Je to tu. Přichází čas na největší loupež století. Jste připraveni vy, je připraven i váš tým a máte nakoupeno všechno lupičské vybavení světa. Ale co to? Co tu dělá ten druhý gang lupičů? No tak to teda ne! Tady budete krást jen vy a vaše parta! Je čas tomu floutkovi ukázat, že v tomhle městě je místo jen pro jeden gang. Ten váš. Jóó, život prvotřídního lupiče je zkrátka těžká dřina. Přesvědčit se o tom můžete v deskové hře Loupež: Evropa, kterou na náš trh uvedlo vydavatelství Albi.
Španělská dvojkovka
Loupež: Evropa vyšla pod originálním názvem Caper: Europe v loňském roce. Reimplementuje starší titul z roku 2018 nazvaný jednoduše Caper. Ten sice s Loupež: Evropa sdílel řadu společných prvků, nová edice však přinesla mnoho změn. A byly jednoznačně k lepšímu. Hra vyšla po úspěšné crowdfundingové kampani pod křídly známého studia Keymaster Games, které stojí za tituly Parky nebo Teror z temnot. Hra byla skvěle adaptovaná na online platformu Board Game Arena, a můžete si ji tak před koupí vyzkoušet.
Autorem Loupež: Evropa je Španěl Unai Rubio. Jde o jeho prozatím nejúspěšnější titul, v době psaní této recenze se Loupež: Evropa v žebříčku největší světové databáze deskových her Board Game Geek nachází na 520. místě, což je na relativně novou hru pro dva úctyhodný výkon. Je určena pro hráče od deseti let a na jednu herní partii by si měli vyhradit 25–35 minut. Za ilustracemi stojí Josh Emrich, jehož tvorbu jsme mohli vidět i v Teroru z temnot.
Skvělá partička
Ve hře Loupež: Evropa se budete chtít stát nejslavnějším lupičem v Evropě. Abyste dokázali, že jste tohoto titulu hoden, budete muset zvládnout vloupání do tří velmi lukrativních lokací. V cestě vám však bude stát protihráč, šéf rivalského gangu lupičů, který se pokusí o to stejné. Budete tak muset dokázat, že právě vy dokážete sestavit tu nejlepší partu vybavenou tím nejlepším vercajkem.
Mezi vámi bude na stole ležet herní deska se třemi lokacemi k vyloupení a ukazatelem kol. U každé lokace během hry vytvoříte partu až tří lupičů, přičemž každý z nich bude disponovat až třemi kartami vybavení. Vedle lokace se vždy nachází ukazatel úspěchu, který se budete snažit přetáhnout na svoji stranu, abyste za danou lokaci na konci partie získali body. Další body můžete získat za ukradnutí kořisti nebo za správné sety různobarevných karet.
Ačkoliv je Loupež: Evropa v srdci hra o územní nadvládě (area control), není to jediná cesta k vítězství. Nezřídka se vám stane, že sice máte převahu ve všech třech lokacích, soupeř vás ale stejně vydrtí na sadách kořisti a vybavení. Díky tomu si nikdy nemůžete být úplně jisti vítězstvím. Tedy, pokud si již během hry nebudete počítat body, což by vás ale dost zdržovalo. Nebo pokud nedrtíte soupeře ve všech způsobech bodování.
Vybírám si tebe!
Boj o územní nadvládu není jediným hlavním mechanismem hry. Tím druhým je draftování. Přesněji uzavřený draft, při němž se hráči podívají na karty v ruce, jednu z nich si vyberou a zbytek pošlou dál. Tento mechanismus, ač bezesporu zábavný a urychlující hru, není obvykle známý tím, že by kdovíjak dobře fungoval ve dvou hráčích. Většina autorů tak volí pro dvojici draft spíše otevřený (jako v titulu Pán prstenů: Duel o Středozem) nebo využívá třetího automatizovaného hráče, který „vybírá“ karty náhodně (jako v titulu 7 divů světa).
Unai Rubio se ale nebál a rozhodl se použít uzavřený draft se vším všudy. A ono to funguje báječně. Jak je to možné? Hráči si totiž nevybírají karty simultánně, ale střídají se ve výběru. Každý hráč na začátku kola dostane předem daný počet karet. Zároveň je v každém kole určen hráč, který začíná. Ten si ze svých karet jednu vybere, vyhodnotí ji, pak si vybere ze svých karet jednu protihráč, vyhodnotí ji a teprve poté si hráči zbylé karty předají. Na konci kola jim vždy zbyde jedna karta, kterou již nevyloží nikdo, zahodí se.
Všechno mi zkazíš
Loupež: Evropa navíc není jednou z těch dvojkovek, v nichž byste si každý stavěl na svém písečku a jen si na konci porovnali skóre. Tady budete viset na každém soupeřově rozhodnutí. Přetáhl ukazatel úspěchu na svoji stranu? Pak se můžete pokusit to zvrátit. Nebo se na tuto lokaci vykašlat a věnovat se raději těm, kde jeho pozice není tak silná. Nachází se na mapě již jen jeden žeton kořisti, který potřebujete pro dokončení setu? Tak si sakra dávejte pozor na to, co za karty soupeřovi pošlete. A pokud máte nějaké vybavení, které je pro vás naprosto kritické, raději si jej braňte něčím zbytečným. Jinak se vám jak nic může stát, že vám jej soupeř spálí, čímž o bonusy z něj přijdete.
Hra je to vysoce interaktivní a od začátku do konce plná napětí a těžkých rozhodnutí. Partie jsou přitom rychlé, pokud tedy nehrajete s lidmi trpícími analytickou paralýzou. Naštěstí nikdy nebudete mít tak široký výběr, abyste se dumáním nad optimálním tahem zasekli na půl hodiny.
Na dokonalost není prostor
Také se musíte připravit na to, že nikdy nezvládnete udělat vše, neustále si musíte vybírat. Hra se odehrává během šesti kol, přičemž v těch lichých budete draftovat lupiče a v těch sudých vybavení. V prvním kole si budete vybírat ze čtyř lupičů, a vyložíte tím pádem během kola tři. V pátém kole se vám ale do ruky dostanou lupiči jen dva, a vy tak vyložíte jen jednoho z nich. A věřte mi, že leckdy byste potřebovali tak tři na to, abyste mohli zvrátit situaci. Jenže hra vás nutí si vybírat, čímž vytváří skvělé napětí.
Pochválit musím i ekonomiku mincí zvaných všiváci, potřebných pro nákup vybavení. Těch je totiž ve hře jen deset a nemá cenu si je nijak hromadit. Pokud má soupeř získat všiváky a máte je u sebe vy, vezme si je drze přímo od vás. Tedy alespoň do té doby než jich máte každý pět. Vybavení má různou cenu, přičemž to hodnotnější má samozřejmě silnější efekty. Všiváky získáte z některých karet vybavení při jejich vyložení, případně vyložením slabších lupičů. Poslední možností je pak prodej vybavení namísto jeho vyložení. To vám sice dá jen jeden všivák, alespoň tím však zamezíte soupeři tuto kartu získat.
Vymazlené zpracování
Hry od studia Keymaster Games jsou známé nejen svojí zábavnou hratelností, ale také pečlivým zpracováním. A Loupež: Evropa rozhodně není výjimkou. Na první pohled vás zaujme malá, mělká a velmi pevná krabička plná vystouplých zlatých nápisů a neotřelých ilustrací. Opravdové hody vás ale čekají uvnitř.
Pravidla i karty jsou pevné a vytištěné s mojí oblíbenou ražbou lněné tkaniny. Mince s názvem všiváky se vylupují jedna báseň a jejich arch je vzhledem k tematické „vizitce“ až škoda vyhodit. Žetony kořisti jsou velice bytelné a pozlacené, figurka lupiče taktéž pozlacená a ukazatele úspěchu padnou tak akorát do ruky. Navíc má každý hráč detailní přehledovou kartu a na herní desce je i velmi šikovný ukazatel kol, díky kterému nebudete muset nikdy dumat nad tím, kolik karet rozdat a kdo zahájí kolo.
Ale to nejlepší je dokonalý a perfektně promyšlený insert od GameTrayz. Včetně víka. Díky němu má každá komponenta svoje přesné místo a během transportu nebo vertikálního skladování v poličce se vám nic nikam neposune. Krabička je navíc vyplněna do posledního místa. To s sebou samozřejmě nese dvě úskalí. Autor nesmí v budoucnu přijít s žádným rozšířením, zkrátka by se nevešlo do krabice. A bohužel se do ní nevejdou ani karty v obalech. Jsou sice naštěstí pevné a s ražbou lněné tkaniny… ale chronické obalovače to stejně neuspokojí. Je to obzvlášť škoda u hry, v níž je část karet použita v každé partii a část jen v každé čtvrté.
Evropskými metropolemi
Jak je to možné? V každé partii se totiž vydáte loupit do jiného města. Celkem jsou na výběr čtyři: Paříž, Barcelona, Řím a Londýn. Na začátku herní partie si vždy jedno z nich vyberete a do příslušných balíčků zamícháte speciálních šest karet vybavení, tři karty lupičů a pět karet lokací. Nezní to sice jako mnoho, ale kvůli (nebo možná díky) tomu, že v každé partii vám rukama projdou všichni lupičové i všechno vybavení, máte zajištěno, že hru městské karty opravdu změní. Jen ty městské karty lokací se vlastně vůbec nemusí objevit, ze třinácti se totiž vždy losují jen tři. Alespoň ale máte větší rozmanitost.
Každé z měst má svoji unikátní atmosféru. A tím nemyslím jen to, že v Paříži budete moct vyloupit Louvre a v Londýně Big Ben. I vybavení a lupiči dodávají další atmosféru, a tak se v Barceloně do vaší party může přidat surrealista a v Paříži sama Cruella deVille, tedy pardon, Madame.
Co je ale ještě důležitější, tak ta unikátnost je i herně. Každé z měst totiž přidává nějaké nové možnosti. V nejjednodušší Paříži budete ještě více odměňováni za žetony kořisti. V Barceloně chcete na konci hry mít v partě konkrétní barvu svrchního vybavení. Řím více odměňuje karty konkrétních barev. A to nejen v partě vaší, ale i vašeho soupeře. A některé efekty vás dokonce odmění posunem žetonu úspěchu za odhozené vybavení. Nejsložitější je Londýn, který pěkně zamává s ekonomikou mincí. Budete tak moci schovávat do svého úkrytu mince a taky za ně na konci hry získat hromadu bodů. Nebo během hry posunovat za ukryté mince žeton úspěchu. Objevovat všechny efekty a synergie je zkrátka radost. Zároveň nemůžu říct, že by některé město bylo zábavnější než jiné. Jen ta Paříž je na můj vkus až příliš přímočará.
Ach, ty ilustrace!
Nad zpracováním hry jsem se již rozplývala, na závěr recenze bych se ráda zastavila ještě u ilustrací. Ty jsou totiž velmi originální a asi nebudou sedět každému. Já jsem z nich ale byla nadšená. Jsou konzistentní napříč hrou, unikátní a skvěle dokreslují atmosféru zobrazované doby. Navíc je díky nim ve hře spousta easter eggů, jako Cruella deVille, tedy pardon, Madame v Paříži.
I ikonografie je velmi jasná, rychle se vám dostane pod kůži a po dvou nebo třech partiích již nikdy nebudete potřebovat vysvětlení na přehledové kartě. Barvy jsou také skvěle rozeznatelné. Jedinou výjimku tvoří červená na pálicích kartách a barcelonská oranžová. Ty se za špatného světla snadno spletou a musíte si je víc pohlídat. Ale jen v jedné ze čtyř partií.
Loupež: Evropa je originální dvojkovka, která se rychle katapultovala mezi mé nejoblíbenější. Autorovi se v ní umně podařilo spojit územní nadvládu s uzavřeným draftem, tedy mechanismy, které obvykle příliš dobře ve dvou hráčích nefungují. Unikátní ilustrace dokreslují skvělou atmosféru hry a na vysoké úrovni je i zpracování zbytku komponent. Partie jsou velmi rychlé a plné napětí od začátku až do konce. Díky čtyřem různým balíčkům a různému pořadí, v němž karty přijdou do hry, má Loupež: Evropa i velkou znovuhratelnost. Zkrátka skvělý titul, který můžu všema deseti doporučit.
