Pokud jste si prošli víceméně standardní pubertou, neztratili jste paměť a máte schopnost sebereflexe, nejspíš vás nepřekvapí skutečnost, že lze někoho pobouřit kulturou, písničkami a projevy lásky. Pokud jsou těmi pobouřenými sousedé, kteří vás soudí pohledy kvůli roztrhaným džínám a neortodoxnímu hudebnímu vkusu, je to ještě úsměvné. Horší je, pokud celé lidstvo svým životním stylem rozohní příslušníky mimozemské válečnické rasy. Co může nebohým pozemšťanům pomoci se brutální invazi ubránit? No přeci zase láska, písničky… a samozřejmě vesmírné stíhačky se schopností transformovat se do obřích mechů. Vyvolaly ve vás tyto řádky fanouškovské nadšení? Pak jste ideální cílové publikum pro shoot 'em up MACROSS Shooting Insight.
Vzpomínáš na lásku? A na Macross?
Čódžikú jósai Makurosu aneb Superdimenzionální pevnost Macross na počátku 80. let odstartovala jeden z největších a nejvlivnějších anime fenoménů vůbec. Sci-fi franšíza, v níž hrdinové zpravidla řeší milostné trojúhelníky a střety s mimozemšťany, obsahuje valnou většinu toho, s čím si spojujeme moderní japonskou popkulturu – sofistikované technologie, obří roboty, melodramaticky vybičované emoce, absurdní dějové premisy, odvážné kombinace žánrů i svůdně roztomilé popové idolky.
Seriály z tohoto univerza od počátku provázelo množství videoher, většinou 2D a 3D stříleček. Občas se mezi nimi objevily vynikající kousky, například audiovizuálně omračující shmup Čódžikú jósai Makurosu: Sukuranburu Varukirí (Super Dimension Fortress Macross: Scrambled Valkyrie). Nebyly však vydávány mimo Japonsko. Částečně kvůli jejich vnímané neatraktivitě pro západní publikum, ale zejména kvůli licenčním sporům s americkou společností Harmony Gold USA. Ta pod názvem Robotech vyráběla lokalizovanou verzi původního Macrossu a nárokovala si mezinárodní distribuční práva na celou franšízu. MACROSS Shooting Insight je tak první oficiální hrou z univerza Macross, kterou si mohou snadno užít hráči po celém světě. To je taky její hlavní předností.
Obtížnost? Pekelná!
Hra má svým designem blízko k moderním bullet hellům. Sice v ní nepřátelské projektily nevyplňují většinu obrazovky, ale kličkuje se téměř výhradně mezi nimi, neboť další typy překážek, například ty environmentální, chybí. Létáte samozřejmě ve Valkýrách, speciálních válečných strojích, které mohou měnit svou podobu a funkci. Jsou buďto stíhačkou, humanoidním mechem, nebo jakousi syntézou obojího. Na rozdíl od některých starších shmupů vydaných pod značkou Macross nelze mezi jednotlivými režimy Valkýr volně přepínat, ale hra si je volí sama.
MACROSS Shooting Insight byl ve své původní japonské verzi pekelně obtížný, ale s textovou lokalizací do angličtiny učinili vývojáři ze studia Kaminari Games pár vstřícných kroků směrem k méně hardcore hráčům. Lze nastavit obtížnost, která ovlivňuje jak výdrž nepřátel, tak jejich počet a množství vystřelených projektilů. Vlastně to znamená, že se se sníženým obtížnostním stupněm hra stává méně zábavnou, ale pořád ne zrovna jednoduchou. Stav ukazatele zdraví se totiž nedoplňuje na konci každého levelu, ale musíte si s ním vystačit po celou kampaň. Pokud si tedy neaktivujete automatickou regeneraci, která vás sice zbavuje možnosti nahrávat skóre do online žebříčku, ale hraní činí výrazně snažším.
Zvol si svého hrdinu
Režim příběhu vám dá na výběr z pěti pilotů. Mezi hratelnými postavami se ocitají hrdinové z různých seriálů spadajících do unvierza Macross – víceméně od Macross Plus (1994) po Macross Delta (2016). Hra za každého pilota přináší mírné dějové odlišnosti, ale zejména jiné Valkýry, z nichž každá má specifický typ primárního útoku. Příběh je vyprávěný klasicky japonskou formou, tedy skrze statické obrazovky s textem. Několik doplňujících dialogů se odehrává i během hraní. Tyto jsou plně nadabované, ovšem pouze do japonštiny. Pokud tomuto jazyku dobře nerozumíte, máte smůlu, neboť během manévrování mezi střelami není možné zároveň číst titulky schované v pravém dolním rohu obrazovky.
Po dokončení příběhové kampaně se vám otevřou čtyři bonusové módy. Arcade se hraje v zásadě stejně, jen v něm nenajdete dějové dialogy a v případě neúspěchu začínáte znovu od úplného začátku. Area Survey je taktéž založená na stejných principech, ale vždy vás nechá zvolit si konkrétní level, do něhož se chcete podívat. Boss Rush vás pochopitelně vrhne do soubojů s bossy. Nejzajímavějším módem je tak poslední Ace Battle, v němž se utkáváte s nepřátelskými piloty v boji jeden na jednoho. Tato klání jsou ovšem extrémně obtížná, takže si je užijí jen pokročilí hráči.
Ztraceno mezi dimenzemi
Vývojáři MACROSS Shooting Insight propagují jako „multidimenzionální střílečku“, čímž mají na mysli, že hra kombinuje několik druhů hratelnosti. To sice předchází monotónnosti, ale zároveň se s touto volbou pojí zásadní problémy. Jednotlivé levely jsou totiž velmi nevyvážené co do náročnosti a designové kvality. Horizontálně scrollující pasáže se hrají nejpříjemněji a většinou jsou docela snadné. Twin-stick úseky by na tom byly podobně, ale všechny jsou vlastně téměř identické.
Jakmile s Valkýrou začnete létat vertikálně, vyjeví se bolestná tvůrčí opomenutí: velkou část nepřátel prostě nemáte šanci zasáhnout, neboť cesta z jednoho kraje širokoúhlé obrazovky na druhý vám trvá něco kolem pěti sekund. Jde to částečně kompenzovat naváděnými raketami nebo volbou Valkýry, která nestřílí jen přímo před sebe, nicméně nikdy nebudete mít pocit, že nad návrhem úrovní vývojáři důsledně přemýšleli. Suverénně nejhorší jsou 3D pasáže ve stylu her Panzer Dragoon či Afterburner, které se vyznačují velmi neohrabaným mířením. Výtku si zaslouží také HUD, jehož prvky mohou občas překrývat obraz a bránit vám ve výhledu na vaši Valkýru.
Fanoušci, kteří se na MACROSS Shooting Insight těšili kvůli seriálovým písničkám, budou uspokojeni spíš tak z poloviny. Několik jich při hraní skutečně zazní a slouží de facto jako dočasné buffy. Vždy ovšem mají podobu krátkých úryvků a nikdy nedostanete možnost si je poslechnout celé.
MACROSS Shooting Insight je ve výsledku spíše průměrný shmup, jemuž dodává na atraktivitě zejména licence franšízy Macross, s níž přicházejí známé postavy a hudba. Dovede pobavit a je naštěstí přístupný všem fanouškům bez ohledu na jejich hráčské schopnosti. Trpí ovšem klasickým problémem videoher kombinujících mnoho různých přístupů k jednomu žánru. V ničem, o co se pokouší, totiž doopravdy nevyniká.
