Velké triple-A hry hráčům nabídnou otevřené světy, spoustu výzev, úkolů, soubojů a občas složitý a rozvětvený příběh, který formujete vy sami po dobu několika desítek hodin. Indie hry však dokáží uchopit myšlenku a představit vám ji během relativně krátkého časového úseku. Ve výsledku tak dostanete silný příběh, kterému z pohledu diváka můžete přihlížet a naplno jej prožívat společně s jeho hlavními aktéry. Lost Ember byl pro mě po delší době titul, který mě svým dojemným příběhem velmi zasáhl, a věřím, že na tom budete podobně.
Neprojdeš dál...
Několik kultur ve svém náboženství vypráví o tom, že duše nedojde klidu, má-li v tomto světě ještě nějaké nevyřízené účty. Tento koncept tvůrci velmi dobře pojali skrze umírající civilizaci podobnou starým Mayům. Odhalování minulosti a rozpomínání se na dřívější události a chyby zde bude hrát velkou roli. Jde přece jen o to najít cestu do City of Light a konečně tak odpočívat v pokoji. Jednotlivé vzpomínky postupně odkrýváte během cesty na určitých místech za pomoci krátkých cutscén. Ty vám jako divákovi přímo zprostředkují jakousi projekci činů spojených s danou lokalitou, ve které se zrovna nacházíte. Kolikrát vám bude stačit tiše sledovat scénu a bez jediného vyřčeného slova se do ní dokážete skvěle vcítit. Některé cutscény jsou dabované, jindy dění komentuje upovídaná duše. Do rozhovorů ovšem nemůžete jakkoli vstupovat, což ihned posiluje vaši bezmocnost. Po většinu času se však připravte na klid a ticho, které doplňuje nenásilná hudba v pozadí a na výbornou tak dokresluje už tak kouzelnou atmosféru.
Není to ovšem jen příběh, který zde exceluje. Nechci vám prozrazovat mnoho, abyste nepřišli o moment překvapení, který rozhodně stojí za to. Postačí vám znát pouze hlavní zápletku, kterou se stává setkání relativně upovídané zbloudilé duše – vypravěče příběhu – z kmene Yanrana a jedné němé tváře vlčí hrdinky Kalani. Kupodivu oba mají podobný problém, kdy jsou stále „uvězněni“ ve sféře živých bytostí a cesta na onen svět se z nějakého důvodu nekoná. Vytoužený klid posmrtného života jim byl odepřen, a tak nezbývá než se vydat na výpravu za hledáním pravdy o jejich dřívějších životech. Výprava to nebude úplně jednoduchá, protože si lehce zmatená duše nepamatuje zhola nic – kde se tu vzala a z jakého důvodu.
Volná explorace
Celá hra je o hledání indicií k tomu, abyste mohli dále pokračovat ve své pouti. V každé lokaci máte zcela volný pohyb a je jen na vás, jakým směrem se zrovna vydáte. Libovolný průzkum okolí vám navodí pocit svobody, takže je to celé v podstatě o tom, dostat se ze startu do cíle, chcete-li z bodu A do bodu B. Přitom je každá část oblastí, které navštívíte, vždy trochu jiná. Začnete v lesích a postupně procházíte přes prales, poušť a skalnatou oblast až do zasněžených hor. Abyste mohli putovat dál, je vždy nutné po okolí najít všechny výjevy a vzpomínky, jinak vašeho spirituálního parťáka bariéra nepustí dál. Kromě míst vyjevujících již uplynulé události můžete po lokacích najít také houby a různé artefakty.
Jednou vlk, poté ryba a nakonec orel
Nyní přichází snad ta nejlepší část celé hry, a to způsob pohybu po mapě. Cestovat celou tu dlouhou trasu pouze v těle vlka by se mohlo zdát lehce nudné. Právě onen vlk se dokáže převtělit do jiných zvířat a využívat jejich schopnosti ke svému prospěchu. To hratelnosti ihned přidává na zajímavosti a stává se pomyslnou třešničkou na dortu. Kde se před vámi z čista jasna rozpíná hluboká propast, vtělíte se do papouška a překážku tak hravě zdoláte. Když naopak narazíte na vysoké zdi, stanete se krtkem a zdi podhrabete. Díky této herní mechanice objevíte místa, kam by se samotný vlk nedostal. Celkově vystřídáte několik různých druhů zvířat a vyzkoušíte si nejen manévry rychlého kolibříka, ale také nemotorné prorážení překážek obrovského slona. S tím se ovšem pojí jedno menší negativum a tím je ovládání. To občas působí dosti krkolomně, zejména když se dostanete do užších prostorů. Co naopak funguje skvěle, je pár quick-time eventů.
Příjemná stylizace
Lost Ember si vaše srdce nezíská pouze skvělým příběhem, ale uchvátí vás i dechberoucí vizuální stránkou, která je zkrátka překrásná! Z každého milimetru herního světa na vás přímo srší to tvůrčí nadšení. Grafika není bůhvíjak realistická, ale právě ona stylizace dává titulu své osobité kouzlo, do kterého se ihned zamilujete. Říká se, že v jednoduchosti je krása, a zde to platí dvojnásobně. Udělat zkrátka kvalitní titul, který vás dokáže nadchnout a rozbrečet zároveň, znamená hlavně dokázat přimět hráče, aby se do děje ponořil a byl jím okouzlen. Lost Ember toto zvládá na jedničku a upozorňuji předem, že na konci budete mít slzy na krajíčku.
Celkově je Lost Ember postaven na putování po mapě a hledání střípků vzpomínek z minulosti, které vám nakonec dohromady složí celý příběh se silně emotivním koncem. Samotná hratelnost se může zdát po chvíli nudná, protože jen pobíháte sem a tam, ale než se tento pocit dostaví, je všemu konec. Titul dohrajete za 5–10 hodin. Během hraní jsem narazila na pár technických vad, kdy se zaseknete na rovné ploše kamene či například u zdi a pomůže už jen restart poslední automaticky uložené pozice. Během prvních desítek minut budete možná lehce zmateni, než přijdete na to, co se po vás chce a jakým způsobem prolomit bariéru do další lokace, protože hra vám to sama neřekne.
Lost Ember sice nijak zvlášť neexceluje na poli zábavné a strhující hratelnosti, ale jeho úžasný příběh a okouzlující svět vás okamžitě vtáhnou. Budete chtít vědět víc, odhalovat nové vzpomínky a poskládat celý děj dohromady, abyste byli odměněni srdcervoucím finálem, kdy vaše oči nezůstanou suché. Téma docílení posmrtného života je pojato jednoduchým, ale fascinujícím způsobem na pozadí až pohádkového světa. Mechanika převtělování přidává titulu na zajímavosti, škoda jen toho ovládání a občasných záseků.
