Dávej pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to totiž splnit. Věta, jež není pouze povrchní moudrostí. Ve skutečnosti mění životy v moment, co skutečně pochopíte její význam. Přání mají silnou moc a mohou pohnout lidskými osudy. Někdy k lepšímu, jindy k nečekaným, a ne vždy vítaným, důsledkům. Co když se naše sny vyplní jinak, než jsme si představovali? Co když cena za splněné přání převýší jeho hodnotu? Co když Lost Records: Bloom & Rage není jen příběhem o přátelství a vzpomínkách, ale také o tíze tužeb, které mohou změnit minulost i budoucnost způsobem, jaký nikdo nečekal?
Půlka příběhu, půlka tajemství
Dost bylo filozofování o nesmrtelnosti chrousta. Před námi leží čerstvá novinka a také prvotina montréalské pobočky věhlasného studia Don't Nod. Jestli myslíte, že půjde o hru ve stylu všemi milovaného Life is Strange, pak máte i nemáte pravdu. Lost Records: Bloom & Rage se jistě nevyhne srovnání s dosud nepokořeným králem příběhových adventur, s nímž má kromě autorů společné také epizodické vydání. Lost Records: Bloom & Rage je prozatím polovičatý titul. Na druhou epizodu si počkáme až do dubna. Proto prosím berte v potaz, že významná část děje ještě nebyla odkryta. Tato recenze tak nehodnotí finální produkt.
Že Don't Nod umí vyprávět silné a emocemi nabyté příběhy, které nejsou jen sledem událostí, ale živým, proměnlivým světem formovaným samotným hráčem, jehož každý krok může vést k jinému konci a každá volba může odhalit novou vrstvu vyprávění, už dávno víme. Lost Records: Bloom & Rage se možná snaží o totéž, ale zatím budete hlubší následky svých voleb hledat jen stěží. Příběh postupně plyne a staví vás do pozice dirigenta, který sice může určit, zda odpovíte klidně a vystrašeně, nebo vzpurně a agresivně, ale ve výsledku dojdete do stejného cíle. Někdy je lepší zkrátka mlčet. I na to postavy pohotově reagují odpovídající zpětnou vazbou. Těžko v tento moment soudit, zda si Lost Records: Bloom & Rage první částí připravuje půdu pro něco velkolepějšího, protože na volbách, ač se to zatím tak jasně nejeví, záleží.
Minulosti neutečeš, ani kdybys chtěl
Příběh se zabývá sílou přání a jejich nečekanými důsledky… alespoň to tak v této fázi vypadá. Sleduje osud čtyř kamarádek zažívajících strasti dospívání v odlehlém městečku Velvet Cove, které možná není tak rušné jako Arcadia Bay, zato sdílí podobnou atmosféru. Zatímco se Max prezentovala jako vášnivá fotografka, hrdinka tohoto příběhu Swann ráda sleduje filmy a natáčí domácí videa. Než se s rodinou za pár týdnů odstěhuje, snaží se uchovat si co nejvíce vzpomínek na rodné město i nově vzniklá přátelství během nezapomenutelného léta roku 1995. Léta, které sice bylo krásné, ale zároveň vneslo do životů dívek trauma, kvůli němuž si navzájem slíbily, že se už nikdy neuvidí. Jenže osud měl se Swann a jejími kamarádkami jiné plány. Kdo a proč poslal tajemný balíček, který dívky po dvaceti sedmi letech opět svedl dohromady?
Dějová posloupnost je v Lost Records: Bloom & Rage vystavěna jako lehce chaotické vzpomínání na minulost. Dívky se jako již dospělé ženy vrací do Velvet Cove, aby po letech odloučení zavzpomínaly na ono osudové léto. Jak se zdá, všechny už dávno vytěsnily z paměti cokoliv s ním spojené. Časová perspektiva skáče z přítomnosti do minulosti někdy tak často, až je to rušivé. Autoři se snažili propojit obě časové roviny a uznávám, že někdy mi komentáře dospělých dívek pomohly lépe se vcítit do situace v minulosti, nebo naopak poukázat na dopad nějakého dřívějšího rozhodnutí. Ovšem v moment, co k časovým skokům začalo docházet co pár minut, se pro mě tato jinak opěvovaná mechanika stala spíše otravná. I když se nacházíte v minulosti, dívky ze současnosti dění na pozadí často komentují i bez toho, aniž by se časová perspektiva musela přepínat. Nebylo tedy potřeba scény tak často prohazovat a narušovat tím tempo hry.
Protože se jedná o první polovinu příběhu, Lost Records: Bloom & Rage hráče zanechává v určitém napětí a dává mu prostor vymýšlet všemožné teorie. Zatím však nelze s jistotou říct, kam se to celé snaží směřovat. Swann je tichá outsiderka. V oblasti sociálního života má velké mezery, zato jí nechybí laskavé srdce připravené se otevřít každému, kdo o to bude stát. Kat je malý ďáblík v těle anděla s hluboce zakořeněným vzdorem proti své vlastní rodině. Autumn je ta zodpovědná snažící se držet krok, ale ve skrytu duše strašpytel. Nejblíže mi byla Nora se svou rebelsky ztřeštěnou povahou velkého snílka. S každou z dívek si totiž na základě svých voleb budujete určitou formu vztahu ať už na té přátelské či romantické rovině. Prozatím však žádné polibky, vyznání ani nepřátelství nečekejte.
Nostalgie chutná trochu hořce
S čím titul pracuje na výbornou je napětí a tajemno. Už od začátku víte, že se stane něco děsivého. Zatímco vám vzpomínání na minulost servíruje jeden velkolepější příběh každé dívky za druhým, sedíte jako na trní v očekávání neznámého. Představivost je mrcha zákeřná. Titul po většinu času sleduje příjemné chvilky hormony cloumajících teenagerek na pozadí prosluněné přírody i města. Někdy však radostnou euforii vymění za temnou až hororovou atmosféru. Řeknu vám, že při noční procházce lesem jsem měla co dělat, abych si nenadělala do gatí.
Určitá míra stylizace je na vizuální podobě znát. Avšak grafika se snaží zachovávat si stále velký podíl realističnosti. Některé výhledy vám vezmou dech a zaplaví pravou hemisféru blahem i nostalgií. Možnost postarat se o Tamagoči, vracet do půjčovny filmy na VHSkách či si prohlížet disketu i Furbyho, mě rázem příjemně vrátila do dětských let. Co zatím Lost Records: Bloom & Rage úplně tak nevychytal, je pár technických neduhů, jako například místy nestabilní snímková frekvence. Snad se případné problémy vyřeší do vydání plné hry.
Audio má titul zmáknutý na jedničku. Hudební doprovod dokonale harmonizuje s děním na obrazovce a doprovází tak smutné, děsivé i radostné momenty ve hře vysoko na hranici emocionální uvěřitelnosti. S postavami se velmi snadno sžijete. Pravda, jedny budete milovat, jiné nesnášet, ale i to se počítá jako pozitivní zpětná vazba dobrého hlasového herectví.
Stříhej, přehrávej, maž… ale nic už nezměníš
Nepostradatelnou roli v celém příběhu hraje kamera, skrze jejíž optiku budete dost často nahlížet na svět kolem sebe. Nahrávání, ať už lidí nebo předmětů, jednak funguje jako příspěvek do sběratelské kolekce a jednak jako portfolio minihry, v níž lze jednotlivé záběry stříhat, prohazovat, mazat a samozřejmě přehrávat. Velice mě mrzí, že tvůrci kameru více nevyužili i jinými způsoby. Například pro řešení hádanek, kterých je v první části všehovšudy… nechte mě počítat… jedna.
Titul Lost Records: Bloom & Rage si tak jako duchovní nástupce Life is Strange prozatím vede slušně. Těžko se hodnotí pouze polovina hry, když to podstatné zatím řečeno nebylo, avšak s příslibem stejně tak kvalitní, ne-li ještě lepší, druhé části jsou má očekávání vysoká. Možná toho budu litovat, ale to ukáže pouze čas. Toto hodnocení se s velkou pravděpodobností u recenze celé hry jako celku změní. Do té doby alespoň máte čas vyzkoušet jiné volby a projít jiné cesty příběhu, protože k tomu vám pouze jeden průchod nestačí.
Lost Records: Bloom & Rage má našlápnuto k zajímavému vyprávění plnému nostalgie a napětí, avšak zatím zůstává jen na půli cesty. Přináší silnou atmosféru, dobře napsané postavy a tajemství, které láká k odhalení, ale zatím jasně nevíme, kam to celé směřuje. Přesto má v sobě něco, co vás donutí přemýšlet nad minulostí, nad rozhodnutími, která jste učinili, a která nás teprve čekají. Možná druhá část ukáže, že na volbách skutečně záleží. Možná zjistíme, že některé věci je lepší nechat pohřbené v čase. A možná… už nebude cesty zpět.
