Po dlouhé nadvládě her od Traveller’s Tales to vypadá, že Lego konečně upouští od lineárních licencovaných titulů a vrací se zpátky k základům, tedy k prosté radosti ze stavění. Díky tomu jsme se v posledních letech dočkali spíše oddechových záležitostí typu LEGO Worlds nebo LEGO Builder’s Journey… o LEGO 2K Drive, které naneštěstí příliš nedostálo očekáváním, raději pomlčme. Ubývá akce, přibývá tvořivost, hlavně se bavte.
Jak do tohoto trendu přispělo LEGO Bricktales od studia ClockStone, jehož pravděpodobně nejznámějším titulem je rozporuplně přijatý Bridge Constructor? To zjistíte záhy.
Zachraňte zábavní park
Hned zkraje vás uvítá příběh, naneštěstí jedno velké klišé.
Váš dědeček, excentrický vynálezce, potřebuje pomoci se svým nejnovějším projektem. Objevil portál, který umožňuje navštěvovat nejrůznější cizí světy, a vy mu máte asistovat u jeho zprovoznění. Svou laboratoř však postavil pod zchátralým zábavním parkem, a pokud jej nedokáže včas opravit, o celý pozemek přijde.
Jeho asistent, robůtek Rusty, má jasno – jiný geniální vynález, jakási pandimenzionální pračka, dokáže přetvořit staré stavby a vrátit jim lesk. Jediný háček je, že v parku pro ni není dost elektřiny. Naštěstí existují jakési krystaly štěstí, které jsou velice silným zdrojem energie a mohou tento problém vyřešit.
Vaším úkolem je tedy použít portál, navštívit s Rustym různé cizí světy a svými stavitelskými dovednostmi pomáhat místním, abyste z jejich radosti dostali kýžené krystaly a zachránili dědečkův park. Dala se vymyslet průhlednější záminka, proč střídat nejrůznější tematická prostředí? Když nic jiného, opravené atrakce si pak můžete (přesněji musíte) vyzdobit podle sebe.
Zápletka působí dvojnásob hloupě, protože hra spočívá na stavění z kostek, takže teoreticky by tuto rekonstrukci vaše postava mohla zastat sama. Místo toho bloumáte někde jinde… a stejně stavíte z kostek.
Trojnásob hloupé pak je, že stejnou základní příběhovou kostru (ovšem mnohem smysluplněji) už dávno použili Scribblenauti.
Virtuální stavebnice zase na jiný způsob
S ohledem na náplň hry je pochopitelné, že vývojáři museli přijít s dostatečně funkčním i přehledným systémem, který by umožnil stavět kostky ve 3D rozhraní. LEGO Bricktales tak jde po stopách předchozích virtuálních stavebnic (namátkou třeba LEGO Creator, LDD či nejnovější stud.io) a do této řady přidává svůj vlastní příspěvek, který není nejhorší, ale ani nejlepší.
Tažením myši přesouváte kostky, kliknutím je otočíte. Pro změnu výšky máte klávesy Q a E, které dílek přesunou nahoru nebo dolů k nejbližšímu možnému spoji. S 3D perspektivou se sice pojí nepřesný odhad vzdálenosti, ale máte alespoň drobnou pomoc v podobě stínů, podle nichž se můžete orientovat.
LEGO Bricktales přidává ještě stabilitu a gravitaci – jakmile složíte nějaký model, musíte nejprve nasimulovat zatěžkávací zkoušku, než jej budete moci použít. Dozvíte se tak, že most padá pod svou vahou, schodiště je příliš příkré nebo že vrtulník má vychýlené těžiště… a pak zpátky k rýsovacímu prknu. Zadané úlohy jsou celkem různorodé, mimo jednoduchých plošin a stupňů také například dáváte dohromady mozaiku, přeskládáváte stávající zeď na stupínky, vyvažujete ptačí bidýlko či zdobíte kraslici.
Zarazí pouze fakt, že zde nenajdete žádnou nápovědu. Jednak by šlo o prvek přístupnosti (zvláště pro mladší) a jednak se místy dá pouze odhadovat, co že má přesně hráč z nabídky kostek vykouzlit. Ne že by puzzly byly nějak zvlášť obtížné, ale u některých jsem si docela jistý, že vývojáři měli na mysli úplně jiné řešení, než u jakého to skončilo (dalo by se samozřejmě namítnout, že u primárně kreativní hry nic jako „správné řešení“ neexistuje – občas však dostanete tak specifickou nabídku kostek, že vás autoři očividně chtěli k něčemu konkrétnímu dotlačit).
Jakmile stavbu dokončíte, můžete se k ní kdykoliv vrátit a v režimu sandboxu (tzn. stavění s neomezeným počtem kostek a volným výběrem barev) si ji dle libosti vyšperkovat. Klidně se vydovádějte, ve světě již zůstane a budete na ni později často koukat.
Od jedné k úlohy k druhé
Když zrovna nestavíte, pohybujete se po lokacích ve stylu jednoduché adventury. Máte tedy před sebou krychlové dioráma úrovně s různými interaktivními prvky, u nichž můžete plnit úkoly, sbírat předměty, bavit se s postavami nebo používat vaše schopnosti (rozbití bloků, sken okolí, vodní pumpa, teleport a vznášení se). Ty se nacházejí v radiálním menu, které vyvoláte stiskem shiftu, a vybíráte je myší. Proč nikoho nenapadlo umožnit i výběr čistě klávesami, případně jej namapovat na čísla, jako je běžným zvykem, zřejmě navždy zůstane záhadou.
Schopnosti vám pomáhají nalézt nové cesty vpřed, případně odbočky pro sběratelské předměty, a odemykáte si je postupně. Kolem druhého světa vám tak dojde, že mnoho prvků je prozatím uzamčených a pro dohrání na 100 % se budete muset vrátit, až získáte zbylé schopnosti. V tu chvíli (paradoxně, vzhledem k jinak kreativní náplni) začne být patrná i silná linearita celé hry. Přejděte tam, postavte tohle, seberte tamto. Nelze hledat jiné cesty nebo předbíhat, cestu dopředu máte pevně nalinkovanou. Doslova na jedné ruce také spočítáte chvíle, kdy dostanete možnost něco postavit jen tak, pro zábavu.
Třebaže tato hratelnost rozkouskovaná mezi jednotlivé puzzly působí uměle, má i jednu výhodu – je jako stvořená pro průběžné hraní. Zkompletování jedné nebo dvou staveb představuje ideální desetiminutovou pauzu, kterou si rádi uděláte mezi dvěma důležitějšími úkoly.
Dohrání příběhu vám potrvá přibližně deset hodin, následné pročesávání úrovní pro 100% dokončení zabere další tři nebo čtyři. Poté (pokud vysloveně nedychtíte po virtuálním stavění) zábava přestává, protože v tomto případě o znovuhratelnosti nemůže být příliš řeč.
Také tónově je hra nesourodá, jako by si nebyla jistá svou cílovou skupinou. Stylizace do kostek lega a poměrně jednoduché ovládání i hádanky vyvolávají dojem, že jde hlavně o záležitost pro mladší hráče… ALE. Lokalizace do češtiny chybí, stejně jako dabing. Čeká vás tak hodně čtení dialogů, které jsou povětšinou vhodné pro děti, dokud vám náhle jedna postava nezakáže během práce zakládat odbory a druhá nehodí citát z Vetřelců. Bard, který v dalším světě bude parodovat Sira Mix-a-Lota, už začíná rovnou sklouzávat do bizarnosti, spolu s tu a tam nápadně zamaskovanými sprostými slovy v dialozích. Rytíř, který v jednu chvíli přizná, že vás nepotěší dobrou hláškou, protože scenáristu zrovna nenapadl žádný vtip, je úplně speciální případ. Čtvrtá stěna se má bořit inteligentně (to však neznamená, že se v herních textech občas nenajdou opravdové perly).
Kostky všude kolem
Alespoň co se grafiky týče, není v LEGO Bricktales žádný důvod ke stížnostem. Film LEGO Příběh započal trend, že i částečky jako oblaka prachu či tekoucí voda jsou složeny z dílků lega, a tento styl spolu s realistickým nasvícením hře velice sluší. Zvláštní zmínku si zaslouží vaše stavby, které při vizualizaci často vypadají ošklivě či krkolomně, ale po následném přenesení do herního prostředí většinou dobře zapadnou. Již zmíněný sandbox spolu s odemykatelnými barvami kostek je pak taková třešinka na dortu.
Naopak ohledně vaší postavy to není žádné terno. Postupem hry sice nasbíráte pěknou řádku čepic i oblečení, ale základní nabídka účesů je poměrně malá a hlavně: pouze ve třech barvách. Rezavá opět chybí.
Další aspekty LEGO Bricktales, počínaje technickou stránkou, už také vykazují sestupnou tendenci. Občas se vyskytne grafický bug, jednou byla stavba i po zatěžkávací zkoušce nepoužitelná a jistý výtah v posledním světě se zasekl tak, že fungoval jenom jednosměrně (našel jsem i místo, kde by se hráč teoreticky mohl natrvalo uvěznit mezi dvěma předměty – protože však hra ukládá automaticky, bez možnosti obnovení, netroufl jsem to ověřit). Zarazí také chvilkový loading při každém přechodu mezi dvěma diorámaty; tato načítací obrazovka sice trvá pouhé dvě nebo tři vteřiny, ale stejně působí rušivě.
Jako poslední se vrací známý nepřítel z novějších titulů od Lega, tedy kamera. Ne, opravdu – pokud jste přímo vybízeni, abyste si zapauzovali hru a používali volný rozhled, ať můžete pořádně najít cestu dál, někde se stalo něco špatně. Kamera je jinak zafixována za vaší postavou, takže se občas ztratíte za předměty nebo se pohled náhle přetočí o devadesát stupňů a rozhodí vám ovládání.
Názory na ozvučení se různí. Mně hudební podkres nijak nevadil a některé z písní i docela utkvěly, ale podle jiných ohlasů na Steamu se až příliš opakuje. Jedna obzvláště nehezká recenze jej rovnou přirovnala k melodiím z výtahu.
LEGO Bricktales nakonec zanechalo smíšené pocity. Ačkoliv grafika je solidní, puzzle docela nápadité a na pár hodin hra zabaví, nedotažená technická stránka spolu s poměrně striktně omezenou hratelností budí dojem nevyužitého potenciálu. Pokud máte rádi lego a chcete si vyzkoušet nějaký originálnější logický počin, klidně dejte Bricktales šanci, ale spíše si počkejte na slevu. S cenou třicet euro za nějakých patnáct hodin jednorázové a lehce repetitivní zábavy to vývojáři přece jenom přestřelili.
