Mafia II: Definitivní edice - cover

Mafia II: Definitivní edice – výrazná vylepšení nečekejte

29. 9. 2024
Zdroj náhledu: 2K Games

Mafia II: Definitivní edice je druhá část kriminální ságy Mafia. Tentokrát se dostáváte do 40. a 50. let do amerického poválečného města Empire Bay. Definitivní edice obsahuje hlavní hru a všechna vydaná DLC. Původní hra byla vytvořena 2K Czech v roce 2011, remaster vyšel v roce 2020. Stejně jako u předělávky prvního dílu na něm pracovali Hangar 13 a D3T. 

Silné příběhy, přesně to máme na Mafii rádi

Mafia II má taktéž jako první díl přísně lineární příběh, ze kterého není možné vybočit a nějak ho změnit. Hlavní postavou je veterán druhé světové války Vito Scaletta, který kvůli zranění dostal opušťák na jeden měsíc. Jeho dlouholetý přítel Joe Barbaro mu nicméně pomohl zařídit papíry, díky kterým se nemusel do války vracet. Nutno podotknout, že Joe byl právě zdrojem všech Vitových malérů. Jedna taková nepovedená prácička mu vysloužila místo na dva roky na frontě.

Vito pocházel z chudé rodiny, jeho největším přáním bylo stát se někým významným a přestat řešit peníze. Právě kvůli tomu se neustále vracel k Joeovi a jeho kontaktům. Pouští se do stále větších rizik, víc a víc si špiní ruce krví a špinavými penězi. Po jedné službičce je nakonec odsouzen na 10 let. Ve vězení nakonec skončí pouze šest let díky kontaktům s Leem Galantem. Poté se Vitův život změnil o 180°. Zbohatl, přestěhoval se do prestižní čtvrti a stal se členem mafiánské rodiny.

Jedním z klíčových momentů příběhu je Vitovo rozhodnutí pomstít vraždu svého otce a snaha osvobodit se z područí mafie. Brzy zjistí, že cesta ven není možná. Mafia II vyniká svou schopností vykreslit nejen akční stránku života zločince, ale i osobní drama hlavního hrdiny. Vita sledujeme od jeho skromných začátků až po vrchol kariéry, kdy musí čelit důsledkům svých rozhodnutí.

Schovej se, střel a řiď

Střelba ve hře Mafia II: Definitivní edice zůstala věrná původní neremasterované Mafii II. Krycí systém je funkční, i když místy působí neohrabaně. Občas je problém při přebíhání mezi úkryty, neboť nejde zapnout sprint. Nutno podotknout, že mise zaměřené na přestřelky nejsou nijak převratné. Ono je to vlastně pořád to stejné. Z krytu do krytu, vykouknout, ustřelit hlavu brokovnicí, skrýt se, přebít a znovu.

Co se týká pěstních soubojů, došlo zde k vylepšení. Levým tlačítkem myši dáváte lehkou ránu, pravým tlačítkem tvrdý úder a vyhnutí se je stiskem mezerníku. Není na tom nic převratného, ale je to rozhodně lepší než řešení v prvním díle.

Řízení vozidel si zaslouží pochvalu za realistický model jízdy odpovídající době, ve které se hra odehrává. Řízení je takové příjemné vyplnění herního času mezi jednotlivými misemi. Bonusem jsou krásná dobová auta.

Celkem mě překvapilo, že v Definitivní edici prvního dílu byly přidány motorky a tento díl se motocyklů nedočkal. Pokud by ale jízda a řízení byly řešeny podobně, není o co stát. Jízda na motorce byla neohrabaná a stejně jsem vždy raději sáhla po autě, než abych se projela na dvou kolech.

Ignorace policie

Policie ve hře moc dobře nefunguje. Vystřílíte obchod, počkáte na příchod nebo příjezd policie, zastřelíte strážníky, ukradnete oblečení a noví strážníci vás přestanou hledat. Po výměně košile jste rázem nový muž.

Jezdíte jako blázni po silnicích, nedodržujete povolenou rychlost. Nevadí, policie v této definitivní edici je velmi benevolentní. Pouze pokud při vysoké rychlosti jedete těsně vedle policejního vozidla nebo do nich v plné rychlosti napálíte, v tu chvíli vás chtějí zastavit.

Máte dostat pokutu, vytáhnete zbraň, začnete strážníkovi mířit na hlavu, nevadí. Zaplať pokutu a můžeš jet dál. Pouze pokud vystřelíte, opravdu hodně je tím rozdurdíte. Do té doby jsou v klidu.

Vždy hraju hry na střední obtížnost, ale tato policejní ignorace mě úplně vytáčí. Nepamatuji si, že by to bylo v původní variantě stejně. Právě naopak, domnívám se, že policie byla přísnější. Déle vás hledali, když jste něco provedli, okamžitě si všímali překročení rychlosti, nebylo tak snadné vykradnout obchod, protože po vás neustále šli. Nemám ráda, když je hra příliš snadná a ku hráči vlídná. Potom to není pro nikoho žádná výzva.

Vyšší rozlišení a odstranění všech nedokonalostí?

Změny v Definitivní edici nejsou nijak převratné. Pokud jste původní hru hráli před delší dobou, nemáte šanci si všimnout rozdílu. Hlavní změny se týkají grafiky, díky níž můžete nyní hrát hru ve vyšším rozlišení. Došlo k vyhlazení původní grafiky, ke zostření textur a k propracování detailů na billboardech, stěnách a podlahách. Nasvícení města je realističtější. Hned na začátku hry můžete ve sněhu vidět, jak po vás zůstávají stopy, což už považuji za povedený detail.

Velké rozdíly jsou patrné v obličejích hlavních hrdinů v podobě viditelných pórů a vrásek na pokožce. Pokud mluvíte s nějakou postavou, navazuje s vámi oční kontakt a nekouká nikam „do blba“. Pamatuji si, že tohle švidrání byl jeden z problémů původní hry. Zdálo se mi ale, že vývojářům při jedné z posledních cutscének, kdy Vito hovoří s Leem, tento problém unikl. 

Bohužel se zde tu a tam objevují technické nedostatky, jako jsou propady snímkové frekvence nebo zastaralé animace postav, které připomínají původní verzi. Někdy se vám postava zasekne v nábytku nebo se jí nesprávně vykreslí obličej. Všechny tyto chyby byly téměř vždy na konci cutscénky, těsně před začátkem ovládání postavy.

Na hratelnost se také vůbec nesahalo, a tak jsou zasekávající se nepřátelé, kteří jen stojí za sloupem a čekají, až je odstřelíte, na denním pořádku.

Párkrát jsem se během hry také dostala do situace, kdy byly silnice naprosto prázdné. Nebylo reálné odchytit si nějaké auto nebo ho najít zaparkované u silnice. Většinou to bylo v situacích, kdy nebylo možné otevřít si svoji garáž, tudíž jsem se musela po městě pěkně projít.

Tommy Angelo, jsi to ty?

Celkem mě zklamalo, že při vydání této edice nepoužili animace z definitivní edice první Mafie I. Nejenom že Tommy nevypadal jako z původního dílu, on nevypadal ani jako Tommy z definitivky. A ten hlas, kdo to je jako? To nikdo ve vydavatelství nepřemýšlel, že by použili původní dabing? Image by se dal ještě odpustit, přece jen každý stárneme a měníme se, ale aspoň ten typický hlas Marka Vašuta mohli ponechat.

Na humorné chyby tohoto typu lze v Mafii II: Definitivní edici párkrát narazit

Vyplatí se hrát rozšíření?

Mafia II: Definitivní edice obsahuje všechna tři příběhová rozšíření – „Zrada Jimmyho“, „Jimmyho Vendetta“ a „Joeho dobrodružství“. Součástí jsou také všechny dodatečné balíčky vozidel či oblečení. Jedním takovým vtipným kouskem oblečení je bunda Lincolna Claye, tedy hlavního hrdiny Mafie III. Tak určitě, módní trendy z budoucnosti odehrávající se o dvacet let později.

Zrada Jimmyho a Jimmyho Vendetta jsou arkádově laděné přídavky o nájemném „pomocníkovi“. Ty je možné hrát zcela nezávisle na hlavní hře. Joeho dobrodružství jsou naopak příběhovým rozšířením, které nám poodkryje, co dělal Joe, zatímco byl Vito ve vězení. To si rozhodně nechte až po dohrání hlavního příběhu.

Všechna tři rozšíření zdvojnásobí celkovou délku hry a prodlouží příběh o 10–12 hodin. Základní hru byste měli být schopni odehrát za 15 hodin, pokud nebudete důkladně opakovaně obíhat odehrané mise a hledat všechny zajíčky Playboy.

Zda Mafie II potřebovala remaster, o tom by se dalo polemizovat – stejně na žádné obrovské změny nedošlo. Byla sice zdokonalena grafika a opraveny některé chyby, ale i tak jich dost zůstalo, což je velká škoda. Jednou z nejsilnějších stránek celé hry je, jako u prvního dílu, její atmosféra. Vito, Joe a další postavy jsou dobře napsané, jejich dialogy působí přirozeně. Hlášky jsou neotřelé a vtipné. Celkově bych řekla, že jde o příjemnou nostalgickou vzpomínku, která ovšem bude mít problém obstát u nových hráčů, kteří mohou být zvyklí na větší volnost a otevřenost celého světa.

Klady
  • kompletní česká lokalizace
  • povedený příběh
  • detaily
  • příjemná nostalgie
  • vtipné hlášky
  • zábavná jízda autem
Zápory
  • minimální změny
  • propady fps
  • NPC zaseknutá na místě
  • stále málo otevřený svět
  • absence vedlejších misí
Platforma PC
  • Datum vydání 19.05.2020
  • 0.0

    Doporučujeme

    Vizuál

    Audio

    Příběh

    Znovuhratelnost

    Technické zpracování

    Obtížnost

    Tereza Seidlová

    Ubongo a Catan jsou hry, díky kterým kdysi propadla do světa deskových her. Dnes už se její sbírka rozšířila o komplexnější kousky jako Kutná Hora či Ztracený ostrov Arnak. U vystudované rybářky není žádným překvapením, že má slabost pro hry se zvířátky a přírodovědeckou tematikou. Na základní škole trávila spoustu hodin hraním videoher World of Tanks a War Thunder. Nyní se k PC hrám snaží opět najít cestu.

    Sledujte nás:

    © 2024 Gaming Professors, Všechna práva vyhrazena.