V posledních letech se na herní výsluní snaží prorazit vývojáři s tituly, jež jsou kombinací PvP a PvE. V rámci těchto her tak bojujete proti jiným hráčům a zároveň likvidujete protivníky ovládané umělou inteligencí. Mezi ně se řadí například poměrně úspěšné tituly Hunt: Showdown nebo Escape from Tarkov, které jsem vybral záměrně. Marauders je totiž stejně jako zmíněné hry FPS s kombinací PvP PvE, čímž se jim dost podobá. Jde o taktickou multiplayerovou looter střílečku z první osoby a arkádovými souboji ve vesmíru (což je hodně nadnesené, ale hraje to svou roli).
Dieselpunk, který ohýbá dějiny
Příběh hry se odehrává v alternativních letech kolem roku 1990. První světová nikdy neskončila. Země byla industrializována až na hranici únosnosti a mnoho lidí uprchlo ke hvězdám. Vy patříte mezi tyto vesmírné dobrodruhy, kteří nad sebou nemají nadřízené, nespadají pod žádné země nebo frakce a nebojují ve jménu víry, ale pouze sami za sebe, známé jako Marauders.
Hra je ve fázi předběžného přístupu a stojí za ní vývojáři ze studia Small Impact Games, což je příhodný název pro opravdu malý tým vývojářů, kteří na ní pracují. Vydavatelem je společnost Team17.
Při vstupu do hry máte možnost prohlédnout si návod ve formě videa, který rozhodně doporučuji, protože se v něm dozvíte základní mechanismy a pointu titulu. Hlavním cílem je vybavit si postavu, pomocí vesmírného plavidla se dostat do specifické oblasti na mapě, což je většinou vesmírná loď nebo stanice, plnit úkoly, co máte v kontraktu, nebo přímo hlavní cíle raidu, a následně se vydat zpět do vesmíru a dostat se k extrakční zóně, kterou představuje vesmírná brána. Jedná se tedy o extrakční střílečku, jejíž principem je vtrhnout do mapy, získat/zabít cíl, kvůli kterému jste přišli, pokud možno sebrat co nejvíce materiálu a zase vypadnout. Jednoduchý a osvědčený postup, který je zde upraven a obohacen právě o pobyt ve vesmíru. Není to však tak růžové, jak se může na první pohled zdát. Vezmu to hezky postupně.
Hurá na raid!
Nejprve k vybavení vašeho hrdiny. Marauders v rámci časového zasazení do období od roku 1910 do zhruba 80. let 20. století operují s tamním vybavením. Naleznete zde tedy dobové zbraně, které jsou velmi pěkně zpracované, a to včetně některých dieselpunkových úprav. Jak získáváte zkušenosti a materiál, máte možnost si i různé zbraně pomocí craftingu vytvořit. Vše je velmi přehledné a intuitivní. Je jen na vás, co si s sebou do příštího boje vezmete, zda využijete helmu, neprůstřelnou vestu, vezmete si opakovací pušku, brokovnici nebo samopal, či půjdete pouze s nožem a pistolí. Místo v inventáři je omezeno počtem slotů, které lze rozšířit batohem, nosnost se neřeší.
Samozřejmě jsou již známé nejlepší možné kombinace vybavení. Co však dokáže zamrzet, je, že pokud máte i opravdu silné vybavení v podobě kvalitní neprůstřelné vylepšené vesty, helmy a těžkého kulometu, může vám nakopat borec s obuškem. Stačí totiž, aby měl protivník dobrou kombinaci přilby, vesty a zbraň na blízko, a i když do něj vysypete celý zásobník, včetně několika zásahů do hlavy, může se k vám v určitých koridorech přiblížit a umlátit vás na blízko. V tomto ohledu je zde silná nevyváženost, až absurdita – chápu, že po několika ranách do přilby nebo vesty nemusí protivník nutně padnout mrtvý, ovšem nějak by jej to ovlivnit mělo.
Ze začátku máte pouze malé vesmírně plavidlo, které připomíná spíše ponorku, svůj účel však splní. Lodě si můžete následně otevřít za poměrně nemalý obnos peněz, které získáte za splněné kontrakty nebo za prodej různých předmětů, s nimiž se vrátíte zpět. Kontrakty a cíle raidů jsou ve stylu „zabij a přines“ nebo „udrž po určitou dobu kontrolu nad územím“. Nic proti ničemu, tak snadné to opravdu není.
Nyní přichází první velké úskalí hry v aktuální podobě a tím je lobby, respektive matchmaking a připojení se do hry. I v hlavní herní časy hraje poměrně málo hráčů, na hru můžete čekat někdy i více než pět minut. Pokud nemáte kamarády, s nimiž byste se mohli vydat jako parta o maximálním počtu čtyř hráčů, čekají vás taktéž krušné časy. Je zde možnost se k někomu přidat, ale pokud jste začátečník, nejste domluveni předem nebo nemáte dobrý equip, s největší pravděpodobností vás stejně z party vyhodí. Nezbývá vám tedy nic jiného než se vydat na cestu sólo.
Marauders aneb vesmírní kempeři
Každá hra, zvláště pak PvP nebo PvE, má svou strategii. Může se jednat o nejlepší kombinace vybavení, pohyb po mapě či držení strategických bodů. V případě Marauders by se dalo vše shrnout do dvou fází – držení strategické pozice (kempení) ve vesmíru a pak následně ve vesmírné stanici či plavidle. První zmíněná pozice je lehce komplikovanější, protože souboje ve vesmíru jsou silně arkádové a nemohou se rovnat vesmírným simulátorům na to zaměřeným. Jedná se však o poměrně hezké zpestření hratelnosti. Stává se ale, že se skupiny hráčů soustředí u extrakčních bran ve snaze vám zabránit v úprku. Efektivnější je zaujmutí specifických pozic (kempení) uvnitř vesmírných stanic či vesmírných lodí, kde budete dokovat, abyste splnili vaše kontrakty nebo cíle raidu.
Každá z těchto stanic má doky, kde zanecháte své plavidlo a vydáte se již z vlastního pohledu po kořisti. Bohužel je tento princip nedomyšlený a vývojáři patrně počítali, že hráči budou vést nelítostné bitvy v mapách zaměřených na krátkou a středně dlouhou vzdálenost. Opak je však pravdou.Ano, jsou zde přestřelky, které mají šťávu, zvláště když máte možnost vyklánění se do stran. Většinou se však dostanete do přestřelky pouze s nepřáteli ovládanými AI, které poznáte podle jejich chování. To je někdy, řekněme, zvláštní, protože občas vás AI dokáže pěkně obklíčit, jindy se však bude koukat přímo do vaší hlavně a bude čekat na to, až ji zasáhnete do hlavy.
V případě lidských protivníků se objevuje držení strategického místa, tedy umístění lodi. Když totiž přiletíte a přesunete se do dekontaminační šachty, je v nejbližším okolí slyšet zvuk alarmu či sirény, která oznámí, že v daném hangáru zakotvila loď. V tuto chvíli hráči, kteří jsou v okolí, jasně vědí, že někdo přiletěl. Potvrzení této domněnky je specifický zvuk otevírání dveří s ozubeným kolem, který je také pěkně hlasitý. Následně se vám může stát (a stane se vám to), že neujdete ani deset metrů a jste v dešti nepřátelských střel. Dokonce se mi po jednom takovém zakotvení stalo, že jsem ještě neotevřel ani dveře z komory a slyšel jsem běh nepřátelských hráčů, kteří poctivě čekali, až vykouknu.
V rámci plnění úkolů a kontraktů se pak většina hráčů soustředí právě na to, zablokovat únikové cesty z dané oblasti, která v níž probíhají souboje na krátkou až střední vzdálenost. Trochu to připomíná počátky Hunt: Showdown, když podobné skupiny hráčů čekaly u extrakčních bodů, aby si vzaly hlavní kořist. To však vývojáři z Cryteku velmi elegantně vyřešili, protože pokud je v okolí extrakčního bodu více nepřátel, například koně u dostavníku začnou hlasitě řvát a extrakční loď začne houkat. Nikdo neví, kde kdo přesně je, ale víte, že tam někde v okolí padesáti metrů někdo číhá. Díky tomu podobných vyčkávacích týmů značně ubylo. Výhodou v Hunt: Showdown je na rozdíl od Marauders i otevřený prostor. Zde se vám tak nakonec může stát, že se budete soustředit na získání pár surovin a hned se vydáte zpět do doků nebo využijete evakuační modul. Jinak totiž riskujete ztrátu všeho.
Hezká dieselpunková estetika
Po vizuální stránce působí hra velmi příjemně. Kvalita zpracování zbraní je opravdu oku lahodící a celkový styl prostředí i estetika jsou povedené. V rámci aktuálního stavu hry, tedy předběžného přístupu, naleznete sice nějaké bugy či probliky v grafice, avšak spíše nahodilé než časté. Co už se mi však stávalo více, byly problémy s myší a reakcí. Myš někdy reaguje přesně a svižně, jindy je dost pomalá, až utahaná. Dá se to pochopit v úzkých prostorách, když máte zbraň s dlouhou hlavní, ale i v otevřenějším prostoru se stane, že vás pomalá reakce, respektive odezva, může stát život, a to i když máte zvolenou vysokou senzitivitu.
V rámci grafiky stojí také za zmínku, že některé důležité prvky jsou opět nedotáhnuty do konce. Příklad může být souboj ve vesmíru, kdy sice zlikvidujete nepřátelské plavidlo nepřítele, avšak ten může utéct do záchranného modulu a bleskurychle se nalodit na vaše plavidlo. Modul je prakticky nemožné zasáhnout, navíc je tak malý, že jej kolikrát ani nevidíte.
Audio stránka je standardní, slyšíte výstřely, výbuchy, kroky nepřátel a není zde nic, co by bylo vyloženě špatné. Za povšimnutí rozhodně stojí, že souboje ve vesmíru, respektive střelba a výbuchy jsou tlumené, tedy přesně tak, jak by to bylo dle vědeckých publikací ve vesmíru slyšet.
Marauders je taktickou multiplayerovou looter střílečkou z první osoby s arkádovými souboji ve vesmíru, která vás rozhodně na první pohled ohromí a bude se vás snažit vtáhnout do tohoto dieslpunkového světa. Vaše nadšení však rázem opadne, a to kvůli malému počtu hráčů, dlouhé čekací době k napojení do hry, kempení nepřátel u únikových cest, nalodění protivníků na vaše plavidlo, s čímž prakticky nemůžete nic dělat, a v neposlední řadě i kvůli různým technickým neduhům. Pokud máte možnost hrát s partou kamarádů, může vás hra bavit, pokud budete hrát sólo, spíše se jí vyhněte, protože se váš zážitek omezí pouze na umírání při opuštění vašeho plavidla, umírání při úniku nebo likvidaci pár AI nepřátel a následném pokusu utéct s tím málem kořisti, co se vám podařilo získat. Třešničkou na dortu pak je, že nepřítel může přežít i několik zásahů do hlavy, aniž by ho to nějak ochromilo nebo alespoň zpomalilo.
