Lovec artefaktů – recenze gamebooku

Jiří Zahradníček na sebe v oboru gamebooků již jednou upozornil. Jeho Havarrské kobky vzaly starý osvědčený koncept dungeon crawlu s minimem příběhu, ovšem s o to barvitějším prostředím a širší zásobou nepřátel k poražení i předmětů k lootování. Jako podobná aktualizace devadesátkové zábavy přitom fungovaly skvěle.
Tentokrát je jeho projekt ambicióznější – přidává na postavách, mechanikách i hloubce světa. Navíc si bere poměrně neokoukaný koncept a zapojuje ho jak do příběhu, tak do hry. Příznačně pojmenovaný Lovec artefaktů z roku 2023 tak dokazuje, že se na poli moderních českých gamebooků rýsuje další zajímavý autor.

Na cestě za výplatou… a za záchranou světa

Coby bezejmenný hrdina se specializujete na lov artefaktů. Vaším úkolem bývá poslouchat staré příběhy, nacházet podle nich magické předměty a ty následně zpeněžit. Práce to je sice nebezpečná, ale vydělá vám na živobytí a v oboru patříte ke špičce.

Při své poslední práci však najdete ingot z tajemného kovu, o nějž se majitel nestihne přihlásit. Rady si neví ani místní kovář – může vás akorát nasměrovat k rytíři Ra‘mahovi, který žije ve městě Levogar a který by měl vědět více. Vaším prvním úkolem tak bude vůbec dorazit do Levogaru v jednom kuse, což po moři ani po souši nebude nic jednoduchého.

Tím také vaše výprava nekončí a brzy zjistíte, že tu jde o víc než jen o kus kovu – vlastně o mnohem víc. Jako zkušený bojovník se ale při podobném podniku budete hodit, a k tomu můžete očekávat bohatou odměnu. A nezapomínejte ani na to, kým jste, neboť pokud budete mít štěstí, můžete po cestě získat některé z dalších artefaktů…

Oproti Havarrským kobkám (s nimiž se chtě nechtě Lovec artefaktů musí srovnávat) je rozsah větší, svět propracovanější a příběh složitější. Od lehce generického dungeon crawlu jsme se tak posunuli k rozsáhlé rozvětvené cestě přes celé království, která mi místy připomínala díla od české Negart Group.

Základem každého dobrodružství je dobrá výbava

Soubojový systém nadále pracuje se Sílou a Výdrží, boje se rozhodují pomocí hodů dvou kostek. Své počáteční statistiky ale nově upravujete podle tabulky, abyste nezačínali s příliš slabou nebo silnou postavou.

Maximální Sílu a Výdrž si postupně zlepšujete výzbrojí a výstrojí, bez nichž se stále náročnějšími protivníky neudržíte krok. Ze začátku je tak hlavně potřeba sehnat dobrou zbraň a brnění, ale klíč k úspěchu představují titulní artefakty. Tyto magické zbraně, zbroje a šperky totiž ve své kategorii představují špičku a nabízí silné bonusy, které byste neměli zanedbat. Akorát je nejdřív musíte najít…

Vybrat si také můžete dva z pěti talentů, díky nimž získáte pasivní schopnosti nebo další možnosti, jak řešit problémy. Tím se hra zase trochu posouvá směrem k RPG a některé její složitější mechaniky připomínají videohry. Můžete tedy získat dočasné buffy nebo předměty, které se vám budou hodit situačně. Na rozdíl od videoher si však instrukce k jejich použití musíte buď zapamatovat, nebo poznamenat stranou.

Stejně propracovaný je také inventář, nyní rozdělený na čtyři kolonky s omezenou kapacitou a (opět lehce videoherní) sekcí důležitých předmětů. K obnovování zdraví už neslouží pouze jídlo, bylinky a lektvary, ale také čas pro odpočinek. Vy i vaši nepřátelé přitom můžete způsobovat značné poškození, takže souboje jsou tu krátké, brutální a každý bod Výdrže navíc přijde vhod.

Živější vyprávění

Propracovanější svět znamená kromě jiného více postav. Dočkáte se tak opravdových společníků a rozmluvy nepůsobí jako konverzace s NPC, od nichž si máte jen vyzvednout quest či předmět. Při putování ve skupině si ještě můžete vybírat, jak moc se o své spolubojovníky budete starat, což opět podporuje hraní rolí.

Lokace už sice nejsou tak barvité a nesourodé jako v Havarrských kobkách, zato prostředí a jeho obyvatelé dávají mnohem větší smysl. Popisy jsou proto živější a při sledování svého postupu na mapě si opravdu přijdete jako dobrodruh na výpravě.

Naopak průběh soubojů je zhuštěnější a jejich výsledek se dozvíte v tom samém odstavci. Na jednu stranu tak text zbytečně nenabobtnal a vměstnal se do kulatých pěti set odkazů, na druhou stranu se kvůli tomu nevyhnul roztomile paradoxním (a z hlediska literární teorie zajímavým) větám typu „Přežil-li jsi, pokračuj ve čtení“. Zkušení čtenáři gamebooků si však podobnými ústupky hratelnosti nenechají zkazit dobrý příběh, že?

Rozhodnutí bude jen na vás

Lovec artefaktů vám hned na začátku nabídne dvě navzájem výlučné cesty, takže rozhodně nečekejte, že napoprvé uvidíte všechno. Další odbočky navíc vedou k artefaktům nebo k zásluhám, což je knižní obdoba achievementů. Připočtěte k tomu množství nepovinných zastávek spolu s počátečním výběrem talentů a důvodů k opakovanému čtení máte hned několik.

Hra je zároveň vůči čtenáři férová a její design se drží myšlenky, že náhlá smrt nikoho moc nebaví. Téměř vždy tak dostanete buď varování, nebo poslední šanci, než si budete muset nalistovat na definitivní game over. To však zároveň znamená, že se můžete bez problémů dostat v příběhu poměrně daleko, než vás najednou začnou drtit výrazně silnější nepřátelé. V tu chvíli je načase začít hledat artefakty, protože bez nich vaše výhra až příliš spočívá na náhodě.

Artefakty spolu se systémem zásluh také představují hlavní důvod, proč si kreslit mapku. Jinak si většinou vystačíte se zásadou, že je lepší prozkoumat, co se dá, než budete pokračovat k cíli. Při tomto průzkumu v textu kolikrát najdete drobné nápovědy ohledně dalšího postupu, a tak se pečlivé čtení vyplatí. Kromě toho vám hru ozvláštní i několik hádanek.

Zdroj: JZ GAMEBOOKY, autor

Všechno pohromadě v jedné knize

Zpracování Lovce artefaktů také navazuje na Havarrské kobky; vrací se tedy brožovaná vazba a černobílé ilustrace Milana Hajného, které napodobují styl starých fantasy časopisů. Doplňkové texty (či, odborně, peritexty) jsou ale o něco bohatší.

Pokud nemáte po ruce kostky, na konci knihy najdete povedenou kreslenou tabulku náhody, v níž si můžete ukazovat tužkou. Kromě ní dostanete ještě seznam pro odškrtávání zásluh a podrobnosti k artefaktům. Každý z unikátních předmětů má totiž krátký popis s příběhovým pozadím ve stylu her od FromSoftware a můžete si přečíst, který z bájných hrdinů danou věc vlastnil před vámi. Nejde o nic rozsáhlého, a přesto to pomáhá s budováním uvěřitelného světa. Při koupi z oficiálních stránek navíc můžete za menší příplatek dostat ke gamebooku mapu herního světa natištěnou na látce, což zaujme zejména sběratele.

Oproti předchozí knize se zlepšilo formátování – každý interaktivní prvek je v textu jasně vyznačen, a tak už nebudete tápat, kam který předmět v inventáři patří. Celkový kladný dojem jen lehce kazí průvodní listina – zde nazvaná deník dobrodruha. Jednak má jeho knižní verze příliš malá okénka (což můžete vyřešit jeho stažením a vytištěním v plné velikosti), jednak má popisky v moderním, nezapadajícím fontu. Vzhledem k rozměrům knihy a čitelnosti asi nebylo zbytí, ale esteticky to příliš nepůsobí.

Lovec artefaktů se přidává k již slušné nabídce českých fantasy gamebooků. Jiří Zahradníček v něm však promyšleně rozšiřuje zažité mechaniky, přidává vlastní svět a nabízí několik cest s mnoha odbočkami, čímž představuje dobrou alternativu pro gamebooky od zavedených značek. Jakmile se trochu zorientujete v ději a pochopíte, jak postupovat, dočkáte se zábavy pro mnoho dalších čtení.