Síla přátelství, tíha tužeb, pocity zmaru, první vzdory a k tomu všemu léto roku 1995 skrývající obrovitánské tajemství. Dokonce až tak velké, že se kvůli němu cesty nejlepších kamarádek na dlouhé roky rozešly. Vše změnil až tajemný balíček, který svedl nyní už dospělé ženy opět dohromady. Co se před takřka třiceti lety stalo? Proč si nepamatují více než střípky minulosti? A co je obsahem záhadné zásilky? To vše se dozvíme ve druhé části příběhu hry Lost Records: Bloom & Rage.
Tajemství minulosti
Když se v polovině února montrealská pobočka francouzského studia Don't Nod vytasila s novinkou v podobě interaktivního příběhu, mnozí čekali další variaci na slavné Life is Strange. Jenže Lost Records: Bloom & Rage se vydalo vlastní cestou. První část s názvem Bloom nás zavedla do ospalého městečka Velvet Cove a představila příběh čtyř kamarádek, které prožívají radosti i bolesti spojené s dospíváním. Tape 1 se soustředí na budování přátelství, nějaké ty krize identity a krásu mladých let. Zato druhá část, Rage, nasazuje zcela jiné tempo. Pokud titul ještě neznáte, a přesto chcete znát náš verdikt, doporučujeme začít recenzí první části Lost Records: Bloom & Rage Tape 1, protože není čas se ohlížet zpět.
Druhá část příběhu plynule navazuje na emocionálně silný a překvapivý závěr té první. Děj nabírá na obrátkách, atmosféra houstne a do popředí se dostávají závažnější témata. Náhlý příběhový twist z první poloviny zamíchal kartami do takové míry, že se temnější a vážnější atmosféra nese hrou až do samotného konce. Hrdinky nyní čelí otázkám, na které není snadné najít odpovědi, a někdy se jim možná ani líbit nebudou. Plynutí času, pomíjivost lidského života, křehkost přátelství i pocit bezmoci jisté věci ovlivnit nutí postavy rozhodovat se tady a teď.
Když volby opravdu bolí
To samé břímě, které nesou dívky, padá také na hráče. Styl vyprávění zůstává stejný. I tentokrát se pohybujeme mezi dvěma časovými rovinami: mezi létem roku 1995 a současností o dvacet sedm let později. Dialogové volby vás doženou v obou případech, přičemž skoky mezi realitami už nejsou tak časté jako v Tape 1. Díky tomu nepůsobí rušivě, právě naopak. Přirozeně do sebe zapadají a pomalu skládají příběhovou mozaiku dohromady.
Jak je to vlastně s těmi volbami? Už v první části se zdálo, že dialogové možnosti nemají vždy zásadní dopad na vývoj děje, protože se výsledek ukázal být stejný bez ohledu na zvolenou odpověď. Našly se však i momenty, kdy rozhodnutí působilo nenápadně, a přesto na pozadí, coby neviditelná ručička vah, ovlivňovala vztahy mezi dívkami. Právě tyto volby v Tape 2 vystrkují růžky a určují, jak na Swann kamarádky Autumn, Nora a Kat nahlíží. Zda jí důvěřují natolik, aby si od ní nechaly pomoct, nebo si drží distanc. A právě na tom skutečně záleží, protože tyto postoje rozhodnou, který z několika možných konců příběh završí.
Druhé dějství bez zpátečky
Lost Records: Bloom & Rage: Tape 2 pokračuje ve stejném duchu jako první část, ale přidává na intenzitě. Času totiž hrdinky nemají na rozdávání. Druhá polovina příběhu je splašenější, emotivnější a divočejší, což podtrhuje i její zhruba poloviční délka oproti Tape 1. Vývojáři navíc šikovně pracují s filmovými záběry. Kamera se nebojí snímat panoramata ani detaily. Poklidné scény vyzývající k zamyšlení často bez varování skáčou do napínavých momentů, které dostávají až hororový nádech a funguje to výborně.
Swann má po ruce opět věrnou kameru, skrze niž nahlíží na svět kolem sebe. Sbírání vzpomínek v rámci minihry je stále zábavné se všemi vychytávkami jako v případě Tape 1. Plusové body dávám za fakt, že tentokrát se kamera využívá i jinak než jen jako sběratelský nástroj. Přesto mi na jazyku zůstává hořký pocit promarněného potenciálu, že se s tímto herním prvkem dalo experimentovat mnohem víc.
Tajemno, které (ne)uspokojí
Celý titul už od počátku provází jisté tajemno pohánějící děj kupředu. Nadpřirozený prvek v Lost Records: Bloom & Rage hraje klíčovou roli. Vtahuje hráče do husté a místy až znepokojivé nálady, která ho přiměje netrpělivě poposedávat nedočkavostí ze sílícího neznáma. Bohužel, závěr mě poněkud vyvedl z míry. Hra sice v posledních chvílích odhalí vše, co si do té doby držela pod pokličkou, ale výsledek působí až podivně kultisticky a místo odpovědí přináší spíše další otázky. A že jich není málo. Dojem nedořečenosti posiluje také to, že Tape 2 v podstatě nic moc nevyřeší a místo toho naznačuje, že se pravděpodobně počítá s pokračováním. Kde je Scooby-Doo a jeho parta všetečných dětí, když je člověk potřebuje?
Ale zpět k tomu, co Lost Records: Bloom & Rage dělá skvěle – silné postavy, vývoj vztahů, výborný dabing, příjemná vizuální stylizace, soundtrack i volby, které tentokrát skutečně ovlivňují průběh děje. Hra si bezpochyby zaslouží označení duchovního nástupce Life is Strange. Tak s čím mám ještě problém, že jsem recenzi neukončila? Především s technickou stránkou. Odklad vydání druhé části byl rozhodně správným rozhodnutím, protože si nedokážu představit, v jakém stavu bychom Tape 2 dostali v původním březnovém termínu.
I teď Lost Records: Bloom & Rage Tape 2 trápí technické neduhy: občasné propady snímků, dabing nesynchronizovaný s pohyby rtů, problikávání postav ve scénách, kde nemají být, nebo opožděné načítání textur v průběhu cutscén. Nic z toho není fatální, ale při častém opakování to už nejde jen tak přehlédnout. Snad vše brzy opraví aktualizace. A tímto definitivně končím.
Lost Records: Bloom & Rage Tape 2 rozehrává mnohem mrazivější a osudovější partii než první část. Z kdysi idylického léta plného snů a přátelství zůstávají jen střípky, které se nyní mění v ostré střepy pravdy, jež mohou hluboce zranit. Nad celým příběhem se vznáší tíživý opar tajemna, který s postupem času houstne, až se dusivě sevře kolem hráče i hrdinek. Závěr se neptá, jestli jste připraveni. Jednoduše udeří, odhalí svou temnou tvář a zanechá ve vás tichý šepot pochybností. Odpovědi se nedostaví snadno. A když už přijdou, možná si budete přát, abyste je nikdy neslyšeli.
