velmi oceňuji, že se ve hře tato obtížnější strana herního plánu nachází, subjektivně si nejsem jistá, zda s ní ještě někdy budu chtít hrát.
Nemusíte být jen nejrychlejší
Podobně jako u jiných postřehových her, i ve hře Matěj a Kačka: hledej & najdi se vaším největším nepřítelem stane ubíhající čas. Najdete zde však několik zajímavých herních prvků, které hru dělají o něco komplexnější. Jen není úplně jisté, zda je to dobře. Vaším cílem totiž nebude jen být nejrychlejší u co největšího počtu karet. Místo toho se hráči střídají po tazích a vítězem hry se stane ten hráč, jemuž se jako prvním podaří splnit úkoly ze všech pěti kategorií. Splněné kategorie značíte pokládáním žetonů na svoji desku.
První kategorie, „Kdo je nejrychlejší?“, je takový ten klasický mechanismus postřehovek – otočíte kartu a všichni se freneticky snažíte být tím, kdo na daný motiv položí svoji figurku. Musíte si však dát pozor, abyste našli daný motiv přesně. To není vůbec problém, alespoň na jednodušší straně herního plánu ne. Na té složitější to již může být horší – postarší dáma sedící v letadle není to stejné jako postarší dáma stojící na ulici. A to i přesto, že má stejné šaty a v ruce drží stejnou zavařovací sklenici. Oceňuji, že i pokud již máte kategorii splněnou, stále jste ve střehu v tazích ostatních hráčů, kterým můžete její splnění včasným nálezem znemožnit.
V další kategorii, nazvané „Kdo, co, kde?“, si zvolíte jednoho spoluhráče, který se na vaši kartu podívá. Vaším úkolem pak je během časového limitu stihnout zjistit, co vlastně hledáte, a ještě to nalézt. Zní to jednoduše? Opravdu není. Můžete pokládat jen otázky s možnými odpověďmi „ano“ nebo „ne“ a často je hledaný motiv velice titěrný. V kombinaci s obtížnější stranou herního plánu je pak tato kategorie v podstatě nesplnitelná. Pokud tedy nemáte obrovské štěstí. Tato kategorie byla u všech mých spoluhráčů rozhodně tou nejméně oblíbenou a herní partie s obtížnější stranou herního plánu se kvůli ní protáhla na téměř dvě hodiny. A to už zábava opravdu nebyla.
V kategorii „Paměť“ si bez prohlížení herního plánu musíte zapamatovat tři motivy uvedené na kartě a pak je v časovém limitu na herním plánu najít. Tato kategorie je pro aktivního hráče zábavná hodně, obzvlášť pokud máte špatnou pozornost a nedokážete si vzpomenout, zda mělo morče šedou barvu, nebo béžovou. Asi u žádné jiné kategorie se nestává tak často, že by obrázky z herního plánu mizely. První dva většinou najdete hned a pak hledáte a hledáte a hledáte a to zatracené morče prostě nikde není.
Kategorie „Vyzývám tě!“ vás přinutí vybrat si jednoho spoluhráče a utkat se s ním o to, kdo rychleji nalezne tři symboly uvedené na kartě. Vyhrát a získat žeton může kterýkoliv z vás, můžete si však vybrat i soupeře, který žeton již má, pokud nechcete riskovat to, že mu pomůžete. Na druhou stranu, pokud již žeton této kategorie získal, pravděpodobně mu to hledání půjde lépe než vám. Tato kategorie je skvělá v tom, že zapojí většinu stolu. Dva hráči hledají, další hlídá čas a správnost nalezených motivů.
Poslední kategorie „Počítání“ je opět jen pro vás. A jde o jednoznačně nejoblíbenější kategorii mě i většiny mých spoluhráčů. Musíte při ní v časovém limitu najít daný motiv pětkrát. A věřte mi, že si často budete říkat, že pětkrát to tam prostě není. Ale je. Malé, velké, v jiné poloze nebo jinak otočené… jen ty obrázky rády mizí. Takhle vám s radostí zmizí i ten medvěd, který je normálně přes půl jedné výseče herního plánu.
Příliš náhody kazí hru
Je jasné, že u postřehovek hraje velký podíl náhoda. Někdo lépe hledá modré motivy, jiný červené. Někdy dostanete motiv, který máte přímo před sebou nebo jste jej náhodou zahlédli při plnění jiného úkolu, jindy něco, co na tom plánu prostě není, a to už jste hru hráli několikrát. Tento podíl náhody by mi nevadil, počítám s ním.
Problém je, že kategorii, kterou se pokusíte ve svém tahu splnit, si nevolíte vy, ale rozhodne za vás kostka. Přitom pokud vám kostka ukáže kategorii, kterou již máte splněnou, tak nehrajete vůbec. Nejdříve jsem si myslela, že je to skvělý nápad, který spoluhráčům dává šanci vás dohnat. Ve skutečnosti je ale kostka obrovským zdrojem frustrace. Ono totiž když bez jakéhokoliv vlastního přičinění nehrajete šest kol po sobě a jen pozorujete, jak se ostatní baví, zatímco vy máte jen dvě splněné kategorie, ale ty vám na té zlé kostce neustále padají, je to mírně řečeno k na… štvání.
Druhým problémem je rozdílná obtížnost úkolů, která je vidět na zadní straně karty. Pravidla úplně nespecifikují, jak s ní naložit (ono tedy obecně pravidla mají dost mezery), ale s výjimkou první hry to vypadá, že máte karty zkrátka zamíchat a na všechny mít stejný čas, který zvolíte na začátku hry. V kombinaci s tím, že kategorie určuje kostka, to vede k tomu, že někdo prostě náhodou dostane ten nejobtížnější úkol a má jej splnit za stejný čas, který měl spoluhráč na úkol nejjednodušší. Je to tedy přesně ten typ náhody, který vám dokáže zkazit celý zážitek ze hry.
Naštěstí mají obě problematické části hry jednoduchá řešení, alespoň pro nás. Jen si je musíte vymyslet sami, pravidla na to nemyslí. My dali pryč kostku, kategorie rozhodujeme sami a na úkol obtížnosti tři máme třikrát delší časovou dotaci než na úkol obtížnosti jedna. Funguje to překvapivě dobře a ze hry, která byla plná negativních emocí a táhla se jako sopel, to najednou dělá hru sice stresující, ale v míře, která je tak akorát.
Postřehovka pro děti?
Matěj a Kačka: hledej & najdi jsou oficiálně hrou určenou pro hráče od čtyř let. Reálně si ale naprosto nedovedu představit ji se čtyřletým dítětem hrát. Ano, obrázky jsou uzpůsobené malým dětem. Ale ta míra stresu je příliš vysoká a i v partě dospělých se nám opakovaně stalo, že někdo chtěl po svých spoluhráčích něčím hodit (hlavně tedy tou zlou kostkou). A to jsme dospělí, dá se tedy předpokládat, že se svými emocemi umíme pracovat. Nevyzrálé čtyřleté dítě? Asi byste jej museli dost šetřit, a to si pak nejsem jistá, zda by byla zábava pro vás. Navíc by ani nedohlédlo na konec obrovského herního plánu. Já jsem si tak Matěje a Kačku zařadila do poličky párty her pro dospělé.
Matěj a Kačka: hledej & najdi je zajímavá postřehová hra, která do svého žánru přidává trochu více komplexity. Opravdu velmi jsem přemýšlela nad číselným hodnocením. Pokud bych do hry přidala dvě vlastní pravidla, tedy odstranila kostku a dala delší čas složitějším úkolům, hodnotila bych o celý stupeň více. Ta hra je totiž vysoce návyková, zábavná a pro mě patří mezi nemnoho her, které chci hrát tři dny po sobě. Jen má některá pravidla, která dost kazí herní zážitek a se kterými už zkrátka v budoucnu hrát nechci. Po menších úpravách mě ale baví notně a nemůžu se dočkat další partie. Jen ji zatím nebudu hrát s těmi čtyřletými dětmi, byla by to zřejmě emoční divočina.
