Prožívat letní prázdniny stále dokola zní jako splněný sen, bohužel je to spíš noční můra. Loop8: Summer of Gods staví na časové smyčce, která nepřináší tolik zábavy, kolik slibuje. Jste Nini, prožili jste život na vesmírné stanici a na prahu dospělosti se přesouváte do malebného městečka Ashihara, ohrožovaného mimozemskou civilizací Kegai. Hra vás zavede do Japonska v létě 1989, měsíc před zničením světa. Je jen na vás, jak zbývající čas využijete. Prožíváte den za dnem, objevujete své schopnosti, zlepšujete dovednosti, prohlubujete vztahy.
Kolik znáš lidí, tolikrát jsi člověkem
Na vztazích je herní mechanika postavena především. Rozmlouváním s postavami, navozováním přátelství a společnými aktivitami zvyšujete šance na porážení nepřátel. Každá postava má specifickou osobnost a styl komunikace. Po oslovení se dozvídáte střípky z jejich života, získáváte bonusy nebo vyzýváte k aktivitám. Duchaplné konverzace však nečekejte. Možnosti, jež máte na výběr, vám pouze vylepšují statistiky a dialogů je ve hře jako šafránu. Nevím, jak vy, ale já bych nějaký ten rozhovor v textové adventuře očekávala. Místo toho nám vývojáři naservírovali pár nicneříkajících možností, které jsou vyhodnocovány AI na základě nálady postav. Chcete někoho lépe poznat? Klikněte na tlačítko, postava vám poděkuje (pokud není unavená), přičtou se vám bodíky a máte hotovo.
Expeníčko, expení
Kromě pokecu můžete se svými nově nabytými kamarády studovat, cvičit nebo je vyzvat k procházce. Takhle vzniklá maximálně dvoučlenná parta vás poté následuje na každém kroku. Procházíte se hlavní ulicí, zajdete do restaurace nebo kavárny, pokocháte se výhledem na moře. Zní to hezky? Opět žádný velký zážitek neočekávejte. Návštěva restaurace vám vylepší zdraví a energii, ale že byste se například podívali dovnitř, nedej bože se usadili ke stolu? Tak to prosím ne, přátelé. Pro daleko lepší herní zážitek se můžete pokochat narůstajícími atributy.
Zdroj: Marvelous
Jeden jako druhý
Ač Loop8: Summer of Gods slibuje, že každý prožitý den skýtá spoustu možností, diverzitě velký prostor nedává. Ano, můžete si zvolit, zda budete studovat, posilovat, navštívíte jeden ze dvou podniků, vyzvednete si požehnání nebo osvobodíte město od nepřátel. Ale no, to je tak všechno. Ve městě opravdu není moc co prozkoumávat. Interaktivních míst je jen pár a celou mapou většinu času jen procházíte. Ani zvolené aktivity vás nijak nepobaví, protože je reálně neděláte, ani vaše postava je nedělá, ani jeden statický obrázek, nic. Hra staví na tom, že klikáte. Kliknete sem, kliknete tam, zvýšíte si inteligenci, sílu nebo zdraví a klikáte dál. Jak zabijete protivníka? Ano, správně, klikáním.
Spousta klikání, málo zábavy
Přestože klikací hry dovedou být zábavné a návykové (Cookie Clicker je toho jasným důkazem), v této hře to moc dobře nefunguje. Občas vás i tady ovane náznak závislosti, ale většinou ne na dlouho. Těch pár prvků objevíte během chvilky a pak už jedete jako kolovrátek. Škoda toho nevyužitého potenciálu, hra by mohla být skvělá, kdyby si někdo dal tu práci a přidal pár zajímavých aktivit, minihry, větší možnost prozkoumat svět kolem sebe, více interaktivních stanovišť a hlavně lépe postavený systém sbližování s postavami.
Den jako korálek
Na pohled působí Loop8: Summer of Gods velmi pěkně. Malebné městečko, příjemné výhledy a klasické anime postavičky. Přesto by přechody mezi vizuály mohly probíhat plynuleji. Chtěla bych se cítit jako v Miazakiho filmech, v jeho světech se přímo rozplýváte blahem. Tady se vám prostřídá pár záběrů, ale spoustu času věnujete načítací obrazovce. Kamera putuje automaticky s vámi. V jistých okamžicích to může působit nepřirozeně, někdy se vám oddálí tak moc, že se pomalu ztrácíte, ale během hraní si na to celkem rychle zvyknete. Vizuál je doplněn příjemným hudebním podkladem, který se mění na základě prostředí.
Zdroj: Marvelous
Na Hromnice o měsíc více
Celý koncept je postaven na známém principu časové smyčky, nevracíte se však na začátek dne, ale měsíce. Hra vám dopřeje přibližně dva dny na prozkoumávání a následně dochází k prvnímu kontaktu s vetřelci. Samozřejmě se dále můžete zlepšovat, než se rozhodnete zakročit. A taky byste měli. Jakmile totiž v souboji zemřete, aktivujete smyčku a celý herní postup je ten tam. Kdyby hra skýtala více možností, určitě by nebyl takový problém se adekvátně vytunit. V soubojích oceníte především všechny naklikané aktivity a své kamarády. Věřte, že bez důvěrných vztahů se neobejdete, povrchní známí s vámi do nebezpečí nepolezou.
Vaši úspěšnost ovlivňuje také zvolená síla útoku a to, jak se zrovna AI vyspí, reakce vašich kolegů jsou totiž vybírány náhodně. Boj jako takový je potom vypodobněný podobně jako v Persona 5. Old school bojové animace jsou příjemné na pohled, a když máte štěstí, dovedou vás zdárně do dalšího dne. A takhle si tu žijete. V Loop8: Summer of Gods dny pádí dost rychle, hodina uběhne za minutu, což mi přijde dost hrr, ale vzhledem ke skoupým možnostem je to vlastně v pořádku. Hraní bych určitě doporučila rozložit na delší časový úsek – po návratu z práce si prožít den dva a pak hru rychle vypnout, než si uvědomíte, že je to nuda.
Loop8: Summer of Gods je textová adventura příjemná na pohled, avšak s nenaplněným potenciálem. Na papíře zní dobře, reálně obsahuje málo zábavných prvků, zbytečně se opakuje a nad vším ostatním stojí neustálá nutnost zvyšovat staty.
Recenzi pro Gaming Professors napsala Tereza Nesvadbová.
